Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oživlé Janovy pašije v podání Czech Ensemble Baroque

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Janovy pašije dávají vyniknout nejdramatičtějším prvkům Bachovy hudby. Již jen úvodní sbor svým sugestivním zvoláním dokáže usadit posluchače v pokorném úžasu. Sugestivní náboj a časté střídání hudebních částí – recitativy Evangelisty, árie Ježíše, Piláta a dalších, krátké a úderné sbory davů, vznosné a klenuté sbory meditativní – to vše zaručuje, že navzdory délce díla, zůstává hudební sdělení svěží a barvité. Tato pestrost však dává vyniknout spoustě hudebních faktorů, které nesmí dirigent a interpreti opomenout, pokud chtějí docílit co nejautentičtější podoby. Czech Ensemble Baroque dokázal již v minulosti, že jeho interpretace je historicky poučená a pěvecky i orchestrálně na výši. Podařilo se však tělesu využít a zohlednit všechny prvky takto náročného a významného díla? Ačkoliv na tyto otázky většinou neexistuje jednoduchá odpověď, zde si můžeme dovolit výjimku. Zní bezesporu: ano. Czech Ensemble Baroque připravili milovníkům staré hudby opravdovou lahůdku.

Od prvních taktů ikonického vstupního sbor Herr, unser Herrscher bylo zřejmé, že se Roman Válek rozhodl uchopit zvuk díla netradičním způsobem. Jindy dlouhá zvolání a vzývání pána byla nahrazena krátkým, úsečným, ale stejně tak dramatickým oslovením. Tento úvod dal posluchačům jasně na srozuměnou, že ačkoliv v Czech Ensemble Baroque ctí a dodržují zažité konvence, nebojí se jít vstříc nové zvukovosti. V souladu s interpretační tradicí tělesa bylo i zde zvoleno poměrně svižné tempo, které ovšem s vyzněním díla naprosto souznělo. Sboristé navzdory slyšitelné hlasové individualitě tvořili jednotný a organický celek. V relativně střídmém počtu interpretů musely charakteristické prvky jednotlivých hlasů zákonitě vystupovat ven z hudební faktury, vzhledem k precizní práci s dynamikou však zůstával sbor vyrovnaný a hudební sdělení plné a barevné.

Významnou část Bachova oratoria zastávají sólisté a jejich počet je přímo úměrný délce představení. Často tak hrozí, že ačkoliv většina zpěváků dostojí svým kvalitám, objeví se zádrhel například v postavě Petra, Piláta, Ježíše nebo nedej bože přímo Evangelisty. Nejde vždy jen o intonaci nebo autentické historické provedení, představení může ztroskotat i na laxním výrazu, nedostatečné technice nebo operních manýrech. Czech Ensemble Baroque však ví, že s jejich renomé by jim to neprošlo. A tak všichni sólisté – a to zdůrazňuji – dostáli vysokým očekáváním, která na ně byla mistrem Válkem naložena. Právě výraz byl ve většině případů vytříben do absolutních detailů, sólisté věděli, co zpívají a podle toho zněl také výsledek. Každé slovo, které mohlo být zdůrazněno nebo ozdobeno, postoupilo k uším posluchačů. Výtečná první árie tenoristy Jaroslava Březiny může sloužit jako jeden z příkladů. Petr, poté co potřetí zapřel Ježíše sluhovi velekněze, lituje svých činů a ve vyhrocené árii spílá sám sobě. Březina se slyšitelným zhnusením zvýraznil zpěvem právě ono slovo „sluha“. Také Michal Marhold dodal Pilátovi lidskou hloubku a uvěřitelné chování – ze svého svrchovaného majestátu praví Pilát k Židům, že neshledává na Ježíši nic špatného s pevnou jistotou a nadřazeností. Když na jejich výtky o označení Ježíše jako židovského krále odpovídá: „Co jsem napsal, napsal jsem“, bylo z Marholdova projevu zřejmé, že další odpor by měl neblahé konsekvence.  Postavy tak především díky sólistům dostaly živoucí obrysy a jejich emoce a pohnutky působily veskrze uvěřitelně. Ježíš v podání neméně kvalitního Romana Hozy naopak blahosklonně přijímá svůj osud. Křehká scéna pod křížem, ve které Ježíš praví matce: „Ženo, hle, tvůj syn“, udržela posluchače v zahloubaném tichu. Hozova interpretace právě na tomto místě dosáhla svého vrcholu.

Nejzářivější postavou oratoria je však Evangelista sám. Jakub Kubín, který se této nelehké role zhostil, dokázal s přehledem, lehkostí, vhodně zvolenou dynamikou, intonační jistotou a výrazovou plností obejmout a zvýraznit širokou škálu emocí, která je pro Bachovo oratorium typická. Pozornost zaslouží také důsledná změna dikce u záměrně zpěvnějších části hudebního díla – zpravidla se jedná o textové citace nebo nápis na kříži. Všichni zpěváci zaslouží také pochvalu za zcela uměřené, poučené a situaci adekvátní užívání vibrata.

Orchestr zdařile vystihl závažná místa díla a neprojevoval se až na drobné zaváhání violoncella intonačními nedostatky. Také zde je na místě pochválit zdařilé sledování vnitřních souvislostí děje. Bylo slyšet, že tomuto Roman Válek věnuje speciální pozornost. A právě tady se nejvíce při brněnském uvedení projevila síla hudebního sdělení Czech Ensemble Baroque i Johanna Sebastiana Bacha.

S. Bach Passio Secundum Johannem, BWV 245

Evangelista: Jakub Kubín

Ježíš: Roman Hoza

Pilát: Michal Marhold

Petr: Tadeáš Hoza

Služebnice, služebník: Markéta Böhmová, Tomáš Kočan

Soprán: Lenka Cafourková Ďuricová, Romana Kružíková  

Alt: Monika Jägerová

Tenor: Jaroslav Březina

Koncertní mistr: Petr Zajíček

Sbormistryně: Tereza Válková

Dirigent: Roman Válek

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více