Opuštěné ostrovy, které byly správně zaplněny

Opuštěné ostrovy, které byly správně zaplněny

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.

Abonentní cyklus Filharmonie doma II sází na starší důvěrně známou hudbu po boku tvorby 20. století. Cyklus se však nutně nesnaží o prezentování šokující a posluchačsky nevděčné tvorby, jež by si kladla za cíl renovovat soudobé kompoziční postupy, naopak hledá rozumný dialog mezi světem včerejška, dneška i zítřka. Večer zahájila Meditace – obětem tsunami jednoho z nejuznávanějších současných japonských skladatelů Tosiha Hosokawy. Jedná se o jednoho z žáků korejského skladatele Isanga Yuna, jehož dílo v brněnském prostředí již našlo vřelé přijetí. Ačkoliv konfrontace evropského posluchače s asijskou hudební kulturou je sama o sobě veskrze přínosná, koncert můžeme považovat za významný i z jiného důvodu – jednalo se totiž o českou premiéru skladatelova díla. Skladba vznikla jako reakce na živelnou katastrofu, která v březnu 2011 zasáhla severovýchodní pobřeží Japonska. Byla zkomponována pro festival v jihokorejském Tchongjongu na objednávku tehdejšího uměleckého ředitele Alexandra Liebreicha, který řídil její premiérové provedení a který nyní uvedl skladbu poprvé také v tuzemsku.

opustene_ostrovy_FB_foto_jelinek_02

Skladba je koncipována jako postupně gradující hudební proud, jehož průběh je dán neodvratností a tragičností živelné katastrofy, hudební dílo proto svírá posluchače v každičkém okamžiku v předtuše blížícího se nebezpečí. Kýžený skličující dojem, který umocnila především dirigentova příkladná práce s dynamikou, nedokázala ukonejšit ani kontrastní sekce dřevěných dechových nástrojů, ve které zaznívaly podstatně spojitější a něžnější melodie, než tomu bylo u zbylých nástrojů orchestru. Obzvláště smyčcová sekce po boku žesťových nástrojů představovala tragickou bořící sílu živelné i lidské katastrofy. Z hlediska skladby samotné je zapotřebí zmínit nápaditou instrumentaci, hojné využití bicích nástrojů a částečně onomatopoické prvky. Vlny evokující crescenda a decrescenda, třepetající trylky nyní již klidného moře, dunění země s úderem kotlů a hlubokých pizzicat smyčcové sekce – to vše a mnohem více tvořilo hudební jazyk díla. Po stresujícím a svíravém průběhu díla zanechala smířlivější část posluchače na kratičký okamžik v hlubokém a tichém zadumání.

opustene_ostrovy_FB_vilem_veverka_foto_jelinek

Koncert pro Hoboj a malý orchestr Bernda Aloise Zimmermanna naopak humorem, radostí a hravým exhibicionismem rozvířil zvážnělou atmosféru. Již první věta Pocta Stravinskému hýřila ráznými rytmy a jasnými rozvernými melodiemi. Zcela nepokrytě a se skotačivou drzostí se přiznávala k záměrné stylové roztěkanosti – tu valčíček, tam trochu jazzu, okořenit dodekafonií a servírujeme! Velkým příslibem a lákadlem byl také hobojista Vilém Veverka. Sólista potvrdil svojí energickou a výrazově, dynamicky i intonačně bezchybnou hrou své přední místo nejen mezi českými, ale i zahraničními špičkami sólových hobojistů. Orchestr Veverkovi zdařile sekundoval, přestože se tu a tam objevovaly nedostatky především rytmického charakteru. Ve druhé části na místě, které bychom snad mohli nazvat polovičním závěrem, se orchestr z původně zamýšleného jednotného staccata rozjel spíše do podoby hudební mexické vlny. Samotné zakončení druhé věty však zaznělo bez problémů s jistotou a razancí. Konec poslední třetí věty opět slouží k prezentaci technických kvalit sólisty – na jeden dlouhý nádech musí hobojista zahrát hudební frázi s výraznými trylky, bezchybnou intonací, a to navíc velmi vysoko. Vilém Veverka si po skončení mohl spokojeně a právoplatně odpočinout.

opustene_ostrovy_FB_foto_jelinek_03

Do tradičnějších vod navrátila průběh koncertu předehra k opeře L’isola disabitata (Opuštěný ostrov) Josepha Haydna. Předehra i následná Symfonie č. 44 e moll těží z dobového patosu rozvíjejícího se hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Dramatické tutti jednotného orchestru zcela zaplnilo prostory sálu Besedního domu. Bude na místě pochválit také práci dirigenta, který energicky přeskakoval od jedné nástrojové skupiny ke druhé, ukazoval metrum i nástupy, dynamiku i výraz. Posloužil tak nejen jako opora hudebníkům, ale i jako pomyslný kompas posluchačům ke snazšímu sledování zajímavých míst hudebních skladeb.

Filharmonie Brno odstartovala jmenovanou abonentní řadu povedeně. Díky pečlivé dramaturgii navíc stále roste kvalita tělesa a orchestr si tak může dovolit uvádět i náročná díla soudobé hudební literatury. Je však chvályhodné, že orchestr kromě děl nových uvádí také nepříliš známá díla klasická. Tato opatrná, a přitom prospěšná a edukativní ekvilibristika se jeví jako správný směr do budoucna.

TOSHIO HOSOKAWA Meditace, obětem tsunami 11. 3. ,BERND ALOIS ZIMMERMANN Koncert pro hoboj a malý orchestr, JOSEPH HAYDN  Lʼisola disabitata (Opuštěný ostrov), předehra k opeře Symfonie č. 44 e moll Hob. I:44, hoboj: Vilém Veverka, dirigent: Alexander Liebreich, Filharmonie Brno

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více