Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

24. listopad 2021, 12:00
Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr.

Zahajovací koncert 10. sezóny We Are The World ansámblu Brno Contemporary Orchestra s titulem Hrášek v lusku vzdával nápaditým způsobem hold především Gregoru Mendelovi a Pavlu Křížkovskému. Koncert Kamenné mantry byl svým záběrem přece jen o něco obšírnější. V pavilonu Anthropos, který je věnován poznatkům ze zkoumání života a smrti našich předků, zazněla díla obracející se k minulosti, času samotnému i pandemickému bezčasí, stejně jako k bezvýchodné zuřivosti a tiché kontemplaci či k věčnému sporu duchovního a materiálního. Ačkoliv původně měla být vrcholem koncertu světová premiéra kompozice na objednávku orchestru od skladatele Gatota Danara Sulistiyanta, pandemická krize přinutila umělce pracovně se věnovat informačním technologiím. Dílo inspirované nejstarší loutkou na světě, která byla objevena na ulici Francouzská v Brně a je uložena v depozitu Moravského zemského muzea, tak bohužel nebylo dokončeno včas. I přes toto nečekané ochuzení si však dramaturgie své umístění v pavilonu Anthropos obhájila.

Večer zahájila skladba Amok Koma italského skladatele Fausta Romitelliho. Jak ostatně naznačuje název, středobodem díla je kontrast mezi expresivní agresivitou bicí a smyčcové sekce a určitou odevzdanou mírností a statičností umocňovanou především flétnou, klarinetem a zvonkohrou se smyčcem. Přes relativně komorní obsazení se Romitellimu podařilo vytvořit výsostně barevnou fakturu, která na několika místech balancovala takřka na hranici přesycení. Pozoruhodné bylo zapojení foukací harmoniky, jejíž jasný durový akord ke konci pozvolna se tišící skladby působil bezmála étericky. Hudebníci podali přesvědčivý výkon, ačkoliv se objevila i místa, kde rytmická souhra nebyla zcela bezchybná. Z hlediska dynamiky si nebylo na co stěžovat – hráči pod vedením Pavla Šnajdra buráceli v „amoku“ a křehce šeptali v „komatu“… což v samotném provedení znělo bezpochyby lákavěji. Otázkou zůstává, jak velký zážitek z hudby měli lidé v různých částech sálu. Ačkoliv pavilon Anthroposu je rozhodně působivým dílem architektury, jeho akustické možnosti nebyly primárním cílem architektů. Při takto koncipovaných koncertech se však s jistými zvukovými obětmi počítat musí.

Zatímco výrazná část skladeb se tematicky opírala o proud času, Music from Nothing pro sólovou marimbu a komorní orchestr Michala Rataje čerpala přímo z „bezčasí“, a to konkrétně pandemického. Společně s vybranými díly z cyklu skladeb, které umělec vydal na jaře 2021 pod názvem Solos From Nothing a na které Music from Nothing bezprostředně navazuje, reflektuje dobu, která pro mnohé byla přízračným časem „ničeho“ a hledáním obsahu. Ratajova skladba je skutečným hudebním hledáním – skladatel uvádí rozličné motivy, které nezřídka nechá zaznít pouze na pár chvil a hned odbíhá k jinému, mnohdy zcela kontrastnímu nápadu, a to nejen z hlediska nálady, ale i samotného stylu. V některých místech měla skladba takřka improvizační charakter a mnohdy připomíná spíše hudební studii než finální skladbu. To samozřejmě nese  klady i zápory: zatímco dílo tohoto typu umožňuje nenahraditelný pohled do skladatelova tvůrčího procesu, ne pro všechny může být náladová a stylová „rozháranost“ srozumitelná a stravitelná. Přiznávkové „um-ca um-ca“ po vážném krátkém úseku, kterému předcházelo rozšafné „bublání“ marimby či klidná, jemně plynoucí plocha, už může být zkrátka pro některé příliš nahodilé a nesouvislé. Osobně považuji skladbu za výtečně zvolené kontrastní dílo ke smrtelně vážnému Romitelliho Amok Koma. Rataj navíc zkomponoval part sólové marimby vskutku štědře a bezchybný Martin Opršál tak rozezníval nástroj nejen paličkami, ale také smyčcem, či dokonce vlastním dechem. Ostatně právě marimbě byly svěřené nejrozvernější i nejoptimističtější části díla. Opršál i ty nejnáročnější úseky skladby interpretoval s přirozenou lehkostí úhozu a skvělým citem pro dynamiku. Nicméně i orchestru přichystal autor barevně pestrá místa – mezi nejpozoruhodnější patřil „rozhovor“ klarinetu, lesního rohu a marimby nad měkkým polštářem smyčcové sekce. Rozhodně by se však podobně kompozičně zajímavých okamžiků, které opět rychle zmizely v hekticky se měnící faktuře, našlo mnohem více.

