Orchestr L´Armonia Terrena hlásal u sv. Janů milost

Orchestr L´Armonia Terrena hlásal u sv. Janů milost

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.

První ze dvou Bachových skladeb Ricercar a 6 z cyklu Hudební obětiny (BWV 1079) si posluchači vyslechli v instrumentaci Antona Weberna (1883–1945). Jedná se o šestihlasou kontrapunktickou kompozici založenou na tzv. královském tématu, které Johannu Sebastianovi Bachovi zadal pruský král Bedřich Veliký. Webernova orchestrální úprava se vyznačuje specifickou prací s technikou fragmentace. Nejlépe ji lze postřehnout v samotné barevné a neotřelé mozaice nástrojových partů. Melodický materiál je štěpen na co nejmenší (někdy i jednotónové) motivy, které jsou témbrově ozvláštněny rozmanitým užíváním dusítka či pizzicata. Ledový bachovský klid podpořený střídmou dynamikou a menšími vrcholy při provedení prostupoval celým chrámem. Rušivá ovšem byla dirigentská gesta, která mnohdy absolutně nekorespondovala s plochým, stoickým plynutím hudebního toku, což je postřeh samozřejmě pouze estetický. Rozevláté pohyby Zdeňka Klaudy nijak výrazně neovlivňovaly samotné hráče a svou funkcí nenarušovaly zmíněný klid. Posluchačům ale mohly odvádět pozornost od znějícího díla k samotnému dirigentskému výkonu.

Šestidílný cyklus písní pražského skladatele Jana Hanuše (1915–2004) Dřevěný Kristus pro nižší hlas a orchestr je zhudebněním stejnojmenné sbírky básníka Kamila Bednáře (1912–1972). Výrazná motivická práce či nápaditá instrumentace díla – kupříkladu spojení sólového dechového nástroje s harfou – podtrhávají jeho pašijový charakter. Niternost díla je následně dovedena do vrcholu závěrečnou recitací. Emocionálně vypjatá kompozice tvořila osvěžující kontrast oproti první skladbě. Motiv kontrastu prostupoval celým dílem a zrcadlil se v intimních momentech, např. sólových pasážích a capella. Basista Jan Martiník svým zvučným, pronikavým hlasem dosyta naplnil kostel sv. Janů. Jeho hudební projev byl intimní zpovědí plnou nářků a proseb vyvěrajících z veršů (např. Poslal Herodes žoldáky či Zvedněte mne). Precizní interpretova deklamace dopomáhala textům i hudbě k jejich jemnému, přesto detailnímu vyznění, které však bohužel mnohdy bylo dynamicky zastíněno orchestrem.

Následovala Symfonie č. 2. pro trubku a smyčce francouzského autora Arthura Honnegera (1892–1955). Třívětá skladba byla napsána mezi lety 1937–1941. Byť se nejednalo o skladatelův záměr, najdeme v ní odkazy na německou okupaci Paříže za druhé světové války, kterými i tato skladba zapadla do konceptu koncertu. Tesklivý motiv viol v úvodu symfonie střídala napětí plné disonancí a chromatických postupů. To se přelévalo do druhé věty utvořené na půdorysu passacaglie. Výrazné téma ve violoncellech a kontrabasech bylo podloženo protivětou ve vyšších smyčcích. Kontrapunktická forma v posluchači zanechává pocit naléhavosti a tíhy. Umocněn je závěrečnou částí, v níž vícevrstevnatost a vyvrcholení zdrsnělé quasi bartókovskou akcentací v podání L´Armonia Terrena narušil part sólové trubky. Z hlediska prostorové dramaturgie hrál sólista z kazatelny. Myšlenka byla dobrá, nicméně nepřinesla očekávaný efekt, protože se trumpetista na place (před publikem) objevil zbytečně brzo.

Celý koncert uzavřela chorální předehra (BWV 668) opět od Johanna Sebastiana Bacha Vor deinen Thron tret ich hiermit v aranži vedoucího ansámblu Zdeňka Klaudy. Z pohledu dramaturgie večera kvituji myšlenku orámování programu jmenovaným barokním velikánem. Diskutabilnější je však fakt, že ani jedna z jeho skladeb nezazněla v původním znění, nýbrž se jednalo o aranže. I takto bychom nemuseli mluvit o problému, ale riziko tkví v samotném přístupu aranžéra k Bachovu dílu. V případě poslední skladby jsem měla pocit, že autor této verze mnohem více upřednostňuje sám sebe jako aranžéra, než aby ctil základní rysy Bachova díla. V jisté optice by někdo mohl instrumentaci označit za nápaditou – kupříkladu častými unisony smyčcových a dechových nástrojů. Na druhou stranu Klaudova verze chorální předehry mohla působit jako hudební prostor, v němž si upravovatel chtěl pouze mnohé vyzkoušet. Proto na velmi malé ploše projevil snahu využít co nejvíce hudebních kombinací a prostředků, které se ale nevyznačovaly takovou rafinovaností, jakou známe z originálu skladatele.

Orchestr po celou dobu bojoval s akustickými podmínkami kostela. Tím bychom mohli argumentovat, proč v jistých pasážích nebylo využito mnohem silnější, expresivnější dynamiky, byť by si to některá díla vyžadovala. Nelze však omluvit určité intonační, rytmické, ale především nástupové nejistoty, které ve výsledku zkreslovaly výsledný dojem z koncertu. I přes formulované výtky byl večer v mnoha ohledech nápaditý a publiku nastínil, jak může vypadat střet různorodých kompozičních stylů, forem a principů, které koexistují po staletí.

Program

Johann Sebastian Bach, arr. Anton Webern – Ricercar a 6 z Hudební obětiny BWV 1079

Jan Hanuš, arr. Jaroslav Pelikán – Dřevěný Kristus

Arthur Honneger – Symfonie č. 2 pro trubku a smyčce

Johann Sebastian Bach, arr. Zdeněk Klauda – Vor deinen Thron tret ich hiermit: chorální předehra BWV 668 z Umění fugy

Obsazení

Jan Martiník – bas

L´Armonia Terrena

Zdeněk Klauda – dirigent

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více