Pistolník, který v Brně míří na všechny generace

24. říjen 2016, 12:00
Pistolník, který v Brně míří na všechny generace

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi.

Výsledek má ambici oslovit nejen pamětníky, pro které je abstinující westman nedotknutelnou legendou, ale také mladší generaci či zdejší muzikálové diváctvo. A Gazdík na to šel po svém. Pro ty mladší do inscenace propašoval třeba choreograficky velmi vydařenou citaci slavné Jacksonovy měsíční chůze a to včetně názvuku písně krále popu nebo číslo v současném tanečním stylu. Choreografii Lucie Holánkové lze označit za zdařilou napříč celým večerem. Starší se zase v příběhu hrdiny, který místo whisky pije limonádu a přísně dbá na mravnost, dočkají ústrojně použitého názvuku z Morriconeho hudby k filmové westernové legendě Tenkrát na západě. Nebo si vyslechnou dlouhý úryvek z kdysi proslulého romantického klavíru Jiřího Maláska. A pro milovníky a fanoušky muzikálových produkcí Městského divadla Brno Gazdík ještě inscenaci vyvložkoval jemnými narážkami na zdejší tituly. A tak se v jednom momentě dočkáte světelného obrazu upomínajícího na zdejší romantický muzikál Duch či vám do ucha brnknou tóny z West Side Story.

Aby ovšem nedošlo k mýlce. Nejde o žádný obrazoborecký přístup zásadně reinterpretující předlohu milovanou Čechy už sedmdesát let. Publikum samozřejmě čeká poctivá Koňská opera, jak se Limonádový Joe v podtitulu jmenuje. Přihlížející si dosyta užijí střílení z koltů, westernových oblečků a atmosféry Divokého západu. Jen se to tady vše děje v přiznaném zdůraznění divadelnosti a třeba výše popsaném způsobu hledání nového humoru ve staré story. Ostatně už původní Brdečkův scénář byl tvořený na způsob hravé divadelní estrády. A tento rozměr inscenaci přiznává i scéna Petra Hlouška, který vytvořil opuletní malované kulisy jakoby z amerického kukátkového divadla konce devatenáctého století. Což má samozřejmě svoji logiku, protože děj nás zavádí do arizonského městečka roku 1885, kde se všichni scházejí v místním saloonu a poslouchají arizonskou pěnici Tornádo Lou. Hlouškova zdařilá výprava (čekají vás opět jeho výtečné animované projekce) kýžený starosvětský rozměr ještě podtrhuje šrafováním, schodiště, nábytku, baru i dalšího mobiliáře ve stylu litografických ilustrací tiskovin právě z konce předminulého věku.

K poněkud zjednodušenému a přepjatému až operetnímu herectví jistých velkolepých muzikálových produkcí vede Gazdík záměrně také ansámbl. Limonádový Joe Lukáše Janoty je oním klaďasem na první dobrou. Svého hrdinu protagonista v komickém odstupu nekomentuje, on prostě tím správňákem s averzí proti lihovinám prostě je. Nevinnost Winnifred je tady v podání Ivany Odehnalové rovnou na druhou běloskvoucí, nejde ale o banálně podanou nezkaženou blondýnku koulející infantitilně očima. Potměšilost Horáce s navoskovaným knírkem, jak ho hraje Viktor Skála, je tady také násobená a hrubě obtahovaná předpisovou úskočností zloducha jakoby z filmových grotesek.  Zdůrazňovaná divadelní přeťáplost, od níž herci naoko nemají distanc,  je ponejvíce zřejmá u Buffalo Billa, jak ho udělal Lukáš Kantor. Tento symbol Divokého západu je tady vlastně snaživý nekňuba, který se dokáže na jevišti (samozřejmě, že „nechtěně“) zaplést do opony či žertovně zakopávat. Všichni prostě hrají s vervou bez přehnané herecké stylizace, ale s barvotiskovostí rodokapsových hrdinů. Dlužno říci, že to pospolu funguje, Gazdíkovy přimyšlené hudební či divadelní fórky inscenaci nedrobí, nepůsobí rušivě, ale naopak ji organicky tmelí. Je to způsobeno hlavně tím, že režisér správně odhadnul míru zmiňovaných legračních vsuvek.

Také tento Limonádový Joe si samozřejmě zakládá na perfektním zvuku (Gazdík byl i jeho supervizorem) a dosahuje ho. Však to bylo při premiéře slyšet i z hudebního nastudování dirigenta Dana Kalouska.  Nešlo jen o sólové písničky, ale také o sborová čísla, která nejen díky nasazení lechtivě oblečených kankánových tanečnic dodávají večeru onu správnou halasnost zábavné šou. A nic více než kratochvíli ani není třeba v této inscenaci hledat. Strůjci této divácky relaxační legrace, která si už díky Brdečkově vkladu střílela z lásky, smrti a citu obecně,  vzali rozptylování hlediště z gruntu. Dokládá to i fakt, že si v jemných aluzích dokážou jemně utahovat ze zdejšího muzikálového snažení sebe samých. Pokud toužíte po obveselení v takovém duchu, musíte si pospíšit. Inscenaci Limonádový Joe Městské divadlo Brno na Hudební scéně uvádí pouze v říjnu a listopadu v bloku sedmatřiceti repríz.

Limonádový Joe/ foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více