Pestrý folkový svět. Barvy tria Vondrák — Bodlák — Polák

Pestrý folkový svět. Barvy tria Vondrák — Bodlák — Polák

Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.

„Bylo mi asi patnáct, byl jsem na diskotéce, kde se pila kofola s rumem, a mně se udělalo špatně. Jedna řecká kamarádka mě vyvedla na vzduch, a tam, nad kanálem, stál on, bledej mánička. Říká: „Já su Bodlák“, já nato: „Já su Vondrák“ – a od toho momentu jsme byli kamarádi.“ Tak líčil v červnu 2014 v rozhovoru pro tento server Jiří Vondrák své seznámení s kamarádem a dlouholetým spoluhráčem. Že Vondrák a Bodlák byly vlastně přezdívky, je nepodstatné. Důležitější jsou písně, které po duu Jiřího Vondráčka a Antonína Jaroše zůstaly. Vondrák & Bodlák však nebylo duo typu dnešního Sovy & Slamáka (zajímavá písničkářská dvojice z Ostravy, pokud ještě neznáte…) nebo někdejšího Palečka s Janíkem. Šlo spíše o pevné jádro, kolem kterého jako elektrony kroužili další hudebníci v čele s violoncellistou Aťou Lukášem. V roce 1980 – to už měli pánové za sebou roli doprovodné kapely řecké zpěvačky Froso Tarasidu – pak duo rozšířil na trojici Michal Polák, muž bez přezdívky, starší a zkušenější, v Brně známý především jako zpěvák Synkop 61 s nezaměnitelným falsetem. A právě repertoár tria Vondrák—Bodlák—Polák, opět v propojení s dalšími muzikanty, nabízí album Barvy, záslužný počin vydavatelství Indies Happy Trail. Jde o výběr nahrávek ze samého počátku 80. let (trio se rozpadlo v roce 1982). I tak malý výsek z historie brněnského folku však mnohé prozradí a dostatečně uvede do souvislostí.

Především nešlo o trojici čistě folkovou. I když pánové měli v základním obsazení pouze své hlasy, akustické kytary a foukací harmoniku, jejich písně byly postaveny na pestrých aranžích. Podstatná část alba (7 písní z 19) pochází z legendárního Folkového kolotoče z Ostravy, kde kapelu obohatil zvuk už tehdy nevšední flétny Zdeňka Němečka a také host mimobrněnský a mimofolkový, saxofonista Mikoláš Chadima. Zajímavá je například – nejen svým názvem – píseň Punk. V ní vytváří zvuk saxofonu a skutečně takřka punková (akustická!) kytara kontrast k folkově zpěvnému „na na náj“. Text je strukturou vět spíše folkově protestsongový, ale s punkovými myšlenkami si nezadá: „Ten, kdo si to zpívá, má asi pěknej barák a nikdy z něho nevylezl ven.“ Z téhož koncertu pochází i nahrávka písně Chmýří bodláků, něco mezi podobenstvím, vtípkem namířeným dovnitř a zajímavou hrou s jazykem (zpíval by dnes někdo „Nikdy se nevrátí ku rodné stopce“?). A do třetice Folkový kolotoč – vážnější píseň Vlaštovka odnáší jaro, opět s výraznou Němečkovou flétnou a se zajímavými skoky do falsetu.

Nejen Chadima a Němeček však kolem Vondráka, Bodláka a Poláka kroužili. Album zachycuje pokračující spolupráci s Vratislavem „Aťou“ Lukášem (včetně dodnes silné folkové písně Barvy) a důležitým hostem je také klávesista Karel Horký, dnes syntezátorový mág Daniel Forró, žijící v Japonsku. Jeho vklad do písní folkového tria byl dvojí – zatímco ve studiové nahrávce písně Příroda jeho varhany pouze decentně doprovázejí folkový základ, který charakterizují plné kytary a velmi dobrý zpěv s důrazem na každý dlouhý tón, funkově rozdováněná skladba Dětská svým zvukem připomíná stav rockové hudby na počátku 80. let a současně odkazuje jak k raným Synkopám, tak třeba k bigbítovému období Ulrychů. Z dalších hostů – ano, výčet ještě není kompletní – pak zmiňme ještě Pavla Kopřivu. Ne proto, že by se bez jeho houslí písně BarvyVánoce neobešly, ale proto, že muzikanti z Folk Teamu byli na brněnské scéně důležitými souputníky Jiřího Vondráka a jeho spoluhráčů. Ostatně třístránková vzpomínka Romana Venclovského v bookletu alba začíná slovy: „V mém životě měli Vondrák s Bodlinou zcela zásadní význam. Byli to oni, kteří v podstatě zavinili, že jsem muziku v tomto žánru začal taky hrát.“

Album Barvy má velkou dokumentární hodnotu a je jen škoda, že zdánlivě solidně vypravený booklet neobsahuje přesná data vzniku skladeb (jsou-li známa) a především – což je vážnější chyba – údaje o autorství jednotlivých písní. Navzdory těmto opomenutím jsou Barvy důležitým, donedávna citelně chybějícím, kamínkem do mapování historie brněnského folku a hudební scény obecně. Za to patří protagonistům a především vydavateli velký potlesk. Horší technická kvalita některých nahrávek (například Punk poznamenal zvuk vskutku punkový) je v tomto ohledu nepodstatná.

A písně samotné? Obstojí i více než třicet let po svém vzniku? Některé určitě. Titulní Barvy, Staroušků svět, Kolikrát a mnohé další znějí stále svěže, a to navzdory – viděno z dnešního pohledu – nadužívaným knižním výrazům a složitější syntaxi. Ale možná je to jinak. Třeba ono „Ach, kolik krásných barev odkládáš…“ nebo „Ten celičký svět byl pro ně dva krůčky svět“ tvoří svou něžností tak dokonalý protipól k slovníku dnešních písňových autorů, že se nám to nemůže nelíbit. A skladby, v jejichž struktuře výrazně slyšíme folk sedmdesátých, spíše než nastupujících osmdesátých let, jako je například epická Kluci, nezlobte se od Vlasty Třešňáka? Ty jsou skutečně především dokumentem doby – dokumentem o tom, jak důležitým nástrojem byla ve folku foukací harmonika; jak se pro umocnění pocitu pracovalo s prolínáním zpěvu a recitativů; a jak tehdy tvorbou mladých autorů i interpretů rezonovala sociální témata. Ostatně právě tato převzatá píseň byla jednou z prvních, které spolu Vondrák s Bodlákem nacvičili. Proto možná její odvážné zařazení na úvod desky. Vnímáme-li repertoár zařazenýna album jako celek – tedy skladby autorské i převzaté –, vyjde nám Vondrák—Bodlák—Polák jako kapela zakotvená ve své době, ale zároveń velmi pestrá, díky aranžím i tématům písní.

Vondrák—Bodlák—Polák: Barvy, vydavatel: Indies Happy Trails 2015. 19 skladeb, celková stopáž: 69:13

Vondrák – Bodlák – Polák a navíc Daniel Forró, foto Jef Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Šedesáté narozeniny letos v březnu oslavil Jiří Vondrák, významná postava brněnské kultury – písničkář, dokumentarista, režisér, autor divadelních her i prózy, někdejší vydavatel a principál Divadla šansonu. Povídali jsme si u něj doma. O zahraničních úspěších skupiny Bowle, o setkávání s Bulatem Okudžavou, o vztahu k Řekům nebo o novém albu šansonů, na kterém právě pracuje. Mimochodem Jiří Vondrák se ve skutečnosti jmenuje Vondráček a z Brna nepochází.  více

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více