Průlet hudebním minimalismem

24. březen 2019, 14:30
Průlet hudebním minimalismem

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.

Hudební minimalismus se těší řadu let nebývalé oblibě posluchačů. Směr, který lze chápat jako jistou antitezi k vyhrocenému dědictví expresionismu, rezignoval na dobové umělecké prostředky a vydal se vlastní cestou krátkých repetitivních motivů větvících se do širokých ploch pozvolna se měnící hudby. Ranná podoba hudebního minimalismu odráží touhu skladatelů padesátých a šedesátých let po radikální změně nejen samotného kompozičního procesu, ale především po změně vnímání hudby vůbec. Drobná změna motivu, kterou by mnozí ani nepostřehli, se zde stává středobodem díla. Meditativní, až hypnotický ráz těchto děl stojí v kontrastu vůči dobové umělecké produkci. V průběhu kompozičního vývoje se však tento revoluční přístup začal vlivem prolínání s původní uměleckou kulturou proměňovat a vyvíjet. Pro mnohé současné skladatele fungují původní koncepty minimalismu často jako odrazový můstek, který dává vzniknout syntéze několika různých hudebních stylů a kompozičních přístupů. Moudře sestavená dramaturgie sobotního večera se snažila tento skladatelský vývoj ilustrovat na chronologicky uspořádaných dílech předních skladatelů amerického minimalismu.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_03

Reichova skladba Piano Phase z roku 1967 představuje stále ještě rannou tvář amerického minimalismu. Úvodní motiv sestávající z řady dvanácti tónů je nejprve exponován jedním klavíristou a posléze druhým, který však po krátké chvíli nepatrně zrychlí. Vzniká tak „fázový posun“, který se objevuje i v dalších Reichových dílech. Koncept vyžaduje nezlomnou rytmickou přesnost obou interpretů, protože jedinečnost a komplexnost hudební struktury vzniká právě oním stálým posuvem obou klavírních linek. Denis Russell Davies i jeho choť Maki Namekawa mají s minimalistickými skladbami řadu zkušeností a dokázali tak udržet neustálý melodický posuv zcela bez problémů. Ačkoliv Reichovo Piano Phase staví na bezmála monotónním opakování krátkých hudebních motivů, podařilo se – především Maki Namekawě – propašovat do skladby drobky lyriky a osobitého výrazu. Subtilní, přesto postřehnutelné drobnosti ve frázování dodaly skladbě nový výrazný hudební rozměr.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_02

Následující dílo Hallelujah Junction Johna Adamse ukázalo novější tvar minimalistické hudby. V porovnání s nesmlouvavě pulzující skladbou Steva Reicha působilo mnohem tradičněji, přesto v sobě neslo ostří minimalistického ostinata. Právě v Adamsově skladbě byla syntéza starého a nového hudebního světa nejzřejmější – táhnoucí se hypnotické hudební plochy střídaly nečekané melodické i harmonické zvraty a také dialogický princip mezi oběma klavíry nabízel prostor pro pestrou paletu kompozičních postupů. Dennis Russell Davies i Maki Namekawa vynesli lyriku a drsnost díla na povrch – obzvláště náhlý kontrast mezi útočně štěkajícími nástroji a nečekaně křehkým a romantickým vstupem v pianissimu zvládli klavíristé výtečně a nanejvýš sugestivně. Dennis Russell Davies volil obecně spíše umírněnější úhoz, zatímco Maki Namekawa se pouštěla do exponovanějších poloh. Dlužno dodat, že její part k tomu přímo vybízel.

fb_2019_russel_23_03_foto_vojtech_kaba_01

Závěrečným dílem večera se stala skladba Philipa Glasse Four Movements for Two Pianos, kterou skladatel právě pro manželskou dvojici roku 2008 napsal. Glassova tvorba nevychází pouze z tzv. „vážné hudby“, ale v určitých polohách se nechává inspirovat i hudbou populární. Tato dichotomie je patrná i ve Four Movements for Two Pianos, kde harmonicky pestřejší části střídají klasické kadencové řetězce končící jasnou tónikou, to vše za doprovodu akordických rozkladů. Bylo by však krátkozraké posuzovat hodnotu díla pouze na základě harmonické komplexity. Glassova skladba totiž navzdory koketování s populární kulturou stále zůstává na území artificiální hudby. O množství možných barevných a výrazových odstínů, které lze u Glasse nalézt, mohla posluchače přesvědčit právě interpretace Maki Namekawy. Klavíristka umně přecházela od jásavých běhů a úderů k mírnějším romanticko-lyrickým částem, výrazové změny interpretace podepřela povedenou prací s dynamikou. Dennis Russell Davies volil, podobně jako u předchozí skladby, spíše pokornější, méně emočně vypjaté vyjádření, které tvořilo příjemně umírněný protipól k druhému klavírnímu partu.

Mimořádný koncert Šéfdirigentské řady velmi zběžně nastínil vývoj americké minimalistické tvorby od jejího počátku až po víceméně současný tvar. Bylo by však chybou myslet si, že tohle je jediná tvář hudebního minimalismu. Existují i další, více hraniční hudební experimenty, které se skrývají ve stínu známých tváří. Je nicméně chvályhodné, že se Filharmonie Brno pod vedením nového šéfdirigenta vydává touto cestou a obohacuje kulturní život města Brna také o populární a na zdejších pódiích často neprezentovanou tvorbu.

STEVE REICH Piano Phase

JOHN ADAMS Hallelujah Junction

PHILIP GLASS Four Movements for Two Pianos (Čtyři věty pro dva klavíry)

Maki Namekawa klavír

Dennis Russell Davies klavír

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více