Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

23. duben 2013, 2:42

Rez Abbasi Trio – splynutí americké a indické hudby v Semilassu

Rez Abbasi ve svém stylu sjednocuje vlivy indické hudby a amerického jazzu. Není to jazz obohacený o exotiku, oba dva přístupy splývají a vytvářejí osobitý celek. V jeho základech se střetává bebop a melodické uvažování indických rág – je to hudba, která jde ke svým americkým i asijským kořenům. Abbasi má smysl pro nápadité riffy – ty je občas potřeba lovit z hudebních vrstev, které se vzájemně proplétají a překrývají. Ale okamžiky, kdy se sejdou unisono třeba kytara se saxofonem, pomáhají posluchačům v orientaci. Bylo pro mě hodně poučné slyšet úvodní skladbu koncertu během workshopu, který vedla kapela o den dříve na JAMU. Slyšet kompozici rozebranou při „školním“ provedení byl dobrý úvod do uvažování Reze Abbasiho i celého tria i pro posluchače.

S Abbasiho současným triem přijel hostující saxofonista Rudresh Mahanthappa, který už ale s Abbasim spolupracoval i dříve. Bylo pro mě překvapivé, že mi projev tria v mnohém připomněl alternativu a jazzrock začátku sedmdesátých let. Alternativou mám na mysli především Beefheartovo album Trout Mask Replica, na němž se prolínají zdánlivě nezávislé linie jednotlivých nástrojů a drží perfektně pohromadě díky bicím. Tuto funkci plnil skvěle Satoshi Takeishi, jehož rytmický základ sjednocoval rozbíhající se melodické linky ostatních nástrojů včetně kontrabasu. John Hébert jej používal s důrazem na melodickou stránku věci, ale splývání melodické a rytmické funkce se v různé míře týkalo všech nástrojů. Koncert se s postupujícím časem stále víc blížil k jazzrockovým vzorcům, způsob použití elektroniky a smyček mi evokoval Franka Zappu. To všechno s technickou dokonalostí a především se zvukem, který patří jednoznačně do současnosti. Odzbrojující byla samozřejmost, s jakou všichni muzikanti hráli melodická místa i zběsile chrlená sóla, jak kouzlili se zvukem. V těchto chvílích už je úplně jedno, jak je samotná hudba složitá – lehkost provedení z ní dělá požitek přístupný komukoliv.

Večer v Semilassu zahájil Nikolaj Nikitin Quartet, s nímž přijel jako host trumpetista Patches Stewart. Kromě amerického hosta se jedná prakticky o all stars band slovenského jazzu, který přijel přehrát svoje aktuální album New Winter Stories. Kapela podala přijatelný výkon, ale v sousedství skvělého tria Reze Abbasiho nemohla obstát se vším všudy. Ve skutečnosti bylo těžké přijmout večer jako dvojkoncert, dokonce si myslím, že Nikitin Quartet měl zahrát kratší set a splnit jen funkci předkapely. Byl to solidně zahraný jazzový mainstream s hojným sólováním, v němž se občas nic pozoruhodného nedělo. U sklady On the Snow-bound Path (Po zasněženém chodníčku) upozorňoval Nikolaj Nikitin na souvislost s Janáčkem a jeho cyklem Po zarostlém chodníčku (On the Overgrown Path). Hudební vazbu jsem žádnou neobjevil, navíc Gabriel Jonáš citoval v klavírním sóle standard Honeysuckle Rose, což jsem v rámci údajných janáčkovských vazeb nepochopil. Nikitinovo kvarteto mi přišlo v kombinaci s Abbasim dramaturgicky i hudebně úplně vedle. Navíc se tu podle mého názoru ukázalo, jak je důležité obracet se ke svým skutečným kořenům. Rez Abbasi se narodil v Pákistánu, později se vrátil do Indie studovat tradiční hudbu, mezitím žil v Kalifornii a nyní pracuje v New Yorku. Pracuje s vlivy, v nichž vyrostl a mísí se v něm zcela přirozeně. Marnost snahy Nikolaj Nikitin Quartetu o ryze americký jazz v tomto srovnání bila do očí i do uší.

Rez Abbasi hrál především vlastní kompozice, došlo ale také na The Cure Keitha Jarreta a v závěru na Lament, jehož autorem je zpěvák hudebního stylu qawwali Nusrat Fateh Ali Khan. Charakter převzatých skladeb přiblížil hudební projev Abbasiho tria asi nejblíž k jazzrocku. Rez Abbasi Trio zahrálo vynikající současný jazz s lehkostí a samozřejmostí dětské písničky. Jestli mě něco mrzelo, tak nemalá část publika spěchající okamžitě po skončení poslední skladby setu pryč ze sálu. Vytrvalci, kteří vydrželi asi tak minutu, se dočkali ještě přídavku. Rez Abbasi i jeho  spoluhráči jsou muzikantské hvězdy zcela bez hvězdných manýr, ať už na pódiu, při workshopu nebo během jam session po koncertě. Je bezvadné mít takové lidi občas po ruce, třeba už jen pro ten pocit blízkosti.

Foto Martin Zeman

Nikolaj Nikitin Quartet & Patches Stewart (Patches Stewart – trubka, Nikolaj Nikitin – saxofony, Gabriel Jonáš – klavír, Juraj Griglák – kontrabas, baskytara, Jozef Döme – bicí), Rez Abbasi Trio & Rudresh Mahanthappa (Rez Abbasi – kytara, John Hébert – kontrabas, Satoshi Takeishi – bicí, Rudresh Mahanthappa – alt saxofon). 19. 4. 2013, Semilasso, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Hodnocení autora: 80 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více