Point Nemo jako první vlaštovka komorních koncertů Ensemble Opera Diversa

Point Nemo jako první vlaštovka komorních koncertů Ensemble Opera Diversa

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.

Malý klenbový sál kavárny PF Café umocňoval komorní pojetí a intimitu koncertu, nedokázal bohužel pojmout větší počet lidí. Dalším nedostatkem prostoru byl fakt, že takto malou místnost lidé rychle vydýchali. Bylo proto potřeba nechat otevřené dveře a v krátkém programu vyhlásit pauzu. Samotná přestávka na občerstvení byla vhodná, ponechání otevřených dveří do sálu však napomohlo ke zvýraznění hluku z kavárny, který posluchače rušil a rozptyloval.

Koncert zahájila světová premiéra Smyčcového kvartetu č. 5 (2021) skladatele a hudebníka Ondřeje Kyase (*1979), jednoho ze zakladatelů souboru. Jednovětá kompozice je vystavěna na střídání kontrastních částí v podobě rytmicky členěných úseků, ostinátních motivů a témbrových ploch. Zajímavé je také využití pizzicata, jemného a ve všech ohledech odlišného prvku, který ve skladbě často nabourává temné, disonantní pasáže a jako protiváha k nim dodává potřebnou lehkost. Díky své dynamičnosti ve zvukové i strukturní stránce klade kompozice velké nároky na souhru. Hráčům se dobře podařilo si s tímto aspektem poradit. Při provedení bylo vidět i slyšet, že kvarteto mezi sebou komunikuje a muzikanti jsou zvyklí společně hrát. Zároveň bylo cítit, že hudební jazyk skladatele jim není cizí. Menší výtku představuje, že v určitých chvílích, kdy především houslisté hráli ve vyšších polohách a v silnější dynamice, se barva tónu jevila až příliš ostrá možno až surová. To však bylo nejpravděpodobněji zapříčiněno akustikou prostoru, která nebyla vždy k hráčům přívětivá.

point_nemo_foto_archiv_souboru_02

Další bod programu představoval 2. smyčcový kvartet (1986) brněnského skladatele 2. poloviny 20. století Miloslava Ištvana (1928–1990). Kompozice se řadí k jeho nejvýznamnějším dílům a je spojením modálního, seriálního a minimalistického myšlení, a tedy i dokladem Ištvanova postmoderního pojetí skladby. Provedení Diversa Quartet nabídlo barevnost, energii, souhru a neutichající napětí, díky kterému tento posluchačsky náročnější kus měl spád. Je také nutno zmínit suverénní a barevně pestrá sóla houslistky Barbary Tolarové v úvodu skladby a violisty Davida Křivského ve druhé větě. Zároveň je namístě smyčcové kvarteto ocenit za interpretační suverenitu, s níž dílo zahrálo.

Závěr patřil české premiéře estonského skladatele Tõnu Kõrvitse(*1969) s názvem Point Nemo (2022), podle tohoto titulu organizátoři pojmenovali celý koncert. Taktéž se jedná o smyčcový kvartet, pro který byl skladateli inspirací bod, respektive místo v Pacifiku považované za nejizolovanější a nejosamocenější místo planety. Podobně jako předchozí skladba, je dílo rozděleno do pěti částí, z nichž každá v sobě nese určitý charakteristický prvek a náladu. První věta byla věnována sólovému partu houslí s doprovodem ostatních nástrojů. Náročný part, opět skvěle zahraný v podání Barbary Tolarové, podkreslovaly křehké melancholické prodlevy. Barevnost a melancholičnost se přenesla i do druhé věty, po které následovala charakterem i hudebním materiálem první výraznější část. V třetí větě se totiž skladatel obrátil k disonancím, hojnému užívání flažoletů a unison, které se občas pro hráče jevily jako intonačně kritické. Po dramatičtější třetí větě zvolil skladatel opět kontrastní díl, začínající motivem, který posluchačům mohl tematicky připomínat zvuky racků nebo vln. Zvukomalebnost pak ještě více ukotvila práce hráčů s dynamikou a agogikou, umocňující celkovou atmosféru. Závěrečná pátá věta přicházela s meditativností a křehkostí. Celá skladba byla zakončena ostinátním motivem, který se prolínal do všech nástrojů, postupně dynamicky slábnul, až se naprosto rozplynul. Dílo bylo vhodně vybrané na závěr koncertu, jelikož svou poetikou a naprosto odlišným hudebním materiálem vytvářelo pomyslný protipól k předešlým dvěma skladbám.

point_nemo_foto_archiv_souboru_03

Nově vzniklé smyčcové kvarteto Diversa Quartet posluchačům nabídlo pestrý program zaměřený na interpretačně i kompozičně náročnou disciplínu. I přes výše zmíněné nedostatky byl koncert dramaturgicky dobře sestavený. Uskupení ukázalo, že mu není cizí se pohybovat v odlišných interpretačních polohách a tuhle všestrannost rádo využívá. Zviditelnit a zpřístupnit komorní tvorbu běžným posluchačům je více než potřebné. Proto je namístě ocenit odhodlání souboru Ensemble Opera Diversa tuto myšlenku zrealizovat a díky ní nastavit určitý nový standard.

Ensemble Opera Diversa - Point Nemo

Ondřej Kyas: Smyčcový kvartet č. 5 (2021) PREMIÉRA

Miloslav Ištvan: 2. smyčcový kvartet (1986)

Tõnu Kõrvits: Point Nemo (2022) ČESKÁ PREMIÉRA

1. housle: Barbara Tolarová

2. housle: Jan Bělohlávek

Viola: David Křivský

Violoncello: Iva Wiesnerová

Klenbový sál kavárny PF Café, Brno

19. října 2022, 19:00

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více