Ondřej Havelka jásá, hladí, doplňuje. Příhody lišky Bystroušky z Prahy

27. listopad 2014, 11:15

Ondřej Havelka jásá, hladí, doplňuje. Příhody lišky Bystroušky z Prahy

Festival Janáček Brno sice letos uzavírá teprve prvních deset let své existence v pouhé pětici realizovaných ročníků (k prvnímu ročníku v roce 2004 se pořadatel, Národní divadlo Brno, z nejasných důvodů nehlásí, proto letošek propaguje jako čtvrtý ročník), přesto v něm již stihlo vykrystalizovat několik zvyklostí, které jej charakterizují. Především má festival svůj originální mix publika sestávajícího z místních i přespolních z celé Evropy. Nezvykle vysoký podíl návštěvníků je v divadlech vídán denně a mnozí z nich provokují pátrání v hlubokých patrech paměti, kde jsou uloženy dva nebo i čtyři roky staré vzpomínky na minulé ročníky. K zažitým a neměnným tradicím patří také to, že největší pozornosti a zájmu publika se bez ohledu na skladbu nabídky domácích a pohostinských představení vždy těší soubor opery pražského Národního divadla. Po Průdkově a Bělohlávkově Pastorkyni z prehistorie festivalu (1998), po stejné opeře v Nekvasilově a Lenárdově podání (2008) a po Wilsonově a Jindrově Káti Kabanové (2010) přijela letos Praha ukázat svoji čerstvou, 20. března 2014 premiérovanou inscenaci Příhod lišky Bystroušky v režii Ondřeje Havelky pod taktovkou Roberta Jindry.

Havelkovo režijní pojetí opět nese výrazný a nezaměnitelný rukopis, který nejednou zasahuje i do hudební stránky. Na pole opery opakovaně přichází s jednoznačným a logicky vystavěným dramaturgickým postojem, jehož opakovaná realizace dosud neunavuje, naopak nebývale osvěžuje a člověk si hned představí pár desítek dalších oper, kterým by tato havelkovská resuscitace velmi prospěla. V české opeře se Havelka představil brněnskému publiku již v roce 2006 Prodanou nevěstou, která dodnes patří k oblíbeným stálicím repertoáru. V pražské Lišce Bystroušce udělal víceméně to samé, co tehdy v Brně: pečlivě promyslel zápletky, tu a tam je za účelem utužení a zesílení logiky děje doplnil či nepatrně pozměnil, vymetl bezezbytku vše bizarní a nefunkční, přestože stokrát tradiční a zažité, a všemu jednání dodal přirozenost, rozvernost, laskavost a radost. Během této práce jej pak napadají další vtípky a legrácky, které neváhá v inscenaci použít, ovšem vysokou mírou vkusu a inteligence. I kdyby nic jiného, patří Havelkovi velký dík za to, že vyčistil často již překonanou stylizovanou komiku, jak ji známe z většiny dosavadních českých Bystroušek, a umožnil publiku opět se po letech od srdce a nahlas zachechtat šprýmům trojice Lolek – Těsnohlídek – Janáček.

„Něco jiného“ tam ovšem přece jenom je. Scéna Martina Černého možná poněkud překvapivě není primárně vizuálně atraktivní, nýbrž jen náznaková, prioritně ovšem funkční. Prudký náklon travnatého zeleného podkladu směrem do publika skrývá čtyři nestejně veliké kruhy rotující v důsledné horizontále, díky nimž se scéna s ochotnickou jednoduchostí během vteřiny změní v doupě či cestu, kterou „vybral déšť“, a je tolik nebezpečná pro opilce. Místo stromů tu všemi směry čouhají dlouhé oholené kmeny, jejichž úhel se během otáčení také mění. Pouze dvůr myslivny a hospoda U Pásků mají své vlastní miniaturní, ovšem propracované a pestré kulisy.

Kostýmní koncepce (Kateřina Štefková) vychází v prvé řadě z požadavku na vizuální atraktivnost, kontrastující s nenápadnou scénou, názornost a vtip. Odezvu tu našel i Havelkův oblíbený meziválečný retrostyl – Bystrouška je zároveň elegantní (klobouk), zvířecí (mohutný ocas) a jako žena atraktivní (díky Bohu!). Zlatohřbítek v placaté čepce vypadá opravdu jako kluk, který právě objevil kouzlo žen. Jejich námluvy, které dosud vinou kostýmů i nevhodného obsazení bez sebemenšího přehánění často vypadaly jako představení pro transvestity, byly věrohodné a spontánní, navíc správně teenagersky ztřeštěné. V baletu nechybějí ani výrazně barevné folklorně-geometricky-abstraktní kostýmy, u nichž jsem sice jako u jediných nepoznal druh představovaného zvířete či hmyzu, ale ani jsem o toto poznání nestál a nepátrám po něm.

