Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Osudy tří žen za jedné červnové bouře. Italské kantáty ve vile Stiassni

Barokní hudba se do vily Stiassni hodí stejně jako nazdobené vybavení, které do funkcionalistické stavby naaranžoval usedlý vkus paní domu. Po malé teoretické úvaze se ale dostaví praxe, v níž se ukáže opravdová funkčnost takové architektury: dokáže do sebe jako přirozenou součást vtáhnout úplně všechno. Třeba italské kantáty Georga Friedricha Händela.

Händel patří k autorům, kteří jsou v ohnisku zájmu publika i hudebníků, a proud „historicky poučené“ interpretace v něm má mohutnou hnací sílu. Dnešními slovy řečeno to byl hitmaker. Jeho opery se sice v 19. století hrát přestaly, ale oratoria ani instrumentální kompozice z repertoáru nikdy nezmizely stejně jako jednotlivé árie: Ombra mai fu ve zcela „nestylové“ interpretaci natočil i veristický polobůh Beniamino Gigli. Oproti všem těm hitům o stínu stromů a potřebě se vyplakat, ktetré každý zná, aniž tuší, kdo je napsal, jsou Italské kantáty tak trochu na okraji zájmu a hrají se méně. Patří k autorovým raným dílům, bylo mu jen něco přes dvacet, když je psal. Ale i z Friedricha Händela let učednických je již slyšet základ budoucího mistrovství, které dokázalo často velmi jednoduchými prostředky docílit neobyčejného účinku.

Pořad z Händelových Italských kantát ve vile Stiassni připravilo sdružení Opera na cestách. Ženské osudy jsou zřejmě osudné i pro jeho širší dramaturgické uvažování: v Brně se uvedlo operou Dido abbandonata a pokračovalo workshopem věnovaným lišce Bystroušce. Dramaturgyně a režisérka händelovského večera Patricie Částková vybrala tři kantáty věnované třem ženám: jedné zoufalé, dvěma umírajícím. Kouzelnice Armida v opuštěnosti zuří, ale zároveň nemůže zapomenout na Rinalda, Agrippina čeká na popravu, Lucrezia se chystá spáchat sebevraždu. Jejich osudy se střetly u pomyslného obětního ohně, který společně zapálily uprostřed scénického prostoru před terasou vily. Scénické ztvárnění bylo uměřené, založené na gestice, v dobrém slova smyslu skutečně na cesty. Tři ženy na chvíli odložily své masky, postupně odhalily svá nitra a opět v maskách zmizely. Téměř stejné šaty lišící se doplňky podtrhovaly stejný způsob uvažování, který se navenek projevuje odlišně.

Pořadí kantát mohlo mít různé důvody, ale určitě postupovalo také podle hlasových dispozic představitelek – od nejkřehčího po nejdramatičtější projev. Laila Cathleen Neuman byla Armida nejen opuštěná, ale také nezvykle jemná a trošičku zápasila s otevřeným prostorem i narůstajícím větrem. Zblízka jí hlas zněl dobře, ale příliš se nenesl. Komorní doprovod vedený Janem Čižmářem stál v zadní části terasy – příště bych jej zkusil vysunout víc dopředu. Je to ale asi na rozhodnutí, zda budou nástroje znít slaběji a kompaktně, nebo silněji a poněkud roztříštěně. Andrea Široká svou Agrippinu vedenou na smrt opravdu rozpoltila na milující i nezvladatelně nenávistnou, v recitativech si maličko pomohla i polomluvenými frázemi. Byla dramaticky působivá a navíc se při jejím vzývání Jupitera spustila prudká bouřka: prokletí produkcí pod širým nebem přece jen přišlo se scénickým efektem, jaký nikdo předem nevymyslí.

Publikum se před deštěm a větrem schovalo k hudebníkům na terasu. Všichni čekali, co bude, a mohli chvíli přemýšlet o nicotnosti lidského snažení. Časem se ale přece jen uklidnil vítr, takže přestalo pršet vodorovně a představení se mohlo poněkud improvizovaně dohrát. V uzavřenějším prostoru terasy se úplně změnil zvuk a staré nástroje také začala zlobit vlhkost. Nejen zvuk, ale i zážitek se jaksi změnil a semknul. Publikum s hudebníky vytvořilo silnější pospolitost a Andrea Široká navázala na své přerušené vystoupení. A co naplat: ukázalo se, že místo, které má alespoň nějakou akustiku, zpěvu jednoznačně svědčí. I proto bych se přimlouval za to, aby při venkovních provedeních byli posluchači k účinkujícím co nejblíž. Znásilněnou Lucrezii ztvárnila Stanislava Jirků a přenesli jsme se s ní do hlubší mezzosopránové polohy i k nejdramatičtějšímu projevu večera, který s ní vygradoval do působivého finále.

Tři ženy – tři osudy. Matthew Locke: Suita No. 1 d moll, Georg Friedrich Händel: Armida abbandonata (Laila Cathleen Neuman), Dominique de Visee: Tombeau de Mademoiselles de Visee, Agrippina condotta a morire (Andrea Široká), La Lucrezia (Stanislava Jirků). Opera na cestách, Orchestr Plaisirs de Musique, umělecký vedoucí Jan Čižmář (cembalo Ondrej Olos, housle Martyna Pastuzska, housle Seojin Kim-Światkiewicz, violone Ján Krigovský, theorba Jan Čižmář). Režie Patricie Částková. 13. června 2015, vila Stiassni, Brno.

Ilustrační foto ze zkoušek archiv sdružení Opera na cestách

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnské publikum mělo včera v Mozartově sále Reduty první příležitost setkat se s inscenací barokní opery, i když uvedení bylo nakonec opatrně anoncováno jako „poloscénické“. Inscenace byla položená především na poctivém hudebním základu.  více

Největším brněnským parkem se v neděli proběhla liška Bystrouška, aby zde oslavila devadesáté narozeniny. Bude je mít až za měsíc, ale teplo a oslava pod širým nebem jí slušely lépe než listopadové plískanice.  více




Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více