Prune: Kruhy

Prune: Kruhy

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.

Lucie Krpalová, která se do Brna přistěhovala z jihovýchodní Moravy, působila několik let spolu s Marií Adamovou v dívčím písničkářském duu Lav Lav. Poté si založila sólový autorský projekt Luu, který se plynule přetransformoval v Prune, kapelu jedné ženy, které v rámci možností vedle Martina Kyšperského vypomáhá například v Česku usazený švédský trumpetista Christoffer Strandh a další hosté. O albu Kruhy, které vznikalo v letech 2014–16, se nyní právem mluví jako o jednom z největších objevů nejen na brněnské scéně.

Lucie do projektu přinesla příjemný hlas, neotřelou a přitom nekomplikovanou práci s jazykem a především písničky, které se už vymanily z naivního dívčího projevu a přitom si ještě nehrají na přezrále a přemoudřele dospělé. Pouhou kombinací těchto tří prvků mohla vzniknout solidní folková deska, za kterou by se její autorka, která nevyniká hlasovým rozsahem ani hráčskou virtuozitou, ani po letech nemusela stydět. Díky oslovení Martina Kyšperského (a je jedno, kdo koho vlastně ke spolupráci přemluvil) však vzniklo album nadžánrové, na němž mají decentní elektronické zvuky stejně důležité místo jako trubka, saxofon, banjo nebo harmonika. Je to vlastně už potřetí, co Martin dopomohl k albu zajímavé písničkářce (před deseti lety spolupracoval s Janou Jablonczek a později s Ľubicou Christophory) a tentokrát se nejvíce stylově rozmáchl, aniž by potlačil křehkou podstatu Luciiných písní.

Třebaže vedle Lucie Krpalové a Martina Kyšperského na albu účinkuje tucet dalších hostů (včetně písničkářky Beaty Bocek, violoncellisty Josefa Klíče nebo bubenice Míši Antalové), jejich role je většinou sice neotřelá, ale velmi decentní. Typickým příkladem je titulní skladba Kruhy, v jejíž první části saxofon Terezy Bendové hraje pouze rytmické přiznávky do zpěvu, zatímco v části druhé už píseň zdobí konvenčnějším způsobem. Ze všech zvuků a barev, které na album přinesl jeho producent, je určující především jemná elektronika, která se například v písni Rozmazaná dobře doplňuje s perkusemi a trubkou. Úvodní Sova nabízí dobře sehranou elektronickou složku a akustickou kytarou a především s Luciiným hlasem, který se zvlášť v dlouhých slabikách stává plnohodnotným hudebním nástrojem. V písni Ryby, která vzdáleně připomene písničkářku Pavlu Milcovou nebo Lenku Dusilovou, na sebe vedle zpěvu a naprogramovaného doprovodu přitahuje pozornost jednoduchá basová linka.

V textech Lucie Krpalová spíše naznačuje, než by vyprávěla, dává přednost pocitům a obrazům před dořečenými příběhy. I proto její verše skutečně naplno vyzní jen s hudebním doprovodem. Například Temná hmota – čteme-li text pouze z bookletu – zní jako dívčí básnička, avšak při spojení s překvapivě rytmickou hudbou působí velmi silně. Celé decentně barevné album pak graduje v závěrečné písni Srdce mé, jejíž úsporný text podtrhuje a o patro výš posouvá nejen konstantní rytmický doprovod a trubka, ale opět i velmi příjemný zpěvaččin hlas a způsob, jakým jej používá.

Prune je odpovědí na otázku, zda má smysl zvát si k natáčení alba zkušeného producenta. Tak jako Martin Kyšperský v roce 2009 pomohl Jakubu „Cermaque“ Čermákovi k velmi silné desce Dům slzí, povýšil solidní písničkářskou tvorbu Lucie Krpalové na tvorbu mimořádnou. Když album Kruhy poslouchám, myslím na silná alba slovenských písničkářek, která vycházejí na značce Slnko Records (není to jen Katarzia, ale také Ivana Mer, Barbora Bloom nebo Katarína Máliková). Žádnému z nich se debut Prune přímo nepodobá, ale atmosféra alba je estetice Slnka podobná. Nejen proto vnímám Lucii Krpalovou jako velkou naději brněnské scény a těším se na její další tvorbu.

