O Casanovovi bez vášně

2. listopad 2015, 14:06
O Casanovovi bez vášně

Komickou operou Trautzl Jana Zástěry se v Divadle na Orlí poprvé představila hudebně-divadelní platforma Divadlo 2-15. Jejími zakládajícími členy jsou především posluchači a absolventi Janáčkovy akademie múzických umění.

Jan Zástěra operu složilna libreto autorské dvojice RaR, kterou tvoří David KřížRenata Fraisová. Ti celé dílo také scénicky ztvárnili. Děj připomíná spíš levnou operetu, pokusy o vtípky v libretu nejsou příliš rozvedeny v herecké akci a celkově vyznívají naprázdno. Vše se odehrává na zámku hraběte Valdštejna, kde pro vybranou společnost vystupuje pěvecký sbor pod vedením místního regenschoriho Jacoba Trautzla. Poklidný večer naruší příchod posledního, mezi dámami velmi očekávaného hosta Giacoma Casanovy. Zvědavost dam v sále je obrovská, touží se s ním setkat u slavnostní tabule a možná nejen tam. K jejich smůle však není ani jedna z nich k večeři pozvána, proto se spojí ve lsti a veřejně Casanovu označí za milence hraběnky Valdštejnské. Casanova je tím pobouřen a svým nevybíravým slovníkem urazí všechny tři intrikánky. Poradit si v tak zmatené situaci dokáže jen Trautzl a události se rozbíhají.

Všechny intriky a nedorozumění se odehrávají mezi několika málo historizujícími kulisami, jako je staré biedermeierovské sofa nebo slavnostní tabule s několika postaršími židlemi (autorkou scény je Renata Fraisová). Spolu s kostýmy Veroniky Fiuráškové dotvářejí, i když v dosti studentském duchu, zámeckou atmosféru. Dámy v bílých, dekoltovaných šatech působí mladistvým a svátečním dojmem. Pánové v jednoduchých, pouze barevně se lišící fracích vypadají ušlechtile a elegantně.

Představení otvírá scéna hudebního večírku, na kterém Trautzl předvádí svůj sbor. Výkon sboru (vedoucí Klára Roztočilová) by se v celém představení dal označit za nejlepší. Z počátku mocně přehlušuje i zvuk orchestru – později se ukáže, že to vůbec není na škodu. Ale kromě orchestru sbor jednoznačně dominuje i nad samotnými sólisty. Funguje jako kompaktní celek, precizně vyslovuje koncovky, frázuje a pracuje s dynamikou. Dlouhá vstupní scéna sboru byla spolu se závěrem, kdy se přidali i všichni sólisté, snad tím nejlepším z celého představení.

Mezi sólistkami jednoznačně vynikala Alena Kučerová, která svým mocným a sytým sopránem dokázala vždy opanovat celou situaci a nejen to. V komických scénách si byla jistá a její herecký výkon za pěveckým nezaostával. Zdislava Bočková jako všetečná dáma z vyšší společnosti zvládala svůj part obstojně, avšak bylo jí hůře rozumět. Eva Štěrbová byla v roli kněžny noblesní, lehce zlomyslná, ale nijak výrazná. Poslední ženskou interpretkou byla Jana Melišková v roli hraběnky Valdštejnské. U Meliškové byla stejně jako u Kučerové viditelná větší jistota než u ostatních. Přestože na scéně vynikala spíše vizuálně než hlasově, její výkon byl dobrý.

Hůře si v představení vedla mužská část obsazení. Marek Belko jako Trautzl byl od začátku do konce ve svém projevu velmi nesmělý a postrádal elán. Představitel hraběte Valdštejna Martin Vydra působil spíš jako muzikálový zpěvák, chyběl mu výraz a role mu nesvědčila ani rozsahem. Z trojice manželů lstivých dam byl paradoxně nejlepší Michal Marhold, kterému se v představení dostalo vůbec nejméně pěveckého prostoru. Jeho zvučný basbaryton vynikal mezi ostatními, škoda jen, že tak málo. A nakonec tolik očekávaný Casanova, barytonista Rastislav Lalinský. Na scéně byl pohotový a pěvecky obstojný, ale vzhledem ke své roli zásadně postrádal svůdnickou naléhavost a šarm. Byl zde spíš komikem než svůdcem.

