Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy

Vydat „Best of“ Oldřicha Janoty by mohl být ten nejjednodušší úkol na světě, stačilo by oplácat nejoblíbenější věci z dob kapely Mozart K. několika doplňky. Rozsáhlý komplet Ultimate Nothing jde úplně jinou cestou: je to soubor dosud většinou nevydaných nahrávek. Po pečlivém výběru z nich vzniklo osm cédéček těch nejzdařilejších.

Jednu velkou a systematickou bilanci už má Oldřich Janota za sebou. Je jí sborník jeho textů Kytaru s palmou, který vydalo minulý rok nakladatelství Torst. Tou druhou a nejčerstvější je osmidiskový soubor nahrávek, který vyšel před dvěma týdny u Indies Scope. Podává obraz autora, který stál vždy více či méně na okraji scény, ale nelze ho přehlédnout. Stejně jako osamělý strom měnící nudnou, mírně zvlněnou krajinu v místo, na nějž se nelze dosyta vynadívat.

Sbírka Janotových textů vyšla bez jediného doprovodného slova, profilu autora nebo ediční poznámky. Čtenář zůstává s Janotovou tvorbou sám. Posluchač zvukového sborníku Ultimate Nothing je na tom jinak. Dva boxy obsahují po čtyřech nosičích. Každý z nich je v pěkném, originálně zpracovaném digipacku, v každém je místo pro technické údaje, texty písní, případně Janotovo průvodní slovo. Ostatně on sám byl duchem, který výběr zásadně vytvářel, i když ruce na něm pracovaly mnohé. Odpovídá to jeho osobnosti, která jako by definovala sama sebe a pohybovala se ve svém vlastním čase, nebo snad bezčasí. Přitom ale byla vždy obklopená skupinou věrných příznivců, díky nimž také vznikly „pirátské“ nahrávky z koncertů a záznamy z domácích studií, ze kterých je osmidisk Ultimate Nothing sestaven.

Osm CD vyšlo do světa po pečlivé zvukové úpravě ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. Nahrávky jsou citlivě vyčištěné a kvalitativně srovnané, zůstala jim autenticita a přitom působí v rámci každého alba jednotně. Přiložené booklety obsahují texty písní a v případě instrumentálek na čtvrtém disku krátké charakterizující reflexe jednotlivých tracků. Komplet má atributy opravdového luxusu – perfektně zpracovaného vzácného materiálu bez vnější okázalosti.

Začátky v 70. letech (disk Na kole z noční směny) odhalují Janotu jako písničkáře, který má v sobě cosi z Hutkovy baladičnosti a hodně z Dylanova „povídavého zpěvu“. Zároveň už je ale slyšet cosi samorostlého ve hře na kytaru a originální vyjadřování. Songwriterské zralosti je věnován konec 70. a začátek 80. let, na disku Fotograf aktů se objeví i Mozart K. V 80. letech zůstává i třetí disk Abys nerozbila láhev…ve halali bzoreN mapující Janotovu spolupráci s Lubošem FidleremPavlem Richterem. Zřetelný je příklon k minimalistickým strukturám a vliv King Crimson. Čtvrtý disk Týden v malovaném domě pochází z týdenního nahrávání v Telči, ambientní kouzla se zvuky neztrácejí janotovskou poezii ani beze slov.

Disk Žlutě obsahuje remasterovanou stejnojmennou nahrávku, která již vyšla v roce 1994. Ukazuje Janotovu novou autorskou tvář, která kombinuje písňovou tvorbu s minimalistickým obdobím. Šesté album Zrcadlová koza obsahuje záznam „levácké opery“, kterou Oldřich Janota nazpíval s Romanou Šilhavou a sám obstaral klavírní doprovod. Poslední dvě CD Hory v údolíKolébat obsahují opět sólové písně, na obou hostuje zpěvačka Ľubica Christophory, na prvním houslistka Romana Šilhavá. V obou případech se jedná o domácí studiové záznamy, minimalisticko-písňový charakter zůstává.

Ultimate Nothing není žádná encyklopedie ani při osmiapůlhodinové stopáži a časovém rozsahu od začátků v 70. letech až po rok 2005. Posluchačsky nejvděčnějšího období s Mozart K. se soubor jen dotkne a největší hity jako Hotel Savoy nebo Speedy Gonzales úplně mine (dlužno říci, že vydavatel tuto skutečnost charakterně přiznává už v propagačním textu). Z opačného extrému zde vůbec není reflektována Janotova spolupráce s violovým/violoncellovým duem Ireny a Vojtěcha Havlových z přelomu 80. a 90. let. Tehdy přestávali Janotu chápat i jeho nejzarytější příznivci.

To ale neznamená, že by Indies Scope vydali mnoho hodin nezajímavého průměru mezi výjimečně výraznými krajními polohami. Něco takového se ostatně v Janotově tvorbě ani nenachází a každá jeho píseň nebo stylové období ukazuje, co to znamená být poctivý sám k sobě. Pokud autor sám obchází na okraji zájmu, jeho myšlenky směřují k podstatě věcí. Být na okraji je v tomto případě volba, nikoli z nouze ctnost. Umění procházet nepostižitelnými průchody a díky tomu vidět věci z netušených úhlů je přítomné jako by se to rozumělo samo sebou. Janota je taoistický řezník, jehož nůž najde vždy tu správnou skulinu mezi kostmi a nikdy se neotupí. Jde si za svým, aniž cokoli zbytečně poničí. V tomto sporu duše s tělem si ta první nemá před kostelem na co stěžovat.

Ultimate Nothing. 8CD výbor z nevydaných nahrávek Oldřicha Janoty. Indies Scope 2016.

Foto Kryštof Havlica

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více