Prorok větru v české premiéře

Prorok větru v české premiéře

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.

Biavaschiho kniha vypráví o flétnistovi Nátanovi překonávajícím osobní i tvůrčí krizi a uměleckou vyhořelost poznáváním sebe sama skrze rozmluvy s Větrem. Během této vnitřní cesty poznává flétnista radosti i strasti lidské existence. Jeho poznání má vyústit v hudbu, která dává život. Symbolický, místy až naivně alegorický jazyk upomíná ponejvíce na Coelhova Alchymistu a podobně laděné knihy. Ani Prorok větru totiž nešetří velkými slovy (s velkými písmeny a vyprázdněnými pseudo-meta-významy) jako Pravda, Svoboda, Dokonalost, Hlas nebo Poznání. Zatímco Coelhův Alchymista ještě jakž takž zdařile balancuje na hraně kýče a filosofie, Prorok větru – alespoň tedy jeho zhudebněné úseky – působí nezvykle plytce, prvoplánově, naivně a místy až samoúčelně. Každé druhé slovo tady mělo speciální, ba takřka mystický význam. Při takovém plýtvání „velkými slovy“ je však jakákoliv, byť i dobře a upřímně míněná snaha o sdělení duchovní myšlenky, redukována na prostou a nic neříkající alegorii operující s nesmírně složitými významy jako je dokonalost nebo poznání. Tedy s idejemi, se kterými si i ti největší filosofové lidského věku lámou hlavu a svádějí s nimi přinejlepším patové zápasy. Člověku se z toho až točí hlava, když si uvědomí veškeré sémiotické implikace takových slov a to je možná jejich největší problém. Ve své velikosti se stávají nepopsatelnými a zůstávají bez významů. Že se podobná látka dá zpracovat literárně vkusně, nepateticky a s opravdovým lidským a uměleckým přesahem dokazuje například Hesseho Siddhártha.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova

Literární vložky doprovázela videoprojekce Marty Carino, která se rozhodla upozornit na pustošení planety Země, na nesmyslné lidské konflikty a na službu člověka hmotným věcem a mamonu. Společnost se kritizuje vždycky dobře a pomineme-li fakt, že představení tohoto typu by bez současné techniky nebylo myslitelné, udeřila autorka v mnoha případech hřebíček na hlavičku. Je nicméně zvláštní, že se žádný z těchto společensko-kritických uměleckých počinů neobrací také k opačným stránkám lidského života. Kde zůstalo připomenutí umělecké tvořivosti a jiných kladných vlastností člověka? Kde je hudba, malba, socha? Kde najít lidskou sounáležitost při živelných katastrofách a kde humanitární pomoc? Vždyť i toto představení může určitým způsobem představovat kladné aspekty lidské existence. Ale to nevadí, ostatně ani takové Koyaanisqatsi není k lidem spravedlivé a kritika společnosti byla pouze jedním z prvků promítaného záznamu. Lesy, horské hřebeny a tekoucí bystřiny byly nejen pastvou pro oko, ale dobře podmalovávaly hudbu Martiny Komínkové. V těch okamžicích, kdy se zdánlivě nesnažila nic sdělit, byla totiž videoprojekce nejsilnější a nejlépe nacházela svoje místo vedle hudby.

Právě ona totiž byla nejzajímavější součástí představení a nepochybně by dokázala fungovat i sama za sebe. Martina Komínková zdařile využívala efektu echa, které je schopno zaplnit prostor hudbou, již by jinak nebylo myslitelné sólovou hrou vytvořit. Výtečné bylo také užití looperu, který dal flétnistce možnost zkomponovat celé dlouhé pasáže meditativní minimalistické hudby. A ta by k posluchačům mohla promlouvat mnohem niterněji než předčítaná slova Biavaschiho knihy. Právě onen sugestivní, něžný, hřejivý a laskavý tón celé řady fléten, které Komínková rozeznívala, by sám o sobě dokázal ztišit lidské nitro, aby v sobě hledalo a nacházelo odpovědi na vlastní metafyzické otázky. Nikoliv absolutní, ale relativní a osobní, vyvěrající ze zkušenosti, tužeb a potřeb každého člověka. Beze slov by se možná projektu podařilo sdělit poselství mnohem srozumitelnějším a méně alegorickým jazykem.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova_01

Sympatická byla režijní stránka – prostá scéna, které dominovalo především různobarevné nasvícení zobrazující jednotlivé části příběhu, fungovalo více než dobře. Stěna modře nasvíceného dýmu sugestivně evokovala zvolna se vlnící vody moře. Příběh nepotřeboval divokých režijních zvratů, pro cílené meditativní tempo fungovala tedy režie více než dobře.

Prorok větru patří nepochybně mezi ty zajímavější projekty, které současná hudební scéna nabízí a jistě nalezne široký zástup lidí, pro které bude magnetem. Současně se však jedná o dílo stylově natolik vyhraněné, že snaha o sdělení absolutních životních pravd a postojů může být někomu i proti srsti. Názor si však musí každý udělat sám.

Prorok větru: multižánrový projekt podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho v českém překladu Ivany Hlaváčové

Flétny, zpěv a další: Martina Komínková

Umělecký přednes ze záznamu: Šimon Obdržálek

Scénář a hudba: Martina Komínková

Režie: Ema Pantano

Videoprojekce: Marta Carino

Umělecká supervize Massimiliano Zanoni

Technická spolupráce Radek Komínek a Petr Šplíchal

Divadlo na Orlí, 3. listopadu 2019

Prorok větru/ foto Jana Šuplerová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více