Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.
První ondrášovský program byl sestavený výhradně z hudebních úprav Jaroslava Juráška. Právě této osobnosti, která se narodila před sto lety, byl celý pořad věnován. Jurášek prožil celý svůj profesní život s folklorem. Byl jedním ze zakladatelů BROLNu a jeho prvním uměleckým vedoucím a dramaturgem. Byl také sběratelem lidových písní a aktivním muzikantem. Později spolupracoval s vojenským souborem Jánošík – dnešním Ondrášem. Vytvořil nespočet hudebních úprav pro orchestr, pěvecké sólisty i k tanečním choreografiím.
Na pódiu proto diváci viděli jak BROLN, tak Ondráš – dohromady i samostatně. Pěveckými sólisty večera byli Klára Blažková, Lucie Fabišíková, Lucie Gajdová, Kamila Tomšejová, Petr Mička a Michal Janošek. Program byl koncipován jako sled jednotlivých čísel propojených mluveným slovem – vzpomínkami Jaroslava Juráška, čtenými z nahrávky v první osobě. Na pódiu ho ve stylovém dobovém obleku herecky ztvárnil rozhlasový redaktor Jaroslav Kneisl. Snad poprvé jsme moderátora a dramaturga Českého rozhlasu Brno mohli vidět v němé herecké roli, pro něho více než nezvyklé – zvládl ji výtečně. Před většinou čísel si zapisoval do not a poté zahrál prostou melodii, která plynule přešla do orchestrální úpravy. Tento nápad se mi velmi líbil – možná by stál za větší rozpracování, obměnu, případně výraznější interakci s interprety.
Vzhledem k tomu, že šlo o archivní úpravy Jaroslava Juráška, měli jsme možnost je už dříve slyšet a vidět v podání mnoha různých interpretů. Srovnání se proto lze jen těžko bránit. I když známe tyto skladby od legend jako byli bratři Holí, Mária Mačošková nebo Jarmila Šuláková, většina výkonů byla i tentokrát osobitá, přesvědčivá a někdy i stejně strhující.
Pro některé diváky mohlo být matoucí zařazení balady Vandrovali hudci, která byla – stejně jako v minulosti – rozdělena do tří částí v průběhu večera. Mohlo se zdát, že tvoří paralelní dějovou linku, kterou je třeba sledovat. Vzhledem k její délce však chápu, že její zařazení vcelku by bylo dramaturgicky náročnější.
Oba orchestry předvedly tradičně skvělé výkony. Zajímavé bylo i porovnání primášů obou těles, například v úpravě Primášova pieseň, inspirované hrou legendárního myjavského primáše Samka Dudíka. Zde musím vyzdvihnout zkušenějšího Petra Varmužu, jehož interpretace mi přišla historicky poučená a cítila jsem z ní hlubší porozumění Dudíkovu hernímu stylu.
Závěr pořadu patřil podmanivé interpretaci Balady o Ondrášovi v podání Kláry Blažkové. Ačkoliv tato úprava patří k mým oblíbeným, pro závěr večera mi přišla zbytečně patetická a program poněkud "uzemnila". Nic to však nemění na tom, že šlo o další z vydařených děl autora pořadu Jana Kysučana, který pracuje se všemi složkami souboru s citem sobě vlastním, ale také s evidentní znalostí historických a etnografických pramenů.
Druhý Večer s Ondrášem byl na rozdíl od prvního spíše pěveckého večera zaměřen hlavně na tanec. Vystoupily všechny složky souboru – profesionální i amatérské. Na pódiu se objevily starší choreografie, například Zo Šariša na Zemplín, ale i novější jako Z dálavy – tance z Kalotaszegu. Taneční výkony byly vynikající, jak je u Ondráše zvykem, a diváci je náležitě ocenili. Jen u několika tanečníků z amatérské části souboru jsem zaznamenala drobnou nejistotu.
Velkou radost mi udělalo zařazení mých oblíbených Podpolianských prekáraček od Lubomíra Graffeho, které jsou pro mě skvělou ukázkou stylizované úpravy s citem pro původní materiál. Graffe totiž hru podpolianských hudců detailně studoval a dobře znal její specifika. Je třeba vyzdvihnout výkon celého orchestru, který pod relativně krátkým vedením Dominika Orsága podává excelentní výsledky, které je možné i v této skladbě dobře posoudit.
Výtěžek z akce byl tentokrát věnován Domu pro Julii, který se jako jeden z mála věnuje dětské paliativní péči. Zaslouží si podle mě nejen finanční podporu, ale také hluboký respekt za tuto práci. VUS Ondráš k tomuto dobrému skutku navíc přidal dva výjimečné umělecké zážitky, ze kterých budou diváci čerpat energii ještě po jejich skončení. Ondráš jí totiž vydal tolik, že by rozsvítila i Špilberk.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..