Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

24. listopad 2021, 12:00
Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr.

Zahajovací koncert 10. sezóny We Are The World ansámblu Brno Contemporary Orchestra s titulem Hrášek v lusku vzdával nápaditým způsobem hold především Gregoru Mendelovi a Pavlu Křížkovskému. Koncert Kamenné mantry byl svým záběrem přece jen o něco obšírnější. V pavilonu Anthropos, který je věnován poznatkům ze zkoumání života a smrti našich předků, zazněla díla obracející se k minulosti, času samotnému i pandemickému bezčasí, stejně jako k bezvýchodné zuřivosti a tiché kontemplaci či k věčnému sporu duchovního a materiálního. Ačkoliv původně měla být vrcholem koncertu světová premiéra kompozice na objednávku orchestru od skladatele Gatota Danara Sulistiyanta, pandemická krize přinutila umělce pracovně se věnovat informačním technologiím. Dílo inspirované nejstarší loutkou na světě, která byla objevena na ulici Francouzská v Brně a je uložena v depozitu Moravského zemského muzea, tak bohužel nebylo dokončeno včas. I přes toto nečekané ochuzení si však dramaturgie své umístění v pavilonu Anthropos obhájila.

Večer zahájila skladba Amok Koma italského skladatele Fausta Romitelliho. Jak ostatně naznačuje název, středobodem díla je kontrast mezi expresivní agresivitou bicí a smyčcové sekce a určitou odevzdanou mírností a statičností umocňovanou především flétnou, klarinetem a zvonkohrou se smyčcem. Přes relativně komorní obsazení se Romitellimu podařilo vytvořit výsostně barevnou fakturu, která na několika místech balancovala takřka na hranici přesycení. Pozoruhodné bylo zapojení foukací harmoniky, jejíž jasný durový akord ke konci pozvolna se tišící skladby působil bezmála étericky. Hudebníci podali přesvědčivý výkon, ačkoliv se objevila i místa, kde rytmická souhra nebyla zcela bezchybná. Z hlediska dynamiky si nebylo na co stěžovat – hráči pod vedením Pavla Šnajdra buráceli v „amoku“ a křehce šeptali v „komatu“… což v samotném provedení znělo bezpochyby lákavěji. Otázkou zůstává, jak velký zážitek z hudby měli lidé v různých částech sálu. Ačkoliv pavilon Anthroposu je rozhodně působivým dílem architektury, jeho akustické možnosti nebyly primárním cílem architektů. Při takto koncipovaných koncertech se však s jistými zvukovými obětmi počítat musí.

Zatímco výrazná část skladeb se tematicky opírala o proud času, Music from Nothing pro sólovou marimbu a komorní orchestr Michala Rataje čerpala přímo z „bezčasí“, a to konkrétně pandemického. Společně s vybranými díly z cyklu skladeb, které umělec vydal na jaře 2021 pod názvem Solos From Nothing a na které Music from Nothing bezprostředně navazuje, reflektuje dobu, která pro mnohé byla přízračným časem „ničeho“ a hledáním obsahu. Ratajova skladba je skutečným hudebním hledáním – skladatel uvádí rozličné motivy, které nezřídka nechá zaznít pouze na pár chvil a hned odbíhá k jinému, mnohdy zcela kontrastnímu nápadu, a to nejen z hlediska nálady, ale i samotného stylu. V některých místech měla skladba takřka improvizační charakter a mnohdy připomíná spíše hudební studii než finální skladbu. To samozřejmě nese  klady i zápory: zatímco dílo tohoto typu umožňuje nenahraditelný pohled do skladatelova tvůrčího procesu, ne pro všechny může být náladová a stylová „rozháranost“ srozumitelná a stravitelná. Přiznávkové „um-ca um-ca“ po vážném krátkém úseku, kterému předcházelo rozšafné „bublání“ marimby či klidná, jemně plynoucí plocha, už může být zkrátka pro některé příliš nahodilé a nesouvislé. Osobně považuji skladbu za výtečně zvolené kontrastní dílo ke smrtelně vážnému Romitelliho Amok Koma. Rataj navíc zkomponoval part sólové marimby vskutku štědře a bezchybný Martin Opršál tak rozezníval nástroj nejen paličkami, ale také smyčcem, či dokonce vlastním dechem. Ostatně právě marimbě byly svěřené nejrozvernější i nejoptimističtější části díla. Opršál i ty nejnáročnější úseky skladby interpretoval s přirozenou lehkostí úhozu a skvělým citem pro dynamiku. Nicméně i orchestru přichystal autor barevně pestrá místa – mezi nejpozoruhodnější patřil „rozhovor“ klarinetu, lesního rohu a marimby nad měkkým polštářem smyčcové sekce. Rozhodně by se však podobně kompozičně zajímavých okamžiků, které opět rychle zmizely v hekticky se měnící faktuře, našlo mnohem více.