Prune – Kruhy. Vlastní náklad 2016. 12 písní. Stopáž: 40:46

Lucie Krpalová/ foto archiv 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více

Zahlédl jsem jej na dolním konci ulice Kobližná. Tak přece! Je to vzácný exemplář, zřídka kdy k vidění. Tímto záznamem se mi obrázek brněnské hudební fauny pěkně zacelil. Jaké by to bylo město hudby, kdyby se v něm aspoň občas nevyskytoval flašinetář!  více

Basista Jan Martiník v klavírním doprovodu Davida Marečka v brněnském Besedním domě zakončili třítýdenní turné po České republice. Program byl semknutý – umělci provedli kompletní cyklus Zimní cestou, jedno z klíčových děl Franze Schuberta a písňové formy vůbec.  více

Podle ankety jazzových publicistů a odborníků, kterou na přelomu roku uspořádal Český rozhlas Jazz, je nejlepším domácím jazzovým albem roku 2016 novinka kytaristy Davida Dorůžky s názvem Autumn Tales. Dorůžka se svým triem toto své CD živě představí 23. března v Sono Centru v rámci úvodního večera festivalu JazzFestBrno.  více

Jedenadvacátého března se brněnským koncertem uzavírá ojedinělé tuzemské turné basisty Jana Martiníka a klavíristy Davida Marečka, při němž postupně pro pět měst připravili Schubertův písňový cyklus Zimní cesta. Pěvec, ostravský rodák, si pro tento projekt našel čas v programu svého berlínského operního angažmá, pianista čas hledal vedle své práce manažera: po několika letech strávených v ředitelském kresle Filharmonie Brno zastává nyní už šestým rokem stejnou funkci v České filharmonii. Uprostřed turné, po Ostravě a Plzni a před Zlínem a jihomoravskou metropolí, vystoupili 8. března v pražském Rudolfinu.  Rozhovor, vedený v noci hned po koncertě, prozradil pohodu osobního i uměleckého přátelství obou hudebníků, ale také obvyklé uvolnění, které se po zdařilém vystoupení dostavuje. David Mareček se před usednutím k mikrofonu však na delší dobu vytratil.  více

Velmi vtipné a tedy i zábavné, divadelně nápadité a hudebně zajímavé a navrch inteligentní: to vše jsou přívlastky, kterými lze označit novou hudební komedii Bítls v produkci Městského divadla Brno. Ztřeštěný muzikál postavený na písních legendárních Beatles je ukázkou původního divadla, které diváka skoro tři hodiny budí k salvám smíchu a zároveň má přidanou hodnotu v podobě nenucené a trefné sondy do naší socialistické minulosti.  více

Písničkáře Filipa Drlíka znám z jihomoravských kol Porty. V roce 2014 se v něm umístil dokonce na druhém místě, a postoupil tak do semifinále v Řevnicích u Prahy. I když jsem byl tehdy členem poroty, sám jsem měl jiné favority. Filip na mě působil jako průměrný autor a interpret s ne úplně vyrovnaným repertoárem. Jenže co člověk stihne posoudit během soutěžního minivystoupení o třech písních, že? Proto jsem byl docela zvědavý na Filipovo debutové album, které vyšlo v roce 2016 pod názvem Hudba ze světlíku. Je krátké – trvá jen málo přes půl hodiny –, ale přesto příjemně překvapí hudební pestrostí. Drlík se na něm představuje jako skladatel, textař, zpěvák a kytarista, ale velmi důležitá je přidaná hodnota v podobě hudebních hostů. Nevím, zda jsou aranže přímo dílem písničkářovým, nebo se na nich výrazněji podílel Martin Mynář jako mistr zvuku a producent alba. V každém případě však proplouvání mezi různými hudebními styly zachraňuje celek před hrozící šedivostí.  více

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více