Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Janovy pašije dávají vyniknout nejdramatičtějším prvkům Bachovy hudby. Již jen úvodní sbor svým sugestivním zvoláním dokáže usadit posluchače v pokorném úžasu. Sugestivní náboj a časté střídání hudebních částí – recitativy Evangelisty, árie Ježíše, Piláta a dalších, krátké a úderné sbory davů, vznosné a klenuté sbory meditativní – to vše zaručuje, že navzdory délce díla, zůstává hudební sdělení svěží a barvité. Tato pestrost však dává vyniknout spoustě hudebních faktorů, které nesmí dirigent a interpreti opomenout, pokud chtějí docílit co nejautentičtější podoby. Czech Ensemble Baroque dokázal již v minulosti, že jeho interpretace je historicky poučená a pěvecky i orchestrálně na výši. Podařilo se však tělesu využít a zohlednit všechny prvky takto náročného a významného díla? Ačkoliv na tyto otázky většinou neexistuje jednoduchá odpověď, zde si můžeme dovolit výjimku. Zní bezesporu: ano. Czech Ensemble Baroque připravili milovníkům staré hudby opravdovou lahůdku.

Od prvních taktů ikonického vstupního sbor Herr, unser Herrscher bylo zřejmé, že se Roman Válek rozhodl uchopit zvuk díla netradičním způsobem. Jindy dlouhá zvolání a vzývání pána byla nahrazena krátkým, úsečným, ale stejně tak dramatickým oslovením. Tento úvod dal posluchačům jasně na srozuměnou, že ačkoliv v Czech Ensemble Baroque ctí a dodržují zažité konvence, nebojí se jít vstříc nové zvukovosti. V souladu s interpretační tradicí tělesa bylo i zde zvoleno poměrně svižné tempo, které ovšem s vyzněním díla naprosto souznělo. Sboristé navzdory slyšitelné hlasové individualitě tvořili jednotný a organický celek. V relativně střídmém počtu interpretů musely charakteristické prvky jednotlivých hlasů zákonitě vystupovat ven z hudební faktury, vzhledem k precizní práci s dynamikou však zůstával sbor vyrovnaný a hudební sdělení plné a barevné.

Významnou část Bachova oratoria zastávají sólisté a jejich počet je přímo úměrný délce představení. Často tak hrozí, že ačkoliv většina zpěváků dostojí svým kvalitám, objeví se zádrhel například v postavě Petra, Piláta, Ježíše nebo nedej bože přímo Evangelisty. Nejde vždy jen o intonaci nebo autentické historické provedení, představení může ztroskotat i na laxním výrazu, nedostatečné technice nebo operních manýrech. Czech Ensemble Baroque však ví, že s jejich renomé by jim to neprošlo. A tak všichni sólisté – a to zdůrazňuji – dostáli vysokým očekáváním, která na ně byla mistrem Válkem naložena. Právě výraz byl ve většině případů vytříben do absolutních detailů, sólisté věděli, co zpívají a podle toho zněl také výsledek. Každé slovo, které mohlo být zdůrazněno nebo ozdobeno, postoupilo k uším posluchačů. Výtečná první árie tenoristy Jaroslava Březiny může sloužit jako jeden z příkladů. Petr, poté co potřetí zapřel Ježíše sluhovi velekněze, lituje svých činů a ve vyhrocené árii spílá sám sobě. Březina se slyšitelným zhnusením zvýraznil zpěvem právě ono slovo „sluha“. Také Michal Marhold dodal Pilátovi lidskou hloubku a uvěřitelné chování – ze svého svrchovaného majestátu praví Pilát k Židům, že neshledává na Ježíši nic špatného s pevnou jistotou a nadřazeností. Když na jejich výtky o označení Ježíše jako židovského krále odpovídá: „Co jsem napsal, napsal jsem“, bylo z Marholdova projevu zřejmé, že další odpor by měl neblahé konsekvence.  Postavy tak především díky sólistům dostaly živoucí obrysy a jejich emoce a pohnutky působily veskrze uvěřitelně. Ježíš v podání neméně kvalitního Romana Hozy naopak blahosklonně přijímá svůj osud. Křehká scéna pod křížem, ve které Ježíš praví matce: „Ženo, hle, tvůj syn“, udržela posluchače v zahloubaném tichu. Hozova interpretace právě na tomto místě dosáhla svého vrcholu.

