Pistolník, který v Brně míří na všechny generace

24. říjen 2016, 12:00
Pistolník, který v Brně míří na všechny generace

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi.

Výsledek má ambici oslovit nejen pamětníky, pro které je abstinující westman nedotknutelnou legendou, ale také mladší generaci či zdejší muzikálové diváctvo. A Gazdík na to šel po svém. Pro ty mladší do inscenace propašoval třeba choreograficky velmi vydařenou citaci slavné Jacksonovy měsíční chůze a to včetně názvuku písně krále popu nebo číslo v současném tanečním stylu. Choreografii Lucie Holánkové lze označit za zdařilou napříč celým večerem. Starší se zase v příběhu hrdiny, který místo whisky pije limonádu a přísně dbá na mravnost, dočkají ústrojně použitého názvuku z Morriconeho hudby k filmové westernové legendě Tenkrát na západě. Nebo si vyslechnou dlouhý úryvek z kdysi proslulého romantického klavíru Jiřího Maláska. A pro milovníky a fanoušky muzikálových produkcí Městského divadla Brno Gazdík ještě inscenaci vyvložkoval jemnými narážkami na zdejší tituly. A tak se v jednom momentě dočkáte světelného obrazu upomínajícího na zdejší romantický muzikál Duch či vám do ucha brnknou tóny z West Side Story.

Aby ovšem nedošlo k mýlce. Nejde o žádný obrazoborecký přístup zásadně reinterpretující předlohu milovanou Čechy už sedmdesát let. Publikum samozřejmě čeká poctivá Koňská opera, jak se Limonádový Joe v podtitulu jmenuje. Přihlížející si dosyta užijí střílení z koltů, westernových oblečků a atmosféry Divokého západu. Jen se to tady vše děje v přiznaném zdůraznění divadelnosti a třeba výše popsaném způsobu hledání nového humoru ve staré story. Ostatně už původní Brdečkův scénář byl tvořený na způsob hravé divadelní estrády. A tento rozměr inscenaci přiznává i scéna Petra Hlouška, který vytvořil opuletní malované kulisy jakoby z amerického kukátkového divadla konce devatenáctého století. Což má samozřejmě svoji logiku, protože děj nás zavádí do arizonského městečka roku 1885, kde se všichni scházejí v místním saloonu a poslouchají arizonskou pěnici Tornádo Lou. Hlouškova zdařilá výprava (čekají vás opět jeho výtečné animované projekce) kýžený starosvětský rozměr ještě podtrhuje šrafováním, schodiště, nábytku, baru i dalšího mobiliáře ve stylu litografických ilustrací tiskovin právě z konce předminulého věku.

K poněkud zjednodušenému a přepjatému až operetnímu herectví jistých velkolepých muzikálových produkcí vede Gazdík záměrně také ansámbl. Limonádový Joe Lukáše Janoty je oním klaďasem na první dobrou. Svého hrdinu protagonista v komickém odstupu nekomentuje, on prostě tím správňákem s averzí proti lihovinám prostě je. Nevinnost Winnifred je tady v podání Ivany Odehnalové rovnou na druhou běloskvoucí, nejde ale o banálně podanou nezkaženou blondýnku koulející infantitilně očima. Potměšilost Horáce s navoskovaným knírkem, jak ho hraje Viktor Skála, je tady také násobená a hrubě obtahovaná předpisovou úskočností zloducha jakoby z filmových grotesek.  Zdůrazňovaná divadelní přeťáplost, od níž herci naoko nemají distanc,  je ponejvíce zřejmá u Buffalo Billa, jak ho udělal Lukáš Kantor. Tento symbol Divokého západu je tady vlastně snaživý nekňuba, který se dokáže na jevišti (samozřejmě, že „nechtěně“) zaplést do opony či žertovně zakopávat. Všichni prostě hrají s vervou bez přehnané herecké stylizace, ale s barvotiskovostí rodokapsových hrdinů. Dlužno říci, že to pospolu funguje, Gazdíkovy přimyšlené hudební či divadelní fórky inscenaci nedrobí, nepůsobí rušivě, ale naopak ji organicky tmelí. Je to způsobeno hlavně tím, že režisér správně odhadnul míru zmiňovaných legračních vsuvek.

Také tento Limonádový Joe si samozřejmě zakládá na perfektním zvuku (Gazdík byl i jeho supervizorem) a dosahuje ho. Však to bylo při premiéře slyšet i z hudebního nastudování dirigenta Dana Kalouska.  Nešlo jen o sólové písničky, ale také o sborová čísla, která nejen díky nasazení lechtivě oblečených kankánových tanečnic dodávají večeru onu správnou halasnost zábavné šou. A nic více než kratochvíli ani není třeba v této inscenaci hledat. Strůjci této divácky relaxační legrace, která si už díky Brdečkově vkladu střílela z lásky, smrti a citu obecně,  vzali rozptylování hlediště z gruntu. Dokládá to i fakt, že si v jemných aluzích dokážou jemně utahovat ze zdejšího muzikálového snažení sebe samých. Pokud toužíte po obveselení v takovém duchu, musíte si pospíšit. Inscenaci Limonádový Joe Městské divadlo Brno na Hudební scéně uvádí pouze v říjnu a listopadu v bloku sedmatřiceti repríz.

Limonádový Joe/ foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Nejčtenější

Kritika

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více