Ostrov pokladů: Muzikál pro dospělé romantiky

21. květen 2015, 7:20
Ostrov pokladů: Muzikál pro dospělé romantiky

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.

Městské divadlo Brno (MDB) uvedlo nesčetněkrát zpracovaný knižní hit (jen filmových zpracování se za poslední půlstoletí nedopočítáte) v muzikálové podobě. Není bez zajímavosti, že v Brně lze nyní narazit na dva Ostrovy pokladů. Činoherní verzi slavného literárního titulu z roku 1883, má na repertoáru i Mahenovo divadlo. Pro zdejší hudební scénu MDB literární evergreen zpracovali němečtí autoři Dennis Martin a Christoph Jilo, které v Brně znají díky titulu Papežka, tedy německého muzikálu roku 2011. Městské divadlo jej uvedlo v české premiéře o rok později a Hana Holišová získala za výkon v titulní roli Papežky Cenu Thálie.

Ale zpět k pirátům. Stevensonova kniha má jasné divadelně využitelné devízy: dramatický děj a tudíž i dostatek napětí, romantický kontrast čestných hrdinů a nepoctivých padouchů, vábivé kulisy mořeplavby i exotických krajů. To však bylo německým tvůrcům málo a rozhodli se příběh prolnout s biografickou story autora a příhodami, jež vznik románu provázely. Toto řešení je zajímavé v tom, že se muzikál neveze pouze po jednoduché vlně líbivé podívané, ale snaží se ji ozvláštnit a ze života skotského romanopisce, básníka a spisovatele cestopisů udělat stejně romantickou matérii. Tuberkulózou stižený spisovatel se totiž vzepřel vůli svého otce, aby se stal právním koncipientem, a jde si za svým literárním snem. V Paříži nachází nejen téma pro svou prvotinu, ale i svou životní lásku Fanny Osbourneovou a jejího syna Lloyda (jmenovaná Američanka měla ve skutečnosti děti tři), který se Stevensonovi stává kamarádem, prvním čtenářem a adresátem jeho slavného díla.

Dospívající kluk je potom v německém muzikálu malým dobrodruhem Jimem Hawkinsem. Autoři do tohoto Ostrova pokladů nápaditě přenesli a zdvojili v něm i další hlavní postavy. Sám Stevenson kupříkladu hraje jako Dr. Livesey či pomatený Ben Gunn, spisovatelův přísný otec se promění v čestného kapitána Smolleta a John Silver s dřevěnou nohou se nakonec ukáže i jako chlapův biologický otec Sam Osbourne. Podobné řešení sice našlo kouzelné paralely a předobrazy romantických figur ve skutečném životě, je však také poněkud ostentativně edukativní a hlavní děj Ostrova pokladů místy zpomaluje.

A z těchto důvodů asi trochu zklame děti, které čekaly jen na posádku slavné Hispanioly a výpravu za pokladem legendárního pirátského kapitána Flinta. V tomto ohledu si tak představení více užijí dospělí romantici než dorůstající mládež a označení rodinný muzikál není zcela na místě.

Co se týče samotné realizace, připravil tým v čele s režisérem Stanislavem Slovákem vcelku příjemnou a zábavnou inscenaci, které dominuje místy až velkolepá, symfonicky znějící hudba v podání živého orchestru. Velké a příjemně znějící hudební plochy konvenují s romantickými rozměry příběhu i jeho nekonečnými mořskými dálavami, jak je občas vidět na zdařilých scénických dotáčkách Petra Hlouška. Hudební nastudování Dana Kalouska jen podtrhuje bezmála filmově opulentní zážitek z výsledku, v němž samozřejmě dojde jak na ryčné sborové zpěvy, tak i na tklivá dueta Stevensonovy skotské matky a jeho americké milé. Divácky velmi vděčná pěvecká čísla tady předvádí kvartet Američanek kvokajících místy jako pomlouvačné slepice.

Scénograf Jaroslav Milfajt vytvořil výpravu, která naznačené zdvojení vyprávění účelně řeší systémem oponek a závěsů. Mnozí jistě s napětím čekají alespoň část slavné lodě Hispaniola, která je tady skutečně dominantním prvkem scény, ale jen v podobě víceúrovňové konstrukce lodního kýlu. Vedle sezpívaného ansámblu (se čtyřčlenným swingem za scénou) si divák v této produkci užije také choreografii Michala Matěje zejména v hromadných scénách company s náznaky country tanečků.

