Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

10. červenec 2019, 17:00
Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.

Těm, kteří v minulosti navštívili některou z jevištních inscenací v režii Tomáše Hanzlíka, bude již tento rukopis i jeho estetika důvěrně známé. Figurují v něm bohatě zdobené kostýmy, papírové kulisy odkazující k baroknímu divadlu ( tentokrát ovšem vynechány), výrazná gestika inspirující se dobovou praxí nebo úporná snaha dovést situace odehrávající se na pódiu k absurdním výjevům balancujícím na hranici parodie a kýče. Proti humoru nelze mnoho namítat a některé Hanzlíkovy kreace vyvolávají v posluchačích smích zcela zaslouženě. Jiné se však pohybují na hraně dobrého vkusu. To když kupříkladu bůh Mars v boxerských rukavicích imituje v ringu údery směrem k přirození papírové figury vládce. Kontrabasista v kroji je potom spíše jen nevinnou hříčkou.

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_03

Problém však nastává, když se tento inscenační rámec pomalu mění v mustr a ten ve formičku, která začíná být s každou další operou nebo serenatou těsnější. Takřka každá Hanzlíkova inscenace – výjimkou je výtečná a stylisticky zcela odlišná L´Arianna, kterou zkomponoval společně s Vítem Zouharem – hraje u posluchačů na tytéž struny a je škoda, že se umělec nesnaží prozkoumávat jiné možnosti, které se mu osvědčily například ve vzpomínané Arianně. Netvrdím, že režisérův přístup nefunguje, pouze se příliš nevyvíjí. A to je při zbytku výtečné práce, kterou Tomáš Hanzlík dělá, velká škoda. Scénu zvolil Hanzlík tentokrát minimalistickou a bez papírových kulis což je příjemná změna. Středu jeviště vévodil v prvním dějství pouze vstup do jeskyně. Druhé a třetí se odehrávají ve zmíněném boxerském ringu, který je ověnčen kusy těla. Z něj pak bohové, kteří se přou, kdo z nich je důležitější a mocnější, seskládají postavu vhodného vladaře, následně identifikovaného jako Fridrich II. Ve své podstatě se jedná o funkční a hezkou premisu, která ukazuje na Hanzlíkovu touhu hrát si a nebrat věci striktně vážně. Kdyby však ubylo častého pitvoření se za účelem vynucené komiky, mohlo vše být ještě lepší. Z hlediska choreografie bylo nicméně velmi efektní užití stoupajících a klesajících schůdků, které zpěváci při Martově árii otáčeli tak, že Jakub Rousek neustále stoupal a klesal v nekonečném majestátním pohybu.

Důvodem k radosti byly výkony sólistů, z nichž lze stěží vybrat jasného favorita. Skvělá Kristýna Vylíčilová ztvárnila Génia Evropy i Minervu s intonační jistotou, intuitivní prací s dynamikou a především vždy s jasným interpretačním a výrazovým cílem. Podle potřeby měnila barvu hlasu z výhružně temné na vesele jasnou a zůstávala v roli v každém vzdechu, vzlyku i výkřiku. Také Lucie Kaňková v roli Času a Štěstěny zvládala náročné koloratury se ctí a její árie stěžující si na úděl štěstěny patřila k těm nejjímavějším. Jemný kontratenor Leandra Lafonta se více hodil k postavě Apollona než Osudu, kterému místy scházela rezolutnost a snad i jistá autoritativnost. Naopak jako Apollon zpěvák zužitkoval veškerou grácii a křehkou eleganci, která této postavě přísluší. Poněkud netradiční a civilnější barvou hlasu překvapil Jakub Rousek jako Mars, který v recitativech postrádal o něco drsnější a více martovskou energii, naopak v samotných áriích dokázal ztvárnit boha války s dramatičtějším a bojovnějším výrazem. Nekorunovanou královnou večera potom byla Monika Jägerová v roli Jupitera – její mocný, barevně plný, srozumitelný a dramaticky maximálně nosný alt skutečně vzbuzoval úctu a pokoru. Vyzdvihnout zaslouží nejen její práce s dynamikou, na které mnoho hudebního účinku stálo, ale snad ještě větší měrou povedené výrazové zlomy, které volila ve své interpretaci. 

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_02

Orchestr byl až na výjimky intonačně i rytmicky stabilní a pod Hanzlíkovým vedením i dynamicky bohatý. Občasná pochybení se ozvala ze žesťové sekce, nejednalo se však o nic, co by nějakým výrazným způsobem ovlivňovalo hudební zážitek. Je však třeba politovat kontrabasistu. Je ironií osudu, že jako podpora Štěstěny vystoupil v „duetu“ na pódium, se samotným nástrojem ale příliš štěstí neměl. Bylo třeba jej tu a tam doladit. Navzdory těmto ztíženým podmínkám podal však dobrý výkon.

Serenata Il tribunale di Giove skladatele Karla Ditterse úspěšně odstartovala 7. ročník Olomouckých barokních slavností a přes některé ze své podstaty subjektivní drobnosti, na které se názory mohou a budou lišit, se jednalo o inscenaci, která své publikum nejen pobaví, ale představí jim také zcela neprávem zapomenutou hudbu, která si plně zaslouží místo v koncertních sálech a na operních pódiích.

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove

Čas / Štěstěna: Lucie Kaňková

Génius Evropy / Minerva: Kristýna Vylíčilová

Jupiter: Monika Jägerová

Osud / Apollon: Leandro Lafont

Mars: Jakub Rousek

Režie: Tomáš Hanzlík

  1. července 2019, Jezuitský konvent, Olomouc

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více