Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

23. duben 2013, 2:42

Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

Rez Abbasi ve svém stylu sjednocuje vlivy indické hudby a amerického jazzu. Není to jazz obohacený o exotiku, oba dva přístupy splývají a vytvářejí osobitý celek. V jeho základech se střetává bebop a melodické uvažování indických rág – je to hudba, která jde ke svým americkým i asijským kořenům. Abbasi má smysl pro nápadité riffy – ty je občas potřeba lovit z hudebních vrstev, které se vzájemně proplétají a překrývají. Ale okamžiky, kdy se sejdou unisono třeba kytara se saxofonem, pomáhají posluchačům v orientaci. Bylo pro mě hodně poučné slyšet úvodní skladbu koncertu během workshopu, který vedla kapela o den dříve na JAMU. Slyšet kompozici rozebranou při „školním“ provedení byl dobrý úvod do uvažování Reze Abbasiho i celého tria i pro posluchače.

S Abbasiho současným triem přijel hostující saxofonista Rudresh Mahanthappa, který už ale s Abbasim spolupracoval i dříve. Bylo pro mě překvapivé, že mi projev tria v mnohém připomněl alternativu a jazzrock začátku sedmdesátých let. Alternativou mám na mysli především Beefheartovo album Trout Mask Replica, na němž se prolínají zdánlivě nezávislé linie jednotlivých nástrojů a drží perfektně pohromadě díky bicím. Tuto funkci plnil skvěle Satoshi Takeishi, jehož rytmický základ sjednocoval rozbíhající se melodické linky ostatních nástrojů včetně kontrabasu. John Hébert jej používal s důrazem na melodickou stránku věci, ale splývání melodické a rytmické funkce se v různé míře týkalo všech nástrojů. Koncert se s postupujícím časem stále víc blížil k jazzrockovým vzorcům, způsob použití elektroniky a smyček mi evokoval Franka Zappu. To všechno s technickou dokonalostí a především se zvukem, který patří jednoznačně do současnosti. Odzbrojující byla samozřejmost, s jakou všichni muzikanti hráli melodická místa i zběsile chrlená sóla, jak kouzlili se zvukem. V těchto chvílích už je úplně jedno, jak je samotná hudba složitá – lehkost provedení z ní dělá požitek přístupný komukoliv.

Večer v Semilassu zahájil Nikolaj Nikitin Quartet, s nímž přijel jako host trumpetista Patches Stewart. Kromě amerického hosta se jedná prakticky o all stars band slovenského jazzu, který přijel přehrát svoje aktuální album New Winter Stories. Kapela podala přijatelný výkon, ale v sousedství skvělého tria Reze Abbasiho nemohla obstát se vším všudy. Ve skutečnosti bylo těžké přijmout večer jako dvojkoncert, dokonce si myslím, že Nikitin Quartet měl zahrát kratší set a splnit jen funkci předkapely. Byl to solidně zahraný jazzový mainstream s hojným sólováním, v němž se občas nic pozoruhodného nedělo. U sklady On the Snow-bound Path (Po zasněženém chodníčku) upozorňoval Nikolaj Nikitin na souvislost s Janáčkem a jeho cyklem Po zarostlém chodníčku (On the Overgrown Path). Hudební vazbu jsem žádnou neobjevil, navíc Gabriel Jonáš citoval v klavírním sóle standard Honeysuckle Rose, což jsem v rámci údajných janáčkovských vazeb nepochopil. Nikitinovo kvarteto mi přišlo v kombinaci s Abbasim dramaturgicky i hudebně úplně vedle. Navíc se tu podle mého názoru ukázalo, jak je důležité obracet se ke svým skutečným kořenům. Rez Abbasi se narodil v Pákistánu, později se vrátil do Indie studovat tradiční hudbu, mezitím žil v Kalifornii a nyní pracuje v New Yorku. Pracuje s vlivy, v nichž vyrostl a mísí se v něm zcela přirozeně. Marnost snahy Nikolaj Nikitin Quartetu o ryze americký jazz v tomto srovnání bila do očí i do uší.

Rez Abbasi hrál především vlastní kompozice, došlo ale také na The Cure Keitha Jarreta a v závěru na Lament, jehož autorem je zpěvák hudebního stylu qawwali Nusrat Fateh Ali Khan. Charakter převzatých skladeb přiblížil hudební projev Abbasiho tria asi nejblíž k jazzrocku. Rez Abbasi Trio zahrálo vynikající současný jazz s lehkostí a samozřejmostí dětské písničky. Jestli mě něco mrzelo, tak nemalá část publika spěchající okamžitě po skončení poslední skladby setu pryč ze sálu. Vytrvalci, kteří vydrželi asi tak minutu, se dočkali ještě přídavku. Rez Abbasi i jeho  spoluhráči jsou muzikantské hvězdy zcela bez hvězdných manýr, ať už na pódiu, při workshopu nebo během jam session po koncertě. Je bezvadné mít takové lidi občas po ruce, třeba už jen pro ten pocit blízkosti.

Foto Martin Zeman

Nikolaj Nikitin Quartet & Patches Stewart (Patches Stewart – trubka, Nikolaj Nikitin – saxofony, Gabriel Jonáš – klavír, Juraj Griglák – kontrabas, baskytara, Jozef Döme – bicí), Rez Abbasi Trio & Rudresh Mahanthappa (Rez Abbasi – kytara, John Hébert – kontrabas, Satoshi Takeishi – bicí, Rudresh Mahanthappa – alt saxofon). 19. 4. 2013, Semilasso, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více