Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

16. listopad 2024, 12:00
Obdivuhodné výkony mladých konzervatoristů

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfová.

Před zahájením pozval Tomáš Krejčí na pódium profesorku Alenu Veselou, která se osobně s Vítězslavou Kaprálovou ještě znala. Alena Veselá prozradila, že s rodinou dokonce krátce bydlela u Kaprálů ve vile a s Vitkou se kamarádila. Připomněla také, jak se jednou Kaprálová zúčastnila anonymní kompoziční soutěže, ve které porazila svého profesora Vítězslava Nováka. Na závěr Tomáš Krejčí poděkoval profesorce Veselé za zásluhy o JAMU i brněnskou hudební scénu obecně a dedikoval jí představení.

Inscenace vyprávěla příběh Vítězslavy Kaprálové, nadějné a talentované skladatelky, jejíž život skončil v pouhých pětadvaceti letech. Hudební koláž Tomáše Krejčího byla sestavena chytře: texty jednotlivých skladeb/písní/árií perfektně zapadaly do příběhu, a to i v případě dialogů mezi postavami. Scénář byl dostatečně dramatický a děj bez slabších míst. Režijní koncept Alexandry Bolfové rozdělil ústřední roli Vitky mezi tři zpěvačky. První znázorňovala Vitčino dětství a studia, druhá období přibližně do začátku 2. světové války a třetí závěr života v Paříži (pro zjednodušení nadále v textu označovány jako Vitka 1, 2 a 3). Vitka 3 se navíc objevila i v samém úvodu opery a přidala tak retrospektivní prvek - jakoby příběh vyprávěla sama Kaprálová. Rozdělení ústřední role mezi tři zpěvačky byl povedený. Ukázat svůj talent mohlo trio studentek, toto řešení znázornilo tři etapy života, aniž by se inscenaci zdržovaly obměny kostýmů.

Scéna Alexandry Kubenkové a Anny Tiché (taktéž autorky kostýmů) byla jednoduchá. Nejvýraznějším prvkem bylo plátno se záhyby v její zadní části, které bylo později použito jako šat znázorňující smrt Kaprálové. Z pohledu diváků napravo se pak nacházel klavír s fialovým přehozem využívaným jako rekvizita, na nástroje se pochopitelně několikrát také hrálo. Na protější straně se nacházel další klavír využívaný toliko hudebně. V pravé přední části scény byl umístěn stolek, u něhož seděla vypravěčka, která svými komentáři doplňovala dění na pódiu. Ani kostýmy nebyly složité, ale možná o to funkčnější. Dívčí část sboru byla oblečena v béžových šatech s bílými nárameníky a růžovým límcem. Chlapecká část pak měla bílou košili a kalhoty různých odstínů hnědé barvy. Kostýmově odlišené byly hlavní postavy: Vitka 1 byla oblečená do zlatavých šatů a krátkého růžového kožichu, Vitka 2 měla černé kalhoty, vestu a bílou košili, a Vitka 3 oblékla dlouhé modré šaty a perlový náhrdelník. Postavy Bohuslava Martinů a Jiřího Muchy nosily oblek, v prvním případě šedý a v druhém výraznější zlatý s modrým zdobením. Scéna ani kostýmy nebyly extravagantní, ve své jednoduchosti však dostačující a funkční. Dynamice celého představení pomáhala choreografie Ladislavy Košíkové, za jejíž nejsilnější místo lze označit dirigování Vitky, kdy se na pódiu za sebou objevily všechny tři představitelky a svými pohyby se navzájem doplňovaly, což vytvořilo velice efektní prvek.

Hudba Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové byla upravena z velké části pro trio ve složení Helena Fialová – klavír, Arnau Petřivalský – housle, a Michaela Fialová – klarinet. Muzikanti se museli často vypořádat s velmi technicky náročnými pasážemi, které odehráli bez sebemenšího zaváhání. Taktéž energie, kterou do hry vkládali, byla obdivuhodná a přednes velice procítěný. I sbor byl perfektně připravený. Až na pár drobností byl jejich zpěv čistý, a to i v místech, která byla vypůjčena z oper a rozhodně nevznikala pro dětský sbor. Během inscenace se předvedla jak dívčí, tak chlapecká část rozděleně i pospolu. Interpretace těchto náročných skladeb byla na velmi vysoké úrovni, i když chlapci byli oproti dívkám ve značném kvantitativním oslabení. Na výkonu to nebylo znát a jejich společná barva byla nádherná. V místech, kde byl potřeba opravdu nízký bas, se pak ke sboru přidal Tomáš Krejčí a pohotově studentům pomohl. Ve většině případů bylo navíc velmi hezky rozumět zpívaným textům.

Trojice mužských zpěváků Šimon Beneš (Bohuslav Martinů), Jakub Rohoška (Jiří Mucha) a Pavel Pelikán (Hadač) si se svými party poradili zdařile a jmenovaní ke zpěvu přidali povedené herectví. V drobné, ale dobře uchopené roli profesorky se představila Markéta Jasvecová. V představení naprosto zářily Adéla Ráboňová, Anežka Šmerdová a Kateřina Škárová, tedy představitelky tří životních fází Kaprálové. Intonace všech byla na velmi vysoké úrovni a všechny také zaujaly na studentky až překvapivou vyspělostí projevu. Přestože byly všechny tři Vitky výborné, o kousek výše přece jen vynikala Vitka 2 v podání Anežky Šmerdové, jejíž zpěv jde označit za zralý operní projev. Podobně jako sboru šlo navíc i hlavním protagonistům velmi dobře rozumět. Celou inscenaci povedeně doplňovala Agáta Zavřelová v roli studentky/vypravěčky, která příjemným projevem komentovala dění na pódiu a přednášela úryvky nejen z Vitčiny korespondence.

Připomenutí života talentované a předčasně zesnulé skladatelky Vítězslavy Kaprálové bylo v podání studentů Konzervatoře Brno úhrnem okouzlující. Většina výkonů byla perfektní. Studenti pod vedením Tomáše Krejčího připravili dojemný večer plný krásné hudby a dokázali, že ač se jedná teprve o vycházející muzikanty, už nyní mají brněnské kulturní scéně co nabídnout.

Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů: Vitka Osudová (Koleda milostná), světová premiéra

Operní studio Konzervatoře Brno

námět a hudební koláž: Tomáš Krejčí

dirigent, vypravěč: Tomáš Krejčí

režie: Alexandra Bolfová

scénář: Tomáš Krejčí a Hana Mikolášková

choreografie: Ladislava Košíková

hudební nastudování: Katarína Duchoňová, Helena Fialová, Tomáš Krejčí 

scéna a kostýmy: Alexandra Kubenková, Anna Tichá

light-design: Alexandra Bolfová, Alexandra Kubenková a Anna Tichá 

osoby a obsazení:

Vitka 1. část: Adéla Ráboňová

Vitka 2. část: Anežka Šmerdová

Vitka 3. část: Kateřina Škárová

Bohuslav Martinů: Šimon Beneš

Jiří Mucha: Jakub Rohoška

Profesorka: Markéta Jasvecová

Hadač: Pavel Pelikán

Studentka/vypravěčka: Agáta Zavřelová

sbor Konzervatoře Brno

klavír: Helena Fialová

housle: Arnau Petřivalksý

klarinet: Michaela Fialová

čtvrtek 14. listopadu v 19 hodin, divadelní sál divadla Reduta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více