Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Vydat „Best of“ Oldřicha Janoty by mohl být ten nejjednodušší úkol na světě, stačilo by oplácat nejoblíbenější věci z dob kapely Mozart K. několika doplňky. Rozsáhlý komplet Ultimate Nothing jde úplně jinou cestou: je to soubor dosud většinou nevydaných nahrávek. Po pečlivém výběru z nich vzniklo osm cédéček těch nejzdařilejších.

Jednu velkou a systematickou bilanci už má Oldřich Janota za sebou. Je jí sborník jeho textů Kytaru s palmou, který vydalo minulý rok nakladatelství Torst. Tou druhou a nejčerstvější je osmidiskový soubor nahrávek, který vyšel před dvěma týdny u Indies Scope. Podává obraz autora, který stál vždy více či méně na okraji scény, ale nelze ho přehlédnout. Stejně jako osamělý strom měnící nudnou, mírně zvlněnou krajinu v místo, na nějž se nelze dosyta vynadívat.

Sbírka Janotových textů vyšla bez jediného doprovodného slova, profilu autora nebo ediční poznámky. Čtenář zůstává s Janotovou tvorbou sám. Posluchač zvukového sborníku Ultimate Nothing je na tom jinak. Dva boxy obsahují po čtyřech nosičích. Každý z nich je v pěkném, originálně zpracovaném digipacku, v každém je místo pro technické údaje, texty písní, případně Janotovo průvodní slovo. Ostatně on sám byl duchem, který výběr zásadně vytvářel, i když ruce na něm pracovaly mnohé. Odpovídá to jeho osobnosti, která jako by definovala sama sebe a pohybovala se ve svém vlastním čase, nebo snad bezčasí. Přitom ale byla vždy obklopená skupinou věrných příznivců, díky nimž také vznikly „pirátské“ nahrávky z koncertů a záznamy z domácích studií, ze kterých je osmidisk Ultimate Nothing sestaven.

Osm CD vyšlo do světa po pečlivé zvukové úpravě ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. Nahrávky jsou citlivě vyčištěné a kvalitativně srovnané, zůstala jim autenticita a přitom působí v rámci každého alba jednotně. Přiložené booklety obsahují texty písní a v případě instrumentálek na čtvrtém disku krátké charakterizující reflexe jednotlivých tracků. Komplet má atributy opravdového luxusu – perfektně zpracovaného vzácného materiálu bez vnější okázalosti.

Začátky v 70. letech (disk Na kole z noční směny) odhalují Janotu jako písničkáře, který má v sobě cosi z Hutkovy baladičnosti a hodně z Dylanova „povídavého zpěvu“. Zároveň už je ale slyšet cosi samorostlého ve hře na kytaru a originální vyjadřování. Songwriterské zralosti je věnován konec 70. a začátek 80. let, na disku Fotograf aktů se objeví i Mozart K. V 80. letech zůstává i třetí disk Abys nerozbila láhev…ve halali bzoreN mapující Janotovu spolupráci s Lubošem FidleremPavlem Richterem. Zřetelný je příklon k minimalistickým strukturám a vliv King Crimson. Čtvrtý disk Týden v malovaném domě pochází z týdenního nahrávání v Telči, ambientní kouzla se zvuky neztrácejí janotovskou poezii ani beze slov.

Disk Žlutě obsahuje remasterovanou stejnojmennou nahrávku, která již vyšla v roce 1994. Ukazuje Janotovu novou autorskou tvář, která kombinuje písňovou tvorbu s minimalistickým obdobím. Šesté album Zrcadlová koza obsahuje záznam „levácké opery“, kterou Oldřich Janota nazpíval s Romanou Šilhavou a sám obstaral klavírní doprovod. Poslední dvě CD Hory v údolíKolébat obsahují opět sólové písně, na obou hostuje zpěvačka Ľubica Christophory, na prvním houslistka Romana Šilhavá. V obou případech se jedná o domácí studiové záznamy, minimalisticko-písňový charakter zůstává.

Ultimate Nothing není žádná encyklopedie ani při osmiapůlhodinové stopáži a časovém rozsahu od začátků v 70. letech až po rok 2005. Posluchačsky nejvděčnějšího období s Mozart K. se soubor jen dotkne a největší hity jako Hotel Savoy nebo Speedy Gonzales úplně mine (dlužno říci, že vydavatel tuto skutečnost charakterně přiznává už v propagačním textu). Z opačného extrému zde vůbec není reflektována Janotova spolupráce s violovým/violoncellovým duem Ireny a Vojtěcha Havlových z přelomu 80. a 90. let. Tehdy přestávali Janotu chápat i jeho nejzarytější příznivci.

To ale neznamená, že by Indies Scope vydali mnoho hodin nezajímavého průměru mezi výjimečně výraznými krajními polohami. Něco takového se ostatně v Janotově tvorbě ani nenachází a každá jeho píseň nebo stylové období ukazuje, co to znamená být poctivý sám k sobě. Pokud autor sám obchází na okraji zájmu, jeho myšlenky směřují k podstatě věcí. Být na okraji je v tomto případě volba, nikoli z nouze ctnost. Umění procházet nepostižitelnými průchody a díky tomu vidět věci z netušených úhlů je přítomné jako by se to rozumělo samo sebou. Janota je taoistický řezník, jehož nůž najde vždy tu správnou skulinu mezi kostmi a nikdy se neotupí. Jde si za svým, aniž cokoli zbytečně poničí. V tomto sporu duše s tělem si ta první nemá před kostelem na co stěžovat.

Ultimate Nothing. 8CD výbor z nevydaných nahrávek Oldřicha Janoty. Indies Scope 2016.

Foto Kryštof Havlica

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více