Hlavní Havelkův dramaturgický zásah do opery spočíval v dovyprávění Revírníkova příběhu, což dalo jednak vzniknout paralele mezi během života u Bystroušky a jeho vlastním životním zlomem a jednak to dodalo jeho závěrečnému dojemnému dialogu působivou souvislost. Tyto změny udělaly ze stárnoucího revírníka mladíka na vrcholu sil, z Harašty neodbytného mládence a z Terynky společný objekt zájmu tří ze čtyř mužských postav (jen Farář je ponechán s hořkou vzpomínkou na tu, jež měla „oči jako tůň“). Tím objektem je dlouhonohá servírka v hospodě U Pásků, kterou jako němou roli představuje jistá Nikol Kouklová, dle wikipedie „česká herečka a příležitostná modelka“. Když je publikum konfrontováno s prvním intimním lesním dostaveníčkem Revírníka s Terynkou, působí to ještě jako rušivý naschvál. Když však Terynka s dostaveníčky náhle skončí, vymaní se ze vztahu se sobeckým Revírníkem a svolí ke sňatku s neodbytným Haraštou, uvědomí si Revírník, že ji vlastně miloval. Zpráva o Terynčině zasnoubení a o smrti v hospodě tolik probírané lišky Bystroušky („má nový štuc“), symbolu živelnosti a nespoutanosti, dodala poslední hospodské scéně dojemnost a hluboký smutek. Závěrečný revírníkův monolog zde pak znamená katarzi a prozření do pokornějšího životního postoje a přijetí místa v koloběhu života. Je to vítané osvěžení příběhu, krásné a jímavé.

Již třetí janáčkovská festivalová role Svatopluka Sema během tří dnů, zde v roli Revírníka, byla opět jistá, sytá, výrazově bohatá, navíc jeho velký hlas mohutnému prostoru Janáčkova divadla dobře vyhovuje. Alžběta Poláčková jako liška a vlastně ani Michaela Kapustová jako Zlatohřbítek naopak velkými hlasy nejsou a tato jenůfkovská mírnost a oproštěnost jejich rolím perfektně sedla. Rechtor Jaroslav Březina byl jako Rechtor k nepoznání vizuálně i pěvecky, představoval hlavní komický prvek. Jeho opilecké vrávorání bylo nedostižné. Celkové pěvecké obsazení bylo vzácně vyrovnané, bez výkyvů, a v Havelkově koncepci plně funkční.

Orchestr pod vedením Roberta Jindry nepřišel s ničím novým, což lze ovšem chápat jako výtku pouze v porovnání s Ivanovićovou skvěle vyhraněnou Makropulos. Jindrův orchestr měl barvu, efekt byl postaven především na zvuku žesťů, což je správné, zatímco opomíjel tympány, což naopak správné není. V tempech, rytmice a dynamice nic nového.

Snad jediné, co mohl divák v Havelkově Lišce postrádat, je větší barvitost zobrazované přírody, najmě lesa, jinak lze ovšem návštěvu této inscenace v Národním vřele doporučit. Lze ji totiž tím správným způsobem prožít.

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, libreto skladatel podle Rudolfa Těsnohlídka. Hudební nastudování: Robert Jindra, režie: Ondřej Havelka, scéna: Martin Černý, kostýmy: Kateřina Štefková, choreografie: Jana Hanušová, sbormistr: Martin Buchta, dramaturgie: Ondřej Hučín, sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála. Bystrouška – Alžběta Poláčková, Lišák – Michaela Kapustová, Revírník – Svatopluk Sem, Rechtor / Komár – Jaroslav Březina, Farář / Jezevec – Luděk Vele, Lapák – Jana Sýkorová, Revírníková / Sova – Jitka Svobodová, Chocholka – Michaela Šrůmová, Pásková / Datel – Lenka Šmídová, Harašta – Jiří Brückler, Pásek – Jan Markvart, Kohout – Sylva Čmugrová. Orchestr a sbor Národního divadla v Praze, Kühnův dětský sbor, balet Opery Národního divadla. 26. listopadu 2014, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Janáček Brno 2014.

Ilustrační foto s Lenkou Máčikovou v roli Bystroušky Hana Smejkalová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Věc Makropulos se v Janáčkově městě Brně nehrála už hodně dlouho. Inscenace, kterou nyní pro úvodní večer janáčkovského mezinárodního festivalu připravil nastupující operní šéfdirigent Marko Ivanović, vzácný režisérský host David Radok a výtvarníci Zuzana Ježková a Ondřej Nekvasil, je událostí. Souzní s hudbou a potřebné poselství předává neokázale, ale s plnou silou.  více

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.  více

Nápěvky mluvy z Janáčkových zápisníků na nové brdo upravené – tak by možná označil kompozici Alessandra Bosettiho Josef Váchal. Asi čtyřicetiminutové představení mělo svoje silná i slabá místa, ale celkově nakonec především potěšilo.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více