Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

13. listopad 2015, 9:59

Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

Vocalfest Brno včera vstoupil do šestého ročníku vystoupením pořádajícího mužského pěveckého souboru Q Vox. Sbory Leoše Janáčka a Pavla Křížkovského v provedení vokálního kvarteta získaly nezvyklý náboj, který do nich vnesly individuality jednotlivých pěvců i jejich vzájemné souznění. Posluchač si během večera sotva vzpomněl na to, že by mu měl chybět mohutný zvuk velkého sboru.

Festival zaměřený na pěvecké umění se letos tematicky točí kolem vokálního díla Leoše Janáčka. Dá se říci, že tím do značné míry vyplňuje „díru na trhu“ janáčkovské interpretace, která se v běžném provozu obvykle omezuje na zralé opery, Glagolskou mši a Sinfoniettu. Provádění dalších děl už kvantitativně kolísá, s mnohými se setkáváme jen příležitostně. Možná k nejvíce opomíjeným patří Janáčkovy mužské sbory, a to i přes svoji nepochybnou dráždivost, pronikavost a především krásu. Rozsáhlejší opusy na Bezručovy texty lze jen s malou nadsázkou označit za vokální básně, ale i menší úpravy lidových písní mají vždy působivost ostře vykreslené, charakteristické skladby. Mnohé z těchto partitur jsou ale také neobyčejně obtížné a pro zpěváky i poněkud bezohledně napsané. O to více obdivu vzbuzuje Q Vox, který se do takových kusů pustil pouze ve čtyřech.

Svůj zahajovací festivalový program Q Vox sestavil z úprav lidových písní Leoše Janáčka proložených několika sbory jeho učitele Pavla Křížkovského. Provozování sborových skladeb čtyřmi sólovými hlasy je podnik velmi riskantní a vyžaduje značnou dávku muzikantského řemesla i sebevědomí. Q Voxu evidentně nechybí v přiměřeném množství ani jedno. Tvoří jej pěvci, kteří mají na jedné straně dostatečně charakteristické hlasy a osobité projevy, na druhé jsou ale také schopni spolupráce a neroztříštěného souznění v ansámblu. Možná to nejsou ansámbloví virtuózové, kteří oslňují totální technickou dokonalostí, v níž se jednotliví členové za komplexním zvukem souboru až ztratí. Ale mají zato ve svém projevu kus zdravé zemitosti, která právě Janáčkovi a lidovým písním jednoznačně sluší.

Program večera ukázal ve druhém plánu stylový posun od inspirací lidovou tvořivostí, jak ji do svého díla vstřebával romantik Křížkovský, po Janáčkův spíše folkloristický přístup. Pavel Křížkovský – významný spolutvůrce české sborové tradice – si bere lidová témata, idealizuje je a předává dále v ušlechtilém balení vysokého umění. Části jeho děl připomenou až operu hudební stylizací smíchu i jiných citových pohnutí (tato romanticky ušlechtilá stylizace lidu přetrvávala hlavně v interpretačním umění ještě hodně dlouho, stačí si poslechnout, jak zpívala lidové písně Ema Destinnová). Leoš Janáček lidovou píseň samozřejmě také stylizuje, ale nesnaží se ji osvítit a proměnit dotekem shůry a zvenku. Spíš do ní proniká, jeho umění působí zevnitř, odkud prosvěcuje zdrojový materiál a nechává jej zářit jeho vlastními barvami.

Na klavír hrál Martin Jakubíček a jeho role nebyla zdaleka jen doprovazečská. Propojoval jednotlivé skladby improvizacemi na janáčkovská témata a byl v improvizacích především ohromně stylový. Jediný aspekt, v němž se příliš nedržel na uzdě, byla dynamika, klavír po většinu času opravdu hřměl. Jako kontrastní prvek k měkce působícímu zpěvu v tom na malých hudebních plochách nebyl problém, o něco větší pozor si ale přece jen měl dát při doprovázení sólových partů – ve druhé části večera se v tomto směru zlepšil. Klavír se ale svojí bouřlivou přítomností stal rovnocenným partnerem zpěvu a večeru to velmi prospělo. Praktická potřeba dopřát pěvcům mezi jednotlivými čísly aspoň malý odddech nezůstala u pouhé výplně a stala se z ní funkční součást koncertu.

