Operní Monument: silné drama bez afektů

Operní Monument: silné drama bez afektů

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.

Tématem opery je vnitřní etický dialog a tragický osud sochaře a umělce. Švec se povinně zúčastnil soutěže na návrh pomníku Josifa Stalina a nezáměrně v ní zvítězil. Krátce před odhalením pomníku spáchal sebevraždu. Opera chronologicky zobrazuje události od vyhlášení megalomanské soutěže v roce 1949 po až po svržení pomníku v roce 1962; vše je rozvrženo v jednom jednání a jedenácti obrazech.

monument_01_foto_Marek Olbrzymek

David Radok pojímá historickou látku spíše realisticky a jeho uchopení je tradičnější, prosto experimentů s formou vyprávění nebo manipulací s časem. Libretista cílí na pečlivé zobrazení nálad a atmosféry 50. let a šířeji jakékoli totalitní společnosti. Libreto neobsahuje jediné vlastní jméno a režie směřuje k nadkonkrétnímu zobrazení, dobové reálie určující období stalinismu opera pokud možno (avšak ne důsledně) opomíjí. Vedle jistého realismu obsahuje Radokova režie až surrealistické momenty, které navozuje ad absurdum dovedená všední skutečnost. V úzkém sousedství velkých i malých dějin, v Monumentu ve všech směrech velice tíživých, jsou dokola opakované banality nepatřičně akcentované. V dnešní době možná i prvoplánové. Oko pomyslné kamery zabíralo všechny děje na scéně jako rovnocenné, a tak se obecenstvu ve stejné důležitosti exponoval cinkot nádobí vedle fatálních politických represí. Pozitivně neobvyklá je výměra opery, která celá čítá pouhých osmdesát minut rozdělených do jedenácti obrazů. Mylné by ale bylo v tomto případě předpokládat svižný průběh. Jistá strnulost děje, obrazů i scény byla po celou dobu zřetelná. Přesuny kulis (oddělující prostor na „uvnitř“ a „venku“) byly důmyslně řešené a se mnohdy odehrávaly za úplného ticha. Výjimkou nebyla ani prázdná scéna prostá jakéhokoli pohybu či přítomnosti postav. Ač děj zaznamenával jednu z nejpohnutějších dob historie země a nezpochybnitelné vnitřní drama umělce, na pódiu se to obešlo bez výrazných afektů. Režie se tak při zobrazování historické předlohy zcela vyhnula nevhodnému patosu (smrt sochaře) a místy úspěšně docilovala monumentality právě jí opačnými postupy (písnička „Bude zima bude mráz“ namísto vnitřní zpovědi). Působivá je zde práce s náznakem, kdy je místo patnáctimetrové sochy na scéně přítomen palec J. V. Stalina nebo po ničivé explozi pouhý indexový kouř bortícího se pomníku.

monument_02_foto_Marek Olbrzymek

Hudba Marka Ivanoviće sázela na atmosféričnost a zvukovost, už v prvních minutách zaznívaly náladotvorné sugestivní ruchy a šumy. Přitakávajíc záměru Davida Radoka neodkazovala k žádnému konkrétnímu období a soustředila se na sdělné vykreslení příslušných nálad. Ty se ovšem střídaly s vysokou frekvencí. Výsledný dojem byl místy roztříštěný, k čemuž také přispívalo mísení replik postav a sborů. Neopominutelný byl jistý minimalismus instrumentace, kde téměř nikdy nezněly všechny nástrojové skupiny zároveň, naopak četná byla „sóla“ dechové a bicí sekce. Toto vše mělo na výsledný dojem velký vliv – na rozlehlé scéně Janáčkova divadla byl zážitek z opery neobvykle komorní a neokázalý. Zpěvná role byla rozdělena mezi třináct sólových postav, většina jejich projevu byla recitativně sylabická a spolu s krátkou dobou trvání díla nedostaly ani titulní role Svatopluka Sema a Markéty Cukrové tolik prostoru, kolik by jejich krátce předvedené bezchybné výkony zasloužily. Nepatrně déle se na scéně zcela zajedno s charakterem role předvedli Roman Hoza a Ondřej Koplík – jako pozitivum lze vnímat fakt, že ani zde se libreto nepřizpůsobilo vnějším podmínkám. Přestože role byly psány souboru na míru, autenticita postav byla hlavním a dosaženým cílem. Jednou z nejsilnějších hudebních stránek díla byly sbory, několikrát a capella, v nichž opakovaně exceloval Dětský sbor Brno. Zástup sochařů zněl starou vokální polyfonií (čtvrtý obraz), latinský zpěv v kostele (osmý obraz) vytvořil atmosféru funkčně kontrastující se zbytkem opery.

Přestože opera líčí vnitřní boj hlavní postavy, k pravému konfliktu děj nedojde. I bez rozsáhlých vnitřních monologů je v každé chvíli zřejmé, jaký postoj každá postava zaujímá a kam spěje. Zůstalo tak u avizovaného popisu atmosféry doby, o jejímž zasazení není zvláště zásluhou kostýmů, náznaků v libretu a rétoriky postav pochyb. Představení vládne nízký kontrast a šedé tóny s občasnou akcentací červené.  Přestože je zpracování látky ve všech směrech na vysoké a autentické úrovni, nepřináší dle mého soudu nějaký nový pohled na problematiku, která je v šedých barvách s dávkou absurdity zobrazována běžně. Výsledné sdělení bylo předvídatelné i jednoznačné (vnímatel dostal k interpretaci velmi málo prostoru), tedy ve shodě se svou formální jedenáctinásobnou variací.

Monument

Premiéra 7. února 2020 v Janáčkově divadle

autor: Marko Ivanović

dirigent: Marko Ivanović

scéna: David Radok

kostýmy: Zuzana Ježková

světelný design: Přemysl Janda

sbormistr: Pavel Koňárek, Michal Vajda, Valeria Maťašová

Sochař: Svatopluk Sem j. h.

Manželka: Markéta Cukrová j. h.

Kolega: Roman Hoza

Ministr kultury: Ondřej Koplík

tajemník: David Nykl

Manželka 1. tajemníka: Martina Mádlová

Milenka: Tereza Kyzlinková

Zpěvačka: Andrea Široká

Tajný muž 1: Igor Loškár

Tajný muž 2: Petr Levíček

náměstek: Pavel Valenta

náměstek: Petr Karas

sochař: Martin Novotný

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více