Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.
Před samotným začátkem před publikum předstoupila ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, divákům popřála krásný večer a krátce představila nadcházející sezonu. Poté poděkovala všem, kteří filharmonii finančně podporují, a také divákům za stálou přízeň. Připomněla také nedávný podpis smlouvy o počátku stavby očekávaného koncertního sálu a na závěr se omluvila za výše zmíněnou změnu programu. Zkrácená první polovina patřila symfonické básni Richard III. Bedřicha Smetany (1824–1884). Skladatel v ní sáhl po shakespearovském námětu, který mu skýtal srozumitelný mimohudební obsah skladby. Ať už posluchači tragický Richardův příběh znají nebo ne, Filharmonie Brno jim ho předala s patřičnou grácií. Hned po rytmicky přesném začátku orchestr překvapil energií, kterou do hry vkládal a kterou doplnil velice povedenou prací s dynamikou. Vyznívala hezky jak v náhlých skocích, tak na delších gradujících plochách. Celá filharmonie výborně ladila, a až na drobné rytmické rozhození mezi smyčcovými a žesťovými nástroji v první polovině skladby, byla i velmi dobře sehraná. To se projevilo především při několika náhlých zásecích nebo při změnách tempa, které se orchestru povedly bez většího problému.
Ačkoliv byla přestávka po necelých dvaceti minutách nezvyklá, její zařazení i po zkrácené první půlce byl dobrý tah, neboť po ní následovala téměř sedmdesáti minutová Symfonie č. 7 rakouského skladatele Antona Brucknera (1824–1896). Dílo autorovi přineslo definitivní široké uznání, mělo premiéru 30. prosince 1884 a tudíž tento rok připomínáme 140. výročí od jeho vzniku. Podobně jako v první polovině zaujala Filharmonie Brno i po přestávce pod Daviesovým vedením především velice dobrou prací s dynamikou, zejména v dlouhých gradujících plochách a energií vkládanou muzikanty do hry. Během provedení tohoto monumentálního díla nedošlo k většímu zaškobrtnutí. Až na dvě drobná místa ve II. a III. větě byl orchestr rytmicky perfektně sehraný. Smyčce ladily velice dobře a zaujaly také krásným plným tónem. S větším problémem s laděním a některými nástupy se ovšem potýkaly lesní rohy a zejména wagnerovy tuby. Většinou se jednalo pouze o začátek fráze a poté bylo ladění napraveno, přesto se těchto neladících míst v provedení objevilo hned několik, zejména v závěrečné větě. Ostatní žestě s laděním takový problém neměly. Kromě samotného závěru II. a úvodu IV. věty ladily velice dobře. Za zmínku stojí krátká, přesto velice povedená fanfára ve větě první, při které hráči na žestě kromě křišťálově čistého ladění předvedli ukázkově sehraná staccata.
I přes několik zmíněných nedostatků lze provedení obou skladeb označit za povedené. Dennis Russell Davies dokázal z orchestru dostat patřičnou vášeň a energii, které nedělnímu programu velice prospěly. Filharmonie Brno tak do nové sezony vykročila pravou nohou a nezbývá než doufat, že se v podobném duchu ponese sezona celá.
Bedřich Smetana: Richard III., op. 11
Anton Bruckner: Symfonie č. 7 E dur, WAB 107
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
neděle 15. září v 19 hodin, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..