Nejzářivější postavou oratoria je však Evangelista sám. Jakub Kubín, který se této nelehké role zhostil, dokázal s přehledem, lehkostí, vhodně zvolenou dynamikou, intonační jistotou a výrazovou plností obejmout a zvýraznit širokou škálu emocí, která je pro Bachovo oratorium typická. Pozornost zaslouží také důsledná změna dikce u záměrně zpěvnějších části hudebního díla – zpravidla se jedná o textové citace nebo nápis na kříži. Všichni zpěváci zaslouží také pochvalu za zcela uměřené, poučené a situaci adekvátní užívání vibrata.

Orchestr zdařile vystihl závažná místa díla a neprojevoval se až na drobné zaváhání violoncella intonačními nedostatky. Také zde je na místě pochválit zdařilé sledování vnitřních souvislostí děje. Bylo slyšet, že tomuto Roman Válek věnuje speciální pozornost. A právě tady se nejvíce při brněnském uvedení projevila síla hudebního sdělení Czech Ensemble Baroque i Johanna Sebastiana Bacha.

S. Bach Passio Secundum Johannem, BWV 245

Evangelista: Jakub Kubín

Ježíš: Roman Hoza

Pilát: Michal Marhold

Petr: Tadeáš Hoza

Služebnice, služebník: Markéta Böhmová, Tomáš Kočan

Soprán: Lenka Cafourková Ďuricová, Romana Kružíková  

Alt: Monika Jägerová

Tenor: Jaroslav Březina

Koncertní mistr: Petr Zajíček

Sbormistryně: Tereza Válková

Dirigent: Roman Válek

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.  více

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.  více

Budova Českého rozhlasu Brno se po rekonstrukci chlubí novým studiem. Studio VII bylo obrazně pokřtěno koncertem Na živú notečku z folklorní řady Na moravskou notu Českého rozhlasu Brno a Zlín. Hudebního zasvěcení se ujala Horňácká muzika Petra Mičky, jejíž primáš je zároveň jedním z rozhlasových redaktorů. Jako hosté se představili velmi nadaní mladí zpěváčci Anička Mičková a Janíček Pavlík a také legenda horňáckého folkloru majstr Martin Hrbáč. Celý více než hodinový program je možno shlédnou na youtube kanálu Českého rozhlasu.  více

V sále slavkovského zámku se včera odehrál závěrečný koncert mezinárodního festivalu Concentus Moraviae. Dvacátý třetí ročník však byl v porovnání s předcházejícími a spíše vážně laděnými koncerty něčím zcela odlišným. Jednotícím prvkem všech koncertů ročníku bylo spojení hudby a humoru napříč epochami a hudebními styly. Zatímco zahajovací koncert nabídl spíše moderní a leckdy i experimentální uchopení hudebního vtipu, ten závěrečný s podtitulem Barokní žerty stavěl na zvukomalebné komice, které dominovaly kukačky, slavíci, žáby i šermíři a bojovníci. O provedení děl se postaral ansámbl Les Passions de l’Ame – Orchester für Alte Musik Bern.  více

Předposlední červnový víkend se většina tuzemských folklorních nadšenců přesunula již po třiasedmdesáté do jihomoravské Strážnice. Toto městečko se zajímavou a dlouhou historií se pravidelně stává dějištěm největšího folklorního festivalu v České republice. Každoročně se ho účastní folklorní soubory, lidové muziky a rukodělní výrobci z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, a také jiných zemí celého světa. Letos to bylo například pestrobarevné Mexiko nebo orientální Indonésie.  více

Verše sonetů Williama Shakespeara včera určily atmosféru ve skleněném pokoji vily Tugendhat. Uskutečnilo se tady poslední uvedení projektu nazvaného Navštívení krásy v rámci festivalu ProART. V tomto večeru došlu ke spojení tance, divadla a hudby, kterážto umění měla přítomným zprostředkovat netradičním způsobem renesanční verše. Martin Dvořák, tanečník a choreograf a zároveň ředitel spolku ProART spolu s herečkou Veronikou Žilkovou a hudebníkem Františkem Chaloupkou vystoupili jako protagonisté těchto milostných veršů.  více

