Radokův skvostný modrošedý sen

 Radokův skvostný modrošedý sen

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.

Zdánlivě odlišná díla Martinů a Poulenca spojuje však víc než jen iluzornost, lidská mysl, vzpomínky a možná neskutečnost. Režisér David Radok virtuózně propojil obě opery motivy, které se v dílech skutečně prolínají. Oba příběhy, nebo spíše sny a mimózy rozehrál ve stejné minimalisticky čisté scéně zasazené někam do idylické Paříže. V obou částech se nemění ani uspořádání několika ledabyle pohozených předmětů. Radokova vizualizace surrealistické Julietty v sobě skrývá nesčetně drobných symbolik a gest. Režie se správně nesnaží cokoliv z oné bizarní vidiny vysvětlit, ale jen pootevřít. Světelná hra Přemysla Jandy i vkusné kostýmy Zuzany Ježkové završují pocit až příjemného transu. Vše vplouvá a odplouvá uklidněno vlněním závěsu v okně v perspektivě scény v zasněně modrošedém světle.

Minimalistické jsou obě opery i obsazením. Vedle Julietty, dokonale zosobněné jiskřivým hlasem i hereckou lehkostí Janou Šrejmou Kačírkovou, stojí role omámeného Michela. Vzpomínky elegantního a zasněného muže představoval hostující Magnus Vigilius, jehož světlý a průzračný tenor a příjemný projev je velmi působivý. Vedlejší role obchodníka se vzpomínkami, Starce Mládí a nočního hlídače ztělesnil jediný zpěvák, pro premiérový večer Roman Hoza, který nepřestává překvapovat stále se rozvíjejícím hlasovým fondem.

Přechod do druhé poloviny večera, jak již bylo zmíněno, je vizuálně sotva postřehnutelný. Poulencova instrumentace však navozuje svíravou atmosféru očekávání Ženy, která toužebně vyčkává až konečně zazvoní telefon a ona uslyší hlas svého milence, jenž ji opustil pro jinou. Lidský hlas je vlastně one woman show, která se scénicky odehrává ve zlatém řezu jeviště, pohybem plně závisle na délce telefonního drátu. Až v nejzoufalejším momentě je Žena doslova zahnána do kouta a to je také jediný moment hysterie. Mizérii a zoufalství Opuštěné ztvárnila Jana Šrejma Kačírková dle předlohy tiše, berouce na sebe vinu rozpadu vztahu. Onu vnitřní rozervanost a myšlenky na sebevraždu vypouští postupně, napíná vše o to více efektně a téměř až do nesnesitelna. Vnitřní neklid stupňuje libreto Jeana Cocteau, které je napůl tichem a napůl textem – jeho nezbytné pasáže jsou i ty, ve kterých Žena dostává divákem neslyšené odpovědi a otázky od muže na druhém konci hovoru, o němž vlastně nevíme, zda se skutečně udál.

Jana Šrejma Kačírková, byť se na scéně pohybovala sama a prostorově poměrně omezeně, vyplnila ji bezezbytku tíživým neklidem a změnami afektu. Všechny nároky role na hlasovou, ale i mentální vyzrálost obdivuhodně předčila. Zachovala si po celou délku nesmírně náročného díla střídmou afektovanost a svůj jiskřivý, přesto příjemně plný hlas. Napětí v něm vedla naprosto vědomě a umírněně k dynamickým vrcholům a to hovoříme o partu, který je velmi náročný: výrazově i textem. Její dialog s výborně připraveným orchestrem řídil dirigent Marko Ivanović. Jeho pojetí obou děl je svěží a výborně funguje se zpěváky, s echem za scénou ale také v piano pasážích spíše deklamovaného nežli zpívaného textu.

Poslední a skvostná inscenace letošní sezony provází diváka někde mezi snem a realitou tak lyricky, že se jeví jako ideálnější než více hovořit mlčet o ní. Jasně tak prokazuje i nastokrát opakované méně je někdy více. Inscenace se vyhýbá velkým gestům, velké senzaci a ponechána ve své vlastní intimitě je tak mnohem působivější.

Bohuslav Martinů: Tři fragmenty z Juliette, podle hry George Neveuxe

Francis Poulenc: Lidský hlas, libreto – Jaen Cocteau

Režie a scéna – David Radok

Hudební nastudování – Marko Ivanović

Kostýmy – Zuzana Ježková

Světelný design – Přemysl Janda

Videoprojekce – Dalibor Fencl

Soprán, Juliette – Jana Šrejma Kačírková

Michel – Magnus Vigilius, j. h.

Obchodník se vzpomínkami, Stařec mládí, Noční hlídač, Starý Arab – Roman Hoza

Babička – Eva Novotná, j. h.

Dědeček – Josef Škarka, j. h.

Mladý Arab – Lily Velková

Echo – Monika Kaštanová, Eva Daňhelová, Veronika Havasi, Eliška Münsterová, Leona Kyzlinková, Lada Novotná, Veronika Tlachová, Tereza Krejčí

Orchestr Janáčkovy opery NdB

V koprodukci s GötebourgsOperan

Psáno z premiéry 14. června 2019

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více