Pokus o singspiel Pa-papapapa-pa-pa je variací na Mozartovu Kouzelnou flétnu

16. duben 2015, 8:28

Pokus o singspiel Pa-papapapa-pa-pa je variací na Mozartovu Kouzelnou flétnu

Studenti ateliéru muzikálového herectví doc. Sylvy Talpové předvedli svou letošní poslední premiéru, konkrétně titul Pa-papapapa-pa-pa. Vypráví o kontroverzním rakouském herci a někdejším řediteli brněnské Reduty Emanuelu Schikanederovi, který byl autorem libreta Kouzelná flétna.

Příběh není nijak obsáhlý: jde o vystižení doby, kdy Emanuel Schikaneder přijíždí do Brna a uvažuje, jak naložit se zdejší kulturní zaostalostí. Nakonec se rozhodne těžit právě z nízké úrovně zdejšího publika a hraje singspiely, tedy žánry spíše pro nižší vrstvy. Paralelně s příběhem o Schikanederovi se na jevišti odehrávají parafrázované obrazy z Kouzelné flétny. Od té Mozartovy se liší především dobovou aktualizací postav – Královnou noci je Marie Terezie a Sarastru nahradil Napoleon.

Autor libreta Martin Sládeček dal před epičností příběhu přednost situačnímu humoru. Někdy je ovšem velmi znát snaha zavděčit se vtipem za každou cenu. Patrné to bylo především na začátku představení, kdy většina pokusů o vtip vyzněla do prázdna. Jen sem tam se nějaký divák zasmál na jevišti zazněvší vulgaritě, které bylo zbytečně mnoho. Od prvoplánových dvojsmyslů, jako když Schikaneder zpívá píseň se slovy "Takového fógla já mám" a doprovází ji pohyby pánve, až po zcela nezastřené vulgarity. Dalším typem nefungujících vtipů byly anachronismy nebo vyložené nesmysly, například jméno „Vládi Morávků“, současného režiséra působícího v divadle Husa na provázku, které se objevilo v písni o orchestrionu, nebo tvrzení, že Schikaneder vymyslel pojem "Gesamtkunstwerk". Autor se tímto vystavuje nebezpečí, že neznalý divák vtip nepochopí. Naopak dobře fungoval humor odvíjející se od brněnského nářečí "hantecu" a místních dobových germanismů.

Spontánně vtipné a nápadité byly díky interakci s divákem scény koštování vína,které umožnily jmenovat (skutečné) sponzory inscenace s dodatkem, že příště může na jevišti zaznít i naše jméno. Scénu, která diváky vybízela k adopci herců za desetikorunu, scénografie podpořila nasvícením velké desetikoruny s charakteristickým obrázkem brněnského Petrova nad jevištěm.

Paralela mezi příběhem Emanuela Schikanedera a Kouzelnou flétnou byla účelně vytvořena na základě podobnosti vztahů, výborně fungovala dobová aktualizace postav. V původní Kouzelné flétně jsou Královna noci a Sarastro nepřátelé, podobně jsou jako úhlavní nepřátelé představeni Marie Terezie, příslušnice rodu Habsburků a Napoleon. Královna noci sama hned několikrát během představení říká, že je už několik let mrtvá, což vysvětluje historický anachronismus a autor tím tak otevřeně dává najevo, že o tomto anachronismu ví. Přesto tato paralela úhlavních nepřátel na jevišti fungovala. Další spojnici představuje princezna Pamina (dcera Královny noci a ta po níž prahne hlavní záporná postava, zde Napoleon), tři radní jako paralela k třem pannám a fakt, že při vysvobozování sehraje klíčovou roli Papagenův důvtip (zde přepije Napoleona při koštovačce).

Autorem hudby a spoluautorem písňových textů je Mario Buzzi. Jeho hudba je bohatá, různorodá a žánrově nezařaditelná. Divák, který se před představením dozví, že "studenti 4. ročníku muzikálového herectví prostřednictvím téměř zapomenutého žánru singšpílu odvypráví příběh..." (citováno z webu Divadla na Orlí) by mohl očekávat, že se muzikáloví herci pokusí představení zazpívat operní technikou. Tyto snahy bohužel narazily buď na nekultivovanost projevu, nebo nesrozumitelnost textu při interpretaci. Lépe dopadly pokusy o citaci Mozartovy hudby z Kouzelné flétny v písních. Živá hudba v podání Brno Contemporary Orchestra byla doplňována hudbou reprodukovanou prostřednictvím jedné z rekvizit "redutského orchestrionu". Zajímavým zpestřením bylo rozestavění orchestru na začátku, kdy každý muzikant seděl v jiném rohu divadla, dále orchestr pokračoval z vyvýšeného jeviště za hrací plochou.

