Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Janovy pašije dávají vyniknout nejdramatičtějším prvkům Bachovy hudby. Již jen úvodní sbor svým sugestivním zvoláním dokáže usadit posluchače v pokorném úžasu. Sugestivní náboj a časté střídání hudebních částí – recitativy Evangelisty, árie Ježíše, Piláta a dalších, krátké a úderné sbory davů, vznosné a klenuté sbory meditativní – to vše zaručuje, že navzdory délce díla, zůstává hudební sdělení svěží a barvité. Tato pestrost však dává vyniknout spoustě hudebních faktorů, které nesmí dirigent a interpreti opomenout, pokud chtějí docílit co nejautentičtější podoby. Czech Ensemble Baroque dokázal již v minulosti, že jeho interpretace je historicky poučená a pěvecky i orchestrálně na výši. Podařilo se však tělesu využít a zohlednit všechny prvky takto náročného a významného díla? Ačkoliv na tyto otázky většinou neexistuje jednoduchá odpověď, zde si můžeme dovolit výjimku. Zní bezesporu: ano. Czech Ensemble Baroque připravili milovníkům staré hudby opravdovou lahůdku.

Od prvních taktů ikonického vstupního sbor Herr, unser Herrscher bylo zřejmé, že se Roman Válek rozhodl uchopit zvuk díla netradičním způsobem. Jindy dlouhá zvolání a vzývání pána byla nahrazena krátkým, úsečným, ale stejně tak dramatickým oslovením. Tento úvod dal posluchačům jasně na srozuměnou, že ačkoliv v Czech Ensemble Baroque ctí a dodržují zažité konvence, nebojí se jít vstříc nové zvukovosti. V souladu s interpretační tradicí tělesa bylo i zde zvoleno poměrně svižné tempo, které ovšem s vyzněním díla naprosto souznělo. Sboristé navzdory slyšitelné hlasové individualitě tvořili jednotný a organický celek. V relativně střídmém počtu interpretů musely charakteristické prvky jednotlivých hlasů zákonitě vystupovat ven z hudební faktury, vzhledem k precizní práci s dynamikou však zůstával sbor vyrovnaný a hudební sdělení plné a barevné.

Významnou část Bachova oratoria zastávají sólisté a jejich počet je přímo úměrný délce představení. Často tak hrozí, že ačkoliv většina zpěváků dostojí svým kvalitám, objeví se zádrhel například v postavě Petra, Piláta, Ježíše nebo nedej bože přímo Evangelisty. Nejde vždy jen o intonaci nebo autentické historické provedení, představení může ztroskotat i na laxním výrazu, nedostatečné technice nebo operních manýrech. Czech Ensemble Baroque však ví, že s jejich renomé by jim to neprošlo. A tak všichni sólisté – a to zdůrazňuji – dostáli vysokým očekáváním, která na ně byla mistrem Válkem naložena. Právě výraz byl ve většině případů vytříben do absolutních detailů, sólisté věděli, co zpívají a podle toho zněl také výsledek. Každé slovo, které mohlo být zdůrazněno nebo ozdobeno, postoupilo k uším posluchačů. Výtečná první árie tenoristy Jaroslava Březiny může sloužit jako jeden z příkladů. Petr, poté co potřetí zapřel Ježíše sluhovi velekněze, lituje svých činů a ve vyhrocené árii spílá sám sobě. Březina se slyšitelným zhnusením zvýraznil zpěvem právě ono slovo „sluha“. Také Michal Marhold dodal Pilátovi lidskou hloubku a uvěřitelné chování – ze svého svrchovaného majestátu praví Pilát k Židům, že neshledává na Ježíši nic špatného s pevnou jistotou a nadřazeností. Když na jejich výtky o označení Ježíše jako židovského krále odpovídá: „Co jsem napsal, napsal jsem“, bylo z Marholdova projevu zřejmé, že další odpor by měl neblahé konsekvence.  Postavy tak především díky sólistům dostaly živoucí obrysy a jejich emoce a pohnutky působily veskrze uvěřitelně. Ježíš v podání neméně kvalitního Romana Hozy naopak blahosklonně přijímá svůj osud. Křehká scéna pod křížem, ve které Ježíš praví matce: „Ženo, hle, tvůj syn“, udržela posluchače v zahloubaném tichu. Hozova interpretace právě na tomto místě dosáhla svého vrcholu.

Nejzářivější postavou oratoria je však Evangelista sám. Jakub Kubín, který se této nelehké role zhostil, dokázal s přehledem, lehkostí, vhodně zvolenou dynamikou, intonační jistotou a výrazovou plností obejmout a zvýraznit širokou škálu emocí, která je pro Bachovo oratorium typická. Pozornost zaslouží také důsledná změna dikce u záměrně zpěvnějších části hudebního díla – zpravidla se jedná o textové citace nebo nápis na kříži. Všichni zpěváci zaslouží také pochvalu za zcela uměřené, poučené a situaci adekvátní užívání vibrata.

Orchestr zdařile vystihl závažná místa díla a neprojevoval se až na drobné zaváhání violoncella intonačními nedostatky. Také zde je na místě pochválit zdařilé sledování vnitřních souvislostí děje. Bylo slyšet, že tomuto Roman Válek věnuje speciální pozornost. A právě tady se nejvíce při brněnském uvedení projevila síla hudebního sdělení Czech Ensemble Baroque i Johanna Sebastiana Bacha.

S. Bach Passio Secundum Johannem, BWV 245

Evangelista: Jakub Kubín

Ježíš: Roman Hoza

Pilát: Michal Marhold

Petr: Tadeáš Hoza

Služebnice, služebník: Markéta Böhmová, Tomáš Kočan

Soprán: Lenka Cafourková Ďuricová, Romana Kružíková  

Alt: Monika Jägerová

Tenor: Jaroslav Březina

Koncertní mistr: Petr Zajíček

Sbormistryně: Tereza Válková

Dirigent: Roman Válek

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více