Ostravský Osud v Janáčkově Brně

25. listopad 2018, 15:00
Ostravský Osud v Janáčkově Brně

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.

Janáčkova v pořadí čtvrtá opera Osud z broku 1905 si toho zažila hodně – neustálé výtky Janáčkových přátel a předních literátů vůči problematickému libretu, zmařené inscenační snahy v Brně i v Praze, a především nezájem operních režisérů tehdy i nyní. Teprve roku 1934 zazněla opera díky Janáčkovu žákovi Břetislavu Bakalovi alespoň v brněnském rozhlase, scénicky byl Osud poprvé uveden v Brně 25. října 1958 v úpravě Václava Noska, tedy až třicet let po Mistrově skonu. Otázkou zůstává, jak zásadní změny by Janáček v díle provedl, pokud by měl možnost jej vidět a slyšet na divadelních prknech. S libretem mladé učitelky Fedory Bartošové, přítelkyní Janáčkovy nešťastně zesnulé dcery Olgy, byl však autor spokojen. Bartošová vypracovala operní text zcela dle Janáčkových intencí, přesto nelze nepostřehnout, že libretu schází spád. Je zatěžkáno přespříliš umělým jazykem, myšlenkovou naivitou, a navíc ani neposkytuje dostatek prostoru pro výraznější jevištní akci. Inscenační oříšek, kterým Janáčkův Osud bezpochyby je, se pokusil rozlousknout režisér a ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.

Nekvasilovo uchopení Janáčkovy opery staví především na jemné estetice oscilující mezi realitou, snem, vzpomínkou a vyznáním. Režisér se diváků táže: Co je báseň a co je pravda? A co z nich má větší cenu? Zcela záměrně tak rozmazává pevné hranice reálného a chápe Janáčkovo dílo jako jakýsi obraz s mlhavými konturami i hranicemi. Nekvasil navíc opírá tuto režijní koncepci o výtečnou scénu Daniela Dvořáka – prostoru vévodí klaviatura, která představuje zdi a ve většině případů i pozadí. Tuto výpravu pak dotvářejí ještě detaily, které pomáhají symbolicky propojit příběh a jevištní akci. V prvním jednání se tak na scéně objevují například fontánky připomínající léčivé minerální prameny Luhačovických lázní, druhému dějství vévodí záclony okna, ze kterého nedopatřením vypadne Míla a její matka, a ve třetím, dramaticky nejnabitějším aktu rozčísnou jeviště zářivky symbolizující blesky bouře. Nekvasilova režie má snad jen jeden zásadnější nedostatek – poněkud vágní, statické a nenápadité chování postav (především sborů) na scéně. Zatímco pohyby hlavních postav, ačkoliv také nepřekypují inovací, jsou funkční a dávají smysl, davové scény jsou téměř bez pohybu a tam, kde se nějaký objevuje, působí podivně odcizeně a nezaujatě. Ano, svým způsobem takto režie dotváří snový dojem z inscenace, přesto by se jistě daly nalézt jiné způsoby, jak se s pohybem na scéně vypořádat.

Ačkoliv se postav v této opeře vyskytuje poměrně hodně, nejdůležitější je nepochybně trojúhelník Míla, Živný, Matka, a tomu také odpovídaly pěvecké a herecké výkony. Postavy Matky se zhostila Petra Alvarez Šimková, která se svým temněji zabarveným hlasem a výraznějším vibratem dokázala dodat emočně vypjaté postavě uvěřitelnost a podtrhnout její vnitřní drama. Obzvláště ke konci druhého jednání rozvinula bohatou paletu svého hlasu. Také Veronika Holbová jakožto její dcera Míla podala kvalitní výkon charakteristický především měkčí barvou hlasu a povedenou prací s výrazem – rozdíl mezi zpěvem „na veřejnosti“ a „v soukromí“ je ideálním příkladem. Bezpochyby nejlepší však bylo ztvárnění postavy skladatele Živného zpěvákem Martinem Šrejmou. Šrejmův hlas se pohyboval od jemných, bezmála sametově rozněžnělých tónu až k prudkým hněvivým výpadům, to vše korunoval zpěvák výtečnou gestikou a hereckým nasazením. Obzvláště v závěrečném jednání oslnil posluchače procítěným a snad v předtuše brzkého skonu až nadzemsky lehkým a klidným zpěvem. Právě při scéně Živného skonu se nejvíce projevily Šrejmovy herecké kvality. Ani ostatní postavy nebyly ve svém obsazení špatné – potěšil tradičně kvalitní výkon Romana Hozy v roli malíře Lhotského, nebo rozverný zpěv děvčaty milovaného doktora Sudy v interpretaci Tomáše Kořínka.

Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera podal uspokojivý výkon, dirigent se snažil nalézt vhodnou rovnováhu mezi zamilovaným poblouzněním Živného, i krutými ranami osudu. Některé intonační nedostatky se však představení nevyhnuly, a to obzvláště v nejvyšších polohách smyčců. Také žešťovým nástrojům občas scházela interpretační jistota, která se na výsledném zvuku částečně projevila.  Sbor přednesl Janáčkovo dílo se vší vervou, bohužel jinak kvalitní výkon narušoval občasný rytmický nesoulad, který se projevil především ve třetím jednání při užití cori spezzati. I přes tyto interpretační potíže byl výsledek snažení sboru i orchestru na vysoké úrovni.

Festival Janáček Brno nabídl další z řady autorových jevištních děl. Opera Osud v provedení Národního divadla moravskoslezského dokázala oslovit brněnské publikum podobně, jako se jí to podařilo před měsícem v Ostravě. I přes problematické libreto se inscenátorům a interpretům podařilo vytvořit poutavé představení stojící na působivé scéně, povedeném režijním uchopení a kvalitním hudebním nastudování.

Dirigent: Jakub Klecker

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Simona Rybáková

Obsazení

Živný, skladatel: Martin Šrejma

Míla Válková: Veronika Holbová

Dr. Suda: Tomáš Kořínek

Lhotský, malíř: Roman Hoza

Matka Míly: Petra Alvarez Šimková

Konečný: Lukáš Bařák

Slečna Stuhlá, učitelka: Eva Dřízgová-Jirušová

Doubek, syn Míly a Živného jako pětiletý: Ondřej Mager

Doubek, syn Míly a Živného jako šestnáctiletý elév: Filip Kasztura

Poeta: Václav Čížek

  1. dáma: Karolína Žmolíková
  2. dáma: Ivana Ambrúsová

Stará Slovenka: Tatiana Pituchová

24. listopadu v 19:00 v Mahenově divadle

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více