Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetsky.
Čtvrteční večer zahájil Houslový koncert a moll Antonína Dvořáka (1841–1904). V díle, jenž patří k vrcholům autorova slovanského období, se spojuje nápaditě upravená tradiční forma instrumentálního koncertu se silnými vlivy lidové hudby, které se projevují zejména ve výrazné melodice. Orchestr pod vedením Michaela Schønwandta začal přesně a dobře si poradil i s výrazně rytmizovanými pasážemi. Podobně přesvědčivě započal svůj part i houslista Alexander Sitkovetsky, který si už v samém úvodu musel poradit s kratšími, přesto náročnými běhy, které byly zakončeny na velmi vysokých tónech. V případě první výšky nenastal žádný problém, při druhém takovém zakončení ale sólistovi nejvyšší tón nezaladil zcela přesně. To bylo ale jen malé zaváhání, které se později už neopakovalo. Sitkovetsky brněnskému publiku dokázal, že disponuje velice dobrou techniku, kterou skladba prověřila v rychlých pasážích, náročnějších rytmech, dvojhmatech nebo opakujících se oktávových skocích. Oproti tomu zpěvná, lyrická místa dala naplno vyznít houslistovu krásnému sametovému tónu. Jeho hra byla ale v pár místech lehce utopená v celkovém zvuku orchestru, což bylo do jisté míry zapříčiněno i nepříznivou akustikou Janáčkova divadla.
Orchestr pod Schønwandtovým vedením předvedl obstojný výkon. Během díla nedošlo, v rámci orchestru samotného, k většímu problému v souhře, práce s dynamikou byla pěkná a skvěle se povedly krátké sólové vstupy jednotlivých nástrojů. Provedení Dvořákova koncertu by neuškodila o něco větší energie. Nebylo tomu ale tak, že by muzikanti hráli bez nasazení, pouze výsledku v některých místech chyběla výrazová špička. Té se posluchači dočkali až v závěrečné větě, kde zejména v jejím samém začátku dirigent perfektně navedl orchestr k výrazovým rozdílům mezi doprovodem sólisty a místy, kde měla filharmonie hlavní slovo. Muzikantům se na výbornou povedly také jednotlivé změny tempa, ať prudké nebo naopak pozvolné. Obzvláště během třetí věty se však objevilo několik míst, ve kterých nebyl orchestr se sólistou úplně sehraný. V těchto pasážích by neuškodilo, kdyby dirigent na houslistu o něco lépe reagoval. První polovinu koncertu zakončil přídavek sólisty, který bez sebemenšího zaváhání provedl Sarabandu z Partity d moll Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750).
Druhá polovina večera patřila Jeanu Sibeliovi (1865–1957) a jeho Symfonii č. 1 e moll. Ačkoliv dílo nevychází z konkrétního mimohudebního obsahu, je v něm patrná inspirace finskou kulturou, přírodou a folklórem. Kompozice začíná rozsáhlejším klarinetovým sólem, pod kterým se ozve pouze několik úderů tympánů. Klarinetista nezaváhal a sólo se mu velice povedlo. Po celou jeho dobu se držel v nízké dynamice, ale obzvláště v jeho zakončení předvedl naprosto ukázkové pianissimo. Po nástupu smyčců se hudebníkům pod Schønwandtovým vedením povedlo naprosto ukázkové accelerando a celkově všechny změny tempa se orchestru podařily velmi dobře. Od prvních tónů bylo slyšet, že dirigentovi Sibeliova hudba sedí o něco lépe než ta Dvořákova. Pod jeho taktovkou byla filharmonie dobře sehraná a tam kde to bylo zapotřebí, se orchestr nebál do hry vložit potřebnou energii. K výraznějšímu zaváhání došlo jen v pár místech: na konci první věty nebyla pizzicata smyčců stoprocentně sehraná, k lehkému rozhození orchestru došlo i na konci věty třetí a v krátké vyhrávce kontrabasů v závěrečné větě také chyběla větší usazenost. Oproti tomu všechna krátká, přesto technicky náročná sóla, která se objevovala v různých nástrojích orchestru, vyzněla naprosto perfektně.
Poslední koncert filharmonické sezóny nabídl dvě díla, která v sobě nesou výraznou inspiraci lidovou kulturou, první českou a druhé finskou. Ačkoliv se v interpretaci objevilo několik chyb, výkon sólisty ani Filharmonie Brno pod vedením Michaela Schønwandta vůbec nebyl špatný a jednalo se o hezké a důstojné rozloučení se sezónou 2023/24.
Antonín Dvořák: Houslový koncert a moll op. 53
Jean Sibelius: Symfonie č. 1 e moll op. 39
Alexander Sitkovetsky – housle
Filharmonie Brno
Michael Schønwandt – dirigent
čtvrtek 20. června v 19:00, Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..