Pokus o singspiel Pa-papapapa-pa-pa je variací na Mozartovu Kouzelnou flétnu

16. duben 2015, 8:28

Pokus o singspiel Pa-papapapa-pa-pa je variací na Mozartovu Kouzelnou flétnu

Studenti ateliéru muzikálového herectví doc. Sylvy Talpové předvedli svou letošní poslední premiéru, konkrétně titul Pa-papapapa-pa-pa. Vypráví o kontroverzním rakouském herci a někdejším řediteli brněnské Reduty Emanuelu Schikanederovi, který byl autorem libreta Kouzelná flétna.

Příběh není nijak obsáhlý: jde o vystižení doby, kdy Emanuel Schikaneder přijíždí do Brna a uvažuje, jak naložit se zdejší kulturní zaostalostí. Nakonec se rozhodne těžit právě z nízké úrovně zdejšího publika a hraje singspiely, tedy žánry spíše pro nižší vrstvy. Paralelně s příběhem o Schikanederovi se na jevišti odehrávají parafrázované obrazy z Kouzelné flétny. Od té Mozartovy se liší především dobovou aktualizací postav – Královnou noci je Marie Terezie a Sarastru nahradil Napoleon.

Autor libreta Martin Sládeček dal před epičností příběhu přednost situačnímu humoru. Někdy je ovšem velmi znát snaha zavděčit se vtipem za každou cenu. Patrné to bylo především na začátku představení, kdy většina pokusů o vtip vyzněla do prázdna. Jen sem tam se nějaký divák zasmál na jevišti zazněvší vulgaritě, které bylo zbytečně mnoho. Od prvoplánových dvojsmyslů, jako když Schikaneder zpívá píseň se slovy "Takového fógla já mám" a doprovází ji pohyby pánve, až po zcela nezastřené vulgarity. Dalším typem nefungujících vtipů byly anachronismy nebo vyložené nesmysly, například jméno „Vládi Morávků“, současného režiséra působícího v divadle Husa na provázku, které se objevilo v písni o orchestrionu, nebo tvrzení, že Schikaneder vymyslel pojem "Gesamtkunstwerk". Autor se tímto vystavuje nebezpečí, že neznalý divák vtip nepochopí. Naopak dobře fungoval humor odvíjející se od brněnského nářečí "hantecu" a místních dobových germanismů.

Spontánně vtipné a nápadité byly díky interakci s divákem scény koštování vína,které umožnily jmenovat (skutečné) sponzory inscenace s dodatkem, že příště může na jevišti zaznít i naše jméno. Scénu, která diváky vybízela k adopci herců za desetikorunu, scénografie podpořila nasvícením velké desetikoruny s charakteristickým obrázkem brněnského Petrova nad jevištěm.

Paralela mezi příběhem Emanuela Schikanedera a Kouzelnou flétnou byla účelně vytvořena na základě podobnosti vztahů, výborně fungovala dobová aktualizace postav. V původní Kouzelné flétně jsou Královna noci a Sarastro nepřátelé, podobně jsou jako úhlavní nepřátelé představeni Marie Terezie, příslušnice rodu Habsburků a Napoleon. Královna noci sama hned několikrát během představení říká, že je už několik let mrtvá, což vysvětluje historický anachronismus a autor tím tak otevřeně dává najevo, že o tomto anachronismu ví. Přesto tato paralela úhlavních nepřátel na jevišti fungovala. Další spojnici představuje princezna Pamina (dcera Královny noci a ta po níž prahne hlavní záporná postava, zde Napoleon), tři radní jako paralela k třem pannám a fakt, že při vysvobozování sehraje klíčovou roli Papagenův důvtip (zde přepije Napoleona při koštovačce).

Autorem hudby a spoluautorem písňových textů je Mario Buzzi. Jeho hudba je bohatá, různorodá a žánrově nezařaditelná. Divák, který se před představením dozví, že "studenti 4. ročníku muzikálového herectví prostřednictvím téměř zapomenutého žánru singšpílu odvypráví příběh..." (citováno z webu Divadla na Orlí) by mohl očekávat, že se muzikáloví herci pokusí představení zazpívat operní technikou. Tyto snahy bohužel narazily buď na nekultivovanost projevu, nebo nesrozumitelnost textu při interpretaci. Lépe dopadly pokusy o citaci Mozartovy hudby z Kouzelné flétny v písních. Živá hudba v podání Brno Contemporary Orchestra byla doplňována hudbou reprodukovanou prostřednictvím jedné z rekvizit "redutského orchestrionu". Zajímavým zpestřením bylo rozestavění orchestru na začátku, kdy každý muzikant seděl v jiném rohu divadla, dále orchestr pokračoval z vyvýšeného jeviště za hrací plochou.