Ačkoliv je spojení hudby a vína odvěké a onu symbiózu opojných melodií s tekutou révou můžeme sledovat napříč dějinami již od dob kultu boha Dionýsa, ke skutečnému a programovému souznění obou dochází zřídka. Pomineme-li slavnosti vína, které kolem měsíce září napříč republikou zkrášlují konec léta, pak víno v úzkém spojení s hudbou bývá jen málokdy středobodem hudebních programů. Včerejší koncert ansámblu Zefiro Torna vedeného Jurgenem de Bruyn v Kurdějově u Hustopečí se pokusil právě tuto dramaturgickou mezeru zaplnit. Koncert z programu 23. ročníku festivalu Concentus Moraviae nabídl totiž kromě rozverných skladeb Orlanda di Lassa, Didiera Lupiho, Giovanniho Bassana, Giovanniho Battisty Fontany nebo Vincenza Galilea i degustaci vybraných vín, kterou komentoval someliér Janko Martinkovič. S životními osudy skladatele pak diváky seznamoval divadelní herec Jan Kolařík.  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš připravil již tradiční oživení prvních letních dnů a to 21. ročníkem série folklorních večerů pod názvem F scéna. Bezmála týdenní festival začal slavnostním galavečerem v kulisách hradu Špilberk, kde se krom domácího pořadatelského tělesa objevil také vzácný host Poddukelský umelecký ľudový súbor – PUĽS z Prešova. Ten mohli diváci vidět také ještě následující den, kdy byl program na Nové radnici již zcela v jejich režii. Třetí festivalový den se i se svými tanečníky předvedl opět VUS Ondráš pásmem s názvem Taneční miniatury.  více

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více

Na včerejším Koncertu hejtmana jihomoravského kraje na slavkovském zámku představil světoznámý kontratenorista Dominique Visse i s nově vzniklým hudebním tělesem Vis musica nevážné, komické a někdy i drze ironické skladby. A nebyla to náhoda. Další koncert hudebního festivalu Concentus Moraviae, jehož letošní ročník je zasvěcen hudbě a humoru, tak svrchovaně naplnil dramaturgickou linku. Visse se navíc s úspěchem představil již na třech festivalových ročnících.  více

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.  více

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.  více

Skupina D.N.A. Brno, vítěz finále Porty z roku 2011, vydala po čtyřech letech nové album. Vedle nového příjmení baskytaristky (ale stále je to tatáž Barbora, která před lety – tehdy ještě dívčí a dětskou – kapelu spoluzakládala) došlo v sestavě k důležité změně. Novým členem se stal Ondra Bojanovský (syn kapelník FT Primu Aleše Bojanovského), který ovládá rytmické nástroje. Bývalá perkusistka Lenka Ručková se tím pádem mohla naplno přesunout ke klavíru. Jinak zůstává vše zdánlivě při starém: D.N.A. jsou skupina mladých lidí, z větší části klasicky vzdělaných, kteří mají vedle klasické hudby rádi folk. Ten hrají po muzikantské stránce mistrně – k jejich zručnosti, kterou v jednotlivých písních dávají najevo, nelze mít výhrad. Samotný repertoár už na minulém albu vyrostl z dětských let a novinka je pochopitelně i v tomto ohledu ještě o kus dospělejší. Kapela vlastně nepřekvapila nějakým nečekaným posunem. Ale výsledek je o kus vyzrálejší a sebevědomější. A přibylo také vážných, a přitom důvěryhodně podaných témat.  více

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.   více

Miloš Štědroň se letos podílí jako rezidenční umělec na festivalu Concentus Moraviae. Stalo se to vítanou záminkou k rozhovoru. Byl věnován jeho muzikantským začátkům, jeho cestě k hudebnímu vzdělání, jeho uměleckému vývoji a jeho znamenitým učitelům, příklonu k odkazu hudební avantgardy i příčině, proč se k ní záhy dobral určitého odstupu, jak se zasvětil věrné a úspěšné spolupráci s Divadlem Husa na provázku i jak se ho dotýkaly dobové politické proměny, jak překonával jejich tlak, jak spolupracoval se zakázaným dramatikem a svým dnešním tazatelem, jak tvořil pro skvělé Due Boemi di Praga, jak vyučoval hudbě a hudebním dějinám a působil jako oblíbený popularizátor, jak zasvěceně vykládal starou hudbu, ale i Leoše Janáčka, jak pracoval jako editor, jak se stal významnou a známou kulturní osobností, a to nejen brněnskou, a jak všemi úlohami, které si vytkl a jež za svůj pestrý a bohatý tvůrčí život plnil a plní, jak tím vším je rád.  více

Nejčtenější

Kritika

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.  více