Pretty Woman po roce září také v Brně

12. září 2021, 19:00
Pretty Woman po roce září také v Brně

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.

Není potřeba představovat snímek a kasovní trhák z roku 1990, v němž v hlavní rolích zářili Julia Roberts a Richard Gere. Ostatně na tento celuloidový ikonický příběh o prostitutce, která přišla ke štěstí a lásce s miliardářem, si divák brněnské muzikálové produkce nejednou vzpomene při replikách některých šatů nejen hlavní hrdinky. Film inspirovaný divadelní hrou Pygmalion, v níž bohatý muž vyvede chudou ženu z ulice a "vymodeluje" z ní dámu (jedním dechem mluvíme také o divadelním muzikálovém velehitu My Fair Lady), měl kouzelnou atmosféru počátků devadesátek, kterou se snaží uchovat také divadelní adaptace: v muzice, kostýmech a celkovém dobovém odéru.

Pro pořádek a jako vstupní plus brněnské inscenace nutno připomenout, že světová premiéra show Pretty Woman: The Musical se odehrála v Oriental Theater v Chicagu v březnu 2018 a hrála se pět týdnů až do 15. dubna, aby byla přesunutá na Broadway. Kromě amerických inscenačních verzí se tato muzikálová novinka objevila v září 2019 v Hamburku a v únoru 2020 v Londýně. Oficiální westendská premiéra proběhla v březnu 2020 a kvůli covidovým omezením muselo uvádění titulu vzápětí také skončit. Městské divadlo Brno opět dostálo své pověsti pohotové hudební arény, kde se divák potkává se současnými muzikálovými trendy a novinkami – inscenaci nazkoušelo už v loňském září a z výše uvedených pandemických důvodů ji před publikum mohlo postavit až nyní.

Jaká tedy brněnská Pretty Woman je? Režisér brněnské inscenace a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša, který měl možnost zhlédnout titul autorů Garry Marshalla, Jonathana Fredericka, Lawtona, Bryana Adamse a Jima Vallanceho už v Chicagu, připravil svižnou tříhodinovou inscenaci, v níž se divák střídavě směje i dojímá. Tady není možné kalkulovat s překvapováním hlediště, které důvěrně celou love story a také mnohé výjevy z ní už tři desetiletí důvěrně zná. V této inscenaci musí být divák zasažený kvalitou nastudování: bravurně odehranou i zazpívanou hudbou a špičkovým muzikálovým herectvím. A tím vším brněnská inscenace v retro stylu roku 1990 disponuje.

pretty_woman_foto_MdB_03

Hudebnímu nastudování Dana Kalouska, který premiéru také dirigoval, lze vytknout máloco. Všechny písničky mají ražbu devadesátých let a hudební projev Briana Adamse je nevtíravý a posluchačsky velmi srozumitelný i přístupný. Převažuje tady kombinace žánrů jako je pop a rock. A diváka možná mile překvapí, že se hudební polohy inscenace nakrátko stočí také k jazzu a klasické opeře a v jednom momentě se tyto naoko nesourodé žánry dokonce prostupují. Možná lze prozradit, že ústřední melodie z filmu v samotném příběhu nezazní jen v polovině představení publikum zachytí její názvuk. Divák ale o Pretty Woman nepřijde a celé téma zazní až při děkovačce, jak to předepsali autoři.

Vítejte v Hollywoodu, zazní na začátku i na konci celého kusu, snad aby si divák uvědomil, že v této továrně na sny je možné skutečně cokoliv. A právě sem diváky příběh zavede. Scénograf Christoph Weyers musel vyřešit požadavek na častá střídání prostředí, a tak vstupní foyer hotelu Beverly Wilshire i jeho nejvyšší apartmá často vystihují jen kreslené sjíždějící kulisy. Výprava je ale funkční a divák ve vstupním výjevu z hollywoodské ulice ocení i vtípek jakým je třeba plakát na film Míle od domova, v němž hrál hlavní roli Richard Gere a jehož jméno z této reklamy také ční.

pretty_woman_foto_MdB_02

Většina rolí je alternovaných, v prvním premiérovém obsazení se v hlavní rolích uvedli Svetlana Janotová a Petr Štěpán. Je potěšitelné, že nijak neimitují své slavnější americké kolegy z filmu. Janotová dokáže rozehrát vtípek, ani jako oražená prostitutka nepřekračuje hranici vkusu a její pěvecká sólová čísla s táhlými zakončeními jsou požitkem pro uši. V inscenaci má dobře vybalancovanou polohu přidrzlé holky z ulice a sexuální služebnice do podoby spanilé labutě, která našla svoji hrdost, duši, cenu a konečně i ženicha. Toho suverénně hraje Petr Štěpán, na jehož výkonu lze cenit, že nepředvádí jen do mamonu zahleděného bonvivána, ale také bez cukrkandlové pachutí zvládne proměnu do hromotluka uvědomujícího si význam a cenu lásky.

Jak již jsem uvedl, mile mě v této přece jen nasládlé limonádě, překvapily skvěle rozehrané valéry komiky a humoru. Ve vedlejších rolích se v tomto směru opravdu velmi blýskli Kristýna Daňhelová, Robert Jícha a Daniel Rymeš. Toto trio (které místy vydatně šlape na paty hlavním představitelům) přináší ve svých rolích na jeviště výtečný humor. Rymešovo taneční číslo s Jíchou budí oprávněné salvy smíchu, prvně jmenovaný herec v roli hotelového pikolíka skvěle pracuje s gestikou, mimikou a komplexním tanečním projevem. Daňhelová v roli ofrklé šlapky Kit si hlediště získá mimořádným pěveckým projevem s působivě vystavěnými a interpretovanými feelingovými polohami. Dokáže i v malé replice udělat vtip a herecky jej jakoby mimoděk hodit vděčnému publiku.

pretty_woman_foto_MdB_01

K těmto individuálním projevům připočtěte naplno rozehraná sborová čísla a zdatnou taneční i pěveckou company a v úhrnu máte zdařilou hudebně lyrickou komedii, která divákům nabídne vše, za čím na muzikály chodí. Brněnská Pretty Woman se prostě i s roční odstávkou povedla a divadlo na Lidické ulici má vděčný a zřejmě i dlouho vyhledávaný, veselý stejně jako jímavý muzikálový hit.

Městské divadlo Brno

Garry Marshall, Jonathan Frederick Lawton, Bryan Adams, Jim Vallance

Pretty Woman

Režie a úprava: Stanislav Moša

Překlad: Zdeněk Bartoš

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Josef Javora

Klavírní výtah: Zdeněk Bartoš

Úprava hudebního aranžmá: Daniel Kyzlink

Scéna: Christoph Weyers

Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová

Choreografie: Michal Matěj

Sbormistr: Dan Kalousek

Korepetice: Monika Jakubíčková, Jaroslava Michalíková

Světelná režie: David Kachlíř

Zvuková režie: Michal Hula

Zvuková supervize: Jiří Topol Novotný, Petr Gazdík

Dramaturgie: Miroslav Ondra

První premiéra 11. září 2021 na Hudební scéně MdB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce