Prorok větru v české premiéře

Prorok větru v české premiéře

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.

Biavaschiho kniha vypráví o flétnistovi Nátanovi překonávajícím osobní i tvůrčí krizi a uměleckou vyhořelost poznáváním sebe sama skrze rozmluvy s Větrem. Během této vnitřní cesty poznává flétnista radosti i strasti lidské existence. Jeho poznání má vyústit v hudbu, která dává život. Symbolický, místy až naivně alegorický jazyk upomíná ponejvíce na Coelhova Alchymistu a podobně laděné knihy. Ani Prorok větru totiž nešetří velkými slovy (s velkými písmeny a vyprázdněnými pseudo-meta-významy) jako Pravda, Svoboda, Dokonalost, Hlas nebo Poznání. Zatímco Coelhův Alchymista ještě jakž takž zdařile balancuje na hraně kýče a filosofie, Prorok větru – alespoň tedy jeho zhudebněné úseky – působí nezvykle plytce, prvoplánově, naivně a místy až samoúčelně. Každé druhé slovo tady mělo speciální, ba takřka mystický význam. Při takovém plýtvání „velkými slovy“ je však jakákoliv, byť i dobře a upřímně míněná snaha o sdělení duchovní myšlenky, redukována na prostou a nic neříkající alegorii operující s nesmírně složitými významy jako je dokonalost nebo poznání. Tedy s idejemi, se kterými si i ti největší filosofové lidského věku lámou hlavu a svádějí s nimi přinejlepším patové zápasy. Člověku se z toho až točí hlava, když si uvědomí veškeré sémiotické implikace takových slov a to je možná jejich největší problém. Ve své velikosti se stávají nepopsatelnými a zůstávají bez významů. Že se podobná látka dá zpracovat literárně vkusně, nepateticky a s opravdovým lidským a uměleckým přesahem dokazuje například Hesseho Siddhártha.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova

Literární vložky doprovázela videoprojekce Marty Carino, která se rozhodla upozornit na pustošení planety Země, na nesmyslné lidské konflikty a na službu člověka hmotným věcem a mamonu. Společnost se kritizuje vždycky dobře a pomineme-li fakt, že představení tohoto typu by bez současné techniky nebylo myslitelné, udeřila autorka v mnoha případech hřebíček na hlavičku. Je nicméně zvláštní, že se žádný z těchto společensko-kritických uměleckých počinů neobrací také k opačným stránkám lidského života. Kde zůstalo připomenutí umělecké tvořivosti a jiných kladných vlastností člověka? Kde je hudba, malba, socha? Kde najít lidskou sounáležitost při živelných katastrofách a kde humanitární pomoc? Vždyť i toto představení může určitým způsobem představovat kladné aspekty lidské existence. Ale to nevadí, ostatně ani takové Koyaanisqatsi není k lidem spravedlivé a kritika společnosti byla pouze jedním z prvků promítaného záznamu. Lesy, horské hřebeny a tekoucí bystřiny byly nejen pastvou pro oko, ale dobře podmalovávaly hudbu Martiny Komínkové. V těch okamžicích, kdy se zdánlivě nesnažila nic sdělit, byla totiž videoprojekce nejsilnější a nejlépe nacházela svoje místo vedle hudby.

Právě ona totiž byla nejzajímavější součástí představení a nepochybně by dokázala fungovat i sama za sebe. Martina Komínková zdařile využívala efektu echa, které je schopno zaplnit prostor hudbou, již by jinak nebylo myslitelné sólovou hrou vytvořit. Výtečné bylo také užití looperu, který dal flétnistce možnost zkomponovat celé dlouhé pasáže meditativní minimalistické hudby. A ta by k posluchačům mohla promlouvat mnohem niterněji než předčítaná slova Biavaschiho knihy. Právě onen sugestivní, něžný, hřejivý a laskavý tón celé řady fléten, které Komínková rozeznívala, by sám o sobě dokázal ztišit lidské nitro, aby v sobě hledalo a nacházelo odpovědi na vlastní metafyzické otázky. Nikoliv absolutní, ale relativní a osobní, vyvěrající ze zkušenosti, tužeb a potřeb každého člověka. Beze slov by se možná projektu podařilo sdělit poselství mnohem srozumitelnějším a méně alegorickým jazykem.

prorok_vetru_premiera_foto_jana_suplerova_01

Sympatická byla režijní stránka – prostá scéna, které dominovalo především různobarevné nasvícení zobrazující jednotlivé části příběhu, fungovalo více než dobře. Stěna modře nasvíceného dýmu sugestivně evokovala zvolna se vlnící vody moře. Příběh nepotřeboval divokých režijních zvratů, pro cílené meditativní tempo fungovala tedy režie více než dobře.

Prorok větru patří nepochybně mezi ty zajímavější projekty, které současná hudební scéna nabízí a jistě nalezne široký zástup lidí, pro které bude magnetem. Současně se však jedná o dílo stylově natolik vyhraněné, že snaha o sdělení absolutních životních pravd a postojů může být někomu i proti srsti. Názor si však musí každý udělat sám.

Prorok větru: multižánrový projekt podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho v českém překladu Ivany Hlaváčové

Flétny, zpěv a další: Martina Komínková

Umělecký přednes ze záznamu: Šimon Obdržálek

Scénář a hudba: Martina Komínková

Režie: Ema Pantano

Videoprojekce: Marta Carino

Umělecká supervize Massimiliano Zanoni

Technická spolupráce Radek Komínek a Petr Šplíchal

Divadlo na Orlí, 3. listopadu 2019

Prorok větru/ foto Jana Šuplerová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněným hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více