Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.
Oba protagonisté vstoupili do potemnělého sálu Besedního domu, ve kterém bylo modrou barvou osvětlené pouze pódium. Bez jediného slova začali hrát první skladbu večera: Everything I Love od Cole Portera, při které se první jemné tóny klavíru ozvaly do ještě doznívajícího potlesku. Ke klavíristovi se vzápětí přidal Will Vinson a svojí melodickou hrou perfektně navázal na intimnost klavírního intra. Při následujícím klavírním sóle Parks ukázal, že nemá potřebu demonstrovat svoji techniku, ale jde zejména po hudebnosti. Té přispěla i jemná melodická linka saxofonu, která se v závěru sóla objevila, aniž by jakkoliv ukradla pozornost klavíristovi. Po první skladbě se Vinson chopil mikrofonu a vyjádřil nadšení z nádherného prostoru Besedního domu, načež publiku sdělil, že je v Brně potřetí nebo počtvrté a že je zde nejlepší publikum v Evropě. Poté krátce představil sebe i svého spoluhráče, a následně také předchozí a následující skladbu. Tu první uvedl jako kompozici od jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů, a následnou Banal Street naopak jako skladbu od velmi málo oblíbeného skladatele, k čemuž vtipně dodal, že se jedná o jeho věc.
Při ní zůstala zachována melodičnost exponovaná v úvodu koncertu, ale celkově byla kompozice o něco výrazněji rytmizovaná. Saxofonista se tentokrát nebál sólo prokládat i technickými běhy, výrazná melodie ale zůstala. Kvalita sóla byla umocněna zvukovou barevností saxofonu (střídání nakřáplého a uhlazeného tónu) i výborným klavírním doprovodem. Parks dokázal levou rukou velmi zdařile basovat, čímž bez problému vykompenzoval absenci kontrabasu či jiného basového nástroje. Když se kompozice uchýlila ke klavírnímu sólu, Parks si u něho prozpěvoval, což provázelo téměř všechna jeho sóla, aniž by to byl jakkoliv rušivý element. Následně byla divákům představena i klavíristova kompozice s názvem Afterglow, pro kterou platila všechna výše zmíněná pozitiva. Po ní se chopil mikrofonu tentokrát Parks. Vyjádřil vděčnost, že může s Vinsonem hrát, a že to je jeden z prvních lidí, se kterými se spřátelil poté, co se přestěhoval do New Yorku.
Během následné série devíti skladeb zazněly kompozice vlastní i převzaté. Oba umělci se dále drželi výrazné melodičnosti, kterou prokládali technicky náročnějšími pasážemi, během kterých ukázali, že mají hru na své nástroje v malíčku. Parks i Vinson byli ve společných pasážích vždy sehraní a vzájemně si dávali dostatek prostoru pro sóla. Před závěrečnou skladbou Anyone else Vinson poděkoval publiku. Bouřlivý potlesk vedl muzikanty k přidání ještě jednoho kusu s názvem Darn that Dream.
Ačkoliv se charaktery jednotlivých skladeb částečně měnily, celý večer měl spíše jemný charakter. Oba muzikanti se drželi ve střední až nižší dynamice a do forte přecházeli jen zřídka. Přesto měl jejich projev obdivuhodnou hloubku. Intimitě celého koncertu přispělo i vhodně zvolené nasvícení pódia. Nutné je pochválit i práci zvukaře. Oba nástroje byly perfektně čitelné, neztrácely se ani nepřehlušovaly, a celkový zvuk nebyl příliš hlasitý. Výborně tak mohl vyniknout citlivý hudební projev obou protagonistů, kteří i přes občasné demonstrování své techniky vždy zachovali melodičnost jednotlivých linek. Jejich sehranost byla dokonalá, aniž by probíhala výraznější komunikace. Během koncertu se tak ukázalo, že spolu hrají už opravdu dlouho a hudební myšlení svého kolegy znají nazpaměť. Střídmé, přesto velmi milé průvodní slovo pak celý zážitek ještě umocnilo. Na obou muzikantech bylo navíc vidět, že se nejedná o pouhé kolegy, ale také o přátele. Když sečteme všechna zmíněná pozitiva, jasně z toho vyplývá, že pondělní jazzový koncert byl krásným a hlubokým posluchačským zážitkem.
setlist:
Everything I Love
Banal Street
Afterglow
Delivery
Start of Something
Countdown
First Glance
Boogaloo
Prism
Anyone Else
přídavek: Darn that Dream
Will Vinson – altsaxofon
Aaron Parks – klavír
pondělí 10. března v 19 hodin, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..