Operní Monument: silné drama bez afektů

Operní Monument: silné drama bez afektů

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.

Tématem opery je vnitřní etický dialog a tragický osud sochaře a umělce. Švec se povinně zúčastnil soutěže na návrh pomníku Josifa Stalina a nezáměrně v ní zvítězil. Krátce před odhalením pomníku spáchal sebevraždu. Opera chronologicky zobrazuje události od vyhlášení megalomanské soutěže v roce 1949 po až po svržení pomníku v roce 1962; vše je rozvrženo v jednom jednání a jedenácti obrazech.

monument_01_foto_Marek Olbrzymek

David Radok pojímá historickou látku spíše realisticky a jeho uchopení je tradičnější, prosto experimentů s formou vyprávění nebo manipulací s časem. Libretista cílí na pečlivé zobrazení nálad a atmosféry 50. let a šířeji jakékoli totalitní společnosti. Libreto neobsahuje jediné vlastní jméno a režie směřuje k nadkonkrétnímu zobrazení, dobové reálie určující období stalinismu opera pokud možno (avšak ne důsledně) opomíjí. Vedle jistého realismu obsahuje Radokova režie až surrealistické momenty, které navozuje ad absurdum dovedená všední skutečnost. V úzkém sousedství velkých i malých dějin, v Monumentu ve všech směrech velice tíživých, jsou dokola opakované banality nepatřičně akcentované. V dnešní době možná i prvoplánové. Oko pomyslné kamery zabíralo všechny děje na scéně jako rovnocenné, a tak se obecenstvu ve stejné důležitosti exponoval cinkot nádobí vedle fatálních politických represí. Pozitivně neobvyklá je výměra opery, která celá čítá pouhých osmdesát minut rozdělených do jedenácti obrazů. Mylné by ale bylo v tomto případě předpokládat svižný průběh. Jistá strnulost děje, obrazů i scény byla po celou dobu zřetelná. Přesuny kulis (oddělující prostor na „uvnitř“ a „venku“) byly důmyslně řešené a se mnohdy odehrávaly za úplného ticha. Výjimkou nebyla ani prázdná scéna prostá jakéhokoli pohybu či přítomnosti postav. Ač děj zaznamenával jednu z nejpohnutějších dob historie země a nezpochybnitelné vnitřní drama umělce, na pódiu se to obešlo bez výrazných afektů. Režie se tak při zobrazování historické předlohy zcela vyhnula nevhodnému patosu (smrt sochaře) a místy úspěšně docilovala monumentality právě jí opačnými postupy (písnička „Bude zima bude mráz“ namísto vnitřní zpovědi). Působivá je zde práce s náznakem, kdy je místo patnáctimetrové sochy na scéně přítomen palec J. V. Stalina nebo po ničivé explozi pouhý indexový kouř bortícího se pomníku.

monument_02_foto_Marek Olbrzymek

Hudba Marka Ivanoviće sázela na atmosféričnost a zvukovost, už v prvních minutách zaznívaly náladotvorné sugestivní ruchy a šumy. Přitakávajíc záměru Davida Radoka neodkazovala k žádnému konkrétnímu období a soustředila se na sdělné vykreslení příslušných nálad. Ty se ovšem střídaly s vysokou frekvencí. Výsledný dojem byl místy roztříštěný, k čemuž také přispívalo mísení replik postav a sborů. Neopominutelný byl jistý minimalismus instrumentace, kde téměř nikdy nezněly všechny nástrojové skupiny zároveň, naopak četná byla „sóla“ dechové a bicí sekce. Toto vše mělo na výsledný dojem velký vliv – na rozlehlé scéně Janáčkova divadla byl zážitek z opery neobvykle komorní a neokázalý. Zpěvná role byla rozdělena mezi třináct sólových postav, většina jejich projevu byla recitativně sylabická a spolu s krátkou dobou trvání díla nedostaly ani titulní role Svatopluka Sema a Markéty Cukrové tolik prostoru, kolik by jejich krátce předvedené bezchybné výkony zasloužily. Nepatrně déle se na scéně zcela zajedno s charakterem role předvedli Roman Hoza a Ondřej Koplík – jako pozitivum lze vnímat fakt, že ani zde se libreto nepřizpůsobilo vnějším podmínkám. Přestože role byly psány souboru na míru, autenticita postav byla hlavním a dosaženým cílem. Jednou z nejsilnějších hudebních stránek díla byly sbory, několikrát a capella, v nichž opakovaně exceloval Dětský sbor Brno. Zástup sochařů zněl starou vokální polyfonií (čtvrtý obraz), latinský zpěv v kostele (osmý obraz) vytvořil atmosféru funkčně kontrastující se zbytkem opery.

Přestože opera líčí vnitřní boj hlavní postavy, k pravému konfliktu děj nedojde. I bez rozsáhlých vnitřních monologů je v každé chvíli zřejmé, jaký postoj každá postava zaujímá a kam spěje. Zůstalo tak u avizovaného popisu atmosféry doby, o jejímž zasazení není zvláště zásluhou kostýmů, náznaků v libretu a rétoriky postav pochyb. Představení vládne nízký kontrast a šedé tóny s občasnou akcentací červené.  Přestože je zpracování látky ve všech směrech na vysoké a autentické úrovni, nepřináší dle mého soudu nějaký nový pohled na problematiku, která je v šedých barvách s dávkou absurdity zobrazována běžně. Výsledné sdělení bylo předvídatelné i jednoznačné (vnímatel dostal k interpretaci velmi málo prostoru), tedy ve shodě se svou formální jedenáctinásobnou variací.

Monument

Premiéra 7. února 2020 v Janáčkově divadle

autor: Marko Ivanović

dirigent: Marko Ivanović

scéna: David Radok

kostýmy: Zuzana Ježková

světelný design: Přemysl Janda

sbormistr: Pavel Koňárek, Michal Vajda, Valeria Maťašová

Sochař: Svatopluk Sem j. h.

Manželka: Markéta Cukrová j. h.

Kolega: Roman Hoza

Ministr kultury: Ondřej Koplík

tajemník: David Nykl

Manželka 1. tajemníka: Martina Mádlová

Milenka: Tereza Kyzlinková

Zpěvačka: Andrea Široká

Tajný muž 1: Igor Loškár

Tajný muž 2: Petr Levíček

náměstek: Pavel Valenta

náměstek: Petr Karas

sochař: Martin Novotný

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Nejčtenější

Kritika

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více