Komická opera nakonec nebyla tak úplně komická. Chvílemi připomínala školní besídku nebo operetní řachandu, na které jeden zpěvák rozsahově nezvládal svůj part a druhý se snažil vtipy dohnat to, co mu chybělo jak po herecké i pěvecké stránce. Místa, která patřila výlučně orchestru, se potýkala s velkými nedostatky, tutti snad ani jednou neznělo jednotně. Obsazení zpěváků bylo na dobré cestě, avšak ne zcela šťastné. Casanova nepůsobil ani za mák jako svůdník, hrabě byl spíš ustrašeným chlapečkem než vznešeným aristokratem a ostatní jen splývali s davem. Podpora mladých umělců je bohulibá činnost, možná by ale zpočátku potřebovala zkušenější supervizi.

Jan Zástěra: Trautzl, libreto RaR – David Kříž a Renata Fraisová. Dirigent: Jiří Habart, režie: RaR, scéna: Renata Fraisová, kostýmy: Veronika Fiurášková, hudební nastudování: Jaroslava Kynclová, Klára Roztočilová, Jiří Habart, Marek Pala j. h., manažer projektu: Ondřej Bazgier. Trautzl: Marek Belko, Casanova: Rastislav Lalinský, Hraběnka Valdštejnská: Jana Melišková, Hrabě Valdštejn: Martin Vydra, Dámy: Alena Kučerová, Zdislava Bočková, Eva Štěrbová, Pánové: Jan Faltýnek, Michal Marhold, Michael Robotka. 30. října 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto archiv Divadla 2-15

