Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

24. listopad 2018, 17:00
Počátek románu a Rákoš Rákoczy podle studentů Konzervatoře Brno

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.

Uvedení opery Počátek románu i baletu Rákoš Rákoczy v jednom večeru dává smysl – obě díla spadají do Janáčkova folkloristického období a svojí délkou na celovečerní představení nestačí. Náměty z venkovského života navíc tvoří jejich základní stavební kostru, a tak uvedení těchto děl vedle sebe není v zásadě nic překvapivého. Inscenátoři se však rozhodli zajít ještě dál a obě díla propojili stejnou scénou, kostýmy i postavami. A to i přesto, že kromě výše zmíněné lidové stylizace nemají tato díla mnoho společného.

Příběh o prosté venkovské dívence, která se bláhově zamiluje do baronova syna a rázem zapomíná na svého milého Tonka je univerzální a naleznemFe jej v různých obměnách v řadě divadelních her a oper. Nebýt hudby vycházející z lidové kultury, mohli bychom děj zasadit do jakéhokoliv prostředí. Poté, co je Poluša s mladým šlechticem (a současně zkušebním pilotem) Adolfem vyfotografována kmotrem Mudrochem, nastává dohadování, domlouvání, prosba o sňatek u starého barona a náhlé vystřízlivění a její návrat do Tonkovi náruče. Režie spojila toto operní vyprávění s baletem Rákoš Rakoczy, ze kterého využila pouze jména hlavních postav. Kaťuška postrádá milého Janka, který dle úmrtního oznámení padnul ve válce, po několika letech se rozhodne k netradičnímu kroku – čarováním si přivést chlapce nového. Místo muže svých snů však vyčaruje bytosti v pestrobarevném ošacení, které napadají městečko a dotknou-li se někoho, je přeměněn v podobné stvoření. Rákoš Rákoczy funguje jako vymítač, kterého oslovují zoufalí radní s prosbou o pomoc, Rákoczy však vyžaduje spoustu peněz a než se objeví, ukáže se, že barevní tanečníci nepřišli škodit, ale přinést veselí a harmonii do nefungujícího šedivého světa. Tyto dva příběhy propojila režisérka Kristiana Belcredi již na samém počátku promítáním fotografií znázorňujících oba šťastné páry i odchod mužů do války. Jednalo se o kvalitně provedenou a úsměvnou grafiku vycházející z novinové estetiky dvacátých let dvacátého století; autorka ostatně i v průběhu opery promítala výstřižky z novin, které dokreslovaly její režijní záměr. Po úvodní předehře se scéna ustálila na zdánlivě prázdném prostoru, který lemovala pouze projekce fotografie lesa, velmi záhy se však na scéně objevilo letadlo na velkých pružinách, kolo, nebo například povoz tažený dvěma koňmi-herci, tyto objekty šikovně využívaly otočného jeviště divadla. Všechny ostatní objekty byly znázorňovány lidmi – humorný byl například tenis, při kterém se černobíle oděné ženy seřadily do šiku a utvořily stylizovanou síť. Vtip ostatně provázel celé představení a je jedno, jestli se jednalo o hlavní zápletku, nebo předávání vkladní knížky mezi postavami v pozadí. Často bývá snaha o nucený vtip kamenem úrazu, v případě opery Počátek románu a koneckonců i u baletu Rákoš Rákoczy působila komika zdravě, uměřeně, a především skutečně vtipně. Užití stejných principů evokovalo dojem, že po přestávce následuje spíše druhá polovina opery než jiné dílo. Balet však k funkční režijní formuli přidal ještě poutavou choreografii Ladislavy Košíkové. Podobně jako samotná hudba, skládající se převážně ze stylizovaných písní, oscilovala mezi orchestrálním zvukem a přiznanou lidovostí, tak i tanec zcela samozřejmě vycházel z lidové kultury, kterou okořenil současnými prvky umělecké choreografie. Tanečníci navíc působili v obou polohách přirozeně a nenuceně. Zaslouží si velkou pochvalu.

Pěvecké výkony byly převážně kvalitní a vezmeme-li v úvahu, že účinkující byli vesměs studenti konzervatoře, je třeba jim některé drobné intonační nejistoty odpustit. Hana Kuželová, představitelka Polušky, se prezentovala temnějším a operně školeným hlasem, který s přehledem zvládal i vyšší polohy. Občasná škobrtnutí v intonaci snadno zastínil povedený zbytek. Hostující Ondřej Koplík ztvárnil rozverného svůdníka Adolfa s humorem, a především s precizním pěveckým výkonem. Společně s taktéž hostujícím Alešem Janigou tvořili profesionální oporu pro zbývající zpěváky. Zvučným, pevným, srozumitelným, intonačně jistým a po všech stránkách vybroušeným projevem oblažil publikum Vladimír Jindra v roli kmotra Mudrocha. Lukáš Fendrych, který se chopil role barona Halužanského, potěšil jemným, kultivovaným, ale naneštěstí málo průrazným hlasem, který si k posluchačům jen těžce razil cestu přes naříkajícího Janigova otce. Také představitelka jeho ženy Marie Rosová se divákům trochu ztrácela, přesto i její výkon lze bez debaty označit jako povedený. Eliška Rejmanová se ujala role Katušky v celé své křehkosti, která se na začátku projevila i v jejím zpěvu, již velmi brzy však nalezla potřebnou jistotu intonační i výrazovou. Tadeáš Janošek zpíval kvalitně, avšak ve vyšších polohách mu scházela intonační i dechová jistota. František Sliž v roli Janka předváděl především taneční kreace, které byly povedené a plné energie. Orchestr pod vedením Tomáše Krejčího podal vyvážený a dynamicky dobře odstupňovaný výkon, v některých extrémnějších momentech dosahoval doslova ohlušující kvality, jindy zase skvěle dobarvoval jemný tanec na jevišti. Občasné intonační nedostatky nemohly přebít celkově kvalitní vyznění hudby.

Opera Počátek románu i balet Rákoš Rákoczy v provedení studentů Konzervatoře Brno a v režii Kristiani Belcredi představoval povedený hudební a taneční zážitek. Přiblížil posluchačům folkloristické období, které v životě i pozdější tvorbě Leoše Janáčka zastávalo důležité místo. Mladická energie a lidová naivita se v tomto případě spojily v půvabný a hravý celek, který mladí umělci korunovali výkony, na které mohou být právem hrdí.

Dirigent: Tomáš Krejčí

Režie: Kristiana Belcredi

Scéna: Sylva Marková

Kostýmy: Sylva Marková

Sbormistr: Tomáš Krejčí

Choreografie a pohybová spolupráce: Ladislava Košíková

Projekce: Tomáš Hrůza

Obsazení

Počátek románu

Studenti Konzervatoře Brno a hosté

Poluška: Hana Kuželová

Irma: Alexandra Vostrejžová

Jurásková: Marie Rosová

Tonek: Tadeáš Janošek

Adolf: Ondřej Koplík, j.h.

Mudroch: Vladimír Jindra

Jurásek: Aleš Janiga, j.h.

Halužanský: Fendrych Lukáš

Rákoš Rákoczy

Katuška: Eliška Rejmanová

Janek: František Sliž

Starosta: Vilém Cupák

Učitel: Vojtěch Tesař

Farář: Pavel Janečka

Tetka: Kateřina Karzelová

Hospodská Mudrochová: Kristýna Vrbovská

Sbor

Hradišťan

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více