Nový žánr Kurta Rosenwinkela

21. duben 2018, 12:00

Nový žánr Kurta Rosenwinkela

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.

Podobně jako v případě Avishaie Cohena a jeho programu 1970 se i v případě Caipi lišila živá verze od nahrávky. Album si totiž Rosenwinkel nahrál z větší části sám. Vlastně jediným výraznějším spoluhráčem (pomineme-li epizodní role několika hostů včetně kytaristova vzoru a mentora Erica Claptona) je na desce brazilský hudebník Pedro Martins. Toho Rosenwinkel objevil v kytarové soutěži ve švýcarském Montreux a až později zjistil, že shodou neuvěřitelných náhod mladý hráč ovládá i ty jeho písně, které ještě nebyly publikovány (Rosenwinkel několik let předtím věnoval komusi v Brazílii svou demonahrávku a ta se pak dostala k tehdy patnáctiletému Martinsovi, který na nehotových skicách písní z budoucího alba Caipi doslova vyrostl). Dnes je Martins plnohodnotnou a asi nejdůležitější součástí Rosenwinkelovy skupiny a pan kapelník mu jako producent zároveň pomáhá s jeho sólovým albem. Skupinu Caipi dále v Brně tvořili pianistka a zpěvačka Olivia Trummer, baskytarista Frederico Heliodoro a sehraná rytmická dvojice Bill Campbell (bicí) a Antonio Loureiro (perkuse). Právě oddělením bicí soupravy od sady perkusí Rosenwinkel jednak navazuje na určitý proud jazzové tradice (Dizzy Gillespie, Ahmad Jamal), ale současně podtrhuje brazilské zabarvení svých nových písní. Důležité také je, že prakticky celá kapela se podílí na zpěvu a že na rozdíl od svých předchozích, převážně instrumentálních, projektů, klade Rosenwinkel důraz i na texty.

JFB_2018_Caipi_rosenwinkel_foto_martin_zeman_02Olivia Trummer

Na druhou stranu už na albu jsou vokály lehce zamlžené a ne zcela srozumitelné, což se kapele podařilo přenést i na pódium. Nevnímám to jako chybu, ale spíše jako snahu i zvukově propojit celek tak, aby z něj nic – tedy ani hlasy, ani kytary – příliš nevyčnívalo. Caipi je směs několika žánrů a také směs zvuků, které mají tvořit nový harmonický celek. To samozřejmě neznamená, že by tak brilantní kytarista jako Rosenwinkel upustil od sól. Sóloval nejen on, ale i Pedro Martins na druhou kytaru, ale většinou šlo pouze o nenápadnou dominanci nástroje, který jako by jen zlehka vyplouval z bezpečného přístavu celku. Jednotlivé nástroje – kytara, basa nebo klavír – se naplno představovaly spíše v předehrách než v klasických sólech uvnitř skladeb. Písně Caipi jsou totiž většinou kompaktní, postavené na plném zvuku, oscilujícím mezi rockem (Silver Flame) a latinskými rytmy (Portuguese).

Zatímco klíčovou roli Pedra Martinse (nejen jako kytaristy, ale i jako zpěváka zajímavé barvy hlasu) známe už desky, překvapením večera byla pianistka Olivia. Během večera zazněla i skladba Recognized, kterou Rosenwinkel napsal společně s ní a která začínala jako klavírní balada a klidný duet obou autorů, k němuž se až po chvíli vkusně přidala kytara. Velkým finále celého koncertu pak byla závěrečná (před přídavkem) skladba Little B, mohutná syntéza celého alba, a tedy i „žánru“.

Po Donnym McCaslinovi, Avishai Cohenovi a Vincentu Peiranim byl Kurt Rosenwinkel dalším hvězdným hostem letošního JazzFestu, který se pokusil nabídnout fúzi jazzu s rockem a dalšími styly. A zatímco třeba Cohen zřejmě jazz a pop vnímá jako dva oddělené světy, ostatním třem se podařilo hudebním žánry spojit. Jediný Rosenwinkel sice pro svou fúzi vymyslel název, ale to je vedlejší. Důležitější je trend – kvalitní hudba stojící na jazzových kořenech, která je schopna oslovit širší spektrum posluchačů.

JFB_2018_gilad_hekselman_foto_martin_zeman_03Gilad Hekselman

Večer v Sono Centru však nabídl mimořádně kvalitní program i milovníkům tradičnějšího a čistšího jazzového jazyka. V první polovině večera odehrál svůj – nikoli krátký – set izraelský kytarista Gilad Hekselman se svým triem. V tomto případě šlo o autorský, čistě instrumentální repertoár, založený na dynamických kontrastech (jednotliví hráči versus celá kapela) a bravurní technice v jakémkoli tempu – od téměř ambientních ploch (Stumble) až po rychlou kytarovou jízdu (Tokyo Cookie). I díky této pestrosti a všestrannosti v malém obsazení si Hekselman brněnské publikum velmi rychle získal. Určitě bude zajímavé toho 35letého izraelského hráče dál sledovat.

Gilad Hekselman Trio, Kurt Rosenwinkel „Caipi“. Sono Centru, Brno, 18. 4. 2018, v rámci festivalu JAZZFESTBRNO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více