Režisér představení Lukáš Kopecký očividně neměl vyšší ambice než zaujmout diváka vtipem, stejně jako libreto (opět odkazuji na píseň "Takového fógla já mám"). Jeho záměr tak nutil herce k notné dávce podbízivosti, proto mnohé pokusy o vtip vyzněnly do ticha až trapna. Jedním z mála momentů, který v režii nesl druhý plán, bylo vytvoření trojúhelníku z rukou herců během písně o Napoleonovi. Znak svobody, rovnosti a bratrství podpořila hudební citace Marseillaisy.

Vyzdvihnout musím scénu Jitky Fleislebr, která evokovala zaostalost tehdejšího Brna instalací scény sestávající hlavně z palet, režijně fungovaly také opony ze zlatých třásní, skrze něž mohl divák vidět, co se odehrává "za oponou" Plnily i funkci symbolickou tím, že představovaly jakési "roztrhané zlato" nebo něco, co se zlatě jeví, ale člověk onu zlatavost "prohlédne".

V hlavní roli Emanuela Schikanedera a zároveň "fóglfengra" Papagena se představil Jiří Daniel. Temperament postavy byl Danielovi zdánlivě šitý na míru. Od počátku však byla znát jistá nepřirozenost, některé reakce vyzněly až jaksi naučeně. Jindy v místech, kde postava Schikanedera vyžadovala určitý nadhled a noblesu, hrál Daniel jakoby za sebe. Jeho zpěv byl naopak už zpěvem muzikálového herce připraveného na profesionální scénu. Jenom místy byla ve vyšších polohách znát trocha křeče a neuvolněnosti. Roli Schikanederovy manželky Eleonory a zároveň roli Královny noci – Marie Terezie si zahrála Markéta Pešková. Jejímu hereckému výkonu není co vytknout, naopak je třeba zmínit její noblesu a přesvědčivost především v roli Královny noci. Pěvecky se předvedla jako velmi zdatná sopranistka, ovšem při pokusu o operní zpěv, zvláště u závěrečných dlouhých hodnot, se ukázala neúplná kultivovanost jejího hlasu a ostrý zvuk diváka až bodal do uší. Daniel Rymeš zahrál Nicolase (člena Schikanederova hereckého souboru) a především prince Tamina ve velmi něžných intenzích. Třeba jej ale pochválit také za velmi dobrou a přitom nepřehnanou artikulaci. Michaela Baladová v obou svých rolích (Franziska a princezna Pamina) předvedla, že se nebojí odhodit ostych stranou. Obě role měla velmi svůdně a eroticky laděné. Jako u předchozích zpěváků nebyl ani její operní zpěv příliš srozumitelný. Ondřej Bábor v rolích Antonia a především Napoleona Bonaparta byl jediným hercem, který vystavěl své postavy zcela realisticky a promyšleně. Roli Napoleona navíc oddělil od Antonia větší dávkou mužnosti a sebevědomí. Pěvecky i herecky předvedl naprosto profesionální výkon. Linii o Schikanederovi s linií příběhu Kouzelné flétny spojovali tři radní: Katarína Mikulová, Kristýna Štarhová a Štěpán Kaminský. Většinou se jich týkaly ansámblové zpěvy, které místy nebyly úplně čisté, ale Katarína Mikulová se Štěpánem Kaminským předvedli, že by byli také zdatnými rapery.

Jiří Daniel a Markéta Pešková v představení ještě předvedli, že umí poměrně dobře stepovat. Choreografie Kateřiny Čadové nebyla úplně nejjednodušší a oba herci se s ní vypořádali dobře.

Představení končilo pozváním na raut spojený s koštem na jevišti podávaného vína, již zmíněným jmenováním sponzorů a závěrečnou mnohonásobnou děkovačkou za doprovodu písně s textem "čím divadlo může být", načež si sami herci odpověděli, že "vším". Když zhodnotím všechna pozitiva i negativa představení a připomenu, že hlavní postava hrála ptáčníka, nezbývá mi než herce doplnit, že divadlo může být třeba i po rozporuplném pocitu z představení mám na mysli kladný i záporný význam toho vyjádření - pěknou "ptákovinou".

Mario Buzzi: Pa-papapapa-pa-pa, libreto: Martin Sládeček. Dirigent: Pavel Šnajdr, režie: Lukáš Kopecký, scéna a kostýmy: Jitka Fleislebr, hudební nastudování: Dada Klementová, Mario Buzzi, Pavel Šnajdr,hudební doprovod: Brno Contemporary Orchestra, produkce: Michaela Žůrková. Schikaneder Jiří Daniel, Eleonora Markéta Pešková, Franziska GünschlMichaela Baladová, Nicolas Heurteur Daniel Rymeš, Antonio Arrigoni Ondřej Bábor, první radní Katarína Mikulová, druhý radní Kristýna Štarhová, třetí radní Štěpán Kaminský / Jonáš Florián . 12. dubna 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Nejčtenější

Kritika

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více