Rez Abbasi ve svém stylu sjednocuje vlivy indické hudby a amerického jazzu. Není to jazz obohacený o exotiku, oba dva přístupy splývají a vytvářejí osobitý celek. V jeho základech se střetává bebop a melodické uvažování indických rág – je to hudba, která jde ke svým americkým i asijským kořenům. Abbasi má smysl pro nápadité riffy – ty je občas potřeba lovit z hudebních vrstev, které se vzájemně proplétají a překrývají. Ale okamžiky, kdy se sejdou unisono třeba kytara se saxofonem, pomáhají posluchačům v orientaci. Bylo pro mě hodně poučné slyšet úvodní skladbu koncertu během workshopu, který vedla kapela o den dříve na JAMU. Slyšet kompozici rozebranou při „školním“ provedení byl dobrý úvod do uvažování Reze Abbasiho i celého tria i pro posluchače.
S Abbasiho současným triem přijel hostující saxofonista Rudresh Mahanthappa, který už ale s Abbasim spolupracoval i dříve. Bylo pro mě překvapivé, že mi projev tria v mnohém připomněl alternativu a jazzrock začátku sedmdesátých let. Alternativou mám na mysli především Beefheartovo album Trout Mask Replica, na němž se prolínají zdánlivě nezávislé linie jednotlivých nástrojů a drží perfektně pohromadě díky bicím. Tuto funkci plnil skvěle Satoshi Takeishi, jehož rytmický základ sjednocoval rozbíhající se melodické linky ostatních nástrojů včetně kontrabasu. John Hébert jej používal s důrazem na melodickou stránku věci, ale splývání melodické a rytmické funkce se v různé míře týkalo všech nástrojů. Koncert se s postupujícím časem stále víc blížil k jazzrockovým vzorcům, způsob použití elektroniky a smyček mi evokoval Franka Zappu. To všechno s technickou dokonalostí a především se zvukem, který patří jednoznačně do současnosti. Odzbrojující byla samozřejmost, s jakou všichni muzikanti hráli melodická místa i zběsile chrlená sóla, jak kouzlili se zvukem. V těchto chvílích už je úplně jedno, jak je samotná hudba složitá – lehkost provedení z ní dělá požitek přístupný komukoliv.
Večer v Semilassu zahájil Nikolaj Nikitin Quartet, s nímž přijel jako host trumpetista Patches Stewart. Kromě amerického hosta se jedná prakticky o all stars band slovenského jazzu, který přijel přehrát svoje aktuální album New Winter Stories. Kapela podala přijatelný výkon, ale v sousedství skvělého tria Reze Abbasiho nemohla obstát se vším všudy. Ve skutečnosti bylo těžké přijmout večer jako dvojkoncert, dokonce si myslím, že Nikitin Quartet měl zahrát kratší set a splnit jen funkci předkapely. Byl to solidně zahraný jazzový mainstream s hojným sólováním, v němž se občas nic pozoruhodného nedělo. U sklady On the Snow-bound Path (Po zasněženém chodníčku) upozorňoval Nikolaj Nikitin na souvislost s Janáčkem a jeho cyklem Po zarostlém chodníčku (On the Overgrown Path). Hudební vazbu jsem žádnou neobjevil, navíc Gabriel Jonáš citoval v klavírním sóle standard Honeysuckle Rose, což jsem v rámci údajných janáčkovských vazeb nepochopil. Nikitinovo kvarteto mi přišlo v kombinaci s Abbasim dramaturgicky i hudebně úplně vedle. Navíc se tu podle mého názoru ukázalo, jak je důležité obracet se ke svým skutečným kořenům. Rez Abbasi se narodil v Pákistánu, později se vrátil do Indie studovat tradiční hudbu, mezitím žil v Kalifornii a nyní pracuje v New Yorku. Pracuje s vlivy, v nichž vyrostl a mísí se v něm zcela přirozeně. Marnost snahy Nikolaj Nikitin Quartetu o ryze americký jazz v tomto srovnání bila do očí i do uší.
Rez Abbasi hrál především vlastní kompozice, došlo ale také na The Cure Keitha Jarreta a v závěru na Lament, jehož autorem je zpěvák hudebního stylu qawwali Nusrat Fateh Ali Khan. Charakter převzatých skladeb přiblížil hudební projev Abbasiho tria asi nejblíž k jazzrocku. Rez Abbasi Trio zahrálo vynikající současný jazz s lehkostí a samozřejmostí dětské písničky. Jestli mě něco mrzelo, tak nemalá část publika spěchající okamžitě po skončení poslední skladby setu pryč ze sálu. Vytrvalci, kteří vydrželi asi tak minutu, se dočkali ještě přídavku. Rez Abbasi i jeho spoluhráči jsou muzikantské hvězdy zcela bez hvězdných manýr, ať už na pódiu, při workshopu nebo během jam session po koncertě. Je bezvadné mít takové lidi občas po ruce, třeba už jen pro ten pocit blízkosti.
Foto Martin Zeman
Nikolaj Nikitin Quartet & Patches Stewart (Patches Stewart – trubka, Nikolaj Nikitin – saxofony, Gabriel Jonáš – klavír, Juraj Griglák – kontrabas, baskytara, Jozef Döme – bicí), Rez Abbasi Trio & Rudresh Mahanthappa (Rez Abbasi – kytara, John Hébert – kontrabas, Satoshi Takeishi – bicí, Rudresh Mahanthappa – alt saxofon). 19. 4. 2013, Semilasso, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..