Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

24. listopad 2021, 12:00
Pod mamutem o čase i bezčasí s Brno Contemporary Orchestra

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr.

Zahajovací koncert 10. sezóny We Are The World ansámblu Brno Contemporary Orchestra s titulem Hrášek v lusku vzdával nápaditým způsobem hold především Gregoru Mendelovi a Pavlu Křížkovskému. Koncert Kamenné mantry byl svým záběrem přece jen o něco obšírnější. V pavilonu Anthropos, který je věnován poznatkům ze zkoumání života a smrti našich předků, zazněla díla obracející se k minulosti, času samotnému i pandemickému bezčasí, stejně jako k bezvýchodné zuřivosti a tiché kontemplaci či k věčnému sporu duchovního a materiálního. Ačkoliv původně měla být vrcholem koncertu světová premiéra kompozice na objednávku orchestru od skladatele Gatota Danara Sulistiyanta, pandemická krize přinutila umělce pracovně se věnovat informačním technologiím. Dílo inspirované nejstarší loutkou na světě, která byla objevena na ulici Francouzská v Brně a je uložena v depozitu Moravského zemského muzea, tak bohužel nebylo dokončeno včas. I přes toto nečekané ochuzení si však dramaturgie své umístění v pavilonu Anthropos obhájila.

Večer zahájila skladba Amok Koma italského skladatele Fausta Romitelliho. Jak ostatně naznačuje název, středobodem díla je kontrast mezi expresivní agresivitou bicí a smyčcové sekce a určitou odevzdanou mírností a statičností umocňovanou především flétnou, klarinetem a zvonkohrou se smyčcem. Přes relativně komorní obsazení se Romitellimu podařilo vytvořit výsostně barevnou fakturu, která na několika místech balancovala takřka na hranici přesycení. Pozoruhodné bylo zapojení foukací harmoniky, jejíž jasný durový akord ke konci pozvolna se tišící skladby působil bezmála étericky. Hudebníci podali přesvědčivý výkon, ačkoliv se objevila i místa, kde rytmická souhra nebyla zcela bezchybná. Z hlediska dynamiky si nebylo na co stěžovat – hráči pod vedením Pavla Šnajdra buráceli v „amoku“ a křehce šeptali v „komatu“… což v samotném provedení znělo bezpochyby lákavěji. Otázkou zůstává, jak velký zážitek z hudby měli lidé v různých částech sálu. Ačkoliv pavilon Anthroposu je rozhodně působivým dílem architektury, jeho akustické možnosti nebyly primárním cílem architektů. Při takto koncipovaných koncertech se však s jistými zvukovými obětmi počítat musí.

Zatímco výrazná část skladeb se tematicky opírala o proud času, Music from Nothing pro sólovou marimbu a komorní orchestr Michala Rataje čerpala přímo z „bezčasí“, a to konkrétně pandemického. Společně s vybranými díly z cyklu skladeb, které umělec vydal na jaře 2021 pod názvem Solos From Nothing a na které Music from Nothing bezprostředně navazuje, reflektuje dobu, která pro mnohé byla přízračným časem „ničeho“ a hledáním obsahu. Ratajova skladba je skutečným hudebním hledáním – skladatel uvádí rozličné motivy, které nezřídka nechá zaznít pouze na pár chvil a hned odbíhá k jinému, mnohdy zcela kontrastnímu nápadu, a to nejen z hlediska nálady, ale i samotného stylu. V některých místech měla skladba takřka improvizační charakter a mnohdy připomíná spíše hudební studii než finální skladbu. To samozřejmě nese  klady i zápory: zatímco dílo tohoto typu umožňuje nenahraditelný pohled do skladatelova tvůrčího procesu, ne pro všechny může být náladová a stylová „rozháranost“ srozumitelná a stravitelná. Přiznávkové „um-ca um-ca“ po vážném krátkém úseku, kterému předcházelo rozšafné „bublání“ marimby či klidná, jemně plynoucí plocha, už může být zkrátka pro některé příliš nahodilé a nesouvislé. Osobně považuji skladbu za výtečně zvolené kontrastní dílo ke smrtelně vážnému Romitelliho Amok Koma. Rataj navíc zkomponoval part sólové marimby vskutku štědře a bezchybný Martin Opršál tak rozezníval nástroj nejen paličkami, ale také smyčcem, či dokonce vlastním dechem. Ostatně právě marimbě byly svěřené nejrozvernější i nejoptimističtější části díla. Opršál i ty nejnáročnější úseky skladby interpretoval s přirozenou lehkostí úhozu a skvělým citem pro dynamiku. Nicméně i orchestru přichystal autor barevně pestrá místa – mezi nejpozoruhodnější patřil „rozhovor“ klarinetu, lesního rohu a marimby nad měkkým polštářem smyčcové sekce. Rozhodně by se však podobně kompozičně zajímavých okamžiků, které opět rychle zmizely v hekticky se měnící faktuře, našlo mnohem více.

