Operní komedie Hrabě Ory pod rukama choreografky a tanečnice prokoukla

28. květen 2017, 9:00

Operní komedie Hrabě Ory pod rukama choreografky a tanečnice prokoukla

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.

Hudební nastudování je prvním samostatným projektem mladého dirigenta Roberta Kružíka. Dal svižné hudbě takové impulsy, jaké jsou u Rossiniho komických oper potřeba, udržel tah a gradace, podpořil pěvce v nelehkých zdobených partech a pomohl utvrdit dojem, že se tato komedie s libretem Eugena Scriba skladateli v Paříži před 190 lety opravdu povedla.

hrabe_Ory_foto_Jakub_Jira_02Hrabě se neváhá převléknout za jeptišku, jen aby se dostal do blízkosti žen. Podaří se mu to, ale je nakonec odhalen a potupně vyhnán… Scéna, kdy se předtím s kumpány v šatech řádových sester v domě, kam pronikl, bez zábran opije, je neodolatelná: nejen sama o sobě jako autorský nápad, ale i v brněnském provedení, kde je dovedena ke komediální dokonalosti. Je podpořena přesně vyhmátnutou a výstižnou hudbou a je tu zazpívána a zahrána s mimořádnou chutí. Okamžik, kdy pak rozjaření vetřelci musí na chvíli předstírat nábožnou nevinnost, je k popukání.

Předlohou byl libretistovi vlastní vaudeville, vycházející ze starších příběhů a tradovaných písní. Pro operu bylo ovšem třeba kvůli francouzské cenzuře změnit původní umístění z kláštera do hradu. V nebezpečí z mužského vpádu tedy u Rossiniho už nejsou řeholnice, ale urozené dámy čekající na své chotě, kteří se vracejí z křížové výpravy. Zápletka jinak zůstává. A klíčovou postavou je páže, mladíček Isolier, který hraje na dvě strany – radí hraběti Orymu a zároveň ho ženám prozradí, protože se zajímá o tu stejnou jako jeho pán.       

Ve verzi Lenky Flory se jde ještě dál: v hotýlku jsou shromážděny mladé ženy, jejichž manželé se vydali na ragbyový zápas; ženy jim zřejmě slíbily, že za jejich nepřítomnosti do budovy nevstoupí cizí muž. Pikantní jeptiškovský převlek mladého pana Oryho, patrně nějakého synka z bohaté rodiny, který unikl z dohledu otce a vychovatele, zůstává… Tedy aktualizace, ale šikovná a citlivá. Příběh je nenásilně situován do moderní doby, ale nejde o příklad kontroverzní režijní svévole vyvolávající odmítavé reakce. Naopak.  

hrabe_Ory_foto_Jakub_Jira_03Pěvecké obsazení první premiéry bylo 26. 5. vynikající. Vévodila mu Kateřina Kněžíková v hlavní ženské roli Adély. Hlasově dozrává k plnosti témbru a skvěle si poradila s rossiniovskými koloraturami. Navíc s potěšením a naprosto přirozeně svou postavu hrála - do všech detailů typicky ženských hnutí mysli. Orym byl mladý maďarský tenorista György Hanczár, komediant vládnoucí ne úplně dostatečně velkým, ale charakteristicky pohyblivým a vhodně vysoko posazeným hlasem. V druhém obsazení se s ním vystřídá Petr Nekoranec, vycházející tuzemská hvězda s mezinárodními cíli. Hovoří se o tom, že právě on by snad měl být i v pěvecké sestavě, která přijede s tímto dílem v září do Prahy na festival Opera. Jako Isolier byla v kalhotové roli pěvecky i herecky velmi dobrá Václava Krejčí Housková. Nedlouho po opeře Láska na dálku od Kaiji Saariaho, v níž v brněnském Národním divadle ztvárnil závažně lyrickou hlavní postavu trubadúra, je v Rossiniho Hraběti Orym na scéně ve větší roli opět mladý barytonista Roman Hoza – a opět výborný; hraje trochu extrovertní postavu Oryho společníka Raimbauda, je suverénní, má pěkný velký hlas. V dalších rolích se na jevišti výrazně objevili Boris Prýgl a Andrea Široká. A nádherně se uplatnil sbor, nejen dobře pěvecky připravený, ale také uvolněně hrající - zejména pochopitelně mužská část v hábitech a čepcích falešných řeholnic.

Lenka Flory, divadelnice doposud s nemnoha operními zkušenostmi, přinesla do tohoto projektu a do operní režie nový vítr. Přišla nejen s mnoha dobrými nápady, cílevědomě a inspirativně režírovala, ale na mnoha místech se pustila doslova do choreografie.  Spektrum situací, jichž se tento postřeh týká, je pestré: začíná u detailů a vychytávek, pokračuje přes převlekový trojzpěv Adély, Isoliera a Oryho geniálně umístěný na pohovku a končí u koncepce celých scén, nejzřetelněji snad v případě bouřky, která zuří za okny. Rossiniho zralé dílo, v tuzemsku neuvedené dlouhá desetiletí, pod jejíma rukama - ve shodě s vkladem dirigenta Kružíka - prokouklo. Sólisty i sbor pohnula k uvolněnému hraní. Ale stejně potěšitelné je, že se i u nás najdou zpěváci, kteří si mohou troufnout na Rossiniho virtuózní styl.

Nová inscenace Hraběte Oryho je opravdové hudební divadlo. Má mnohé plusy - a je dobrým diváckým tipem - jak z důvodů hudebních, tak i divadelních. Kdy naposledy jsme se na opeře opravdu upřímně rozesmáli?

Hrabě Ory/ foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat
  • Kateřina Borková

    28. květen 2017, 17:28
    Reagovala jsem přímo z páteční premiéry a shrnula to: „My vám na jeviště taky nelezem.“ Umím si hudbu prožít a třeba Carsenovu Káťu jsem si dojela „pronedutat“ a proplakat do Brna třikrát, na Modrouvousovi se umím bát, Lásku na dálku s hrdiny protoužit a Dido a Aeneas soustředěně prožít s každou postavou. Páteční Hrabě Ory mě ale nerozesmál – proč jako legrace, že asi sedm lidí jen v prvním poločase jako zakopne a chytne zajíce. Také jsem definitivně zjistila, že mi vadí, když režie přesahuje do hlediště. Když pěvci nastupují z hlediště, dupou po schodech, vláčej s sebou bicykly, strkaj laškovně pracky do lóží, poposedávaj na rantlu nad orchestřištěm, kinklaj přitom nohama a hulákaj árie pánovi na kraji čtvrtý řady přímo do ucha, to je hrozný. My jim na jeviště taky nelezem. Ve druhé - výrazně sytější - půlce už se drželi pěvci na jevišti, hudba chvílemi i unášela. Jen ty smrště gagů à la Četník ze St. Tropez byly na mě melancholika moc. Během jedný komický vřavy přiletěl polštář až dolů do orchestru - smyčcům přímo na hlavu. Měli kliku, chvíli před tím se na scéně házelo lampama a židlema. Takže nakonec dobrý, nikomu se nic nestalo.:-) https://www.facebook.com/katerina.borkova.79/posts/10213035810439825?pnref=story

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více