Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

23. duben 2013, 2:42

Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

Rez Abbasi ve svém stylu sjednocuje vlivy indické hudby a amerického jazzu. Není to jazz obohacený o exotiku, oba dva přístupy splývají a vytvářejí osobitý celek. V jeho základech se střetává bebop a melodické uvažování indických rág – je to hudba, která jde ke svým americkým i asijským kořenům. Abbasi má smysl pro nápadité riffy – ty je občas potřeba lovit z hudebních vrstev, které se vzájemně proplétají a překrývají. Ale okamžiky, kdy se sejdou unisono třeba kytara se saxofonem, pomáhají posluchačům v orientaci. Bylo pro mě hodně poučné slyšet úvodní skladbu koncertu během workshopu, který vedla kapela o den dříve na JAMU. Slyšet kompozici rozebranou při „školním“ provedení byl dobrý úvod do uvažování Reze Abbasiho i celého tria i pro posluchače.

S Abbasiho současným triem přijel hostující saxofonista Rudresh Mahanthappa, který už ale s Abbasim spolupracoval i dříve. Bylo pro mě překvapivé, že mi projev tria v mnohém připomněl alternativu a jazzrock začátku sedmdesátých let. Alternativou mám na mysli především Beefheartovo album Trout Mask Replica, na němž se prolínají zdánlivě nezávislé linie jednotlivých nástrojů a drží perfektně pohromadě díky bicím. Tuto funkci plnil skvěle Satoshi Takeishi, jehož rytmický základ sjednocoval rozbíhající se melodické linky ostatních nástrojů včetně kontrabasu. John Hébert jej používal s důrazem na melodickou stránku věci, ale splývání melodické a rytmické funkce se v různé míře týkalo všech nástrojů. Koncert se s postupujícím časem stále víc blížil k jazzrockovým vzorcům, způsob použití elektroniky a smyček mi evokoval Franka Zappu. To všechno s technickou dokonalostí a především se zvukem, který patří jednoznačně do současnosti. Odzbrojující byla samozřejmost, s jakou všichni muzikanti hráli melodická místa i zběsile chrlená sóla, jak kouzlili se zvukem. V těchto chvílích už je úplně jedno, jak je samotná hudba složitá – lehkost provedení z ní dělá požitek přístupný komukoliv.

Večer v Semilassu zahájil Nikolaj Nikitin Quartet, s nímž přijel jako host trumpetista Patches Stewart. Kromě amerického hosta se jedná prakticky o all stars band slovenského jazzu, který přijel přehrát svoje aktuální album New Winter Stories. Kapela podala přijatelný výkon, ale v sousedství skvělého tria Reze Abbasiho nemohla obstát se vším všudy. Ve skutečnosti bylo těžké přijmout večer jako dvojkoncert, dokonce si myslím, že Nikitin Quartet měl zahrát kratší set a splnit jen funkci předkapely. Byl to solidně zahraný jazzový mainstream s hojným sólováním, v němž se občas nic pozoruhodného nedělo. U sklady On the Snow-bound Path (Po zasněženém chodníčku) upozorňoval Nikolaj Nikitin na souvislost s Janáčkem a jeho cyklem Po zarostlém chodníčku (On the Overgrown Path). Hudební vazbu jsem žádnou neobjevil, navíc Gabriel Jonáš citoval v klavírním sóle standard Honeysuckle Rose, což jsem v rámci údajných janáčkovských vazeb nepochopil. Nikitinovo kvarteto mi přišlo v kombinaci s Abbasim dramaturgicky i hudebně úplně vedle. Navíc se tu podle mého názoru ukázalo, jak je důležité obracet se ke svým skutečným kořenům. Rez Abbasi se narodil v Pákistánu, později se vrátil do Indie studovat tradiční hudbu, mezitím žil v Kalifornii a nyní pracuje v New Yorku. Pracuje s vlivy, v nichž vyrostl a mísí se v něm zcela přirozeně. Marnost snahy Nikolaj Nikitin Quartetu o ryze americký jazz v tomto srovnání bila do očí i do uší.

Rez Abbasi hrál především vlastní kompozice, došlo ale také na The Cure Keitha Jarreta a v závěru na Lament, jehož autorem je zpěvák hudebního stylu qawwali Nusrat Fateh Ali Khan. Charakter převzatých skladeb přiblížil hudební projev Abbasiho tria asi nejblíž k jazzrocku. Rez Abbasi Trio zahrálo vynikající současný jazz s lehkostí a samozřejmostí dětské písničky. Jestli mě něco mrzelo, tak nemalá část publika spěchající okamžitě po skončení poslední skladby setu pryč ze sálu. Vytrvalci, kteří vydrželi asi tak minutu, se dočkali ještě přídavku. Rez Abbasi i jeho  spoluhráči jsou muzikantské hvězdy zcela bez hvězdných manýr, ať už na pódiu, při workshopu nebo během jam session po koncertě. Je bezvadné mít takové lidi občas po ruce, třeba už jen pro ten pocit blízkosti.

Foto Martin Zeman

Nikolaj Nikitin Quartet & Patches Stewart (Patches Stewart – trubka, Nikolaj Nikitin – saxofony, Gabriel Jonáš – klavír, Juraj Griglák – kontrabas, baskytara, Jozef Döme – bicí), Rez Abbasi Trio & Rudresh Mahanthappa (Rez Abbasi – kytara, John Hébert – kontrabas, Satoshi Takeishi – bicí, Rudresh Mahanthappa – alt saxofon). 19. 4. 2013, Semilasso, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více