Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

24. listopad 2021, 12:00
Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr.

Zahajovací koncert 10. sezóny We Are The World ansámblu Brno Contemporary Orchestra s titulem Hrášek v lusku vzdával nápaditým způsobem hold především Gregoru Mendelovi a Pavlu Křížkovskému. Koncert Kamenné mantry byl svým záběrem přece jen o něco obšírnější. V pavilonu Anthropos, který je věnován poznatkům ze zkoumání života a smrti našich předků, zazněla díla obracející se k minulosti, času samotnému i pandemickému bezčasí, stejně jako k bezvýchodné zuřivosti a tiché kontemplaci či k věčnému sporu duchovního a materiálního. Ačkoliv původně měla být vrcholem koncertu světová premiéra kompozice na objednávku orchestru od skladatele Gatota Danara Sulistiyanta, pandemická krize přinutila umělce pracovně se věnovat informačním technologiím. Dílo inspirované nejstarší loutkou na světě, která byla objevena na ulici Francouzská v Brně a je uložena v depozitu Moravského zemského muzea, tak bohužel nebylo dokončeno včas. I přes toto nečekané ochuzení si však dramaturgie své umístění v pavilonu Anthropos obhájila.

Večer zahájila skladba Amok Koma italského skladatele Fausta Romitelliho. Jak ostatně naznačuje název, středobodem díla je kontrast mezi expresivní agresivitou bicí a smyčcové sekce a určitou odevzdanou mírností a statičností umocňovanou především flétnou, klarinetem a zvonkohrou se smyčcem. Přes relativně komorní obsazení se Romitellimu podařilo vytvořit výsostně barevnou fakturu, která na několika místech balancovala takřka na hranici přesycení. Pozoruhodné bylo zapojení foukací harmoniky, jejíž jasný durový akord ke konci pozvolna se tišící skladby působil bezmála étericky. Hudebníci podali přesvědčivý výkon, ačkoliv se objevila i místa, kde rytmická souhra nebyla zcela bezchybná. Z hlediska dynamiky si nebylo na co stěžovat – hráči pod vedením Pavla Šnajdra buráceli v „amoku“ a křehce šeptali v „komatu“… což v samotném provedení znělo bezpochyby lákavěji. Otázkou zůstává, jak velký zážitek z hudby měli lidé v různých částech sálu. Ačkoliv pavilon Anthroposu je rozhodně působivým dílem architektury, jeho akustické možnosti nebyly primárním cílem architektů. Při takto koncipovaných koncertech se však s jistými zvukovými obětmi počítat musí.

Zatímco výrazná část skladeb se tematicky opírala o proud času, Music from Nothing pro sólovou marimbu a komorní orchestr Michala Rataje čerpala přímo z „bezčasí“, a to konkrétně pandemického. Společně s vybranými díly z cyklu skladeb, které umělec vydal na jaře 2021 pod názvem Solos From Nothing a na které Music from Nothing bezprostředně navazuje, reflektuje dobu, která pro mnohé byla přízračným časem „ničeho“ a hledáním obsahu. Ratajova skladba je skutečným hudebním hledáním – skladatel uvádí rozličné motivy, které nezřídka nechá zaznít pouze na pár chvil a hned odbíhá k jinému, mnohdy zcela kontrastnímu nápadu, a to nejen z hlediska nálady, ale i samotného stylu. V některých místech měla skladba takřka improvizační charakter a mnohdy připomíná spíše hudební studii než finální skladbu. To samozřejmě nese  klady i zápory: zatímco dílo tohoto typu umožňuje nenahraditelný pohled do skladatelova tvůrčího procesu, ne pro všechny může být náladová a stylová „rozháranost“ srozumitelná a stravitelná. Přiznávkové „um-ca um-ca“ po vážném krátkém úseku, kterému předcházelo rozšafné „bublání“ marimby či klidná, jemně plynoucí plocha, už může být zkrátka pro některé příliš nahodilé a nesouvislé. Osobně považuji skladbu za výtečně zvolené kontrastní dílo ke smrtelně vážnému Romitelliho Amok Koma. Rataj navíc zkomponoval part sólové marimby vskutku štědře a bezchybný Martin Opršál tak rozezníval nástroj nejen paličkami, ale také smyčcem, či dokonce vlastním dechem. Ostatně právě marimbě byly svěřené nejrozvernější i nejoptimističtější části díla. Opršál i ty nejnáročnější úseky skladby interpretoval s přirozenou lehkostí úhozu a skvělým citem pro dynamiku. Nicméně i orchestru přichystal autor barevně pestrá místa – mezi nejpozoruhodnější patřil „rozhovor“ klarinetu, lesního rohu a marimby nad měkkým polštářem smyčcové sekce. Rozhodně by se však podobně kompozičně zajímavých okamžiků, které opět rychle zmizely v hekticky se měnící faktuře, našlo mnohem více.

