Poctivá americká klasika. Britský komik Hugh Laurie a jeho band roztančili Rondo

Poctivá americká klasika. Britský komik Hugh Laurie a jeho band roztančili Rondo

Někdo má rád Hugha Laurieho a hudbu, kterou hraje. Někdo má rád Hugha Laurieho hlavně pro jeho herecké výkony a někdo má rád prostě jen dr. House. Ať už byly pohnutky návštěvníků brněnského koncertu jakékoliv, Hugh Laurie nezůstal nikomu z nich nic dlužen.

Úvodní přivítání kapely na scéně předznamenalo, že lidé vědí, proč přišli. Hned při zahajovací písni Iko Iko se publikum téměř automaticky roztleskalo a entuziasmus se v průběhu večera už jen stupňoval. Jako herec a komik se Laurie nezapře a celému vystoupení to dodává vstřícnou atmosféru. Navíc k americké hudební klasice to vlastně tak trochu patří, tak proč se tomu bránit. Vstupní scénku věnoval češtině, obtížím s její výslovností s důrazem na slovo Brno. S průpovídkou „I am a typical english idiot…“ pobídl anglicky rozumějící diváky k překládání ostatním a při té příležitosti k navázání nových přátelství či něčeho víc. Společně jsme si pak všichni mohli zazpívat píseň Let The Good Times Roll.

Zřejmě především divačky nashromáždily na podium květiny již před samotným vystoupením. Laurie neváhal a využil je pro svou další komickou vložku hned po písni Evenin‘, kdy seskočil z pódia a věnoval jednu z darovaných růží smutnému muži v první řadě. Snad pánovi přišlo vhod, že potom dostaly větší prostor vokalistky Jean McClainGaby Moreno v písni What Kind Of Man Are You nebo Day And Night. Při argentinském tangu El Choclo v americké verzi Kiss Of Fire došlo i na tanec s růží v zubech a Laurie opět poděkoval za květiny. Zavtipkoval, že je neprodleně dá do whiskey a pustil se do písně Junco Partner.

Se strhujícími pěveckými výkony pak opět přišly Jean McClain v písni Send Me To The 'Lectric Chair a Gaby Moreno v The Weed Smoker’s Dream. A v jednom dechu je potřeba dodat, že nepostradatelným členem celého večera byl i celý The Copper Bottom Band. Rytmická i dechová sekce šlapala jako hodinky a tak po zásluze zhruba uprostřed koncertu přišel Bill a donesl občerstvení v podobě panáka whiskey pro všechny. Neboť whisky pijí přece všichni muzikanti a pitný režim se dodržovat musí. V drobné pauze Laurie jako správný profesionál neopomněl pochválit město a přívětivost místních lidí a navnadil si publikum na další písně ať už z nového alba Didn’t It Rain nebo z prvotiny Let Them Talk.

Ozdobou druhé poloviny koncertu byla vokální vložka mužské části souboru. Saxofonista, který v průběhu večera hrál také na klarinety či foukací harmoniku, ukázal dokonce stepařské vlohy, což jen potvrdilo všestrannost a profesionalitu všech účinkujících. Hlas Jean McClain nenechal naprosto nikoho chladným a při písni I Wish I Knew How It Would Feel přišlo na ovace ve stoje, kterých potom plynule využili tance chtiví diváci. Nahrnuli se před pódium a zbytek koncertu už pak „rock’n’rollově protrsali. To nakoplo i samotné muzikanty a po dvou hodinách poctivého hraní protáhli koncert o tři přídavky.

Celé vystoupení korunovala píseň Chucka Berryho You Never Can Tell dobře známá díky filmu Pulp Fiction. Při ní jsem si naposledy posteskla nad zvukem, který hala Rondo poskytuje a zauvažovala jsem, zda by si koncert nezasloužil lepší místo. Nebo dokonce drobný risk a v letním festivalovém období třeba nějaký open air prostor. Jinak to byl velmi vydařený večer až na blýskající fotoaparáty, na jejichž majitele se neustále v průběhu koncertu vrhali členové security. Hugh Laurie a jeho Copper Bottom Band s grácií a nadšením oprášil dnes už skoro stoleté písně, které padly do noty jak náctiletým tak jejich babičkám. A všichni pak po společně strávených dvou a půl hodinách odcházeli spokojení a s úsměvem na rtech.

Hugh Laurie a The Copper Bottom Band. 22. července 2014, hala Rondo, Brno.

Hugh Laurie, foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • Katka

    12. prosinec 2014, 0:02
    Moc pěkně napsaný a výstižný článek. Děkuji za oživení nádherných vzpomínek! Jen na obhajobu fotících musím říct jediné. Kdo by si nechtěl tak úžasné chvíle oživit i za pomocí fotek? :) Hugh a všichni členové kapely už navždy zůstanou zapsáni hluboko v mém srdci, a proto jsem ráda, že je možné spojit se s nimi prostřednictvím Twitteru a Facebooku.

Dále si přečtěte

Poslední deska Jany Kirschner Moruša biela vyšla minulý rok na podzim. Na projektu se podílelo velké množství muzikantů ze Slovenska, České republiky, ale také z Velké Britanie, a tak bylo komplikované přivést ho také na koncertní podia. Turné k novému albu bylo rozděleno na dvě části a Brno se dočkalo Jany Kirschner a jejích třinácti hudebníků až nyní. Poštěstilo se mu to jako jednomu z mála českých měst.  více

Stejní muzikanti, stejná hudba a dva rozdílné koncerty. Koncert Brada Mehldaua s jeho triem v turecké Antalyi a v Brně, aneb jaké to je, když si diváci vytvářejí atmosféru sami.  více

Pokud člověk může o koncertě Fanfare Ciocărlia psát, neprožil ho správně. Tahle muzika má jediný úkol – vytancovat z hlavy všechny myšlenky.  více


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více