Interpretačně nejnáročnějším dílem večera bylo oratorium Já, Jákob skladatele Miloslava Ištvana. V něm museli hudebníci, recitátor Pavel Zajíc a sopranistka Irena Troupová pod taktovkou Pavla Šnajdra tvořit partnera nahrávce, na které zaznívala nejen další hudba, ale také další recitace a zpěv. Pro oratorium Já, Jákob totiž využil Ištvan nejen svoji zkušenost, ale i samotnou hudbu ze stejnojmenné inscenace na text Vítězslava Gardavského. V Ištvanově díle se snoubí artificiální i popový zpěv, stejně jako artificiální i popová hudba, tento kontrast je někdy akcentován více a jindy méně. Zatímco jednou stojí oba hudební principy vyloženě proti sobě, jinde společně dotvářejí osobité hudební vyznění. Naneštěstí se zrovna zde nejvíce projevilo, že pavilon Anthropos není primárně hudebním sálem. Ostatně vyvážení dynamiky živého ansámblu s různými dynamickými úrovněmi nahrávky je náročné i v akusticky vyladěnějších prostorech. Z počátku například zanikal zpěv Ireny Troupové, která byla nejprve přehlušena bicími nástroji a následně i samotnou nahrávkou. Vyšší hlasitost by si zasloužil také recitátor Pavel Zajíc, který místy – obzvláště při konfrontaci s recitátorem na nahrávce – působil poddimenzovaně. Většina problémů působených technikou a jinými úrovněmi hlasitosti byla poměrně záhy vyřešena. Akustické vlastnosti provedení a šíření zvuku v původně nehudebním prostoru to však neovlivnilo. Na různých místech v sále muselo provedení působit diametrálně odlišně, a tak se rozhodně najdou i ti, kteří si hudební nastudování Brno Contemporary Orchestra mohli naplno užít. Irena Troupová předvedla skvělou práci s hlasem, kterému ve vypjatých okamžicích dodala patřičnou naléhavost, obzvláště působivé pak byly především křišťálově jasné výšky. Je třeba vyzdvihnout že, ačkoliv se Pavel Zajíc o svém zastupování Otakara Blahy dozvěděl den před koncertem, podal nadstandardní výkon. Osobně bych se možná jen klonil k o něco staršímu hlasu, který by oratoriu seděl více. Závěrečná dvojice skladeb – La sabbia del tempo (Písek času) Fausta Romitelliho a Hodiny minulosti Bronia Kutavičiuse se opět vrátily k tématice času a jeho neodvratného běhu.

Druhý koncert kulaté sezóny i přes vynucenou změnou skladeb umně propojil netradiční prostor s povedenou dramaturgií. Dalo by se namítat, že ne každý prostor je hudbě nakloněný, existují ale případy, ve kterých se vyplatí udělat kompromis. Kamenné mantry byly jedním z nich.

Fausto Romitelli - Amok koma

Miloslav Ištvan - Já, Jákob

Fausto Romitelli - La sabbia del tempo

Michal Rataj - Music from nothing

Bronius Kutavičius - Hodiny minulosti

Sólisté:

 

Irena Troupová – soprán

Pavel Zajíc – recitace

Martin Opršál – marimba

BCO - Pavel Šnajdr – dirigent

22. 11. 2021, 19:30, pavilon Anthropos

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Nejčtenější

Kritika

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více