V pořadí pátý koncert desátého ročníku cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí...“ se konal v pondělí v Konventu Milosrdných bratří. Úvodní slovo obstarala samotná Barbara Maria Willi, jak je jejím dobrým zvykem. Vtip a jiskrnost slova včetně poznámky o barvení vlasů do odstínu programů (podotýkám, že byly ostře červenorůžové), navodily příjemnou až familiární náladu. Ta se proměnila, když byla obsazená téměř všechna místa a ztlumená světla. Lehce přisvícené pódium pouze s párem nízkých stoliček, stojánků a položených gotických harf dávalo tušit křehkou atmosféru nadcházejícího hudebního zážitku. O ten se postarala dvojice interpretek, zpěvaček a zároveň hráček na zmíněné gotické harfy, Hana Blažíková a Barbora Sojková. Obě ponořené do repertoáru staré hudby a se zkušenostmi s provozováním gregoriánského chorálu, což se nepochybně promítlo do jejich, dovolím si říci bezchybného výkonu. Celý koncert byl posluchačsky i muzikantsky potěšením, a kdo bude mít možnost tyto dvě dámy slyšet, ať neváhá.
Program úzce zaměřený na jednu repertoárovou formu středověké hudby byl sestaven ze španělských cantigas z třináctého století. Jednalo se o výběr těchto jednohlasých písní ze sbírky Cantigas de Santa Maria Alfonse X. řečeného Moudrý. Ta obsahuje kolem čtyř set zhudebněných textů oslavujících Pannu Marii a její skutky. Písní během večera zaznělo šestnáct a svou různorodostí a odlišnou melodikou ukázaly, že středověká hudba není nijak banální ani nezáživná (na základě bádání je zřejmé, že se na tvorbě podíleli jak hudebníci křesťanští, tak i muslimové a židé, kteří působili na Alfonsově dvoře – v několika skladbách byl tento orientální a ornamentální nádech slyšet). Pestrému vyznění však nejvíce napomohly samy interpretky. Ačkoli jde o repertoár jednohlasý a dobová praxe provádění není jednoznačně doložitelná, písně zazněly většinou s doprovodem harf a v unisonu obou hlasů. Mohli jsme ale také slyšet čistě sólový projev, jednoduchý dvojhlas nebo pouze instrumentální provedení. V důsledku proměnlivé modality písní a zřejmě i choulostivosti nástrojů bylo nutné častější ladění. Zpěvačky byly intonačně i výrazově přesvědčivé, jejich hlasy značně osobité. Hana Blažíková má poněkud průraznější a kovovější barvu, vyšší tóny zní krásně zářivě, spodní polohy jsou pevné. Naopak Barbora Sojková oplývá zabalenější a kulatější barvou, neztrácí však na výraznosti. Spojením hlasů dohromady vznikal zvláštní a zajímavý zvuk, ve kterém mírně dominovala barva první zmíněné. Jelikož jazyk písní byl galicijsko-portugalský, pochybuji, že někdo v sále rozuměl textům doslovně, avšak výrazem, procítěností a muzikálním podáním byl jejich obsah o mnoho bližší. Pokaždé však z toku slov zřetelněji vystoupilo spojení „Santa Maria“ – ani moc důrazně či příliš zbožně, ale patřičně prožitě.
Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby, a také jistota a klid, které až vnucovaly často pokašlávajícímu publiku. To bylo, dovolím-li si mluviti za něj, přes obecné nachlazení i velmi spokojené a vyžádalo si potleskem přídavek.
Závěrem stojí za zmínku poctivě vypracované programy, které obsahovaly originální i přeložené názvy a tematiky jednotlivých písní a průvodní slovo sepsané Hanou Blažíkovou. To podávalo historicko-sociologickou sondu do doby a prostředí vzniku písní, objasnění, co cantigas jsou z textového, hudebního a tvůrčího hlediska, a také přiblížení způsobu interpretace dobové, a zpěvaček samotných. Text byl dostatečně odborný a vyčerpávající a věřím, že velmi nápomocný návštěvníku koncertu, který se s provozováním a repertoárem středověké hudby dosud setkal jen okrajově, nebo vůbec. Jednou z informací, která je v textu obsažena je, že Alfons X. při tvorbě sbírky zaměstnával na dvacet sedm hudebníků a mezi nimi dokonce dvě ženy, což nebylo zrovna obvyklé. Záměr Sojkové a Blažíkové „rozhodly jsem se představit několik z těchto jedinečných písní ve velmi intimní atmosféře a pokračovat v tradici oněch žen – harfistek ...“ se včerejším koncertem povedl uskutečnit výtečně, zejména ve výrazech intimity a ženskosti.
Alfonso X. řečený Moudrý, sbírka Cantigas de Santa Maria/Písně o Svaté Marii (výběr). Hana Blažíková a Barbora Sojková, zpěv a hra na gotické harfy. 4. 11. 2013, Konvent Milosrdných bratří, v rámci cyklu Barbara Maria Willi uvádí…
Zatím nebyl přidán žádný komentář..