Radokův skvostný modrošedý sen

 Radokův skvostný modrošedý sen

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.

Zdánlivě odlišná díla Martinů a Poulenca spojuje však víc než jen iluzornost, lidská mysl, vzpomínky a možná neskutečnost. Režisér David Radok virtuózně propojil obě opery motivy, které se v dílech skutečně prolínají. Oba příběhy, nebo spíše sny a mimózy rozehrál ve stejné minimalisticky čisté scéně zasazené někam do idylické Paříže. V obou částech se nemění ani uspořádání několika ledabyle pohozených předmětů. Radokova vizualizace surrealistické Julietty v sobě skrývá nesčetně drobných symbolik a gest. Režie se správně nesnaží cokoliv z oné bizarní vidiny vysvětlit, ale jen pootevřít. Světelná hra Přemysla Jandy i vkusné kostýmy Zuzany Ježkové završují pocit až příjemného transu. Vše vplouvá a odplouvá uklidněno vlněním závěsu v okně v perspektivě scény v zasněně modrošedém světle.

Minimalistické jsou obě opery i obsazením. Vedle Julietty, dokonale zosobněné jiskřivým hlasem i hereckou lehkostí Janou Šrejmou Kačírkovou, stojí role omámeného Michela. Vzpomínky elegantního a zasněného muže představoval hostující Magnus Vigilius, jehož světlý a průzračný tenor a příjemný projev je velmi působivý. Vedlejší role obchodníka se vzpomínkami, Starce Mládí a nočního hlídače ztělesnil jediný zpěvák, pro premiérový večer Roman Hoza, který nepřestává překvapovat stále se rozvíjejícím hlasovým fondem.

Přechod do druhé poloviny večera, jak již bylo zmíněno, je vizuálně sotva postřehnutelný. Poulencova instrumentace však navozuje svíravou atmosféru očekávání Ženy, která toužebně vyčkává až konečně zazvoní telefon a ona uslyší hlas svého milence, jenž ji opustil pro jinou. Lidský hlas je vlastně one woman show, která se scénicky odehrává ve zlatém řezu jeviště, pohybem plně závisle na délce telefonního drátu. Až v nejzoufalejším momentě je Žena doslova zahnána do kouta a to je také jediný moment hysterie. Mizérii a zoufalství Opuštěné ztvárnila Jana Šrejma Kačírková dle předlohy tiše, berouce na sebe vinu rozpadu vztahu. Onu vnitřní rozervanost a myšlenky na sebevraždu vypouští postupně, napíná vše o to více efektně a téměř až do nesnesitelna. Vnitřní neklid stupňuje libreto Jeana Cocteau, které je napůl tichem a napůl textem – jeho nezbytné pasáže jsou i ty, ve kterých Žena dostává divákem neslyšené odpovědi a otázky od muže na druhém konci hovoru, o němž vlastně nevíme, zda se skutečně udál.

Jana Šrejma Kačírková, byť se na scéně pohybovala sama a prostorově poměrně omezeně, vyplnila ji bezezbytku tíživým neklidem a změnami afektu. Všechny nároky role na hlasovou, ale i mentální vyzrálost obdivuhodně předčila. Zachovala si po celou délku nesmírně náročného díla střídmou afektovanost a svůj jiskřivý, přesto příjemně plný hlas. Napětí v něm vedla naprosto vědomě a umírněně k dynamickým vrcholům a to hovoříme o partu, který je velmi náročný: výrazově i textem. Její dialog s výborně připraveným orchestrem řídil dirigent Marko Ivanović. Jeho pojetí obou děl je svěží a výborně funguje se zpěváky, s echem za scénou ale také v piano pasážích spíše deklamovaného nežli zpívaného textu.

Poslední a skvostná inscenace letošní sezony provází diváka někde mezi snem a realitou tak lyricky, že se jeví jako ideálnější než více hovořit mlčet o ní. Jasně tak prokazuje i nastokrát opakované méně je někdy více. Inscenace se vyhýbá velkým gestům, velké senzaci a ponechána ve své vlastní intimitě je tak mnohem působivější.

Bohuslav Martinů: Tři fragmenty z Juliette, podle hry George Neveuxe

Francis Poulenc: Lidský hlas, libreto – Jaen Cocteau

Režie a scéna – David Radok

Hudební nastudování – Marko Ivanović

Kostýmy – Zuzana Ježková

Světelný design – Přemysl Janda

Videoprojekce – Dalibor Fencl

Soprán, Juliette – Jana Šrejma Kačírková

Michel – Magnus Vigilius, j. h.

Obchodník se vzpomínkami, Stařec mládí, Noční hlídač, Starý Arab – Roman Hoza

Babička – Eva Novotná, j. h.

Dědeček – Josef Škarka, j. h.

Mladý Arab – Lily Velková

Echo – Monika Kaštanová, Eva Daňhelová, Veronika Havasi, Eliška Münsterová, Leona Kyzlinková, Lada Novotná, Veronika Tlachová, Tereza Krejčí

Orchestr Janáčkovy opery NdB

V koprodukci s GötebourgsOperan

Psáno z premiéry 14. června 2019

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více