Interpretačně nejnáročnějším dílem večera bylo oratorium Já, Jákob skladatele Miloslava Ištvana. V něm museli hudebníci, recitátor Pavel Zajíc a sopranistka Irena Troupová pod taktovkou Pavla Šnajdra tvořit partnera nahrávce, na které zaznívala nejen další hudba, ale také další recitace a zpěv. Pro oratorium Já, Jákob totiž využil Ištvan nejen svoji zkušenost, ale i samotnou hudbu ze stejnojmenné inscenace na text Vítězslava Gardavského. V Ištvanově díle se snoubí artificiální i popový zpěv, stejně jako artificiální i popová hudba, tento kontrast je někdy akcentován více a jindy méně. Zatímco jednou stojí oba hudební principy vyloženě proti sobě, jinde společně dotvářejí osobité hudební vyznění. Naneštěstí se zrovna zde nejvíce projevilo, že pavilon Anthropos není primárně hudebním sálem. Ostatně vyvážení dynamiky živého ansámblu s různými dynamickými úrovněmi nahrávky je náročné i v akusticky vyladěnějších prostorech. Z počátku například zanikal zpěv Ireny Troupové, která byla nejprve přehlušena bicími nástroji a následně i samotnou nahrávkou. Vyšší hlasitost by si zasloužil také recitátor Pavel Zajíc, který místy – obzvláště při konfrontaci s recitátorem na nahrávce – působil poddimenzovaně. Většina problémů působených technikou a jinými úrovněmi hlasitosti byla poměrně záhy vyřešena. Akustické vlastnosti provedení a šíření zvuku v původně nehudebním prostoru to však neovlivnilo. Na různých místech v sále muselo provedení působit diametrálně odlišně, a tak se rozhodně najdou i ti, kteří si hudební nastudování Brno Contemporary Orchestra mohli naplno užít. Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. Je třeba vyzdvihnout že, ačkoliv se Pavel Zajíc o svém zastupování Otakara Blahy dozvěděl den před koncertem, podal nadstandardní výkon. Osobně bych se možná jen klonil k o něco staršímu hlasu, který by oratoriu seděl více. Závěrečná dvojice skladeb – La sabbia del tempo (Písek času) Fausta Romitelliho a Hodiny minulosti Bronia Kutavičiuse se opět vrátily k tématice času a jeho neodvratného běhu.

Druhý koncert kulaté sezóny i přes vynucenou změnou skladeb umně propojil netradiční prostor s povedenou dramaturgií. Dalo by se namítat, že ne každý prostor je hudbě nakloněný, existují ale případy, ve kterých se vyplatí udělat kompromis. Kamenné mantry byly jedním z nich.

Fausto Romitelli - Amok koma

Miloslav Ištvan - Já, Jákob

Fausto Romitelli - La sabbia del tempo

Michal Rataj - Music from nothing

Bronius Kutavičius - Hodiny minulosti

Sólisté:

 

Irena Troupová – soprán

Pavel Zajíc – recitace

Martin Opršál – marimba

BCO - Pavel Šnajdr – dirigent

22. 11. 2021, 19:30, pavilon Anthropos

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V rámci brněnské klubové noci Batch vystoupil 1. října v klubu Stará Pekárna Aaron Brooks. Americký rockový písničkář se do Brna vrací opakovaně a rád. Poté, co se rozpadla jeho respektovaná kapela Simeon Soul Charger, rozvíjí svou sólovou dráhu. V současné době pracuje na svém druhém samostatném albu, kterým naváže na velmi vyzrálou prvotinu Homunculus z roku 2018.  více

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce