Průlet hudebním minimalismem

24. březen 2019, 14:30
Průlet hudebním minimalismem

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.

Hudební minimalismus se těší řadu let nebývalé oblibě posluchačů. Směr, který lze chápat jako jistou antitezi k vyhrocenému dědictví expresionismu, rezignoval na dobové umělecké prostředky a vydal se vlastní cestou krátkých repetitivních motivů větvících se do širokých ploch pozvolna se měnící hudby. Ranná podoba hudebního minimalismu odráží touhu skladatelů padesátých a šedesátých let po radikální změně nejen samotného kompozičního procesu, ale především po změně vnímání hudby vůbec. Drobná změna motivu, kterou by mnozí ani nepostřehli, se zde stává středobodem díla. Meditativní, až hypnotický ráz těchto děl stojí v kontrastu vůči dobové umělecké produkci. V průběhu kompozičního vývoje se však tento revoluční přístup začal vlivem prolínání s původní uměleckou kulturou proměňovat a vyvíjet. Pro mnohé současné skladatele fungují původní koncepty minimalismu často jako odrazový můstek, který dává vzniknout syntéze několika různých hudebních stylů a kompozičních přístupů. Moudře sestavená dramaturgie sobotního večera se snažila tento skladatelský vývoj ilustrovat na chronologicky uspořádaných dílech předních skladatelů amerického minimalismu.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_03

Reichova skladba Piano Phase z roku 1967 představuje stále ještě rannou tvář amerického minimalismu. Úvodní motiv sestávající z řady dvanácti tónů je nejprve exponován jedním klavíristou a posléze druhým, který však po krátké chvíli nepatrně zrychlí. Vzniká tak „fázový posun“, který se objevuje i v dalších Reichových dílech. Koncept vyžaduje nezlomnou rytmickou přesnost obou interpretů, protože jedinečnost a komplexnost hudební struktury vzniká právě oním stálým posuvem obou klavírních linek. Denis Russell Davies i jeho choť Maki Namekawa mají s minimalistickými skladbami řadu zkušeností a dokázali tak udržet neustálý melodický posuv zcela bez problémů. Ačkoliv Reichovo Piano Phase staví na bezmála monotónním opakování krátkých hudebních motivů, podařilo se – především Maki Namekawě – propašovat do skladby drobky lyriky a osobitého výrazu. Subtilní, přesto postřehnutelné drobnosti ve frázování dodaly skladbě nový výrazný hudební rozměr.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_02

Následující dílo Hallelujah Junction Johna Adamse ukázalo novější tvar minimalistické hudby. V porovnání s nesmlouvavě pulzující skladbou Steva Reicha působilo mnohem tradičněji, přesto v sobě neslo ostří minimalistického ostinata. Právě v Adamsově skladbě byla syntéza starého a nového hudebního světa nejzřejmější – táhnoucí se hypnotické hudební plochy střídaly nečekané melodické i harmonické zvraty a také dialogický princip mezi oběma klavíry nabízel prostor pro pestrou paletu kompozičních postupů. Dennis Russell Davies i Maki Namekawa vynesli lyriku a drsnost díla na povrch – obzvláště náhlý kontrast mezi útočně štěkajícími nástroji a nečekaně křehkým a romantickým vstupem v pianissimu zvládli klavíristé výtečně a nanejvýš sugestivně. Dennis Russell Davies volil obecně spíše umírněnější úhoz, zatímco Maki Namekawa se pouštěla do exponovanějších poloh. Dlužno dodat, že její part k tomu přímo vybízel.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_01

Závěrečným dílem večera se stala skladba Philipa Glasse Four Movements for Two Pianos, kterou skladatel právě pro manželskou dvojici roku 2008 napsal. Glassova tvorba nevychází pouze z tzv. „vážné hudby“, ale v určitých polohách se nechává inspirovat i hudbou populární. Tato dichotomie je patrná i ve Four Movements for Two Pianos, kde harmonicky pestřejší části střídají klasické kadencové řetězce končící jasnou tónikou, to vše za doprovodu akordických rozkladů. Bylo by však krátkozraké posuzovat hodnotu díla pouze na základě harmonické komplexity. Glassova skladba totiž navzdory koketování s populární kulturou stále zůstává na území artificiální hudby. O množství možných barevných a výrazových odstínů, které lze u Glasse nalézt, mohla posluchače přesvědčit právě interpretace Maki Namekawy. Klavíristka umně přecházela od jásavých běhů a úderů k mírnějším romanticko-lyrickým částem, výrazové změny interpretace podepřela povedenou prací s dynamikou. Dennis Russell Davies volil, podobně jako u předchozí skladby, spíše pokornější, méně emočně vypjaté vyjádření, které tvořilo příjemně umírněný protipól k druhému klavírnímu partu.

Mimořádný koncert Šéfdirigentské řady velmi zběžně nastínil vývoj americké minimalistické tvorby od jejího počátku až po víceméně současný tvar. Bylo by však chybou myslet si, že tohle je jediná tvář hudebního minimalismu. Existují i další, více hraniční hudební experimenty, které se skrývají ve stínu známých tváří. Je nicméně chvályhodné, že se Filharmonie Brno pod vedením nového šéfdirigenta vydává touto cestou a obohacuje kulturní život města Brna také o populární a na zdejších pódiích často neprezentovanou tvorbu.

STEVE REICH Piano Phase

JOHN ADAMS Hallelujah Junction

PHILIP GLASS Four Movements for Two Pianos (Čtyři věty pro dva klavíry)

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více