O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.
V 16. až 17. století zažívalo Španělsko zlatý věk – kromě rychlého teritoriálního rozmachu procházelo také nebývalým rozkvětem politickým a kulturním. Španělská polyfonie se stala svébytným hudebním segmentem, který nemalým způsobem ovlivnil také další hudební a kulturní centra. Na programu se objevila vokální díla Bartomea Càrcerese, Francisca Guerrera, Pedra de Escobara a především Matea Flecha staršího (El Viejo), který se řadí mezi hlavní představitele španělské ensalady – doslova hudebního salátu. Ten v sobě kloubil mnohdy protichůdné úseky světského i duchovního charakteru. Právě tyto ensalady daly středečnímu večeru název. Mnohé ze skladeb totiž užívají dialogický princip a vedle sebe tak staví vroucí vyznání Bohorodičky a pochybovačné hlasy lidu, které se ironicky táží „jak Maria k těhotenství přišla“.
Koncert zahájil poměrně svižný úryvek z enselady Bartomea Càrcerese La Trulla pod názvem Sus, sus, sus a již z kraje večera naznačil, jaký charakter lze u interpretací souboru Cantoría očekávat. Kvarteto zpěváků staví hudební účinek především na výtečné práci s dynamikou a na prakticky stoprocentní výrazové jednotě a bezchybné intonaci. Bylo také zřejmé, že zpěváci mj. záměrně zdůrazňovali sametovou měkkost souzvuků, kterých lze v kvartetním zpěvu dosáhnout za předpokladu, že interpreti sledují nejen své party, ale především celistvý hudební obraz. Právě zde sehrála ona výrazová jednota hlavní roli. Ostatně i v divočejších dílech jako by se provedení souboru Cantoría zdráhalo propadnout vulgarizaci svého sametového nastudování.
Než program pokročil dále, seznámil vedoucí ansámblu Jorge Losana (s překladem Barbary Marii Willi) diváky s obsahem jednotlivých vánočních písní a ensalad. Dramaturgii tvořily i proslulé skladby jako Riu riu chiu či Falalalan falalanlera (ty shodou okolností sdílejí melodii nápěvu). Právě samotný výběr skladeb byl nepochybně dalším výrazným kladem večera. Díla z Cancionero de Uppsala (Verbum caro factum est, Dadme albricias hijos d’Eva a právě Riu riu chiu), Cancionero de Medinaceli či z Cancionero de Gandía, ze kterého pochází Càrceresův Falalalan falalanlera, umožnila souboru vytvořit ucelený a v jednotlivých návaznostech dobře působící program, vhodně dávkujícího rozverné popěvky i hlubokou citovost křesťanského (i ryze osobního) vyznání. Prakticky po celou dobu večera (rozděleného do dvou polovin) zpívalo kvarteto v plném obsazení. Pouze v písni Soleta i verge estich – opět od Bartomea Càrcerese – zazněl trojhlas bez basisty Oriola Quintana. Závěrečný výběr z ensalady La Negrina od Matea Flecha doplnil ještě přídavek Sus, sus, sus, kterým se koncert uzavřel v pomyslném kruhu.
Finále 19. ročníku jmenovaného cyklu přivedlo do sálu Konventu Milosrdných bratří mladé a enormně talentované hudebníky s vybroušeným hudebním cítěním, výborným frázováním a bezchybným provedením. To vše navíc s kvalitní dramaturgií, která dala prostor nejen oblíbeným a známým dílům, ale i neprávem zapadlým klenotům renesanční polyfonie. Šlo navrch o posluchačsky opravdu zdařile namíchaný hudební salát.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..