Oslava francouzského velikána Maurice Ravela

17. leden 2025, 15:00
Oslava francouzského velikána Maurice Ravela

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaud.

Na úvod večera provedla Filharmonie Brno Suitu č. 2 z Ravelova baletu Dafnis a Chloé, který skladatel napsal pro Ballets russes impresária Sergeje Ďagileva a ihned po dokončení vytvořil dvě suity, z nichž se ujala především ta druhá, provedená na čtvrtečním koncertu. Filharmonii Brno pod vedením Dennise Russella Daviese ve čtvrtek perfektně sedla poloha vytváření zvukomalby a různého zvukového ševelní, i části, kdy bylo zapotřebí výraznější energie a přesného rytmického zařezávání. Ačkoliv v závěru první části Lever du jour dřevěné dechové nástroje chvíli neladily úplně přesně, jednalo se o pouhou chvíli trvající problém. Ve zbytku skladby byla intonace v naprostém pořádku. Taktéž rytmická sehranost orchestru byla vynikající. Dirigent si povedeně pohrával s dynamikou a v těch nejexponovanějších místech se nebál jít do opravdového forte. Taktéž se mu dařilo vytahovat nástroje, které hrály v danou chvíli melodii nad zvukomalbou ostatních. V suitě se objevilo několik sólových vstupů, ze kterých nejvíce vyčnívala flétna. Všechny postupy i náročnější běhy vyzněly velmi hezky a bez výraznějších chyb.

První polovinu zakončil Koncert pro klavír levou rukou a orchestr. Maurice Ravel se připojil k řádce skladatelů, která napsala takový typ kompozice pro klavíristu Paula Wittgensteina, který přišel o pravou ruku v první světové válce. Wittgenstein měl výhradní právo na provádění koncertu po dobu šesti let po dokončení. Ravel byl ale později nemile překvapen, když zjistil, že si Wittgenstein koncert výrazně upravil: zasáhl do instrumentace, rytmu, harmonie, přidal jednu kadenci, a naopak vyškrtl několik taktů. Roztržka mezi oběma muzikanty nikam nevedla, neboť ani jeden nechtěl ustoupit. Svět si tak musel na premiéru neupraveného koncertu počkat až do roku 1937.

Klavírista Alexandre Tharaud demonstroval brněnskému publiku naprosto bezchybnou techniku, kterou předvedl ihned po orchestrální introdukci v rozsáhlé kadenci,
a ve zbytku koncertu ve výborné interpretaci pokračoval. Bez zaváhání si poradil s rozsáhlejšími rychlými technickými postupy i s výraznými skoky mezi velmi vzdálenými tóny. Tam, kde to bylo potřeba, se nebál do klaviatury opřít, aby mohl následně přejít do intimního a tichého výrazu. Tyto výrazové i dynamické rozdíly plně ctila Filharmonie Brno a sólistovi se vždy povedeně podřídila. Během kompozice se sice objevilo pár míst, ve kterých nebyl orchestr se sólistou sehraný úplně přesně, velmi dobrá rytmická sladěnost mezi oběma subjekty ale výrazně převládala. Co se výrazové kvality týče, navázala Filharmonie Brno pod Daviesovým vedením na první skladbu večera a podobně jako hra sólisty, byl i orchestrální part plný výrazných kontrastů.

Po přestávce se na pódium vrátila Filharmonie Brno i klavírista Alexandre Tharaud, aby společně provedli Klavírní koncert G dur, který Maurice Ravel komponoval souběžně s tím „levorukým“. Oproti němu je ovšem první jmenovaný žertovnější, méně temný a svojí tradiční třídílnou formou se mnohem více přibližuje klasickým koncertům v duchu Mozarta či Saint-Saënse. Přesto do kompozice pronikly i jazzové prvky, podle slov autora ale pouze mírně. Alexandre Tharaud zopakoval svůj výkon z první poloviny. Na výbornou se mu povedly všechny technické běhy a dynamická i výrazová hloubka projevu byla skvělá. Přesto se sólistovi nedařilo s orchestrem vždy stoprocentně rytmicky sejít. To bylo výrazně slyšitelné především v první větě, v následujících dvou se to zlepšilo. Orchestr se opět povedeně dynamicky podřizoval klavíristovi, a především jemné pasáže muzikantům sedly dobře. Kromě problémů koordinace se sólistou, se orchestr potýkal sám s problémy v souhře, a to zejména ve třetí větě. Hra Filharmonie Brno nebyla sice vyloženě nepřesná, ale orchestr zde nepůsobil jistě. Alexandre Tharaud poté jako přídavek předvedl ukázkovou interpretaci Gnossienne č. 1 Erika Satieho (1866–1925).

Závěr čtvrtečního koncertu patřil Ravelově choreografické básní La valse, zkomponované taktéž pro Ballets russes Sergeje Ďagileva. Přílišná stručnost a absence libreta s dějovou linií ale impresária dovedla k tomu, že partituru skladateli vrátil, což navždy poškodilo jejich přátelské vztahy. Pokus Idy Rubinsteinové vdechnout skladbě scénický život v pařížské Opeře taktéž neskončil větším úspěchem. Dílo si přesto našlo cestu na koncertní pódia a stalo se efektním repertoárovým kusem. Filharmonie Brno si pod taktovkou Dennise Russella Daviese s Ravelovým Valčíkem poradila obstojně. Výraznější chyby v souhře či intonaci se neobjevovaly a práce s dynamikou opět nebyla vůbec špatná. Provedení ovšem chyběl výraznější náboj.

Jako celek lze koncert označit za povedený. Klavírista Alexandre Tharaud se brněnskému publiku předvedl ve výborném světle. Jeho technika, tón i celkový výraz byly obdivuhodné a ač došlo během koncertů k pár nepřesnostem v souhře, zmíněnými pozitivy to bylo vykoupeno. Také Filharmonie Brno předvedla hezký výkon. Úvodní suita z Dafnis a Chloé měla neskutečný šmrnc a orchestr její interpretací nasadil celému koncertu laťku velmi vysoko. Tato laťka bohužel nebyla ve zbylém průběhu nejen překonána, ale ani dosažena. Přestože ani druhá polovina koncertu nebyla špatná, Filharmonie Brno ty nejsilnější náboje vystřílela do přestávky.

Maurice Ravel:

Dafnis a Chloé, suita č. 2

Koncert pro klavír levou rukou a orchestr

Klavírní koncert G dur

La valse, poème chorégraphique

Alexandre Tharaud – klavír

Filharmonie Brno

Dennis Russell Davies – dirigent

čtvrtek 16. 1. v 19 hodin, Janáčkovo divadlo

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více