Interpretačně nejnáročnějším dílem večera bylo oratorium Já, Jákob skladatele Miloslava Ištvana. V něm museli hudebníci, recitátor Pavel Zajíc a sopranistka Irena Troupová pod taktovkou Pavla Šnajdra tvořit partnera nahrávce, na které zaznívala nejen další hudba, ale také další recitace a zpěv. Pro oratorium Já, Jákob totiž využil Ištvan nejen svoji zkušenost, ale i samotnou hudbu ze stejnojmenné inscenace na text Vítězslava Gardavského. V Ištvanově díle se snoubí artificiální i popový zpěv, stejně jako artificiální i popová hudba, tento kontrast je někdy akcentován více a jindy méně. Zatímco jednou stojí oba hudební principy vyloženě proti sobě, jinde společně dotvářejí osobité hudební vyznění. Naneštěstí se zrovna zde nejvíce projevilo, že pavilon Anthropos není primárně hudebním sálem. Ostatně vyvážení dynamiky živého ansámblu s různými dynamickými úrovněmi nahrávky je náročné i v akusticky vyladěnějších prostorech. Z počátku například zanikal zpěv Ireny Troupové, která byla nejprve přehlušena bicími nástroji a následně i samotnou nahrávkou. Vyšší hlasitost by si zasloužil také recitátor Pavel Zajíc, který místy – obzvláště při konfrontaci s recitátorem na nahrávce – působil poddimenzovaně. Většina problémů působených technikou a jinými úrovněmi hlasitosti byla poměrně záhy vyřešena. Akustické vlastnosti provedení a šíření zvuku v původně nehudebním prostoru to však neovlivnilo. Na různých místech v sále muselo provedení působit diametrálně odlišně, a tak se rozhodně najdou i ti, kteří si hudební nastudování Brno Contemporary Orchestra mohli naplno užít. Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. Je třeba vyzdvihnout že, ačkoliv se Pavel Zajíc o svém zastupování Otakara Blahy dozvěděl den před koncertem, podal nadstandardní výkon. Osobně bych se možná jen klonil k o něco staršímu hlasu, který by oratoriu seděl více. Závěrečná dvojice skladeb – La sabbia del tempo (Písek času) Fausta Romitelliho a Hodiny minulosti Bronia Kutavičiuse se opět vrátily k tématice času a jeho neodvratného běhu.

Druhý koncert kulaté sezóny i přes vynucenou změnou skladeb umně propojil netradiční prostor s povedenou dramaturgií. Dalo by se namítat, že ne každý prostor je hudbě nakloněný, existují ale případy, ve kterých se vyplatí udělat kompromis. Kamenné mantry byly jedním z nich.

Fausto Romitelli - Amok koma

Miloslav Ištvan - Já, Jákob

Fausto Romitelli - La sabbia del tempo

Michal Rataj - Music from nothing

Bronius Kutavičius - Hodiny minulosti

Sólisté:

 

Irena Troupová – soprán

Pavel Zajíc – recitace

Martin Opršál – marimba

BCO - Pavel Šnajdr – dirigent

22. 11. 2021, 19:30, pavilon Anthropos

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

Nejčtenější

Kritika

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce