Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Líčil mi jednou Robert Křesťan, podle čeho zjistí, že by už měl s Druhou trávou natočit nové autorské album. To mu prý – parafrázuji – zavolá Luboš Malina a připomene mu, že už je čas. Je pravda, že Křesťan, jeden z nejlepších textařů české hudby (napříč žánry), autorskými výpověďmi neplýtvá. Vedle koncertování a psaní nových písní se totiž intenzivně věnuje překladům americké beletrie, což zabere nemálo času. A tak na zatím poslední autorskou desku Roberta Křesťana Marcipán z Toleda (2011) museli fanoušci čekat dlouhých devět let (od alba 1775 básní Emily Dickinsonové). Mezitím Druhá tráva vydala nepřeslechnutelný titul Dylanovky (Křesťanovy překlady písní Boba Dylana), ale to je přece jen jiná disciplína. Zda budeme na novou řadovou desku Druhé trávy čekat opět téměř dekádu, pochopitelně netušíme. Nicméně skupina o sobě i v mezidobí dává vědět zajímavými počiny. Prakticky souběžně s Marcipánem vyšla anglicky zpívaná deska Shuttle To Bethlehem, o rok později se na trhu objevil koncertní záznam z oblíbeného festivalu Živě v Telči a nyní Druhá tráva pro své příznivce připravila aktualizovaný pohled do minulosti s názvem Pojďme se napít.

Album svou koncepcí připomíná dva modely, obohacené o nemalou přidanou hodnotu. První z nich je model „hříchů mládí“. Právě takto, Hříchy mládí, se jmenovala kolekce juvenilií několika především trampských písničkářů, kterou před lety vydala společnost Venkow. Lidé jako Miki Ryvola, Kapitán Kid nebo Pavel Žalman Lohonka v roce 2000 znovu nazpívali ukázky ze své nejranější autorské tvorby – písně plné naivity a neobratných veršů, písně o kamarádkách, volantech, o mámě i Vánocích. Druhý model, obvyklý ve světě komerčního popu a rocku, spočívá v tom, že kapela po letech sesbírá dosud nevydané nahrávky, pozapomenuté písně, B-strany singlů a jiný „odpad“ a vydá je jako regulérní album. Někdy vznikne dílo nezpochybnitelné kvality (Bruce Springsteen) nebo téma pro diplomové práce (Bob Dylan), jindy alespoň kuriozita pro nejvěrnější fanoušky (Pet Shop Boys). Co s tím vším má společného Křesťan s Druhou trávou? Jejich Pojďme se napít má totiž od každého něco.

„Původně jsem chtěl natočit album ze svých outsiderských písniček, tedy takových, které se moc neuchytily, ale pohlížím na ně s otcovskou láskou,“ promlouvá autor v bookletu k posluchači a dodává: „Zjistil jsem sice, že vlastně neexistují, ale narazil jsem při té inventuře na několik, které ve mně vyvolaly někdy úsměv, někdy hrdost, ale vždycky chuť si je zazpívat.“ Nechme stranou malou nejistotu při interpretaci těchto vět (Neexistují vůbec Křesťanovy outsiderské písničky? Nebo neexistují ty z nich, na které pohlíží „s otcovskou láskou“?). Důležité je, že autor, který se například ke svému největšímu hitu, Panence, vrací nerad (zatímco současní omlazení Poutníci píseň zařadili i na své letošní vánoční album), našel ve své minulosti dostatek pozapomenutých skladeb, s nimiž jde hrdě na trh.

Album obsahuje skladby nejrůznější provenience. Výběru dominují přibližně ve dvou třetinách desky impozantní Tažní koně, původně Heavy Horses z repertoáru Jethro Tull. Píseň, která patřila k ozdobám poutnického repertoáru (album Chromí koně), je podle Křesťana v současné sestavě Druhé trávy na pódiu nehratelná, avšak na desce se ji konečně podařilo zachytit. A za tento zářez se Křesťan opravdu ani po letech stydět nemusí. Naopak charakter „hříchu mládí“ má skladba Co dělat mám na melodii Krise Kristoffersona. Text napsal v sedmnácti letech („Rozuměl jsem asi každé čtvrté frázi,“ hodnotí dnešní překladatel svou tehdejší znalost angličtiny) a například s přízvuky na první slabice si starost nedělal. Do podobné kategorie bychom mohli zařadit i o něco pozdější Co už je pryč na melodii Erica Claptona. „Panu Claptonovi se tímto omlouvám, že jsem jeho zásadní vyznání změnil v lehkonohou nostalgii. Ale rád tu písničku zpívám, přestože v ní o nic nejde,“ přiznává Křesťan, přičemž za klíčové lze považovat právě slovo „lehkonohá“. Jde totiž o tak pravidelnou a předvídatelnou (folk)rockovou záležitost, že pro současné členy Druhé trávy, vycvičené z jazzových a dalších náročnějších projektů, to musí opravdu oddechová záležitost.

Z písní, které vznikaly pro Poutníky, na albu najdeme minimálně dvě, které tato skupina hrávala (a pravděpodobně stále hrává) i po rozchodu s Křesťanem a Malinou. Pojďme se napít vyšlo ve studiové verzi na CD Pláč a smích (2003) i na pozdější koncertní výběru Poutníci slaví 40 – Live. Komu mám lhát vyšlo na poutnickém CD Co už je pryč v roce 1997. V obou případech jde o solidní country písničky, které by většina českých kapel tohoto žánru vyvažovala zlatem. V kontextu pozdější tvorby Roberta Křesťana jde však o šedivý průměr. Mimochodem i novější Křesťanova tvorba je na albu zastoupena, a to písní Cibola. Ta totiž dosud vyšla pouze na sólovém albu Luboše Maliny Zákusek (1998) a skupina správně usoudila, že by si zasloužila objevit se i pod její hlavičkou.

Album Pojďme se napít je více než jen sbírkou rarit a hříchů mládí a má smysl si je pořídit nejen kvůli písním Tažní koně, Cibola nebo příjemné verzi oblíbené zhudebněné americké básně Srkala mošt stýblem slámy (tento Hiršalův překlad má v repertoáru například severomoravský bluesman Jiří Míža nebo brněnská skupina Pozdní sběr). I písně, které nedosahují kvalit Marcipánu z Toleda, Až si jednou sundám klišé, Pohlednice nebo Na španělských schodech, vyzdvihuje o několik úrovní výš současná sestava Druhé trávy. Vždyť kapela, ve které se naši přední hráči na dobro a banjo Luboš Novotný a Luboš Malina (který pochopitelně banjo střídá s nástroji dechovými) doplňují se solidním kytaristou Lubošem Novotným a především s excelentní jazzovou rytmikou Tomáš Liška a Kamil Slezák, by mohla hrát cokoli. A vždycky to bude dobré. Pojďme se napít tedy sice není deska roku (na tu si opět pár let počkáme, ale věřím, že ji Robert Křesťan opět napíše), ale poslouchá se velmi příjemně. Navíc je tu drobná přidaná hodnota ve formě fotogalerie všech tří kapel, kterými prošel Robert Křesťan. Doporučuji zahrát si hru, kdo jej nejrychleji pozná na starých snímcích Traperů.

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít…, vydavatel: Parlophone Czech Republic 2013. 9 skladeb, celková stopáž: 37:04

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    6. leden 2014, 15:07
    Milane, technická poznámka - na kytaru hraje (jako vždy :-) Emil Formánek. A slušelo by se připomenout spoluúčast mandolinisty a zpěváka Pavla Petržely, Robertova "služebně nejstaršího" spoluhráče z Traperů. Zdraví Helena Bretfeldová

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více