Průlet hudebním minimalismem

24. březen 2019, 14:30
Průlet hudebním minimalismem

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.

Hudební minimalismus se těší řadu let nebývalé oblibě posluchačů. Směr, který lze chápat jako jistou antitezi k vyhrocenému dědictví expresionismu, rezignoval na dobové umělecké prostředky a vydal se vlastní cestou krátkých repetitivních motivů větvících se do širokých ploch pozvolna se měnící hudby. Ranná podoba hudebního minimalismu odráží touhu skladatelů padesátých a šedesátých let po radikální změně nejen samotného kompozičního procesu, ale především po změně vnímání hudby vůbec. Drobná změna motivu, kterou by mnozí ani nepostřehli, se zde stává středobodem díla. Meditativní, až hypnotický ráz těchto děl stojí v kontrastu vůči dobové umělecké produkci. V průběhu kompozičního vývoje se však tento revoluční přístup začal vlivem prolínání s původní uměleckou kulturou proměňovat a vyvíjet. Pro mnohé současné skladatele fungují původní koncepty minimalismu často jako odrazový můstek, který dává vzniknout syntéze několika různých hudebních stylů a kompozičních přístupů. Moudře sestavená dramaturgie sobotního večera se snažila tento skladatelský vývoj ilustrovat na chronologicky uspořádaných dílech předních skladatelů amerického minimalismu.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_03

Reichova skladba Piano Phase z roku 1967 představuje stále ještě rannou tvář amerického minimalismu. Úvodní motiv sestávající z řady dvanácti tónů je nejprve exponován jedním klavíristou a posléze druhým, který však po krátké chvíli nepatrně zrychlí. Vzniká tak „fázový posun“, který se objevuje i v dalších Reichových dílech. Koncept vyžaduje nezlomnou rytmickou přesnost obou interpretů, protože jedinečnost a komplexnost hudební struktury vzniká právě oním stálým posuvem obou klavírních linek. Denis Russell Davies i jeho choť Maki Namekawa mají s minimalistickými skladbami řadu zkušeností a dokázali tak udržet neustálý melodický posuv zcela bez problémů. Ačkoliv Reichovo Piano Phase staví na bezmála monotónním opakování krátkých hudebních motivů, podařilo se – především Maki Namekawě – propašovat do skladby drobky lyriky a osobitého výrazu. Subtilní, přesto postřehnutelné drobnosti ve frázování dodaly skladbě nový výrazný hudební rozměr.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_02

Následující dílo Hallelujah Junction Johna Adamse ukázalo novější tvar minimalistické hudby. V porovnání s nesmlouvavě pulzující skladbou Steva Reicha působilo mnohem tradičněji, přesto v sobě neslo ostří minimalistického ostinata. Právě v Adamsově skladbě byla syntéza starého a nového hudebního světa nejzřejmější – táhnoucí se hypnotické hudební plochy střídaly nečekané melodické i harmonické zvraty a také dialogický princip mezi oběma klavíry nabízel prostor pro pestrou paletu kompozičních postupů. Dennis Russell Davies i Maki Namekawa vynesli lyriku a drsnost díla na povrch – obzvláště náhlý kontrast mezi útočně štěkajícími nástroji a nečekaně křehkým a romantickým vstupem v pianissimu zvládli klavíristé výtečně a nanejvýš sugestivně. Dennis Russell Davies volil obecně spíše umírněnější úhoz, zatímco Maki Namekawa se pouštěla do exponovanějších poloh. Dlužno dodat, že její part k tomu přímo vybízel.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_01

Závěrečným dílem večera se stala skladba Philipa Glasse Four Movements for Two Pianos, kterou skladatel právě pro manželskou dvojici roku 2008 napsal. Glassova tvorba nevychází pouze z tzv. „vážné hudby“, ale v určitých polohách se nechává inspirovat i hudbou populární. Tato dichotomie je patrná i ve Four Movements for Two Pianos, kde harmonicky pestřejší části střídají klasické kadencové řetězce končící jasnou tónikou, to vše za doprovodu akordických rozkladů. Bylo by však krátkozraké posuzovat hodnotu díla pouze na základě harmonické komplexity. Glassova skladba totiž navzdory koketování s populární kulturou stále zůstává na území artificiální hudby. O množství možných barevných a výrazových odstínů, které lze u Glasse nalézt, mohla posluchače přesvědčit právě interpretace Maki Namekawy. Klavíristka umně přecházela od jásavých běhů a úderů k mírnějším romanticko-lyrickým částem, výrazové změny interpretace podepřela povedenou prací s dynamikou. Dennis Russell Davies volil, podobně jako u předchozí skladby, spíše pokornější, méně emočně vypjaté vyjádření, které tvořilo příjemně umírněný protipól k druhému klavírnímu partu.

Mimořádný koncert Šéfdirigentské řady velmi zběžně nastínil vývoj americké minimalistické tvorby od jejího počátku až po víceméně současný tvar. Bylo by však chybou myslet si, že tohle je jediná tvář hudebního minimalismu. Existují i další, více hraniční hudební experimenty, které se skrývají ve stínu známých tváří. Je nicméně chvályhodné, že se Filharmonie Brno pod vedením nového šéfdirigenta vydává touto cestou a obohacuje kulturní život města Brna také o populární a na zdejších pódiích často neprezentovanou tvorbu.

STEVE REICH Piano Phase

JOHN ADAMS Hallelujah Junction

PHILIP GLASS Four Movements for Two Pianos (Čtyři věty pro dva klavíry)

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více