Operní komedie Hrabě Ory pod rukama choreografky a tanečnice prokoukla

28. květen 2017, 9:00

Operní komedie Hrabě Ory pod rukama choreografky a tanečnice prokoukla

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.

Hudební nastudování je prvním samostatným projektem mladého dirigenta Roberta Kružíka. Dal svižné hudbě takové impulsy, jaké jsou u Rossiniho komických oper potřeba, udržel tah a gradace, podpořil pěvce v nelehkých zdobených partech a pomohl utvrdit dojem, že se tato komedie s libretem Eugena Scriba skladateli v Paříži před 190 lety opravdu povedla.

hrabe_Ory_foto_Jakub_Jira_02Hrabě se neváhá převléknout za jeptišku, jen aby se dostal do blízkosti žen. Podaří se mu to, ale je nakonec odhalen a potupně vyhnán… Scéna, kdy se předtím s kumpány v šatech řádových sester v domě, kam pronikl, bez zábran opije, je neodolatelná: nejen sama o sobě jako autorský nápad, ale i v brněnském provedení, kde je dovedena ke komediální dokonalosti. Je podpořena přesně vyhmátnutou a výstižnou hudbou a je tu zazpívána a zahrána s mimořádnou chutí. Okamžik, kdy pak rozjaření vetřelci musí na chvíli předstírat nábožnou nevinnost, je k popukání.

Předlohou byl libretistovi vlastní vaudeville, vycházející ze starších příběhů a tradovaných písní. Pro operu bylo ovšem třeba kvůli francouzské cenzuře změnit původní umístění z kláštera do hradu. V nebezpečí z mužského vpádu tedy u Rossiniho už nejsou řeholnice, ale urozené dámy čekající na své chotě, kteří se vracejí z křížové výpravy. Zápletka jinak zůstává. A klíčovou postavou je páže, mladíček Isolier, který hraje na dvě strany – radí hraběti Orymu a zároveň ho ženám prozradí, protože se zajímá o tu stejnou jako jeho pán.       

Ve verzi Lenky Flory se jde ještě dál: v hotýlku jsou shromážděny mladé ženy, jejichž manželé se vydali na ragbyový zápas; ženy jim zřejmě slíbily, že za jejich nepřítomnosti do budovy nevstoupí cizí muž. Pikantní jeptiškovský převlek mladého pana Oryho, patrně nějakého synka z bohaté rodiny, který unikl z dohledu otce a vychovatele, zůstává… Tedy aktualizace, ale šikovná a citlivá. Příběh je nenásilně situován do moderní doby, ale nejde o příklad kontroverzní režijní svévole vyvolávající odmítavé reakce. Naopak.  

hrabe_Ory_foto_Jakub_Jira_03Pěvecké obsazení první premiéry bylo 26. 5. vynikající. Vévodila mu Kateřina Kněžíková v hlavní ženské roli Adély. Hlasově dozrává k plnosti témbru a skvěle si poradila s rossiniovskými koloraturami. Navíc s potěšením a naprosto přirozeně svou postavu hrála - do všech detailů typicky ženských hnutí mysli. Orym byl mladý maďarský tenorista György Hanczár, komediant vládnoucí ne úplně dostatečně velkým, ale charakteristicky pohyblivým a vhodně vysoko posazeným hlasem. V druhém obsazení se s ním vystřídá Petr Nekoranec, vycházející tuzemská hvězda s mezinárodními cíli. Hovoří se o tom, že právě on by snad měl být i v pěvecké sestavě, která přijede s tímto dílem v září do Prahy na festival Opera. Jako Isolier byla v kalhotové roli pěvecky i herecky velmi dobrá Václava Krejčí Housková. Nedlouho po opeře Láska na dálku od Kaiji Saariaho, v níž v brněnském Národním divadle ztvárnil závažně lyrickou hlavní postavu trubadúra, je v Rossiniho Hraběti Orym na scéně ve větší roli opět mladý barytonista Roman Hoza – a opět výborný; hraje trochu extrovertní postavu Oryho společníka Raimbauda, je suverénní, má pěkný velký hlas. V dalších rolích se na jevišti výrazně objevili Boris Prýgl a Andrea Široká. A nádherně se uplatnil sbor, nejen dobře pěvecky připravený, ale také uvolněně hrající - zejména pochopitelně mužská část v hábitech a čepcích falešných řeholnic.

Lenka Flory, divadelnice doposud s nemnoha operními zkušenostmi, přinesla do tohoto projektu a do operní režie nový vítr. Přišla nejen s mnoha dobrými nápady, cílevědomě a inspirativně režírovala, ale na mnoha místech se pustila doslova do choreografie.  Spektrum situací, jichž se tento postřeh týká, je pestré: začíná u detailů a vychytávek, pokračuje přes převlekový trojzpěv Adély, Isoliera a Oryho geniálně umístěný na pohovku a končí u koncepce celých scén, nejzřetelněji snad v případě bouřky, která zuří za okny. Rossiniho zralé dílo, v tuzemsku neuvedené dlouhá desetiletí, pod jejíma rukama - ve shodě s vkladem dirigenta Kružíka - prokouklo. Sólisty i sbor pohnula k uvolněnému hraní. Ale stejně potěšitelné je, že se i u nás najdou zpěváci, kteří si mohou troufnout na Rossiniho virtuózní styl.

Nová inscenace Hraběte Oryho je opravdové hudební divadlo. Má mnohé plusy - a je dobrým diváckým tipem - jak z důvodů hudebních, tak i divadelních. Kdy naposledy jsme se na opeře opravdu upřímně rozesmáli?

Hrabě Ory/ foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat
  • Kateřina Borková

    28. květen 2017, 17:28
    Reagovala jsem přímo z páteční premiéry a shrnula to: „My vám na jeviště taky nelezem.“ Umím si hudbu prožít a třeba Carsenovu Káťu jsem si dojela „pronedutat“ a proplakat do Brna třikrát, na Modrouvousovi se umím bát, Lásku na dálku s hrdiny protoužit a Dido a Aeneas soustředěně prožít s každou postavou. Páteční Hrabě Ory mě ale nerozesmál – proč jako legrace, že asi sedm lidí jen v prvním poločase jako zakopne a chytne zajíce. Také jsem definitivně zjistila, že mi vadí, když režie přesahuje do hlediště. Když pěvci nastupují z hlediště, dupou po schodech, vláčej s sebou bicykly, strkaj laškovně pracky do lóží, poposedávaj na rantlu nad orchestřištěm, kinklaj přitom nohama a hulákaj árie pánovi na kraji čtvrtý řady přímo do ucha, to je hrozný. My jim na jeviště taky nelezem. Ve druhé - výrazně sytější - půlce už se drželi pěvci na jevišti, hudba chvílemi i unášela. Jen ty smrště gagů à la Četník ze St. Tropez byly na mě melancholika moc. Během jedný komický vřavy přiletěl polštář až dolů do orchestru - smyčcům přímo na hlavu. Měli kliku, chvíli před tím se na scéně házelo lampama a židlema. Takže nakonec dobrý, nikomu se nic nestalo.:-) https://www.facebook.com/katerina.borkova.79/posts/10213035810439825?pnref=story

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více