Podobné muzikálové velkoprodukce jsou složitým organismem, i co se obsazení týče. A tak nepřekvapí, že některé hlavní role jsou až třikrát alternovány. V premiérovém uvedení se v hlavní roli Louise Stevensona představil Aleš Slanina, který zejména exponovanější polohy svého pěveckého partu sunul až na hranici poněkud zbytečně přepjaté halasnosti. Velké dětské úlohy jsou problém, když jejich představitelé publiku nabízejí jen neprůstřelnou naivitu a neumělost projevu, kterou vlastně nelze odmítnout. To však nebyl případ Tomáše Daleckého. Ten jako Lloyd Osbourbe herecky suverénně zvládá jeviště, zpívání v páru i autentický projev prostý sentimentu. Podobným zážitkem je také předpisový pirát John Silver Petra Štěpána, který díky svému uvážlivému a přesnému hraní tvoří herecké těžiště této muzikálové šou. Bezpečně a jistě se v žánru nadsazené legrace pohybuje Dušan Vitázek coby Billy Bones – výstup umírání tohoto rumem a dálavami ošlehaného mořského vlka je diváckou lahůdkou. Mimořádný smysl pro přesně stylizovanou a dávkovanou komediálnost naplno ukázal Robert Jícha, ve své dvojroli přesně parodující šlechtu skutečnou (baron Trealwney) i nobilitu měšťanskou (starosta Edinburghu).

Slovákova muzikálová inscenace Ostrova pokladů stvrdila standard zručně inscenované podívané, které v duchu předlohy staví do protikladu zromantizovaný svět pirátů, pustých ostrovů a zakopaných pokladů s problémem hledání osobního štěstí v reálném životě o sto let později. Odpovídající hudební zpracování, jehož vlastnímu provedení dominují více než dvě desítky smyčců, dodává kýženou romantiku a završuje tak muzikálovou podobu jedné z nejslavnějších knih pro mládež.

Dennis Martin, Christoph Jilo, Wolfgang Adenberg: Ostrov pokladů, překlad Mikuláš Bryan. Režie – Stanislav Slovák, hudební nastudování – Dan Kalousek, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová, choreografie – Michal Matěj, scénické projekce – Petr Hloušek, dramaturg – Klára Latzková, sbormistr – Jana Suchomelová. Louis Stevenson, Dr. Livesey, Ben Gunn – Aleš Slanina, Lloyd Osbourne, Jim Hawkins – Tomáš Dalecký, Fanny Osbourneová, Paní Hawkinsová – Ivana Vaňková, Thomas Stevenson, Kapitán Smollet – Ladislav Kolář, Margaret Stevensonová – Jana Musilová, John Silver, Sam Osbourne – Petr Štěpán, Billy Bones – Dušan Vitázek, Baron Trelawney, Starosta Edinburghu – Robert Jícha. 16. května 2015, Městské divadlo Brno, premiéra.

Komentáře

Reagovat
  • kateřina peková

    10. červenec 2015, 10:09
    Pěkná recenze, nemohu než souhlasit. :-) Jen mě mrzí, že byly úplně opomenuty kvality překladu (přebásnění). V podstatě zde o jeho autorovi není ani zmínka. A to se mi u tak podrobné (hodnotící všechny složky představení) recenze zdá velmi zvláštní...

BASTARD

21.4.2024, 19:00 / Hudební scéna MDB

JFB 2024: Julian J3PO Pollack

21.4.2024, 19:30 / Cabaret des Péchés

Unleashed Cooperation

21.4.2024, 20:00 / Jazz bar U kouřícího králíka

ALBA HEREDIA: ÍNTIMO

22.4.2024, 19:00 / Besední dům

Fragile

22.4.2024, 19:00 / Sono Centrum

Valerie Kippen

22.4.2024, 20:00 / Jazz bar U kouřícího králíka

Spirituál kvartet

23.4.2024, 19:00 / KS Omega (Musilka)

Diversa Quartet: 1914–1939

23.4.2024, 19:00 / Stará radnice, křišťálový sál

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více