Prune: Kruhy

Prune: Kruhy

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.

Lucie Krpalová, která se do Brna přistěhovala z jihovýchodní Moravy, působila několik let spolu s Marií Adamovou v dívčím písničkářském duu Lav Lav. Poté si založila sólový autorský projekt Luu, který se plynule přetransformoval v Prune, kapelu jedné ženy, které v rámci možností vedle Martina Kyšperského vypomáhá například v Česku usazený švédský trumpetista Christoffer Strandh a další hosté. O albu Kruhy, které vznikalo v letech 2014–16, se nyní právem mluví jako o jednom z největších objevů nejen na brněnské scéně.

Lucie do projektu přinesla příjemný hlas, neotřelou a přitom nekomplikovanou práci s jazykem a především písničky, které se už vymanily z naivního dívčího projevu a přitom si ještě nehrají na přezrále a přemoudřele dospělé. Pouhou kombinací těchto tří prvků mohla vzniknout solidní folková deska, za kterou by se její autorka, která nevyniká hlasovým rozsahem ani hráčskou virtuozitou, ani po letech nemusela stydět. Díky oslovení Martina Kyšperského (a je jedno, kdo koho vlastně ke spolupráci přemluvil) však vzniklo album nadžánrové, na němž mají decentní elektronické zvuky stejně důležité místo jako trubka, saxofon, banjo nebo harmonika. Je to vlastně už potřetí, co Martin dopomohl k albu zajímavé písničkářce (před deseti lety spolupracoval s Janou Jablonczek a později s Ľubicou Christophory) a tentokrát se nejvíce stylově rozmáchl, aniž by potlačil křehkou podstatu Luciiných písní.

Třebaže vedle Lucie Krpalové a Martina Kyšperského na albu účinkuje tucet dalších hostů (včetně písničkářky Beaty Bocek, violoncellisty Josefa Klíče nebo bubenice Míši Antalové), jejich role je většinou sice neotřelá, ale velmi decentní. Typickým příkladem je titulní skladba Kruhy, v jejíž první části saxofon Terezy Bendové hraje pouze rytmické přiznávky do zpěvu, zatímco v části druhé už píseň zdobí konvenčnějším způsobem. Ze všech zvuků a barev, které na album přinesl jeho producent, je určující především jemná elektronika, která se například v písni Rozmazaná dobře doplňuje s perkusemi a trubkou. Úvodní Sova nabízí dobře sehranou elektronickou složku a akustickou kytarou a především s Luciiným hlasem, který se zvlášť v dlouhých slabikách stává plnohodnotným hudebním nástrojem. V písni Ryby, která vzdáleně připomene písničkářku Pavlu Milcovou nebo Lenku Dusilovou, na sebe vedle zpěvu a naprogramovaného doprovodu přitahuje pozornost jednoduchá basová linka.

V textech Lucie Krpalová spíše naznačuje, než by vyprávěla, dává přednost pocitům a obrazům před dořečenými příběhy. I proto její verše skutečně naplno vyzní jen s hudebním doprovodem. Například Temná hmota – čteme-li text pouze z bookletu – zní jako dívčí básnička, avšak při spojení s překvapivě rytmickou hudbou působí velmi silně. Celé decentně barevné album pak graduje v závěrečné písni Srdce mé, jejíž úsporný text podtrhuje a o patro výš posouvá nejen konstantní rytmický doprovod a trubka, ale opět i velmi příjemný zpěvaččin hlas a způsob, jakým jej používá.

Prune je odpovědí na otázku, zda má smysl zvát si k natáčení alba zkušeného producenta. Tak jako Martin Kyšperský v roce 2009 pomohl Jakubu „Cermaque“ Čermákovi k velmi silné desce Dům slzí, povýšil solidní písničkářskou tvorbu Lucie Krpalové na tvorbu mimořádnou. Když album Kruhy poslouchám, myslím na silná alba slovenských písničkářek, která vycházejí na značce Slnko Records (není to jen Katarzia, ale také Ivana Mer, Barbora Bloom nebo Katarína Máliková). Žádnému z nich se debut Prune přímo nepodobá, ale atmosféra alba je estetice Slnka podobná. Nejen proto vnímám Lucii Krpalovou jako velkou naději brněnské scény a těším se na její další tvorbu.

Prune – Kruhy. Vlastní náklad 2016. 12 písní. Stopáž: 40:46

Lucie Krpalová/ foto archiv 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více