Průlet hudebním minimalismem

24. březen 2019, 14:30
Průlet hudebním minimalismem

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.

Hudební minimalismus se těší řadu let nebývalé oblibě posluchačů. Směr, který lze chápat jako jistou antitezi k vyhrocenému dědictví expresionismu, rezignoval na dobové umělecké prostředky a vydal se vlastní cestou krátkých repetitivních motivů větvících se do širokých ploch pozvolna se měnící hudby. Ranná podoba hudebního minimalismu odráží touhu skladatelů padesátých a šedesátých let po radikální změně nejen samotného kompozičního procesu, ale především po změně vnímání hudby vůbec. Drobná změna motivu, kterou by mnozí ani nepostřehli, se zde stává středobodem díla. Meditativní, až hypnotický ráz těchto děl stojí v kontrastu vůči dobové umělecké produkci. V průběhu kompozičního vývoje se však tento revoluční přístup začal vlivem prolínání s původní uměleckou kulturou proměňovat a vyvíjet. Pro mnohé současné skladatele fungují původní koncepty minimalismu často jako odrazový můstek, který dává vzniknout syntéze několika různých hudebních stylů a kompozičních přístupů. Moudře sestavená dramaturgie sobotního večera se snažila tento skladatelský vývoj ilustrovat na chronologicky uspořádaných dílech předních skladatelů amerického minimalismu.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_03

Reichova skladba Piano Phase z roku 1967 představuje stále ještě rannou tvář amerického minimalismu. Úvodní motiv sestávající z řady dvanácti tónů je nejprve exponován jedním klavíristou a posléze druhým, který však po krátké chvíli nepatrně zrychlí. Vzniká tak „fázový posun“, který se objevuje i v dalších Reichových dílech. Koncept vyžaduje nezlomnou rytmickou přesnost obou interpretů, protože jedinečnost a komplexnost hudební struktury vzniká právě oním stálým posuvem obou klavírních linek. Denis Russell Davies i jeho choť Maki Namekawa mají s minimalistickými skladbami řadu zkušeností a dokázali tak udržet neustálý melodický posuv zcela bez problémů. Ačkoliv Reichovo Piano Phase staví na bezmála monotónním opakování krátkých hudebních motivů, podařilo se – především Maki Namekawě – propašovat do skladby drobky lyriky a osobitého výrazu. Subtilní, přesto postřehnutelné drobnosti ve frázování dodaly skladbě nový výrazný hudební rozměr.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_02

Následující dílo Hallelujah Junction Johna Adamse ukázalo novější tvar minimalistické hudby. V porovnání s nesmlouvavě pulzující skladbou Steva Reicha působilo mnohem tradičněji, přesto v sobě neslo ostří minimalistického ostinata. Právě v Adamsově skladbě byla syntéza starého a nového hudebního světa nejzřejmější – táhnoucí se hypnotické hudební plochy střídaly nečekané melodické i harmonické zvraty a také dialogický princip mezi oběma klavíry nabízel prostor pro pestrou paletu kompozičních postupů. Dennis Russell Davies i Maki Namekawa vynesli lyriku a drsnost díla na povrch – obzvláště náhlý kontrast mezi útočně štěkajícími nástroji a nečekaně křehkým a romantickým vstupem v pianissimu zvládli klavíristé výtečně a nanejvýš sugestivně. Dennis Russell Davies volil obecně spíše umírněnější úhoz, zatímco Maki Namekawa se pouštěla do exponovanějších poloh. Dlužno dodat, že její part k tomu přímo vybízel.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_01

Závěrečným dílem večera se stala skladba Philipa Glasse Four Movements for Two Pianos, kterou skladatel právě pro manželskou dvojici roku 2008 napsal. Glassova tvorba nevychází pouze z tzv. „vážné hudby“, ale v určitých polohách se nechává inspirovat i hudbou populární. Tato dichotomie je patrná i ve Four Movements for Two Pianos, kde harmonicky pestřejší části střídají klasické kadencové řetězce končící jasnou tónikou, to vše za doprovodu akordických rozkladů. Bylo by však krátkozraké posuzovat hodnotu díla pouze na základě harmonické komplexity. Glassova skladba totiž navzdory koketování s populární kulturou stále zůstává na území artificiální hudby. O množství možných barevných a výrazových odstínů, které lze u Glasse nalézt, mohla posluchače přesvědčit právě interpretace Maki Namekawy. Klavíristka umně přecházela od jásavých běhů a úderů k mírnějším romanticko-lyrickým částem, výrazové změny interpretace podepřela povedenou prací s dynamikou. Dennis Russell Davies volil, podobně jako u předchozí skladby, spíše pokornější, méně emočně vypjaté vyjádření, které tvořilo příjemně umírněný protipól k druhému klavírnímu partu.

Mimořádný koncert Šéfdirigentské řady velmi zběžně nastínil vývoj americké minimalistické tvorby od jejího počátku až po víceméně současný tvar. Bylo by však chybou myslet si, že tohle je jediná tvář hudebního minimalismu. Existují i další, více hraniční hudební experimenty, které se skrývají ve stínu známých tváří. Je nicméně chvályhodné, že se Filharmonie Brno pod vedením nového šéfdirigenta vydává touto cestou a obohacuje kulturní život města Brna také o populární a na zdejších pódiích často neprezentovanou tvorbu.

STEVE REICH Piano Phase

JOHN ADAMS Hallelujah Junction

PHILIP GLASS Four Movements for Two Pianos (Čtyři věty pro dva klavíry)

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více