Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

24. listopad 2018, 17:00
Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.

Uvedení opery Počátek románu i baletu Rákoš Rákoczy v jednom večeru dává smysl – obě díla spadají do Janáčkova folkloristického období a svojí délkou na celovečerní představení nestačí. Náměty z venkovského života navíc tvoří jejich základní stavební kostru, a tak uvedení těchto děl vedle sebe není v zásadě nic překvapivého. Inscenátoři se však rozhodli zajít ještě dál a obě díla propojili stejnou scénou, kostýmy i postavami. A to i přesto, že kromě výše zmíněné lidové stylizace nemají tato díla mnoho společného.

Příběh o prosté venkovské dívence, která se bláhově zamiluje do baronova syna a rázem zapomíná na svého milého Tonka je univerzální a naleznemFe jej v různých obměnách v řadě divadelních her a oper. Nebýt hudby vycházející z lidové kultury, mohli bychom děj zasadit do jakéhokoliv prostředí. Poté, co je Poluša s mladým šlechticem (a současně zkušebním pilotem) Adolfem vyfotografována kmotrem Mudrochem, nastává dohadování, domlouvání, prosba o sňatek u starého barona a náhlé vystřízlivění a její návrat do Tonkovi náruče. Režie spojila toto operní vyprávění s baletem Rákoš Rakoczy, ze kterého využila pouze jména hlavních postav. Kaťuška postrádá milého Janka, který dle úmrtního oznámení padnul ve válce, po několika letech se rozhodne k netradičnímu kroku – čarováním si přivést chlapce nového. Místo muže svých snů však vyčaruje bytosti v pestrobarevném ošacení, které napadají městečko a dotknou-li se někoho, je přeměněn v podobné stvoření. Rákoš Rákoczy funguje jako vymítač, kterého oslovují zoufalí radní s prosbou o pomoc, Rákoczy však vyžaduje spoustu peněz a než se objeví, ukáže se, že barevní tanečníci nepřišli škodit, ale přinést veselí a harmonii do nefungujícího šedivého světa. Tyto dva příběhy propojila režisérka Kristiana Belcredi již na samém počátku promítáním fotografií znázorňujících oba šťastné páry i odchod mužů do války. Jednalo se o kvalitně provedenou a úsměvnou grafiku vycházející z novinové estetiky dvacátých let dvacátého století; autorka ostatně i v průběhu opery promítala výstřižky z novin, které dokreslovaly její režijní záměr. Po úvodní předehře se scéna ustálila na zdánlivě prázdném prostoru, který lemovala pouze projekce fotografie lesa, velmi záhy se však na scéně objevilo letadlo na velkých pružinách, kolo, nebo například povoz tažený dvěma koňmi-herci, tyto objekty šikovně využívaly otočného jeviště divadla. Všechny ostatní objekty byly znázorňovány lidmi – humorný byl například tenis, při kterém se černobíle oděné ženy seřadily do šiku a utvořily stylizovanou síť. Vtip ostatně provázel celé představení a je jedno, jestli se jednalo o hlavní zápletku, nebo předávání vkladní knížky mezi postavami v pozadí. Často bývá snaha o nucený vtip kamenem úrazu, v případě opery Počátek románu a koneckonců i u baletu Rákoš Rákoczy působila komika zdravě, uměřeně, a především skutečně vtipně. Užití stejných principů evokovalo dojem, že po přestávce následuje spíše druhá polovina opery než jiné dílo. Balet však k funkční režijní formuli přidal ještě poutavou choreografii Ladislavy Košíkové. Podobně jako samotná hudba, skládající se převážně ze stylizovaných písní, oscilovala mezi orchestrálním zvukem a přiznanou lidovostí, tak i tanec zcela samozřejmě vycházel z lidové kultury, kterou okořenil současnými prvky umělecké choreografie. Tanečníci navíc působili v obou polohách přirozeně a nenuceně. Zaslouží si velkou pochvalu.

Pěvecké výkony byly převážně kvalitní a vezmeme-li v úvahu, že účinkující byli vesměs studenti konzervatoře, je třeba jim některé drobné intonační nejistoty odpustit. Hana Kuželová, představitelka Polušky, se prezentovala temnějším a operně školeným hlasem, který s přehledem zvládal i vyšší polohy. Občasná škobrtnutí v intonaci snadno zastínil povedený zbytek. Hostující Ondřej Koplík ztvárnil rozverného svůdníka Adolfa s humorem, a především s precizním pěveckým výkonem. Společně s taktéž hostujícím Alešem Janigou tvořili profesionální oporu pro zbývající zpěváky. Zvučným, pevným, srozumitelným, intonačně jistým a po všech stránkách vybroušeným projevem oblažil publikum Vladimír Jindra v roli kmotra Mudrocha. Lukáš Fendrych, který se chopil role barona Halužanského, potěšil jemným, kultivovaným, ale naneštěstí málo průrazným hlasem, který si k posluchačům jen těžce razil cestu přes naříkajícího Janigova otce. Také představitelka jeho ženy Marie Rosová se divákům trochu ztrácela, přesto i její výkon lze bez debaty označit jako povedený. Eliška Rejmanová se ujala role Katušky v celé své křehkosti, která se na začátku projevila i v jejím zpěvu, již velmi brzy však nalezla potřebnou jistotu intonační i výrazovou. Tadeáš Janošek zpíval kvalitně, avšak ve vyšších polohách mu scházela intonační i dechová jistota. František Sliž v roli Janka předváděl především taneční kreace, které byly povedené a plné energie. Orchestr pod vedením Tomáše Krejčího podal vyvážený a dynamicky dobře odstupňovaný výkon, v některých extrémnějších momentech dosahoval doslova ohlušující kvality, jindy zase skvěle dobarvoval jemný tanec na jevišti. Občasné intonační nedostatky nemohly přebít celkově kvalitní vyznění hudby.

Opera Počátek románu i balet Rákoš Rákoczy v provedení studentů Konzervatoře Brno a v režii Kristiani Belcredi představoval povedený hudební a taneční zážitek. Přiblížil posluchačům folkloristické období, které v životě i pozdější tvorbě Leoše Janáčka zastávalo důležité místo. Mladická energie a lidová naivita se v tomto případě spojily v půvabný a hravý celek, který mladí umělci korunovali výkony, na které mohou být právem hrdí.

Dirigent: Tomáš Krejčí

Režie: Kristiana Belcredi

Scéna: Sylva Marková

Kostýmy: Sylva Marková

Sbormistr: Tomáš Krejčí

Choreografie a pohybová spolupráce: Ladislava Košíková

Projekce: Tomáš Hrůza

Obsazení

Počátek románu

Studenti Konzervatoře Brno a hosté

Poluška: Hana Kuželová

Irma: Alexandra Vostrejžová

Jurásková: Marie Rosová

Tonek: Tadeáš Janošek

Adolf: Ondřej Koplík, j.h.

Mudroch: Vladimír Jindra

Jurásek: Aleš Janiga, j.h.

Halužanský: Fendrych Lukáš

Rákoš Rákoczy

Katuška: Eliška Rejmanová

Janek: František Sliž

Starosta: Vilém Cupák

Učitel: Vojtěch Tesař

Farář: Pavel Janečka

Tetka: Kateřina Karzelová

Hospodská Mudrochová: Kristýna Vrbovská

Sbor

Hradišťan

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více