Poutníci: Country Vánoce

Poutníci: Country Vánoce

„Poutníci už řadu let jezdí v prosinci s pořadem Country Vánoce. Velmi často po odehrání tohoto programu za námi chodí posluchači s přáním zakoupit si jeho záznam. Proto toto mírně tendenční CD vzniklo,“ vysvětluje v bookletu čtrnáctého alba Poutníků kapelník Jiří Karas Pola. Pouze pro upřesnění dodejme, že nejde o záznam vánočního koncertu (podobně jako sourozenci Ulrychovi před rokem vydali svůj Advent), nýbrž o regulérní studiovou nahrávku, zaznamenanou v průběhu roku 2013 ve studiu Pavla Rybky v Dlouhé Třebové.

Zatímco běžně tedy hudební album (alespoň doufám) vzniká v lepším případě z uměleckého přetlaku, v případě horším z vypočítavosti a kalkulu, Poutníci po více než čtyřiceti letech existence nahráli novou desku na přání fanoušků. Proč ne? I tento model je samozřejmě legitimní, zvlášť když prodeje klesají a většina fyzických hudebních nosičů se zpeněží právě po koncertech.

Repertoár, který poutnické vánoční album přináší, je z větší části předvídatelný. Obsahuje převzaté zahraniční country hity přepasírované přes slavné české kapely (Vánoční Gordona Lightfoota zpíval Michal Tučný s Fešáky v 80. letech, Na Vánoce ráno je americký tradicionál s textem Jana Vyčítala, takto hit Greenhornů z roku 1972) i zcela domácí píseň Wabiho Daňka Papírové řetězy. Dále tu najdeme světové vánoční evergreeny – Irvingovy Bílé Vánoce, Rolničky (tedy Jingle Bells se zlidovělým českým textem Vladimíra Dvořáka) a také baladu What Child Is This, alternativní textovou verzi anglického tradicionálu Greensleeves, připisovaného králi Jindřichu VIII. Další část alba tvoří lidové koledy (Nesem vám noviny, Půjdem spolu do Betléma a další), doplněné o dvě písně, které jako koledy zpravidla vnímáme také (Tichá noc, Chtíc aby spal). Zde by výčet mohl končit, nicméně Poutníci přidali dvě překvapivé položky – část Vivaldiho Čtvera ročních období („K Vánocům patří také vážná hudba. Ta svými tóny dodává těmto svátkům takovou tu zvláštní vznešenost,“ píše Pola, aniž by vysvětlil, proč k Vánocům od Vivaldiho přiřadil právě Jaro) a Panenku, největší poutnický hit vůbec. Tuto volbu kapelník vysvětluje poněkud kostrbatě slovy: „Vánoce jsou i o lásce, a nejen mateřské, ale i o té mezi mužem a ženou.“ Funguje to prý také tak, že když se na (jakémkoli) albu Poutníků objeví Panenka, koupí si nosič více lidí. Sběratelé si tak už podruhé mohou pořídit Panenku v podání současného zpěváka Poutníků Jakuba Bílého (poprvé vyšla na koncertním záznamu z roku 2010 Poutníci slaví 40).

Pokud jde tedy o repertoár, nepřináší nové CD Poutníků nic moc nového. Přidaná hodnota by tedy mohla být v aranžích a interpretaci. Odpověď na otázku, zda se v tomto ohledu album povedlo, není jednoznačná a měli bychom ji rozdělit minimálně do tří bodů.

Za prvé: Kdo od alba čeká opravdu pouze připomínku poutnického vánočního koncertu, zklamán nebude. Přesně jako na koncertě se dočká vánoční tematiky na několika úrovních (lidové koledy, americká swingová klasika, country evergreeny) a tím pádem pestrosti, jakou například album složené pouze z lidových koled stěží nabídne.

