Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Název kapely Prasklá struna zní punkově. A skutečně, tato brněnská kapela na svém internetovém profilu svůj styl charakterizuje takto: „Hrajeme psychedelic rock’n’roll neboli punkrock nebo garage punk.“ Psychedelic Morning je sólový projekt člena Prasklé struny, který si říká Gregory a kterému sluší označení punkový písničkář. Neznamená to, že by jeho písně byly hlučné, drásavé a dštily kolem sebe energii. Album Cigareta ve dvou je klidné, melancholické, možná až příliš unavené, moderně řečeno chill-outové. Gregory jako autor si však nedělá starosti se svým tónovým rozsahem, s vytříbeností rýmů ani s pestrostí. Na to všechno zvysoka punkově… rezignoval. Výsledkem je album, které na první poslech může působit naivně, na druhý nedotaženě, na třetí rozpačitě… a po deseti posleších si je zamilujete pro kouzlo, které z psychedelické ranní melancholie prýští.

Cigareta ve dvou je album, které snese jakoukoli kritiku. Jestliže recenzent v Rock & popu píše o „sladkobolné romantice“ a o snaze „oslovit okruh přátel a ctitelek, ne si hrát na umění“, je to trefné. Pokud vydavatel na svém webu trochu kostrbatě zdůrazňuje, že „Gregory staví svoje skladby na feelingu spojeném s originálním způsobem zpěvu“, je to také pravda. Připomíná mi to mou nedávnou výměnu názorů s jedním textařem o písních nejmenovaného autora – já jsem jeho texty označil jako dadaistické nebo surrealistické, on mluvil o blábolech. Jde pouze o to, jak chceme skutečnost nazvat a jaké stanovisko zaujmeme. A podobně to platí i o Psychedelic Morning a Cigaretě ve dvou.

Gregory na svém folkovém albu opravdu porušuje snad všechna psaná i nepsaná pravidla. Gramatické rýmy jako „přečíst/dočíst“, špatně kladené přízvuky, citoslovce tam, kde se textaři přetrhne nit, různé variace na jednu a tutéž melodii, která se – pokud jde o aranže – jen velmi nenápadně rozvíjejí. Polykání koncovek, neučesané texty, které spíše připomínají deníkové záznamy. A stále podobné ranně psychedelické tempo, které se víc než k hektickému ránu hodí k ospalému zimnímu večeru. Doprovod postavený na jednoduchých akordech akustické kytary, jen občas podbarvovaný dalšími nástroji v rukou hostujících muzikantů. Rytmičtější pasáže se ozvou jen výjimečně. To je jeden pohled.

Jenže jestliže vydržíte poslouchat opakovaně a budete usilovně pátrat po myšlence alba a po záchytném bodu, kouzlo Gregoryho svérázné „punkové“ poetiky nakonec objevíte. Vůbec nejde o kvalitu rýmů a čistotu artikulace. Gregory je vypravěč s kytarou víc než zpěvák a muzikant. A jeho vyprávění nemá podobu třinácti samostatných písní, ale jednoho uceleného příběhu, alba, tedy čehosi v době internetové nemoderního, co však nedávno úspěšně vzkřísila k životu například kladenská skupina Zrní. Album jako koncept se v Gregoryho případě vyznačuje nejen opakováním melodických motivů (najednou nejde o prohřešek, ale o klad), ale především návraty některých zásadních momentů v textech. Jednak jde o motiv cigarety, který se objevuje v několika písních a může v každém z nás vzbuzovat jiné pocity (u mě silně negativní, ale o to tady nejde). Ještě důležitější je však provázání příběhu alba se slavným Saroyanovým Tracyho tygrem. Postavy Tracyho a Laury se během třičtvrtěhodiny opakovaně vynořují a skrývají, někdy prvoplánově („Jsem Thomas Tracy a ty jsi ta Laura“), jindy trochu nečekaně („Laura tiše hlídá ten můj divnej tmavej svět“ v závěrečné písni, vtipně nazvané Robert Kodym říká). Jedním z nejsilnějších momentů alba je pak píseň Tracy, kde jsi, do které Gregory nasamploval úryvky z audioknihy Tracyho tygr v podání Vlastimila Brodského.

Vedle hry s literárními motivy a s nikotinovým symbolem je nakonec zajímavý (rozuměj sympatický) Gregoryho naivní způsob zpěvu a zejména to, jak dokáže neotřele frázovat texty, které při pouhém přečtení znějí školácky. I umírněné aranže mají své kouzlo. Jen je třeba za hradbou všudypřítomné akustické kytary hledat probublávající melodie v pozadí, odchytit jemné elektronické zvuky a objevit dynamiku ve všudypřítomné melancholii. Cigareta ve dvou je album možná trochu naivní a punkově nedotažené, ale rozhodně není sladkobolné a zacílené pouze na malý okruh ctitelek.

Vydavatel: Indies Scope 2013
13 skladeb, celková stopáž: 45:26

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více