Nový rok ve znamení oslav i návratu

Nový rok ve znamení oslav i návratu

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Večer poněkud znenadání zahájila netradiční a stručná Fanfára pro obyčejného člověka Aarona Coplanda. Vzhledem k obsazení pouze žesti a bicími nástroji zvolil dirigent pozici ve středu orchestru, jeho příchodu si tudíž mnozí diváci ani nepovšimli. O to více pak byli překvapeni, když čtyřminutovou kompozici zahájily rázné údery tympánů. Skladba, která vznikla jako reakce na projev „Století obyčejného člověka“ viceprezidenta Spojených států Henryho A. Wallaceho v roce 1942, vnesla do večera kromě oslavného charakteru také tematickou linii humanismu a boje za svobodu. Žesťová sekce se své hlavní melodické úlohy zhostila se vší přesností a profesionálností, zřetelná byla souhra a čistota všech hráčů jako celku, podpořeného množstvím bicích nástrojů. Počáteční unisono trumpet stejně kvalitně rozvinuly horny a majestátní zvuk barvité homofonie poté zacelily trombony.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_05

Po fanfárou předeslaném proslovu a ohlédnutím se za uplynulým rokem vystřídala americkou modernu kompozice domácí, Slovanská rapsodie terezínského skladatele Viktora Ullmanna. Skladba vydaná v roce 1940, v níž autor vyjadřoval solidaritu s okupovaným zbytkem republiky i zašifrovaný vzdor, si od samého úvodu udržela folklorní nádech a slovanskou melodiku romantismu navíc zahuštěnou častými sekundovými postupy a souzvuky. Dominantou díla pak byl obligátní saxofonový part v podání Jiřího Klementa. Krásná a měkká barva altového saxofonu, netradiční pro běžné symfonické obsazení, se nesla ze zadních řad jeviště, avšak vzhledem ke svému poddajnému zvuku byl přednes místy přehlušen i mírnou dynamikou orchestru. Celkový dojem z neotřelé kompozice to však nezkazilo, závěrečná stupnicová kadence efektně vynikla a spolu s orchestrem tak dovedla dílo k závěru první poloviny.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_04

Pomyslným i reálným vrcholem večera byla Beethovenova Symfonie č. 9. Inspirován básní „An die Freude“ Friedricha Schillera, plánoval Beethoven nejdříve samostatný sbor či kantátu jako zhudebnění tohoto radostného textu. Vývoj událostí dal následně vzniknout celé symfonii, která se až o několik let později ve finále propojila se sborem a překročila tak hranice symfonie jako čistě instrumentálního díla.

Prostor na jevišti i rozestavění tělesa daly vyniknout rovnoměrnému barevnému rozložení všech nástrojových skupin, vhodně se v celkovém zvuku prosazovaly zejména dechy. Přednes celého orchestru se vyznačoval profesionální souhrou, a to i pod ne vždy zcela zřetelnými a minimalistickými gesty šéfdirigenta.

Přestože velkolepá kompozice slibovala skutečné zvukové vyvrcholení, kterého se publikum v první polovině nedočkalo, malý kousek k němu chyběl i ve druhé části koncertu. Je to snad příčinou stále ne zcela ideální akustiky, která očekávaný „wow efekt“ kolosální symfonie pohltila, protože nasazení, výrazové tendence i snahy všech účinkujících byly jasně patrné.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_02

Postupný rozvoj první svižné věty a její přehlednou stavbu vystřídala v celém svém průběhu svěží a lehká druhá věta, ve které se minimalismus dirigentských gest přenesl i na dynamiku orchestru – ta se jen v některých momentech dostala do vyšší zvukové hladiny. Kontinuitu symfonie pak před třetí větou bohužel narušil snad až příliš pomalý nástup Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) a sólistů stejně jako nežádoucí potlesk obecenstva. Poeticky mírnou třetí větu, mající však poněkud uspávající efekt, nakonec vystřídala ona očekávaná věta finální.

Celoevropsky známé téma, které z úvodu postupně vykrystalizovalo, nabíralo na intenzitě a diváci se tak v závěru dočkali nejexponovanějšího vrcholu večera. Do rozehraného instrumentálního proudu následně vstoupil svým hlasově vyváženým a přesvědčivým přednesem basista Roman Janál, kterého vzápětí doplnilo celé pěvecké kvarteto. To v doplnění Kateřiny Kněžíkové (soprán), Jany Hrochové (alt) a Richarda Samka (tenor) znělo rovněž kompaktně a neuškodilo mu ani na první pohled nevýhodné postavení za orchestrem. Snad jen alt Jany Hrochové i přes svou plnost a barvitost v jednotném zvuku sólistů mírně zanikal. S podporou téměř sedmdesátičlenného sboru, který se dokázal spolehlivě prosadit svým plným a pevným zvukem, pak variované téma hymny Evropské unie dospělo do samého závěru koncertu.

novorocni_koncert_FB_2019_foto_Jiri_jelinek_03

Pro oslavu Nového roku i začínajícího jubilejního roku velkého skladatele byl zvolený program více než ideální, vyčnívající (zejména v případě symfonie) svou významností nad rámec dalších koncertů sezóny. Po všech stránkách vydařené provedení celého večera tak odstartovalo a snad i předeslalo úspěšnost celého nadcházejícího roku. Bylo také po zásluze odměněno dlouhými ovacemi vestoje.

Novoroční koncert

AARON COPLAND

Fanfára pro obyčejného člověka

VIKTOR ULLMANN

Slovanská rapsodie

LUDWIG VAN BEETHOVEN

Symfonie č. 9 d moll

Kateřina Kněžíková – soprán

Jana Hrochová – alt

Richard Samek – tenor

Roman Janál – bas

Český filharmonický sbor Brno

Petr Fiala – sbormistr

Dennis Russell Davies – dirigent

Filharmonie Brno

Janáčkovo divadlo

Středa 1. 1. 2020

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více