Pavel Zemek Novák. Jednohlasé hovory o mnohém

Pavel Zemek Novák. Jednohlasé hovory o mnohém

V setkání s hudbou Pavla Zemka Nováka je vždy cosi očistného a zároveň tajemného. Je to pohled do pramene, který vyvěrá z dávných časů a plyne si dneškem, aniž ho spoutává okolí. Hledá přitom vlastní cestu bez halasného pokřikování, bez okázalých skoků, teče si kudy chce a zároveň nic neničí. A posluchač jen žasne, kolik krásy se může skrývat v jednohlasu.

Skladatelské sdružení Konvergence v čele se skladatelem Ondřejem Štochlem je ztělesněním nedestruktivních hudebních přístupů a v tomto směru do něj i Pavel Zemek Novák bezpochyby patří. Ondřej Štochl se kromě koncertně-organizační činnosti pustil i do iniciování nahrávek a ve vydavatelství Rosa začaly vycházet profily jednotlivých členů sdružení. Skladatelský profil Pavla Zemka Nováka Hovory o jednohlasu je třetí po Štochlovi a Tomáši Pálkovi a obsahuje výběr skladeb z let 1995–2013. Může se zdát jako vysloveně paradoxní, když se k jednohlasu dopracuje skladatel, který jako žák Gérarda Griseyho přišel do intenzivního styku se spektralismem. Ale co jiného než jednohlas ponechává hudbě zvukové spektrum jako jeden ze základních výrazových prostředků. Z tohoto hlediska se paradox začíná vytrácet a samotná hudba vyvede nepřipraveného posluchače i z případného pocitu, že jej pouhá melodie nemůže uspokojit.

Ústřední kompozicí alba je cyklus Bohuslavu Reynkovi, k němuž odkazuje i obal digipacku s výřezem z Reynkova obrazu Ostružina a šípek. Je možná hloupé začínat od obalu, ale edice nahrávek Konvergence je chvályhodně pečlivě vypravená i po této stránce. Zemek navíc s Reynkovou syntézou venkovanství a křesťanského intelektuálství souzní s nebývalou samozřejmostí. A je to skutečná syntéza, spíš splynutí, tedy nikoli kontrapunkt nebo harmonie, které nakonec ani v samotné hudbě prvoplánově nejsou přítomny. Ale stejně jako může křehká větvička z Reynkova obrazu vypíchnout oko, tak se z jednohlasu vyvalí síla alikvótních tónů, jejichž shluky místy nabývají síly lisztovských akordů.

Výrazová křivka reynkovské „suity“ je ukrytá už v různých přístupech k jednohlasu vymezených podtituly jednotlivých částí. Unisono je označováno jako „poněkud“ (Podzimní cesty), „jakoby“ (Zimní krajina), v PietěJarním větru přichází unisono bez přívlastků. Čtvrtá část (Dies Irae) a šestá (Psi oblaka) jsou označeny jako „Vrstvy“. Ondřej Štochl (viola) a Eva Hutyrová (klavír) interpretují skladbu až s romantickou vášní, vážným zaujetím a přesně – Zemkovy kompozice kladou značné interpretační nároky a jako indikátory chyb jsou klasicistně průzračné.

Nahrávku otvírají kompozice pro sólové nástroje, úvodní Světlo svíce zazní po první verzi s kytarou Jana Tuláčka ještě ve dvou variantách s klavírem (opět Eva Hutyrová). Skladba album zahajuje, láme na poloviny i uzavírá. Mariánské květiny pro sólový klavír hraje Eva Hutyrová křehce, s impresionistickou barevností a řekl bych v soustředěném zasnění. Výrazově na ni navazuje klarinetista Jiří MrázSedmi slovech Kristových na kříži, jen jako by se posunul do nižší, mužské hlasové polohy. Sonáta č. 2 pro sólové violoncello (Lukáš Svoboda) je nejstarší skladba na CD a ukazuje mimo jiné na konzistentnost Zemkova hudebního uvažování, které evidentně nechodí po náhodných cestách, ale postupně se oprošťuje k maximálně čistému stylu. Fantasie | Unisono zaujme už tempovým označením – všech pět částí Presto. Houslista Milan Paľa a klavírista Ondrej Olos pestrým provedením podtrhují, že udané tempo nemusí samo o sobě znamenat vůbec nic.

Dvoudílnou kompozici O Kráse pozemské a Kráse Ráje III. jsem slyšel před čtyřmi lety při světové premiéře na zámku v Miloticích. I tehdy hrál na hoboj Vilém Veverka a na harfu Kateřina Englichová, jen u klavíru byl Ivo Kahánek, kterého na nahrávce nahradil Daniel Wiesner. Je to fantastická skladba, jejíž melancholická první část dává především Vilému Veverkovi příležitost ukázat množství zvukových nuancí, které hoboj ukrývá. Harfa a klavír se přidávají k táhlé, teskné melodické lince se stejně barevnou, i když možná méně nápadnou pestrostí. Termín „nekonečná melodie“ zde dostává další, specifický obsah. Druhá, výrazně kratší část působí spíš dojmem kódy – pozemské a rajské krásy nejsou oddělené, ale prolínají se celou skladbou.

Památce Evžena Plocka je věnován 3. kvartet, k jehož živému provedení na koncertu Konvergence na Pražském jaru 2014 jsem měl možná až příliš přísné výhrady➚. Kompozice věnovaná člověku, který se upálil po Janu Palachovi a Janu Zajícovi v roce 1969, zní na nahrávce bezvadně. Kvarteto Jiří Mráz (klarinet), Matěj Vlk (housle), Ondřej Štochl (viola) a Sebastian Tóth (violoncello) zní naléhavě, a především jednotně i ve složitých rytmických a tempových zákrutech myšlenkově i hudebně náročné skladby. Když na její energický závěr naváže třetí verze Světla svíce v křehkém pianissimu, jako by v ní dohasínala lidská pochodeň. Jen pomalu a klidně, než svíce dohoří a úplně zhasne.

Pavel Zemek Novák, Hovory o jednohlasu. Světlo svíce I–III, Mariánské květiny I–V, Sedm slov Kristových na kříži, Bohuslavu Reynkovi, Sonáta č. 2, Fantasie | Unisono, O Kráse pozemské a Kráse Ráje III., 3. Kvartet. Jan Tuláček (kytara), Eva Hutyrová (klavír), Jiří Mráz (klarinet), Ondřej Štochl (viola), Lukáš Svoboda (violoncello), Milan Paľa (housle), Ondrej Olos (klavír), Vilém Veverka (hoboj), Kateřina Englichová (harfa), Daniel Wiesner (klavír), Matěj Vlk (housle), Sebastian Tóth (violoncello). Text CZ, A. Vydáno 2014,. TT: 68:47. 1 CD. Rosa RD 2353.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Dvanáct fantazií Georga Philippa Telemanna, šest metamorfóz Benjamina Brittena a jeden hoboj. Svou zatím poslední supraphonskou nahrávku přirovnává Vilém Veverka k sólovýstupu na osmitisícovku – je to hodně sebevědomé prohlášení, ale také oprávněné.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více