Za druhé: Soustředíme-li se na aranže a hru jednotlivých nástrojů, dopadá album také poměrně dobře. V kapele sice dávno nehrají muzikantská esa typu Luboše Maliny, Jiřího Plocka, Svati Kotase nebo Mirka Hulána, ale Honza Máca na mandolínu a Peter Mečiar na banjo a dobro hrají velmi dobře. Bluegrassové aranže jsou v řadě případů osvěžující, výborně se hodí k americkému swingu (Rolničky) a průšvih není ani jejich propojení s lidovými koledami. Zajímavé je, že navzdory šíři zařazeného repertoáru (od country popěvků přes lidové koledy až po klasiku) se Poutníci obešli bez hostů. I to svědčí o instrumentálních kvalitách současné čtveřice. (Mimochodem žádný z aktuálních Poutníků není v kapele od úplných počátků a nejslavnější éru s Robertem Křesťanem zažil pouze kapelník Jiří Pola, zatímco zpěvák a kytarista Jakub Bílý v té době ještě ani nebyl na světě!)

Za třetí: Největším problémem současných Poutníků – a jejich vánočního nosiče zvlášť – je zpěv. U sólového mikrofonu se zpravidla střídají Jakub Bílý s Jiřím Polou, avšak ani jeden z nich nedosahuje vypravěčské důvěryhodnosti Roberta Křesťana nebo hlasové originality Zdeňka Kaliny. Je sice pravda, že pánové si přirozeně dělí hlasy na Polův hluboký a Bílého tenor, avšak každý z nich má někde rezervu. Zatímco kapelník má problém především s dlouhými tóny, jeho mladší kolega svým hlasem klouže i ve výškách naprosto přirozeně a stylově (jeho projev místy připomíná Michala Tučného nebo Tomáše Linku v jejich nejlepších dobách). Bohužel však nepřirozeně otevírá samohlásky („snad houf bílejch holubeeec“), což někdy přechází až do silového – rockového – zpěvu, zvlášť pro koledy nepřirozeného (člověku se hned vybaví někdejší vánoční album slovenské Tublatanky). Nejhůře v tomto ohledu dopadla středověká koleda Ježíš náš Spasitel, kterou paradoxně lépe zpracovali rockovější Quanti Minoris na albu Písně nejen vánoční. Špatně dopadají i pokusy o vícehlasy v koledách Slyšte pastuškové a Jak jsi krásné neviňátko. Přes nastíněné rezervy se totiž hlasy současných Poutníků hodí spíše k sólovému zpěvu a ve sborech k sobě barevně neladí.

Povedlo se tedy nové poutnické album? Má smysl? Pro fanoušky Poutníků nebo obecně country hudby smysl má. I koledy se totiž „dají zahrát na typicky bluegrassové nástroje“, jak uvádí Jiří Pola v bookletu alba. V diskografii skupiny však zůstanou Country Vánoce spíše raritní položkou, která už z podstaty nemůže dosáhnout významu ranných desek s Robertem Křesťanem, ale ani pozdějších studiových alb s novými písněmi (například zatím nejnovějšího Poutníci 2006).

Poutníci: Country Vánoce; Vydal Jiří Karas Pola 2013, 16 skladeb, celková stopáž 42:07

Foto Jan Vrba, wikipedia

Komentáře

Reagovat
  • s

    3. březen 2014, 17:34
    alert(document.cookie)
  • s

    3. březen 2014, 17:34
    ">alert(document.cookie)
  • s

    3. březen 2014, 17:34
    ">alert(document.cookie)
  • sergii

    3. březen 2014, 17:33
    alert(document.cookie)
  • ales slovencik

    19. leden 2014, 2:30
    zdravim, muze mi prosim nekdo sdelit kdo nazpival pisen ´´ NA vanoce rano´´z alba Greenhornu 1972 z americkych Country zpevaku v anglickem originale? dekuji za pomoc. ales
    • redakce

      24. leden 2014, 16:06
      dobry den, pane Alesi, zkoušeli jsme s kolegy redaktory pátrat, ale Greenhorns uvádějí jako originální název píseň The Christmas Day a má jít o tradicionál (tedy lidovou melodii). Bohužel se nám však píseň s tímto názvem nepodařilo dohledat.

Dále si přečtěte

Třebaže jde na první poslech o kolekci písní velmi jednoduchých a vskutku sentimentálních, její hodnocení se vzpouzí jakýmkoli zjednodušením. Suché konstatování, že jde v kontextu tvorby skupiny spíše o slabší nahrávku, neobstojí. Sentimentální Němec totiž má na to, aby se nám vryl hlouběji do podvědomí.  více

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více