Interpretačně nejnáročnějším dílem večera bylo oratorium Já, Jákob skladatele Miloslava Ištvana. V něm museli hudebníci, recitátor Pavel Zajíc a sopranistka Irena Troupová pod taktovkou Pavla Šnajdra tvořit partnera nahrávce, na které zaznívala nejen další hudba, ale také další recitace a zpěv. Pro oratorium Já, Jákob totiž využil Ištvan nejen svoji zkušenost, ale i samotnou hudbu ze stejnojmenné inscenace na text Vítězslava Gardavského. V Ištvanově díle se snoubí artificiální i popový zpěv, stejně jako artificiální i popová hudba, tento kontrast je někdy akcentován více a jindy méně. Zatímco jednou stojí oba hudební principy vyloženě proti sobě, jinde společně dotvářejí osobité hudební vyznění. Naneštěstí se zrovna zde nejvíce projevilo, že pavilon Anthropos není primárně hudebním sálem. Ostatně vyvážení dynamiky živého ansámblu s různými dynamickými úrovněmi nahrávky je náročné i v akusticky vyladěnějších prostorech. Z počátku například zanikal zpěv Ireny Troupové, která byla nejprve přehlušena bicími nástroji a následně i samotnou nahrávkou. Vyšší hlasitost by si zasloužil také recitátor Pavel Zajíc, který místy – obzvláště při konfrontaci s recitátorem na nahrávce – působil poddimenzovaně. Většina problémů působených technikou a jinými úrovněmi hlasitosti byla poměrně záhy vyřešena. Akustické vlastnosti provedení a šíření zvuku v původně nehudebním prostoru to však neovlivnilo. Na různých místech v sále muselo provedení působit diametrálně odlišně, a tak se rozhodně najdou i ti, kteří si hudební nastudování Brno Contemporary Orchestra mohli naplno užít. Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. Je třeba vyzdvihnout že, ačkoliv se Pavel Zajíc o svém zastupování Otakara Blahy dozvěděl den před koncertem, podal nadstandardní výkon. Osobně bych se možná jen klonil k o něco staršímu hlasu, který by oratoriu seděl více. Závěrečná dvojice skladeb – La sabbia del tempo (Písek času) Fausta Romitelliho a Hodiny minulosti Bronia Kutavičiuse se opět vrátily k tématice času a jeho neodvratného běhu.

Druhý koncert kulaté sezóny i přes vynucenou změnou skladeb umně propojil netradiční prostor s povedenou dramaturgií. Dalo by se namítat, že ne každý prostor je hudbě nakloněný, existují ale případy, ve kterých se vyplatí udělat kompromis. Kamenné mantry byly jedním z nich.

Fausto Romitelli - Amok koma

Miloslav Ištvan - Já, Jákob

Fausto Romitelli - La sabbia del tempo

Michal Rataj - Music from nothing

Bronius Kutavičius - Hodiny minulosti

Sólisté:

 

Irena Troupová – soprán

Pavel Zajíc – recitace

Martin Opršál – marimba

BCO - Pavel Šnajdr – dirigent

22. 11. 2021, 19:30, pavilon Anthropos

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více