Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

24. listopad 2018, 17:00
Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.

Uvedení opery Počátek románu i baletu Rákoš Rákoczy v jednom večeru dává smysl – obě díla spadají do Janáčkova folkloristického období a svojí délkou na celovečerní představení nestačí. Náměty z venkovského života navíc tvoří jejich základní stavební kostru, a tak uvedení těchto děl vedle sebe není v zásadě nic překvapivého. Inscenátoři se však rozhodli zajít ještě dál a obě díla propojili stejnou scénou, kostýmy i postavami. A to i přesto, že kromě výše zmíněné lidové stylizace nemají tato díla mnoho společného.

Příběh o prosté venkovské dívence, která se bláhově zamiluje do baronova syna a rázem zapomíná na svého milého Tonka je univerzální a naleznemFe jej v různých obměnách v řadě divadelních her a oper. Nebýt hudby vycházející z lidové kultury, mohli bychom děj zasadit do jakéhokoliv prostředí. Poté, co je Poluša s mladým šlechticem (a současně zkušebním pilotem) Adolfem vyfotografována kmotrem Mudrochem, nastává dohadování, domlouvání, prosba o sňatek u starého barona a náhlé vystřízlivění a její návrat do Tonkovi náruče. Režie spojila toto operní vyprávění s baletem Rákoš Rakoczy, ze kterého využila pouze jména hlavních postav. Kaťuška postrádá milého Janka, který dle úmrtního oznámení padnul ve válce, po několika letech se rozhodne k netradičnímu kroku – čarováním si přivést chlapce nového. Místo muže svých snů však vyčaruje bytosti v pestrobarevném ošacení, které napadají městečko a dotknou-li se někoho, je přeměněn v podobné stvoření. Rákoš Rákoczy funguje jako vymítač, kterého oslovují zoufalí radní s prosbou o pomoc, Rákoczy však vyžaduje spoustu peněz a než se objeví, ukáže se, že barevní tanečníci nepřišli škodit, ale přinést veselí a harmonii do nefungujícího šedivého světa. Tyto dva příběhy propojila režisérka Kristiana Belcredi již na samém počátku promítáním fotografií znázorňujících oba šťastné páry i odchod mužů do války. Jednalo se o kvalitně provedenou a úsměvnou grafiku vycházející z novinové estetiky dvacátých let dvacátého století; autorka ostatně i v průběhu opery promítala výstřižky z novin, které dokreslovaly její režijní záměr. Po úvodní předehře se scéna ustálila na zdánlivě prázdném prostoru, který lemovala pouze projekce fotografie lesa, velmi záhy se však na scéně objevilo letadlo na velkých pružinách, kolo, nebo například povoz tažený dvěma koňmi-herci, tyto objekty šikovně využívaly otočného jeviště divadla. Všechny ostatní objekty byly znázorňovány lidmi – humorný byl například tenis, při kterém se černobíle oděné ženy seřadily do šiku a utvořily stylizovanou síť. Vtip ostatně provázel celé představení a je jedno, jestli se jednalo o hlavní zápletku, nebo předávání vkladní knížky mezi postavami v pozadí. Často bývá snaha o nucený vtip kamenem úrazu, v případě opery Počátek románu a koneckonců i u baletu Rákoš Rákoczy působila komika zdravě, uměřeně, a především skutečně vtipně. Užití stejných principů evokovalo dojem, že po přestávce následuje spíše druhá polovina opery než jiné dílo. Balet však k funkční režijní formuli přidal ještě poutavou choreografii Ladislavy Košíkové. Podobně jako samotná hudba, skládající se převážně ze stylizovaných písní, oscilovala mezi orchestrálním zvukem a přiznanou lidovostí, tak i tanec zcela samozřejmě vycházel z lidové kultury, kterou okořenil současnými prvky umělecké choreografie. Tanečníci navíc působili v obou polohách přirozeně a nenuceně. Zaslouží si velkou pochvalu.

Pěvecké výkony byly převážně kvalitní a vezmeme-li v úvahu, že účinkující byli vesměs studenti konzervatoře, je třeba jim některé drobné intonační nejistoty odpustit. Hana Kuželová, představitelka Polušky, se prezentovala temnějším a operně školeným hlasem, který s přehledem zvládal i vyšší polohy. Občasná škobrtnutí v intonaci snadno zastínil povedený zbytek. Hostující Ondřej Koplík ztvárnil rozverného svůdníka Adolfa s humorem, a především s precizním pěveckým výkonem. Společně s taktéž hostujícím Alešem Janigou tvořili profesionální oporu pro zbývající zpěváky. Zvučným, pevným, srozumitelným, intonačně jistým a po všech stránkách vybroušeným projevem oblažil publikum Vladimír Jindra v roli kmotra Mudrocha. Lukáš Fendrych, který se chopil role barona Halužanského, potěšil jemným, kultivovaným, ale naneštěstí málo průrazným hlasem, který si k posluchačům jen těžce razil cestu přes naříkajícího Janigova otce. Také představitelka jeho ženy Marie Rosová se divákům trochu ztrácela, přesto i její výkon lze bez debaty označit jako povedený. Eliška Rejmanová se ujala role Katušky v celé své křehkosti, která se na začátku projevila i v jejím zpěvu, již velmi brzy však nalezla potřebnou jistotu intonační i výrazovou. Tadeáš Janošek zpíval kvalitně, avšak ve vyšších polohách mu scházela intonační i dechová jistota. František Sliž v roli Janka předváděl především taneční kreace, které byly povedené a plné energie. Orchestr pod vedením Tomáše Krejčího podal vyvážený a dynamicky dobře odstupňovaný výkon, v některých extrémnějších momentech dosahoval doslova ohlušující kvality, jindy zase skvěle dobarvoval jemný tanec na jevišti. Občasné intonační nedostatky nemohly přebít celkově kvalitní vyznění hudby.

Opera Počátek románu i balet Rákoš Rákoczy v provedení studentů Konzervatoře Brno a v režii Kristiani Belcredi představoval povedený hudební a taneční zážitek. Přiblížil posluchačům folkloristické období, které v životě i pozdější tvorbě Leoše Janáčka zastávalo důležité místo. Mladická energie a lidová naivita se v tomto případě spojily v půvabný a hravý celek, který mladí umělci korunovali výkony, na které mohou být právem hrdí.

Dirigent: Tomáš Krejčí

Režie: Kristiana Belcredi

Scéna: Sylva Marková

Kostýmy: Sylva Marková

Sbormistr: Tomáš Krejčí

Choreografie a pohybová spolupráce: Ladislava Košíková

Projekce: Tomáš Hrůza

Obsazení

Počátek románu

Studenti Konzervatoře Brno a hosté

Poluška: Hana Kuželová

Irma: Alexandra Vostrejžová

Jurásková: Marie Rosová

Tonek: Tadeáš Janošek

Adolf: Ondřej Koplík, j.h.

Mudroch: Vladimír Jindra

Jurásek: Aleš Janiga, j.h.

Halužanský: Fendrych Lukáš

Rákoš Rákoczy

Katuška: Eliška Rejmanová

Janek: František Sliž

Starosta: Vilém Cupák

Učitel: Vojtěch Tesař

Farář: Pavel Janečka

Tetka: Kateřina Karzelová

Hospodská Mudrochová: Kristýna Vrbovská

Sbor

Hradišťan

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více