Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

10. červenec 2019, 17:00
Olomoucké barokní slavnosti začaly novodobou premiérou

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.

Těm, kteří v minulosti navštívili některou z jevištních inscenací v režii Tomáše Hanzlíka, bude již tento rukopis i jeho estetika důvěrně známé. Figurují v něm bohatě zdobené kostýmy, papírové kulisy odkazující k baroknímu divadlu ( tentokrát ovšem vynechány), výrazná gestika inspirující se dobovou praxí nebo úporná snaha dovést situace odehrávající se na pódiu k absurdním výjevům balancujícím na hranici parodie a kýče. Proti humoru nelze mnoho namítat a některé Hanzlíkovy kreace vyvolávají v posluchačích smích zcela zaslouženě. Jiné se však pohybují na hraně dobrého vkusu. To když kupříkladu bůh Mars v boxerských rukavicích imituje v ringu údery směrem k přirození papírové figury vládce. Kontrabasista v kroji je potom spíše jen nevinnou hříčkou.

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_03

Problém však nastává, když se tento inscenační rámec pomalu mění v mustr a ten ve formičku, která začíná být s každou další operou nebo serenatou těsnější. Takřka každá Hanzlíkova inscenace – výjimkou je výtečná a stylisticky zcela odlišná L´Arianna, kterou zkomponoval společně s Vítem Zouharem – hraje u posluchačů na tytéž struny a je škoda, že se umělec nesnaží prozkoumávat jiné možnosti, které se mu osvědčily například ve vzpomínané Arianně. Netvrdím, že režisérův přístup nefunguje, pouze se příliš nevyvíjí. A to je při zbytku výtečné práce, kterou Tomáš Hanzlík dělá, velká škoda. Scénu zvolil Hanzlík tentokrát minimalistickou a bez papírových kulis což je příjemná změna. Středu jeviště vévodil v prvním dějství pouze vstup do jeskyně. Druhé a třetí se odehrávají ve zmíněném boxerském ringu, který je ověnčen kusy těla. Z něj pak bohové, kteří se přou, kdo z nich je důležitější a mocnější, seskládají postavu vhodného vladaře, následně identifikovaného jako Fridrich II. Ve své podstatě se jedná o funkční a hezkou premisu, která ukazuje na Hanzlíkovu touhu hrát si a nebrat věci striktně vážně. Kdyby však ubylo častého pitvoření se za účelem vynucené komiky, mohlo vše být ještě lepší. Z hlediska choreografie bylo nicméně velmi efektní užití stoupajících a klesajících schůdků, které zpěváci při Martově árii otáčeli tak, že Jakub Rousek neustále stoupal a klesal v nekonečném majestátním pohybu.

Důvodem k radosti byly výkony sólistů, z nichž lze stěží vybrat jasného favorita. Skvělá Kristýna Vylíčilová ztvárnila Génia Evropy i Minervu s intonační jistotou, intuitivní prací s dynamikou a především vždy s jasným interpretačním a výrazovým cílem. Podle potřeby měnila barvu hlasu z výhružně temné na vesele jasnou a zůstávala v roli v každém vzdechu, vzlyku i výkřiku. Také Lucie Kaňková v roli Času a Štěstěny zvládala náročné koloratury se ctí a její árie stěžující si na úděl štěstěny patřila k těm nejjímavějším. Jemný kontratenor Leandra Lafonta se více hodil k postavě Apollona než Osudu, kterému místy scházela rezolutnost a snad i jistá autoritativnost. Naopak jako Apollon zpěvák zužitkoval veškerou grácii a křehkou eleganci, která této postavě přísluší. Poněkud netradiční a civilnější barvou hlasu překvapil Jakub Rousek jako Mars, který v recitativech postrádal o něco drsnější a více martovskou energii, naopak v samotných áriích dokázal ztvárnit boha války s dramatičtějším a bojovnějším výrazem. Nekorunovanou královnou večera potom byla Monika Jägerová v roli Jupitera – její mocný, barevně plný, srozumitelný a dramaticky maximálně nosný alt skutečně vzbuzoval úctu a pokoru. Vyzdvihnout zaslouží nejen její práce s dynamikou, na které mnoho hudebního účinku stálo, ale snad ještě větší měrou povedené výrazové zlomy, které volila ve své interpretaci. 

ditters_olomoucke_slavnosti_2019_foto_daniel_berka_02

Orchestr byl až na výjimky intonačně i rytmicky stabilní a pod Hanzlíkovým vedením i dynamicky bohatý. Občasná pochybení se ozvala ze žesťové sekce, nejednalo se však o nic, co by nějakým výrazným způsobem ovlivňovalo hudební zážitek. Je však třeba politovat kontrabasistu. Je ironií osudu, že jako podpora Štěstěny vystoupil v „duetu“ na pódium, se samotným nástrojem ale příliš štěstí neměl. Bylo třeba jej tu a tam doladit. Navzdory těmto ztíženým podmínkám podal však dobrý výkon.

Serenata Il tribunale di Giove skladatele Karla Ditterse úspěšně odstartovala 7. ročník Olomouckých barokních slavností a přes některé ze své podstaty subjektivní drobnosti, na které se názory mohou a budou lišit, se jednalo o inscenaci, která své publikum nejen pobaví, ale představí jim také zcela neprávem zapomenutou hudbu, která si plně zaslouží místo v koncertních sálech a na operních pódiích.

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove

Čas / Štěstěna: Lucie Kaňková

Génius Evropy / Minerva: Kristýna Vylíčilová

Jupiter: Monika Jägerová

Osud / Apollon: Leandro Lafont

Mars: Jakub Rousek

Režie: Tomáš Hanzlík

  1. července 2019, Jezuitský konvent, Olomouc

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více