Pozoruhodné a okouzlující Stockhausenovo Fresco

20. říjen 2024, 18:00
Pozoruhodné a okouzlující Stockhausenovo Fresco

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary Orchestra, Mladých brněnských symfoniků a Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima Hanouska, Pavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámala.

Stochausenovo Fresco je skladba pro čtyři prostorově oddělené ansámbly blíže nespecifikovaného uskupení. Nejedná se o typické symfonické dílo, nýbrž o jeden z několika dramaturgických experimentů, které skladatel podnikl na přelomu 60. a 70. let minulého století. Kompozice, jenž nese podtitul Zvuky stěn k meditaci, sestává z extrémně protažených glissand, trylků a dalších způsobů zacházení s dlouhými tóny, které byly obohaceny o pauzy a četná, náhlá a výrazná zesílení. Fresco trvá přibližně pět hodin a diváci se mohou během tohoto času libovolně pohybovat a kdykoliv přijít nebo odejít, na což bylo brněnské publikum upozorněno jak v programu, tak na informační ceduli ve foyer Besedního domu. Každá ze čtyř skupin, pro které je kompozice napsaná, hrála tři různě dlouhé zvukové plochy, mezi kterými se nacházejí pauzy. Často tak byly k slyšení pouze dvě nebo tři skupiny.

Muzikanti byli v sobotu, podle předepsaných pokynů, rozděleni do čtyř skupin. První (gruppe I, dirigent a klavírista Pablo Druker) sestávala z dechových nástrojů, bicích a klavíru, a byla umístěna na pódiu sálu. Druhá skupina (gruppe II, dir. Pavel Šnajdr) hrála v jedné řadě podél oken v předsálí a složena byla pouze ze smyčců. Třetí skupina (gruppe 3, dir. a saxofonista Radim Hanousek) se nacházela v zadní části balkónu a byla obsazena smyčci a dechy. Poslední, čtvrtá skupina (gruppe IV, dir. a houslista Tomáš Krejčí), taktéž čistě smyčcová, hrála z prostoru vedle sálu, který je typicky vyhrazen pouze pro zaměstnance a účinkující. Netypicky uspořádaný byl také prostor koncertního sálu, v němž se místo židlí uspořádaných do řad, nacházelo pouze několik židliček rozmístěných po prostoru, jenž byly doplněny o polštáře nebo deky. Diváci si tak mohli sednout kam chtěli a mohli si dokonce lehnout na zem, a třeba si i zavřít oči a nechat se unášet dlouhými tóny.

Samotná produkce začala již před 17. hodinou avizovanou jako začátek akce. Příchozí diváci nepřišli do ticha, ale již do rezonujících prostorů Besedního domu. V první řadě je potřeba podotknout, že Besední dům a zvolené rozmístění ansámblů fungovalo s Frescem naprosto geniálně. Diváci se mohli dostat do míst, kde slyšeli všechny v tu chvíli hrající plochy zároveň (např. střed sálu BD), téměř pouze jeden ansámbl (prostor pro zaměstnance s gruppe III) nebo kde bylo skoro ticho, každému podle jeho chuti a potřeby. Jednoznačnou pochvalu si zaslouží také úplně každý účinkující, který se uvedení tohoto projektu účastnil. Přestože skladba nebyla pro jednotlivé muzikanty technicky náročná, vyžadovala silnou a dlouhou koncentraci. Ačkoliv se mezi jednotlivými zvukovými plochami nacházely pauzy, některé z úseků byly delší jak hodinu a půl. Jediné, co bránilo čistému vyznění Stockhausenova Fresca, byla akce na zahrádce přilehlého podniku Morgal, které se účastnil i poměrně hlasitý DJ. Jeho hudba byla však slyšet pouze ve foyer a na schodech směřujících k sálu.

Závěr letošní Expozice nové hudby nabídl publiku neopakovatelný zážitek, za který si dramaturg Daniel Matej zaslouží pochvalu. Každý divák si mohl vybrat, zda v místě konání setrvá dvacet minut, nebo si vyslechne celých pět hodin. Často až hypnotické zvuky rezonovaly prostorem Besedního domu a bylo jedno, zda se posluchači aktivně zaposlouchali do zvuku glissand, zda meditovali nebo zda si utřiďovali své myšlenky a Fresco bylo pouhý podkres pro jejich vnitřní pochody. I zmíněná diskotéka na zahrádce Morgalu ve výsledku pokládá otázku, zda to kompozici neposunulo ještě výše a zda by si to sám Stockhausen takto nepřál. Zakončení, stejně jako celý letošní ročník Expozice nové hudby lze označit za velmi zdařilý.

Karlheinz Stockhausen: Fresco, česká premiéra

Pablo Druker – umělecký vedoucí

Monika Pasiecznik – kurátorka

Brno Contemporary Orchestra

Mladí brněnští symfonikové

členové Filharmonie Brno

Pablo Druker, Radim Hanousek, Pavel Šnajdr, Tomáš Krejčí, Pavel Zlámal – dirigenti

sobota 19. října v 17 hodin, Besední dům

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více