Prorok větru v české premiéře

Prorok větru v české premiéře

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.

Biavaschiho kniha vypráví o flétnistovi Nátanovi překonávajícím osobní i tvůrčí krizi a uměleckou vyhořelost poznáváním sebe sama skrze rozmluvy s Větrem. Během této vnitřní cesty poznává flétnista radosti i strasti lidské existence. Jeho poznání má vyústit v hudbu, která dává život. Symbolický, místy až naivně alegorický jazyk upomíná ponejvíce na Coelhova Alchymistu a podobně laděné knihy. Ani Prorok větru totiž nešetří velkými slovy (s velkými písmeny a vyprázdněnými pseudo-meta-významy) jako Pravda, Svoboda, Dokonalost, Hlas nebo Poznání. Zatímco Coelhův Alchymista ještě jakž takž zdařile balancuje na hraně kýče a filosofie, Prorok větru – alespoň tedy jeho zhudebněné úseky – působí nezvykle plytce, prvoplánově, naivně a místy až samoúčelně. Každé druhé slovo tady mělo speciální, ba takřka mystický význam. Při takovém plýtvání „velkými slovy“ je však jakákoliv, byť i dobře a upřímně míněná snaha o sdělení duchovní myšlenky, redukována na prostou a nic neříkající alegorii operující s nesmírně složitými významy jako je dokonalost nebo poznání. Tedy s idejemi, se kterými si i ti největší filosofové lidského věku lámou hlavu a svádějí s nimi přinejlepším patové zápasy. Člověku se z toho až točí hlava, když si uvědomí veškeré sémiotické implikace takových slov a to je možná jejich největší problém. Ve své velikosti se stávají nepopsatelnými a zůstávají bez významů. Že se podobná látka dá zpracovat literárně vkusně, nepateticky a s opravdovým lidským a uměleckým přesahem dokazuje například Hesseho Siddhártha.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova

Literární vložky doprovázela videoprojekce Marty Carino, která se rozhodla upozornit na pustošení planety Země, na nesmyslné lidské konflikty a na službu člověka hmotným věcem a mamonu. Společnost se kritizuje vždycky dobře a pomineme-li fakt, že představení tohoto typu by bez současné techniky nebylo myslitelné, udeřila autorka v mnoha případech hřebíček na hlavičku. Je nicméně zvláštní, že se žádný z těchto společensko-kritických uměleckých počinů neobrací také k opačným stránkám lidského života. Kde zůstalo připomenutí umělecké tvořivosti a jiných kladných vlastností člověka? Kde je hudba, malba, socha? Kde najít lidskou sounáležitost při živelných katastrofách a kde humanitární pomoc? Vždyť i toto představení může určitým způsobem představovat kladné aspekty lidské existence. Ale to nevadí, ostatně ani takové Koyaanisqatsi není k lidem spravedlivé a kritika společnosti byla pouze jedním z prvků promítaného záznamu. Lesy, horské hřebeny a tekoucí bystřiny byly nejen pastvou pro oko, ale dobře podmalovávaly hudbu Martiny Komínkové. V těch okamžicích, kdy se zdánlivě nesnažila nic sdělit, byla totiž videoprojekce nejsilnější a nejlépe nacházela svoje místo vedle hudby.

Právě ona totiž byla nejzajímavější součástí představení a nepochybně by dokázala fungovat i sama za sebe. Martina Komínková zdařile využívala efektu echa, které je schopno zaplnit prostor hudbou, již by jinak nebylo myslitelné sólovou hrou vytvořit. Výtečné bylo také užití looperu, který dal flétnistce možnost zkomponovat celé dlouhé pasáže meditativní minimalistické hudby. A ta by k posluchačům mohla promlouvat mnohem niterněji než předčítaná slova Biavaschiho knihy. Právě onen sugestivní, něžný, hřejivý a laskavý tón celé řady fléten, které Komínková rozeznívala, by sám o sobě dokázal ztišit lidské nitro, aby v sobě hledalo a nacházelo odpovědi na vlastní metafyzické otázky. Nikoliv absolutní, ale relativní a osobní, vyvěrající ze zkušenosti, tužeb a potřeb každého člověka. Beze slov by se možná projektu podařilo sdělit poselství mnohem srozumitelnějším a méně alegorickým jazykem.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova_01

Sympatická byla režijní stránka – prostá scéna, které dominovalo především různobarevné nasvícení zobrazující jednotlivé části příběhu, fungovalo více než dobře. Stěna modře nasvíceného dýmu sugestivně evokovala zvolna se vlnící vody moře. Příběh nepotřeboval divokých režijních zvratů, pro cílené meditativní tempo fungovala tedy režie více než dobře.

Prorok větru patří nepochybně mezi ty zajímavější projekty, které současná hudební scéna nabízí a jistě nalezne široký zástup lidí, pro které bude magnetem. Současně se však jedná o dílo stylově natolik vyhraněné, že snaha o sdělení absolutních životních pravd a postojů může být někomu i proti srsti. Názor si však musí každý udělat sám.

Prorok větru: multižánrový projekt podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho v českém překladu Ivany Hlaváčové

Flétny, zpěv a další: Martina Komínková

Umělecký přednes ze záznamu: Šimon Obdržálek

Scénář a hudba: Martina Komínková

Režie: Ema Pantano

Videoprojekce: Marta Carino

Umělecká supervize Massimiliano Zanoni

Technická spolupráce Radek Komínek a Petr Šplíchal

Divadlo na Orlí, 3. listopadu 2019

Prorok větru/ foto Jana Šuplerová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více