Režisér představení Lukáš Kopecký očividně neměl vyšší ambice než zaujmout diváka vtipem, stejně jako libreto (opět odkazuji na píseň "Takového fógla já mám"). Jeho záměr tak nutil herce k notné dávce podbízivosti, proto mnohé pokusy o vtip vyzněnly do ticha až trapna. Jedním z mála momentů, který v režii nesl druhý plán, bylo vytvoření trojúhelníku z rukou herců během písně o Napoleonovi. Znak svobody, rovnosti a bratrství podpořila hudební citace Marseillaisy.

Vyzdvihnout musím scénu Jitky Fleislebr, která evokovala zaostalost tehdejšího Brna instalací scény sestávající hlavně z palet, režijně fungovaly také opony ze zlatých třásní, skrze něž mohl divák vidět, co se odehrává "za oponou" Plnily i funkci symbolickou tím, že představovaly jakési "roztrhané zlato" nebo něco, co se zlatě jeví, ale člověk onu zlatavost "prohlédne".

V hlavní roli Emanuela Schikanedera a zároveň "fóglfengra" Papagena se představil Jiří Daniel. Temperament postavy byl Danielovi zdánlivě šitý na míru. Od počátku však byla znát jistá nepřirozenost, některé reakce vyzněly až jaksi naučeně. Jindy v místech, kde postava Schikanedera vyžadovala určitý nadhled a noblesu, hrál Daniel jakoby za sebe. Jeho zpěv byl naopak už zpěvem muzikálového herce připraveného na profesionální scénu. Jenom místy byla ve vyšších polohách znát trocha křeče a neuvolněnosti. Roli Schikanederovy manželky Eleonory a zároveň roli Královny noci – Marie Terezie si zahrála Markéta Pešková. Jejímu hereckému výkonu není co vytknout, naopak je třeba zmínit její noblesu a přesvědčivost především v roli Královny noci. Pěvecky se předvedla jako velmi zdatná sopranistka, ovšem při pokusu o operní zpěv, zvláště u závěrečných dlouhých hodnot, se ukázala neúplná kultivovanost jejího hlasu a ostrý zvuk diváka až bodal do uší. Daniel Rymeš zahrál Nicolase (člena Schikanederova hereckého souboru) a především prince Tamina ve velmi něžných intenzích. Třeba jej ale pochválit také za velmi dobrou a přitom nepřehnanou artikulaci. Michaela Baladová v obou svých rolích (Franziska a princezna Pamina) předvedla, že se nebojí odhodit ostych stranou. Obě role měla velmi svůdně a eroticky laděné. Jako u předchozích zpěváků nebyl ani její operní zpěv příliš srozumitelný. Ondřej Bábor v rolích Antonia a především Napoleona Bonaparta byl jediným hercem, který vystavěl své postavy zcela realisticky a promyšleně. Roli Napoleona navíc oddělil od Antonia větší dávkou mužnosti a sebevědomí. Pěvecky i herecky předvedl naprosto profesionální výkon. Linii o Schikanederovi s linií příběhu Kouzelné flétny spojovali tři radní: Katarína Mikulová, Kristýna Štarhová a Štěpán Kaminský. Většinou se jich týkaly ansámblové zpěvy, které místy nebyly úplně čisté, ale Katarína Mikulová se Štěpánem Kaminským předvedli, že by byli také zdatnými rapery.

Jiří Daniel a Markéta Pešková v představení ještě předvedli, že umí poměrně dobře stepovat. Choreografie Kateřiny Čadové nebyla úplně nejjednodušší a oba herci se s ní vypořádali dobře.

Představení končilo pozváním na raut spojený s koštem na jevišti podávaného vína, již zmíněným jmenováním sponzorů a závěrečnou mnohonásobnou děkovačkou za doprovodu písně s textem "čím divadlo může být", načež si sami herci odpověděli, že "vším". Když zhodnotím všechna pozitiva i negativa představení a připomenu, že hlavní postava hrála ptáčníka, nezbývá mi než herce doplnit, že divadlo může být třeba i po rozporuplném pocitu z představení mám na mysli kladný i záporný význam toho vyjádření - pěknou "ptákovinou".

Mario Buzzi: Pa-papapapa-pa-pa, libreto: Martin Sládeček. Dirigent: Pavel Šnajdr, režie: Lukáš Kopecký, scéna a kostýmy: Jitka Fleislebr, hudební nastudování: Dada Klementová, Mario Buzzi, Pavel Šnajdr,hudební doprovod: Brno Contemporary Orchestra, produkce: Michaela Žůrková. Schikaneder Jiří Daniel, Eleonora Markéta Pešková, Franziska GünschlMichaela Baladová, Nicolas Heurteur Daniel Rymeš, Antonio Arrigoni Ondřej Bábor, první radní Katarína Mikulová, druhý radní Kristýna Štarhová, třetí radní Štěpán Kaminský / Jonáš Florián . 12. dubna 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více