Poezie, humor a smrt – JazzFestBrno zažil jeden z vrcholů

30. duben 2019, 1:00

Poezie, humor a smrt – JazzFestBrno zažil jeden z vrcholů

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.

Poezie se vůbec celým večerem prolínala, ačkoli jedinou skutečnou báseň recitoval Cohen (anglicky) v samém závěru svého koncertu. Před izraelským kvartetem však vystoupila norsko-česká čtveřice NOCZ, doplněná desetihlavým sborem pod vedením Jany Vondrů.  Sbor v tomto případě neznamená klasické vokální těleso, ale spíš voice band, pohybující se někde mezi avantgardním divadlem a rockovou alternativní hudbou (Ošklid Petra Váši). Sbor, který spíše než slova či slabiky pracoval s výkřiky, smíchem, neartikulovanými zvuky, případně jednotlivými tóny, vytvářel společně s jazzovou kapelou bez harmonického nástroje zvláštní typ čtrnáctičlenného bigbandu. V hudbě NOCZ hraje důležitou roli improvizace, v tomto případě umocněná mimo jiné dvojím dirigováním (sbor měla pevně ve svých rukou Jana Vondrů, ale chod celého tělesa takřka nenápadnými gesty usměrňoval trumpetista a autor projektu Didrik Ingvaldsen).

NOCZ_JFB_2019_foto_martin_zeman

NOCZ se sborem představovali svůj nový projekt Sailor on Dry Land, pojmenovaný podle básnické sbírky španělského avantgardního básníka Rafaela Albertiho, jehož 20. výročí úmrtí (zemřel v 96 letech) si letos připomínáme. Albertiho surrealistická poezie, spojená s exilovým bojem proti Francovu režimu ve Španělsku, inspirovala Ingvaldsena ke skladbám na novém albu, které by mělo v brzké době vyjít na labelu Hevhetia. Spoluautorem projektu je český saxofonista Radim Hanousek, který přispěl mimo jiné svou mnohotvárnou a na improvizaci postavenou skladbou Spolu 2.

Hudba, kterou NOCZ hraje, je hráčsky na vysoké úrovni (na kontrabas hraje další všestranný hudebník se zkušenostmi mimo jiné z folkloru a world music, Marian Friedl), ale posluchačsky není na první poslech zcela přístupná. Tomu nahrávalo jednak netradiční pojetí vokálního jazzu a také fakt, že drtivá většina posluchačů neznala inspirační zdroj projektu, Albertiho poezii, a nemohla tak chápat, jakým způsobem Ingvaldsen převáděl básně, byť surrealistické, do abstraktního jazyka hudby. Na druhou stranu komunikace mezi členy sboru a mezi nimi a hudebníky nepostrádala prvky hudebního a situačního humoru, což ve spojení s instrumentálními výkony dělalo z free jazzu NOCZ velmi zajímavý zážitek.

NOCZ_JFB_2019_foto_martin_zeman_01

Nicméně to, na co většina návštěvníků zřejmě čekala, začalo až po přestávce (pokud tedy někdo omylem nepřišel na Avishaie Cohena – kontrabasistu, který bude v květnu koncertovat v Praze a který v Brně hrál už několikrát). Brněnská premiéra Cohanova neméně zajímavého jmenovce, izraelského trumpetisty Avishaie Cohena, který svá dvě poslední alba vydal na prestižní značce ECM, vzbuzovala očekávání. Pořadatelé JazzFestu Brno jeho vousatou tvář oprávněně umístili na titulní stránku luxusního magazínu Jazzman, který byl zdarma k dispozici na všech koncertech festivalu. V rozhovoru uvnitř časopisu se trumpetista představil jako autor a hráč, který se svou hudbou snaží bojovat proti nešvarům současného světa: „Snažím se ve své hudbě hledat odpověď na otázku, jaká je naše role coby občanů světového společenství.“

cohen_avishai_JFB_2019_foto_martin_zeman

Příznačně izraelský trumpetista zahájil koncert svou možná nejsilnější skladbou, dlouhou, tklivou a přitom energickou baladou „Will I Die, Miss? Will I Die?“ ze svého nejnovějšího alba Cross My Palm With Silver, inspirovanou utrpením dětí ve válce v Sýrii. Z téhož alba zazněly i další silné kompozice jako Shoot Me in the Leg nebo kratší, ale neméně výrazná Theme for Jimmy Greene. Z předchozího alba pak zazněla například úvodní skladba Life and Death, přičemž téma smrti – nejen ve válce – se neslo celým koncertem až do zmíněné (téměř) závěrečné básně.

cohen_avishai_JFB_2019_foto_martin_zeman_02

To však neznamená, že by Cohenův koncert byl pochmurný nebo smutný. Ano, ve srovnání s až komediálním charakterem NOCZ Choiru byl jistě serióznější, více postavený na tradiční práci se sóly a hrou celé kapely (trubka + klavírní trio), ale škála emocí, kterou především Cohen dokázal svou trubkou odvyprávět, byla až neuvěřitelně široká. I když měl koncert jasného sólistu, za pozornost stály i výkony ostatních tří hráčů – především pak bubeníka Ziva Ravitze, který je sám frontmanem vlastního tria, a pianisty Yonathana Avishaie, Cohenova dlouholetého souputníka, který svá kvalitní sóla střídal s takřka dětskými hrátkami s akordy – vlastně zde byl prvek humoru, kterým Cohenův Quartet navázal na NOCZ.

Kdyby Avishai Cohen přišel na pódium, odehrál úvodní skladbu „Will I Die, Miss? Will I Die?“ a odešel, byl by to skvělý koncert. Vysokou laťku však izraelský trumpetista se svou kapelou držel po celou dobu večera, čímž pro některé diváky (autor článků tento názor zaslechl ihned po skončení koncertu) překonal v Brně velmi oblíbeného jmenovce.

NOCZ & choir (Norsko/ČR), Avishai Cohen Quartet (Izrael), 28. 4. 2019, Brno, Husa na provázku (v rámci festivalu JazzFestBrno).

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více