Q Vox stál v seskupení s krajními hlasy – tedy prvním tenorem a basem – uprostřed, druhý tenor a baryton na krajích. To na jedné straně zřejmě ztěžuje vzájemné naslouchání, každý hlas má vedle sebe na pódiu jen jednoho přímého souseda, přispívá to ale ke kompaktnímu zvuku, který jde k posluchačům. Všichni členové souboru měli také příležitost k sólovým výstupům, kterých se zhostili podle svých temperamentů. První tenor Petr Julíček lyricky s lehkým sklonem k úsměvné poloze – sešel se výborně s Křížkovského Výpraskem. Druhý tenor Tomáš Badura měl své nejsilnější chvíle v úpravě Putovali hudci Leoše Janáčka. Aleš Procházka má opravdu hluboký bas, na němž může projev celého souboru spolehlivě stát. Barytonista Tomáš Krejčí má opravdový baryton – průbojný a světlý, bez umělého zatmavování a u jiných časté snahy přiblížit jej barvou k basu. Je také uměleckým vedoucím Q Voxu a jeho hudební inteligence má bezpochyby velký podíl na soudržném, stylovém a působivém výkonu, jaký včera soubor předvedl.

Za zmínku stojí i dramaturgie letošního ročníku Vocalfestu. Leoš Janáček je v centru pozornosti všech tří večerů festivalu, zbylé dva je možné navštívit ještě dnes a zítra v konventu Milosrdných bratří na Starém Brně. Obsazení účinkujících těles postupuje od včerejšího kvarteta přes dnešní dvanáctičlenný ansámbl Martinů Voices až po sobotní smíšený sbor Vox Iuvenalis. Martinů Voices provedou mimo jiné Exercitia mythologica Jana Nováka, Janáčkovy Ukvalské písněPět českých Madrigalů Bohuslava Martinů. Českou tvorbu obklopí Francis PoulencMichael Tippett. Vox Iuvenalis kromě Janáčka a Křížkovského provede sborové cykly Zdeňka Lukáše Pět písní na lidovou poeziiPocta tvůrcům. Nezapomene ani na Alfreda Schnittkeho, který je pro Vox Iuvenalis příznačným autorem. Je zřejmě mimo možnosti malého festivalu, aby si objednal nastudování Janáčkových velkých sborů – Maryčky Magdónovy, Kantora Halfara a dalších. Takový program by ve špičkovém provedení měl konečně jednou přijít v rámci festivalu Janáček Brno.

Pro úplnost ještě kompletní program zahajovacího koncertu Vocalfestu. Leoš Janáček: Orání, Láska opravdivá, Divím se milému, Vínek stonulý, Pavel Křížkovský – Rozchodná, Leoš Janáček – Šest národních písní (1. Něumrem ja na zemi, 2. Šiel som cez mesto, 3. Štyry kosy, 4. Na Slatinských lúkách, 5. Široko ďaleko, 6. Už těbe Anička), Pavel Křížkovský – Výprask, Leoš Janáček – Ach vojna, vojna!, Pavel Křížkovský – Odvedeného prosba, Utonulá, Leoš Janáček – Ó lásko!, Na košatej jedli, Klekánica, Pavel Křížkovský – Klekání, Leoš Janáček – Pět národních písní (1. Išly panny, 2. V tom velickém širém poli, 3. Proč,kalino, 4. Putovali hudci, 5. A byl jeden zeman).

Mužské vokální kvarteto Q Vox: Leoš Janáček, Pavel Křížkovský. Klavír – Martin Jakubíček. 12. listopadu 2015, konvent Milosrdných bratří, Brno. V rámci festivalu Vocalfest Brno 2015.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vocalfest Brno 2015 - Martinů Voices

13.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Vocalfest Brno 2015 - Vox Iuvenalis

14.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Dále si přečtěte

Šestý ročník festivalu Vocal fest Brno 2015, pořádaný mužským vokálním kvartetem Q VOX je letos věnovaný osobnosti Leoše Janáčka. Kromě výběru z jeho díla zazní také skladby Pavla Křížkovského, Jana Nováka, Bohuslava Martinů, Francise Poulenca a dalších.  více

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více





Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce