Oddané publikum si i Kalašnikov zaslouží. Goran Bregović poprvé v Brně

Oddané publikum si i Kalašnikov zaslouží.  Goran Bregović poprvé v Brně

Odcházíte se silným hudebním zážitkem. Víte, že koncert byl skvělý, že vy i muzikanti jste si ho užili, ale něco přitom nehraje... dá se dvě hodiny u balkánské dechovky sedět?

Po letech, co Goran Bregović a jeho Wedding and Funeral Band vyprodávali sály po celé Evropě a zdobili programy letních festivalů, se konečně dostali také do Brna. Koncert se uskutečnil v Janáčkově divadle, což už předem budilo obavy, jestli je tento prostor pro takový typ koncertu vhodný. Armosféra koncertu byla úžasná a vše se vlastně povedlo, nemůžu se ale ubránit pocitu, že něco prostě chybělo. Zvláštní bylo už pozorovat přichazející diváky, kteří byli většinou oblečeni spíš jako do opery než do klubu, což působilo lehce nepatřičně, ale vlastně proč ne – pivem je v divadle asi nikdo nepoleje.

Koncert začal v podstatě na čas, tradičně příchodem dechové sekce přes publikum a rozhovorem trumpet a trombónů z levé strany na pravou a naopak. Poté se všichni muzikanti ve složení dvě zpěvačky, dva trombonisté, dva trumpetisté a saxofonista, doplněni o bubeníka a zároveň zpěváka seřadili na svá místa a nic nebránilo příchodu hlavní hvězdy. S nástupem Gorana Bregoviće nemilosrdně vypustili do publika známou píseň Gas Gas.

Goran se při následném překotném slovním úvodu omluvil, že neumí náš jazyk, ale že vlastně dnes večer moc mluvit nebude. Neposlušné odposlechy muzikantům na náladě příliš nepřidaly a tak koncert chvíli vypadal na rutinní záležiost – profesionálně odehrát a jít. Publikum se však nedalo a pokřiky i tleskáním do rytmu dalo brzy najevo, že na chyby, které technika způsobuje, příliš nehledí. Hudebníci to rychle pochopili a nechali se unášet balkánskými rytmy až k tanečku na forbíně, který spolu při přídavcích podniklo duo trumpetistů.

Bregović se nakonec přece jen místy rozpovídal. Především k romské otázce, která byla námětem jeho poslední desky. Připomněl mimo jiné přínos cikánské tvorby pro moderní hudbu od Gypsy Kings po Gogol Bordello. Pak také v poslední písni, při níž se téměř marně snažil přesvěčit publikum, aby jen zpívalo a na chvíli přestalo tleskat. To se nakonec povedlo a diváci si po dvou hodinách poctivé balkánské dechovky mohli sami zazpívat poslední tón koncertu.

Bouřlivé ovace samozřejmě vyvolaly muzikanty zpět. Za odměnu si lidé – teď již z velké části na nohou – mohli zatančit na dalších šest kousků, kterým vévodil asi největší Bregovićův hit Kalašnikov. Ten, jak bylo poznat, nezhraje jen tak každému a je nutné si ho řádně vytleskat.

bregovic-goran-2015-02-004 bregovic-goran-2015-02-007 bregovic-goran-2015-02-021 bregovic-goran-2015-02-027 bregovic-goran-2015-02-028 bregovic-goran-2015-02-040 bregovic-goran-2015-02-046 bregovic-goran-2015-02-048 bregovic-goran-2015-02-059

Celý koncert trval přes dvě hodiny a Bregović ani jeho kapela nezůstali Brnu nic dlužni. Stále mě to ale nutí vracet se k otázce zvoleného prostoru. Na schodech, po stranách i na balkonech se už během prvních tří skladeb vytvořily hloučky tančících, kteří nehodlali strávit takový hudební zážitek v polstrované sedačce. Lidé naháněli ostýchavé kamarády do tanečních skupin přes celý sál a ti, co neměli sami dost odvahy či nechtěli bránit sedícím ve výhledu, se pokoušeli vstřebat intenzivní rytmus také v sedě. To je ale pouhá polovina zážitku, který tato muzika a především Goran Bregović a jeho Wedding and Funeral Band poskytují.

Goran Bregović & Wedding and Funeral Band. 8. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Komentáře

Reagovat
  • Vlada

    12. únor 2015, 9:17
    Jako vzdy, pani Tomalova, hodne dobre vyhmatnute, s citem a znalostiu veci i okolnosti s tim souvesejicich.
  • Filip Habrman

    11. únor 2015, 11:59
    Z pozice organizátora - Prostor byl malému počtu muzikantů vhodný, Goran hraje v divadlech pravidelně. Za druhé, zvukař je a bude dobrý, jedná se o RENTAL PRO a jejich zkušenost je prvotřídní. Poslední bod - Goran byl moc a moc spokojen... Krásný den všem. Filip Habrman
  • Adam

    10. únor 2015, 21:44
    Toto jsou přesně slova, která jsem řekl doma, když jsem se z koncertu vrátil. Dojmy z koncertu výrazně pozitivně převálcovali skutečnost, že organizátoři trochu nepřemýšlejí a mohu-li být drzý - zvukař byl hovado - přesto držel úroveň zvuku na krásném českém průměru. Chválím autora článku za realistický popis situace. U toho tleskání se musím zastat publika, troufám si tvrdit, že minimálně polovina posluchačů nerozuměla anglicky - také s ohledem na práci zvukaře při mluveném slovu.
    • Adam

      10. únor 2015, 21:47
      Mělo tam být - dojmy z koncertu výrazně pozitivně převálcovaly - omluvám se

Dále si přečtěte

Pokud člověk může o koncertě Fanfare Ciocărlia psát, neprožil ho správně. Tahle muzika má jediný úkol – vytancovat z hlavy všechny myšlenky.  více




Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce