Poezie, humor a smrt – JazzFestBrno zažil jeden z vrcholů

30. duben 2019, 1:00

Poezie, humor a smrt – JazzFestBrno zažil jeden z vrcholů

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.

Poezie se vůbec celým večerem prolínala, ačkoli jedinou skutečnou báseň recitoval Cohen (anglicky) v samém závěru svého koncertu. Před izraelským kvartetem však vystoupila norsko-česká čtveřice NOCZ, doplněná desetihlavým sborem pod vedením Jany Vondrů.  Sbor v tomto případě neznamená klasické vokální těleso, ale spíš voice band, pohybující se někde mezi avantgardním divadlem a rockovou alternativní hudbou (Ošklid Petra Váši). Sbor, který spíše než slova či slabiky pracoval s výkřiky, smíchem, neartikulovanými zvuky, případně jednotlivými tóny, vytvářel společně s jazzovou kapelou bez harmonického nástroje zvláštní typ čtrnáctičlenného bigbandu. V hudbě NOCZ hraje důležitou roli improvizace, v tomto případě umocněná mimo jiné dvojím dirigováním (sbor měla pevně ve svých rukou Jana Vondrů, ale chod celého tělesa takřka nenápadnými gesty usměrňoval trumpetista a autor projektu Didrik Ingvaldsen).

NOCZ_JFB_2019_foto_martin_zeman

NOCZ se sborem představovali svůj nový projekt Sailor on Dry Land, pojmenovaný podle básnické sbírky španělského avantgardního básníka Rafaela Albertiho, jehož 20. výročí úmrtí (zemřel v 96 letech) si letos připomínáme. Albertiho surrealistická poezie, spojená s exilovým bojem proti Francovu režimu ve Španělsku, inspirovala Ingvaldsena ke skladbám na novém albu, které by mělo v brzké době vyjít na labelu Hevhetia. Spoluautorem projektu je český saxofonista Radim Hanousek, který přispěl mimo jiné svou mnohotvárnou a na improvizaci postavenou skladbou Spolu 2.

Hudba, kterou NOCZ hraje, je hráčsky na vysoké úrovni (na kontrabas hraje další všestranný hudebník se zkušenostmi mimo jiné z folkloru a world music, Marian Friedl), ale posluchačsky není na první poslech zcela přístupná. Tomu nahrávalo jednak netradiční pojetí vokálního jazzu a také fakt, že drtivá většina posluchačů neznala inspirační zdroj projektu, Albertiho poezii, a nemohla tak chápat, jakým způsobem Ingvaldsen převáděl básně, byť surrealistické, do abstraktního jazyka hudby. Na druhou stranu komunikace mezi členy sboru a mezi nimi a hudebníky nepostrádala prvky hudebního a situačního humoru, což ve spojení s instrumentálními výkony dělalo z free jazzu NOCZ velmi zajímavý zážitek.

NOCZ_JFB_2019_foto_martin_zeman_01

Nicméně to, na co většina návštěvníků zřejmě čekala, začalo až po přestávce (pokud tedy někdo omylem nepřišel na Avishaie Cohena – kontrabasistu, který bude v květnu koncertovat v Praze a který v Brně hrál už několikrát). Brněnská premiéra Cohanova neméně zajímavého jmenovce, izraelského trumpetisty Avishaie Cohena, který svá dvě poslední alba vydal na prestižní značce ECM, vzbuzovala očekávání. Pořadatelé JazzFestu Brno jeho vousatou tvář oprávněně umístili na titulní stránku luxusního magazínu Jazzman, který byl zdarma k dispozici na všech koncertech festivalu. V rozhovoru uvnitř časopisu se trumpetista představil jako autor a hráč, který se svou hudbou snaží bojovat proti nešvarům současného světa: „Snažím se ve své hudbě hledat odpověď na otázku, jaká je naše role coby občanů světového společenství.“

cohen_avishai_JFB_2019_foto_martin_zeman

Příznačně izraelský trumpetista zahájil koncert svou možná nejsilnější skladbou, dlouhou, tklivou a přitom energickou baladou „Will I Die, Miss? Will I Die?“ ze svého nejnovějšího alba Cross My Palm With Silver, inspirovanou utrpením dětí ve válce v Sýrii. Z téhož alba zazněly i další silné kompozice jako Shoot Me in the Leg nebo kratší, ale neméně výrazná Theme for Jimmy Greene. Z předchozího alba pak zazněla například úvodní skladba Life and Death, přičemž téma smrti – nejen ve válce – se neslo celým koncertem až do zmíněné (téměř) závěrečné básně.

cohen_avishai_JFB_2019_foto_martin_zeman_02

To však neznamená, že by Cohenův koncert byl pochmurný nebo smutný. Ano, ve srovnání s až komediálním charakterem NOCZ Choiru byl jistě serióznější, více postavený na tradiční práci se sóly a hrou celé kapely (trubka + klavírní trio), ale škála emocí, kterou především Cohen dokázal svou trubkou odvyprávět, byla až neuvěřitelně široká. I když měl koncert jasného sólistu, za pozornost stály i výkony ostatních tří hráčů – především pak bubeníka Ziva Ravitze, který je sám frontmanem vlastního tria, a pianisty Yonathana Avishaie, Cohenova dlouholetého souputníka, který svá kvalitní sóla střídal s takřka dětskými hrátkami s akordy – vlastně zde byl prvek humoru, kterým Cohenův Quartet navázal na NOCZ.

Kdyby Avishai Cohen přišel na pódium, odehrál úvodní skladbu „Will I Die, Miss? Will I Die?“ a odešel, byl by to skvělý koncert. Vysokou laťku však izraelský trumpetista se svou kapelou držel po celou dobu večera, čímž pro některé diváky (autor článků tento názor zaslechl ihned po skončení koncertu) překonal v Brně velmi oblíbeného jmenovce.

NOCZ & choir (Norsko/ČR), Avishai Cohen Quartet (Izrael), 28. 4. 2019, Brno, Husa na provázku (v rámci festivalu JazzFestBrno).

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více