Nový rok ve znamení oslav i návratu

Nový rok ve znamení oslav i návratu

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Večer poněkud znenadání zahájila netradiční a stručná Fanfára pro obyčejného člověka Aarona Coplanda. Vzhledem k obsazení pouze žesti a bicími nástroji zvolil dirigent pozici ve středu orchestru, jeho příchodu si tudíž mnozí diváci ani nepovšimli. O to více pak byli překvapeni, když čtyřminutovou kompozici zahájily rázné údery tympánů. Skladba, která vznikla jako reakce na projev „Století obyčejného člověka“ viceprezidenta Spojených států Henryho A. Wallaceho v roce 1942, vnesla do večera kromě oslavného charakteru také tematickou linii humanismu a boje za svobodu. Žesťová sekce se své hlavní melodické úlohy zhostila se vší přesností a profesionálností, zřetelná byla souhra a čistota všech hráčů jako celku, podpořeného množstvím bicích nástrojů. Počáteční unisono trumpet stejně kvalitně rozvinuly horny a majestátní zvuk barvité homofonie poté zacelily trombony.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_05

Po fanfárou předeslaném proslovu a ohlédnutím se za uplynulým rokem vystřídala americkou modernu kompozice domácí, Slovanská rapsodie terezínského skladatele Viktora Ullmanna. Skladba vydaná v roce 1940, v níž autor vyjadřoval solidaritu s okupovaným zbytkem republiky i zašifrovaný vzdor, si od samého úvodu udržela folklorní nádech a slovanskou melodiku romantismu navíc zahuštěnou častými sekundovými postupy a souzvuky. Dominantou díla pak byl obligátní saxofonový part v podání Jiřího Klementa. Krásná a měkká barva altového saxofonu, netradiční pro běžné symfonické obsazení, se nesla ze zadních řad jeviště, avšak vzhledem ke svému poddajnému zvuku byl přednes místy přehlušen i mírnou dynamikou orchestru. Celkový dojem z neotřelé kompozice to však nezkazilo, závěrečná stupnicová kadence efektně vynikla a spolu s orchestrem tak dovedla dílo k závěru první poloviny.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_04

Pomyslným i reálným vrcholem večera byla Beethovenova Symfonie č. 9. Inspirován básní „An die Freude“ Friedricha Schillera, plánoval Beethoven nejdříve samostatný sbor či kantátu jako zhudebnění tohoto radostného textu. Vývoj událostí dal následně vzniknout celé symfonii, která se až o několik let později ve finále propojila se sborem a překročila tak hranice symfonie jako čistě instrumentálního díla.

Prostor na jevišti i rozestavění tělesa daly vyniknout rovnoměrnému barevnému rozložení všech nástrojových skupin, vhodně se v celkovém zvuku prosazovaly zejména dechy. Přednes celého orchestru se vyznačoval profesionální souhrou, a to i pod ne vždy zcela zřetelnými a minimalistickými gesty šéfdirigenta.

Přestože velkolepá kompozice slibovala skutečné zvukové vyvrcholení, kterého se publikum v první polovině nedočkalo, malý kousek k němu chyběl i ve druhé části koncertu. Je to snad příčinou stále ne zcela ideální akustiky, která očekávaný „wow efekt“ kolosální symfonie pohltila, protože nasazení, výrazové tendence i snahy všech účinkujících byly jasně patrné.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_02

Postupný rozvoj první svižné věty a její přehlednou stavbu vystřídala v celém svém průběhu svěží a lehká druhá věta, ve které se minimalismus dirigentských gest přenesl i na dynamiku orchestru – ta se jen v některých momentech dostala do vyšší zvukové hladiny. Kontinuitu symfonie pak před třetí větou bohužel narušil snad až příliš pomalý nástup Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) a sólistů stejně jako nežádoucí potlesk obecenstva. Poeticky mírnou třetí větu, mající však poněkud uspávající efekt, nakonec vystřídala ona očekávaná věta finální.

Celoevropsky známé téma, které z úvodu postupně vykrystalizovalo, nabíralo na intenzitě a diváci se tak v závěru dočkali nejexponovanějšího vrcholu večera. Do rozehraného instrumentálního proudu následně vstoupil svým hlasově vyváženým a přesvědčivým přednesem basista Roman Janál, kterého vzápětí doplnilo celé pěvecké kvarteto. To v doplnění Kateřiny Kněžíkové (soprán), Jany Hrochové (alt) a Richarda Samka (tenor) znělo rovněž kompaktně a neuškodilo mu ani na první pohled nevýhodné postavení za orchestrem. Snad jen alt Jany Hrochové i přes svou plnost a barvitost v jednotném zvuku sólistů mírně zanikal. S podporou téměř sedmdesátičlenného sboru, který se dokázal spolehlivě prosadit svým plným a pevným zvukem, pak variované téma hymny Evropské unie dospělo do samého závěru koncertu.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_03

Pro oslavu Nového roku i začínajícího jubilejního roku velkého skladatele byl zvolený program více než ideální, vyčnívající (zejména v případě symfonie) svou významností nad rámec dalších koncertů sezóny. Po všech stránkách vydařené provedení celého večera tak odstartovalo a snad i předeslalo úspěšnost celého nadcházejícího roku. Bylo také po zásluze odměněno dlouhými ovacemi vestoje.

Novoroční koncert

AARON COPLAND

Fanfára pro obyčejného člověka

VIKTOR ULLMANN

Slovanská rapsodie

LUDWIG VAN BEETHOVEN

Symfonie č. 9 d moll

Kateřina Kněžíková – soprán

Jana Hrochová – alt

Richard Samek – tenor

Roman Janál – bas

Český filharmonický sbor Brno

Petr Fiala – sbormistr

Dennis Russell Davies – dirigent

Filharmonie Brno

Janáčkovo divadlo

Středa 1. 1. 2020

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více