Komentáře

Reagovat
  • Jitka Koláčná

    4. listopad 2015, 0:30
    Proc musíme na všech kdo začínají hledat jenom samé chyby a nedokonalosti..?? Každý máme právo na svůj subjektivní názor, ale někdy musíme držet jazyk za zuby a neškodit. To je stejné jako kdyby dítě, které přijde poprvé do školy a na otázku "Kolik je 1+1?" odpovědělo 4 a dostalo pětku.. Co udělá žák? Odradí ho to.. Nebylo by lepší vypíchnout věci pozitivní? Zajímalo by mne kam umělecky směřuje paní Baumannová. Pokud je jejím povoláním umělecká profese, tak bych nechtěla být jejím kolegou.. Pokud tento článek byl snahou o sdílení jejího zážitku, tak děkujeme za sdílení a příště prosím volte jiná slova. Pokud to byla odborná kritika, tak je mi opět líto, že tento druh náhradního povolání za aktivní uměleckou práci vůbec kdy vznikl (proklatý Schumann!!!). K mému SUBJEKTIVNÍMU hodnocení: Já jsem viděla stejné představení a mám zcela opačné zážitky. Místo věty "Komická opera nebyla nakonec komická." by mělo být "Celý večer jsem se nezasmála a nechápala jsem dalších 200 lidí, kteří se velice často smáli. Publikum bylo asi úplně blbé, že to nevidělo jako já."- takto by to od paní Baumannové více vystihovalo atmosféru celého večera. Byla to příjemná 70ti minutová operka z pera mladého skladatele, který píše s velkou vazbou na tradiční tonální přístup, ale zároveň vkládá mnoho zajímavých prvků. Pro konkrétní čtenářovu předtavu - jeho harmonická a melodická výrazovost mi přišla stylově podobná dílům například Ilji Hurníka. Jeho smysl pro ansámblové quasi "recitativy" mi přišly velice zajímavé a poutavé. Instrumentační a hudební nápady byly velice barevné a výrazově plné a já jako hudební interpretka jsem se vůbec nenudila, právě naopak, měla jsem chuť si něco od něj zahrát. Pokud jste očekávali soudobou hudbu plnou hledání nových cest a nových zvuků, pak jste zcela jistě odešli zklamáni. Tímto způsobem Jan Zástěra netvoří. Mne se jeho počin upřímně líbil. Opera byla opravdu libretem a i pojetím některých postav "řachandózní". Nebyl to thriller ani psychologické drama. Byla to opera pro zábavu. Námět připomínal operetku a i zápletka byla podobna této formě. Ve spojení se zajímavou hudbou, vtipným libretem a příjemnými výkony, jak na pódiu tak i pod ním v "díře" se jednalo zkrátka o poutavý prvotní společný počin všech přítomných. Jako houslistka bych bez partitury v ruce při poslechu nového díla si neodvážila napsat že "ani jedno tutti neznělo jednotně", paní Baumannové zřejmě partituru na představení zapůjčili v šatně..Nebo že by na facebooku kolovala po premiéře? Příště si ji také stáhnu - napište v SZ mi prosím odkaz! Pro mne jako pro houslistku povoláním, autorku různých hudebních pořadů a projektů (uvádím pro dokreslení autora komentáře),bylo toto první představení Divadla 2-15 svěží (po všech krásných romantických a soudobých operách) a také obdivuhodné, že to dělají s 1 produkčním, doublerežijně a i jinak na vlastní triko a s vlastním nonstop nadšením. Soubor se zařadil vedle Ensemble Opera Diversa k brněnské minioperní scéně, ale s absolutně kontrastním přístupem k dané formě. Divadlo bude spolupracovat nadále s dalšími 6 skladately pokud mám správné informace) a to samotné mu dává originalitu a tím se nedá absolutně hovořit o konkurenčním postavení obou souborů. Navíc někteří z interpretů hrají v obou uskupeních již dnes.. Ensemble opera Diversa kdysi také začínal a všichni jsme mu drželi palce. Toto nové Divadlo 2-15 se v tento večer představilo jako nadějný začínající ansámbl s dobrým vykročením do světa kultury a s nadějnou cestou před sebou. Čeká ho určitě mnoho práce, dalo by se určitě spoustu věcí rozebírat, ale to oni sami moc dobře vědí.. Všichni učinkující jsou mladí a nadaní a proto mají kam umělecky jít a je dobře, že vykročili správně - dopředu. David Kříž je můj dlouholetý hudební kolega a o to více mi nedá a musím dát k přečtení pozitivní ohlas na jeho představení. Já jsem si celý večer příjemně užila a těším se na další představení jejich ansámblu. Děkuji, že jste dočetli až sem. Jitka Koláčná Břízová
  • Tomáš Studený

    3. listopad 2015, 3:11
    A neslušelo by se v recenzi zmínit šířeji také o nové kompozici, prosím???
    • Martin Pinkas

      3. listopad 2015, 15:21
      Autor recenze udelal jen dobre, kdyz se dale nepitval ve stylove absolutne nejednotne a nijak originalni opere. Pocin je to mily, pokud se snazil privest divaky na myslenku, ze se da soudoba hudba poslouchat, ale takto opravdu NE, prosim.

Dále si přečtěte

Včera měla v Divadle na Orlí premiéru Prodaná nevěsta v inscenaci studentů JAMU. Zkrácená verze s mluvenými dialogy a komiksová stylizace slibovaly svižné a vypointované představení. Výsledek viděný mýma očima byl ale jiný.  více

Zvuk patří k hudbě zcela samozřejmě, ale co si potom mají počít lidé, kteří neslyší? Nenápadný a přívětivý večer připravil v Divadle na Orlí Janáček Ensemble ve spolupráci s Ateliérem výchovné dramatiky pro neslyšící. Komorní skladby Bohuslava Martinů, Pavla Haase a Leoše Janáčka pohybově ztvárnil soubor Hluchavky léčivé.  více

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.  více




Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více