Od chvalozpěvů k milostné lyrice a pijáckým písním. Mezinárodní hudební festival Špilberk začal

Od chvalozpěvů k milostné lyrice a pijáckým písním. Mezinárodní hudební festival Špilberk začal

Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor úterním koncertem zahájili 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Poněkud asymetrický program vyplnily dvě velmi známé kantáty: Te Deum Laudamus Antonína Dvořáka a Carmina Burana Carla Orffa.

Dvořákovo zhudebnění chvalozpěvu Te Deum Laudamus má radostný charakter téměř euforických rozměrů. Filharmonie Brno se pod vedením dirigenta Leoše Svárovského do skladby sice vrhla s vervou, přesto šlo po stránce souhry o začátek přinejmenším váhavý. Žestě se za triolově tepajícími tympány zpožďovaly a vůbec celý orchestr v úvodních taktech první věty nepřesvědčil. Český filharmonický sbor naopak zněl od samého začátku skvostně. Sopranistka Marie Fajtová si od začátku vedla výborně. Zpívala se silným vibratem a jejího hlasu bylo „všude dost“. Zdatně si vedl také barytonista Peter Mazalán. V první pasáži, kde zpívali oba sólisté současně, se však Mazalán barvou a hlasitostí příliš neprosadil. Druhá věta kantáty ale fungovala dobře. Zvuk se po dynamické stránce pěkně vlnil, ženské hlasy ve sboru znamenitě frázovaly. Neméně působivé bylo frázování v závěrečném aleluja, rozvinutí obou těles do prvotního motivu skladby bylo majestátní.

Carmina Burana, soubor středověkých textů zhudebněných německým skladatelem Carlem Orffem, svojí délkou přesahuje Dvořákovu kantátu více jak třikrát. Ve vstupním O Fortuna nechával Svárovský orchestr i sbor důrazně odsazovat jednotlivé fráze a celkově se věta vyvíjela spíše v pomalejším tempu. Vytvořit naprosto žádoucí monumentální patos se účinkujícím bezezbytku povedlo. V orientálně stylizovaném Primo vere poprvé lehce zaváhal sbor, a to po stránce nástupů. Tematicky prosluněná čtvrtá část pak dala vyniknout spíše jemnému hlasu Petera Mazalána, který byl v první polovině koncertu poněkud zatlačen do pozadí. Historizující Hle, půvabná a vytoužená zněla letně a svěže, sbor si poradil i s místy překotným tempem.

Po námětové stránce lechtivá část Uf dem Anger začala ryze instrumentálním tancem. Orchestr si počínal energicky, věta coby sled lehkých dob držela pohromadě skvěle. V převážně pětidobé následující větě někdo zvukově trochu vyčníval v ženské části sboru, intonace byla nicméně výborná. Po lyrickém flétnovém sóle v deváté větě potěšily skvělé dvojité jazýčky trubek a trombónů v rozmarné desáté větě.

Patrně nejhumornější úsek celé skladby s názvem In taberna byl ze začátku oříškem zejména pro Petera Mazalána, který se musel vypořádat s velkým množstvím textu v tečkovaném rytmu. V pomalejších plochách ve vyšším rejsříku se mu však dařilo. Rytmický konec byl pak v podání orchestru jaksepatří úsečný. V komické písni opékané labutě se představil tenorista Jaroslav Březina. Kombinace Březinova falzetu, frullata u trubek i rytmicky rozverného sborového refrénu fungovala tak, jak fungovat měla – vtipně, hybně a sarkasticky. Pijácká třináctá věta byla teatrální, ale vkusná, čtrnáctá pak nepostrádala výbušnost.

V zamilované patnácté větě se po delší odmlce ozval hlas sólistky Marie Fajtové. Ta krásně frázovala tečkované rytmy a držela dlouhé prodlevové tóny. Následující věta značně sólového charakteru se Peteru Mazalánovi velmi povedla, dlouhým frázím ve vysokých polohách navzdory. Orchestr doprovázel decentně, s patřičnou jemností. V osmnácté větě sbor předváděl působivou škálu dynamických ploch, v devatenácté pak odlehčený erotický námět fantasticky podtrhovala mužská část sboru svým vytříbeným projevem. Dvacátá druhá věta, ve které se Orff nerozpakoval použít kabaretní prvky, byla po hudební stránce pro svůj melodicky banální refrén nejhumornějším číslem. Před vstupem obou těles do pompézní Ave formosissima v operně ariovém Dulsissime předvedla Fajtová úžasné koloratury. Přechod do závěrečného O Fortuna byl zdařilý, škoda jen že nevynikly ostinátně hrající dřevěné dechy.

Obě kantáty se ve výsledku povedly, diametrálně odlišným námětům navzdory, a jedna na druhou navazovaly. Byť šlo o velmi důstojné zahájení festivalu, první polovina by přeci jen mohla být trochu sytější. Přestávka již po dvaceti minutách hraní staví sotva rozehřátého posluchače ihned na nohy, což je škoda. Navíc jsou to teprve čtyři měsíce, co se Dvořákovo Te Deum Laudamus hrálo v Brně naposledy. Je nicméně pochopitelné, že dramaturgie festivalu, zaměřující se na širokou veřejnost, sáhla po osvědčené klasice.

Te Deum a Carmina Burana. Antonín Dvořák: Te Deum laudamus op. 103, B. 176, Carl Orff: Carmina Burana. Marie Fajtová - soprán, Jaroslav Březina - tenor, Peter Mazalán - baryton, Český filharmonický sbor - sbormistr Petr Fiala, Filharmonie Brno - dirigent Leoš Svárovský, 16. srpna 2016, Špilberk, Brno. V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk 2016

Filharmonie Brno/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více