Nový rok ve znamení oslav i návratu

Nový rok ve znamení oslav i návratu

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Večer poněkud znenadání zahájila netradiční a stručná Fanfára pro obyčejného člověka Aarona Coplanda. Vzhledem k obsazení pouze žesti a bicími nástroji zvolil dirigent pozici ve středu orchestru, jeho příchodu si tudíž mnozí diváci ani nepovšimli. O to více pak byli překvapeni, když čtyřminutovou kompozici zahájily rázné údery tympánů. Skladba, která vznikla jako reakce na projev „Století obyčejného člověka“ viceprezidenta Spojených států Henryho A. Wallaceho v roce 1942, vnesla do večera kromě oslavného charakteru také tematickou linii humanismu a boje za svobodu. Žesťová sekce se své hlavní melodické úlohy zhostila se vší přesností a profesionálností, zřetelná byla souhra a čistota všech hráčů jako celku, podpořeného množstvím bicích nástrojů. Počáteční unisono trumpet stejně kvalitně rozvinuly horny a majestátní zvuk barvité homofonie poté zacelily trombony.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_05

Po fanfárou předeslaném proslovu a ohlédnutím se za uplynulým rokem vystřídala americkou modernu kompozice domácí, Slovanská rapsodie terezínského skladatele Viktora Ullmanna. Skladba vydaná v roce 1940, v níž autor vyjadřoval solidaritu s okupovaným zbytkem republiky i zašifrovaný vzdor, si od samého úvodu udržela folklorní nádech a slovanskou melodiku romantismu navíc zahuštěnou častými sekundovými postupy a souzvuky. Dominantou díla pak byl obligátní saxofonový part v podání Jiřího Klementa. Krásná a měkká barva altového saxofonu, netradiční pro běžné symfonické obsazení, se nesla ze zadních řad jeviště, avšak vzhledem ke svému poddajnému zvuku byl přednes místy přehlušen i mírnou dynamikou orchestru. Celkový dojem z neotřelé kompozice to však nezkazilo, závěrečná stupnicová kadence efektně vynikla a spolu s orchestrem tak dovedla dílo k závěru první poloviny.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_04

Pomyslným i reálným vrcholem večera byla Beethovenova Symfonie č. 9. Inspirován básní „An die Freude“ Friedricha Schillera, plánoval Beethoven nejdříve samostatný sbor či kantátu jako zhudebnění tohoto radostného textu. Vývoj událostí dal následně vzniknout celé symfonii, která se až o několik let později ve finále propojila se sborem a překročila tak hranice symfonie jako čistě instrumentálního díla.

Prostor na jevišti i rozestavění tělesa daly vyniknout rovnoměrnému barevnému rozložení všech nástrojových skupin, vhodně se v celkovém zvuku prosazovaly zejména dechy. Přednes celého orchestru se vyznačoval profesionální souhrou, a to i pod ne vždy zcela zřetelnými a minimalistickými gesty šéfdirigenta.

Přestože velkolepá kompozice slibovala skutečné zvukové vyvrcholení, kterého se publikum v první polovině nedočkalo, malý kousek k němu chyběl i ve druhé části koncertu. Je to snad příčinou stále ne zcela ideální akustiky, která očekávaný „wow efekt“ kolosální symfonie pohltila, protože nasazení, výrazové tendence i snahy všech účinkujících byly jasně patrné.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_02

Postupný rozvoj první svižné věty a její přehlednou stavbu vystřídala v celém svém průběhu svěží a lehká druhá věta, ve které se minimalismus dirigentských gest přenesl i na dynamiku orchestru – ta se jen v některých momentech dostala do vyšší zvukové hladiny. Kontinuitu symfonie pak před třetí větou bohužel narušil snad až příliš pomalý nástup Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) a sólistů stejně jako nežádoucí potlesk obecenstva. Poeticky mírnou třetí větu, mající však poněkud uspávající efekt, nakonec vystřídala ona očekávaná věta finální.

Celoevropsky známé téma, které z úvodu postupně vykrystalizovalo, nabíralo na intenzitě a diváci se tak v závěru dočkali nejexponovanějšího vrcholu večera. Do rozehraného instrumentálního proudu následně vstoupil svým hlasově vyváženým a přesvědčivým přednesem basista Roman Janál, kterého vzápětí doplnilo celé pěvecké kvarteto. To v doplnění Kateřiny Kněžíkové (soprán), Jany Hrochové (alt) a Richarda Samka (tenor) znělo rovněž kompaktně a neuškodilo mu ani na první pohled nevýhodné postavení za orchestrem. Snad jen alt Jany Hrochové i přes svou plnost a barvitost v jednotném zvuku sólistů mírně zanikal. S podporou téměř sedmdesátičlenného sboru, který se dokázal spolehlivě prosadit svým plným a pevným zvukem, pak variované téma hymny Evropské unie dospělo do samého závěru koncertu.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_03

Pro oslavu Nového roku i začínajícího jubilejního roku velkého skladatele byl zvolený program více než ideální, vyčnívající (zejména v případě symfonie) svou významností nad rámec dalších koncertů sezóny. Po všech stránkách vydařené provedení celého večera tak odstartovalo a snad i předeslalo úspěšnost celého nadcházejícího roku. Bylo také po zásluze odměněno dlouhými ovacemi vestoje.

Novoroční koncert

AARON COPLAND

Fanfára pro obyčejného člověka

VIKTOR ULLMANN

Slovanská rapsodie

LUDWIG VAN BEETHOVEN

Symfonie č. 9 d moll

Kateřina Kněžíková – soprán

Jana Hrochová – alt

Richard Samek – tenor

Roman Janál – bas

Český filharmonický sbor Brno

Petr Fiala – sbormistr

Dennis Russell Davies – dirigent

Filharmonie Brno

Janáčkovo divadlo

Středa 1. 1. 2020

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více