Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.
Lucie Krpalová, která se do Brna přistěhovala z jihovýchodní Moravy, působila několik let spolu s Marií Adamovou v dívčím písničkářském duu Lav Lav. Poté si založila sólový autorský projekt Luu, který se plynule přetransformoval v Prune, kapelu jedné ženy, které v rámci možností vedle Martina Kyšperského vypomáhá například v Česku usazený švédský trumpetista Christoffer Strandh a další hosté. O albu Kruhy, které vznikalo v letech 2014–16, se nyní právem mluví jako o jednom z největších objevů nejen na brněnské scéně.
Lucie do projektu přinesla příjemný hlas, neotřelou a přitom nekomplikovanou práci s jazykem a především písničky, které se už vymanily z naivního dívčího projevu a přitom si ještě nehrají na přezrále a přemoudřele dospělé. Pouhou kombinací těchto tří prvků mohla vzniknout solidní folková deska, za kterou by se její autorka, která nevyniká hlasovým rozsahem ani hráčskou virtuozitou, ani po letech nemusela stydět. Díky oslovení Martina Kyšperského (a je jedno, kdo koho vlastně ke spolupráci přemluvil) však vzniklo album nadžánrové, na němž mají decentní elektronické zvuky stejně důležité místo jako trubka, saxofon, banjo nebo harmonika. Je to vlastně už potřetí, co Martin dopomohl k albu zajímavé písničkářce (před deseti lety spolupracoval s Janou Jablonczek a později s Ľubicou Christophory) a tentokrát se nejvíce stylově rozmáchl, aniž by potlačil křehkou podstatu Luciiných písní.
Třebaže vedle Lucie Krpalové a Martina Kyšperského na albu účinkuje tucet dalších hostů (včetně písničkářky Beaty Bocek, violoncellisty Josefa Klíče nebo bubenice Míši Antalové), jejich role je většinou sice neotřelá, ale velmi decentní. Typickým příkladem je titulní skladba Kruhy, v jejíž první části saxofon Terezy Bendové hraje pouze rytmické přiznávky do zpěvu, zatímco v části druhé už píseň zdobí konvenčnějším způsobem. Ze všech zvuků a barev, které na album přinesl jeho producent, je určující především jemná elektronika, která se například v písni Rozmazaná dobře doplňuje s perkusemi a trubkou. Úvodní Sova nabízí dobře sehranou elektronickou složku a akustickou kytarou a především s Luciiným hlasem, který se zvlášť v dlouhých slabikách stává plnohodnotným hudebním nástrojem. V písni Ryby, která vzdáleně připomene písničkářku Pavlu Milcovou nebo Lenku Dusilovou, na sebe vedle zpěvu a naprogramovaného doprovodu přitahuje pozornost jednoduchá basová linka.
V textech Lucie Krpalová spíše naznačuje, než by vyprávěla, dává přednost pocitům a obrazům před dořečenými příběhy. I proto její verše skutečně naplno vyzní jen s hudebním doprovodem. Například Temná hmota – čteme-li text pouze z bookletu – zní jako dívčí básnička, avšak při spojení s překvapivě rytmickou hudbou působí velmi silně. Celé decentně barevné album pak graduje v závěrečné písni Srdce mé, jejíž úsporný text podtrhuje a o patro výš posouvá nejen konstantní rytmický doprovod a trubka, ale opět i velmi příjemný zpěvaččin hlas a způsob, jakým jej používá.
Prune je odpovědí na otázku, zda má smysl zvát si k natáčení alba zkušeného producenta. Tak jako Martin Kyšperský v roce 2009 pomohl Jakubu „Cermaque“ Čermákovi k velmi silné desce Dům slzí, povýšil solidní písničkářskou tvorbu Lucie Krpalové na tvorbu mimořádnou. Když album Kruhy poslouchám, myslím na silná alba slovenských písničkářek, která vycházejí na značce Slnko Records (není to jen Katarzia, ale také Ivana Mer, Barbora Bloom nebo Katarína Máliková). Žádnému z nich se debut Prune přímo nepodobá, ale atmosféra alba je estetice Slnka podobná. Nejen proto vnímám Lucii Krpalovou jako velkou naději brněnské scény a těším se na její další tvorbu.
Prune – Kruhy. Vlastní náklad 2016. 12 písní. Stopáž: 40:46
Zatím nebyl přidán žádný komentář..