Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

10. červenec 2019, 17:00
Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.

Těm, kteří v minulosti navštívili některou z jevištních inscenací v režii Tomáše Hanzlíka, bude již tento rukopis i jeho estetika důvěrně známé. Figurují v něm bohatě zdobené kostýmy, papírové kulisy odkazující k baroknímu divadlu ( tentokrát ovšem vynechány), výrazná gestika inspirující se dobovou praxí nebo úporná snaha dovést situace odehrávající se na pódiu k absurdním výjevům balancujícím na hranici parodie a kýče. Proti humoru nelze mnoho namítat a některé Hanzlíkovy kreace vyvolávají v posluchačích smích zcela zaslouženě. Jiné se však pohybují na hraně dobrého vkusu. To když kupříkladu bůh Mars v boxerských rukavicích imituje v ringu údery směrem k přirození papírové figury vládce. Kontrabasista v kroji je potom spíše jen nevinnou hříčkou.

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_03

Problém však nastává, když se tento inscenační rámec pomalu mění v mustr a ten ve formičku, která začíná být s každou další operou nebo serenatou těsnější. Takřka každá Hanzlíkova inscenace – výjimkou je výtečná a stylisticky zcela odlišná L´Arianna, kterou zkomponoval společně s Vítem Zouharem – hraje u posluchačů na tytéž struny a je škoda, že se umělec nesnaží prozkoumávat jiné možnosti, které se mu osvědčily například ve vzpomínané Arianně. Netvrdím, že režisérův přístup nefunguje, pouze se příliš nevyvíjí. A to je při zbytku výtečné práce, kterou Tomáš Hanzlík dělá, velká škoda. Scénu zvolil Hanzlík tentokrát minimalistickou a bez papírových kulis což je příjemná změna. Středu jeviště vévodil v prvním dějství pouze vstup do jeskyně. Druhé a třetí se odehrávají ve zmíněném boxerském ringu, který je ověnčen kusy těla. Z něj pak bohové, kteří se přou, kdo z nich je důležitější a mocnější, seskládají postavu vhodného vladaře, následně identifikovaného jako Fridrich II. Ve své podstatě se jedná o funkční a hezkou premisu, která ukazuje na Hanzlíkovu touhu hrát si a nebrat věci striktně vážně. Kdyby však ubylo častého pitvoření se za účelem vynucené komiky, mohlo vše být ještě lepší. Z hlediska choreografie bylo nicméně velmi efektní užití stoupajících a klesajících schůdků, které zpěváci při Martově árii otáčeli tak, že Jakub Rousek neustále stoupal a klesal v nekonečném majestátním pohybu.

Důvodem k radosti byly výkony sólistů, z nichž lze stěží vybrat jasného favorita. Skvělá Kristýna Vylíčilová ztvárnila Génia Evropy i Minervu s intonační jistotou, intuitivní prací s dynamikou a především vždy s jasným interpretačním a výrazovým cílem. Podle potřeby měnila barvu hlasu z výhružně temné na vesele jasnou a zůstávala v roli v každém vzdechu, vzlyku i výkřiku. Také Lucie Kaňková v roli Času a Štěstěny zvládala náročné koloratury se ctí a její árie stěžující si na úděl štěstěny patřila k těm nejjímavějším. Jemný kontratenor Leandra Lafonta se více hodil k postavě Apollona než Osudu, kterému místy scházela rezolutnost a snad i jistá autoritativnost. Naopak jako Apollon zpěvák zužitkoval veškerou grácii a křehkou eleganci, která této postavě přísluší. Poněkud netradiční a civilnější barvou hlasu překvapil Jakub Rousek jako Mars, který v recitativech postrádal o něco drsnější a více martovskou energii, naopak v samotných áriích dokázal ztvárnit boha války s dramatičtějším a bojovnějším výrazem. Nekorunovanou královnou večera potom byla Monika Jägerová v roli Jupitera – její mocný, barevně plný, srozumitelný a dramaticky maximálně nosný alt skutečně vzbuzoval úctu a pokoru. Vyzdvihnout zaslouží nejen její práce s dynamikou, na které mnoho hudebního účinku stálo, ale snad ještě větší měrou povedené výrazové zlomy, které volila ve své interpretaci. 

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_02

Orchestr byl až na výjimky intonačně i rytmicky stabilní a pod Hanzlíkovým vedením i dynamicky bohatý. Občasná pochybení se ozvala ze žesťové sekce, nejednalo se však o nic, co by nějakým výrazným způsobem ovlivňovalo hudební zážitek. Je však třeba politovat kontrabasistu. Je ironií osudu, že jako podpora Štěstěny vystoupil v „duetu“ na pódium, se samotným nástrojem ale příliš štěstí neměl. Bylo třeba jej tu a tam doladit. Navzdory těmto ztíženým podmínkám podal však dobrý výkon.

Serenata Il tribunale di Giove skladatele Karla Ditterse úspěšně odstartovala 7. ročník Olomouckých barokních slavností a přes některé ze své podstaty subjektivní drobnosti, na které se názory mohou a budou lišit, se jednalo o inscenaci, která své publikum nejen pobaví, ale představí jim také zcela neprávem zapomenutou hudbu, která si plně zaslouží místo v koncertních sálech a na operních pódiích.

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove

Čas / Štěstěna: Lucie Kaňková

Génius Evropy / Minerva: Kristýna Vylíčilová

Jupiter: Monika Jägerová

Osud / Apollon: Leandro Lafont

Mars: Jakub Rousek

Režie: Tomáš Hanzlík

  1. července 2019, Jezuitský konvent, Olomouc

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více