Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Líčil mi jednou Robert Křesťan, podle čeho zjistí, že by už měl s Druhou trávou natočit nové autorské album. To mu prý – parafrázuji – zavolá Luboš Malina a připomene mu, že už je čas. Je pravda, že Křesťan, jeden z nejlepších textařů české hudby (napříč žánry), autorskými výpověďmi neplýtvá. Vedle koncertování a psaní nových písní se totiž intenzivně věnuje překladům americké beletrie, což zabere nemálo času. A tak na zatím poslední autorskou desku Roberta Křesťana Marcipán z Toleda (2011) museli fanoušci čekat dlouhých devět let (od alba 1775 básní Emily Dickinsonové). Mezitím Druhá tráva vydala nepřeslechnutelný titul Dylanovky (Křesťanovy překlady písní Boba Dylana), ale to je přece jen jiná disciplína. Zda budeme na novou řadovou desku Druhé trávy čekat opět téměř dekádu, pochopitelně netušíme. Nicméně skupina o sobě i v mezidobí dává vědět zajímavými počiny. Prakticky souběžně s Marcipánem vyšla anglicky zpívaná deska Shuttle To Bethlehem, o rok později se na trhu objevil koncertní záznam z oblíbeného festivalu Živě v Telči a nyní Druhá tráva pro své příznivce připravila aktualizovaný pohled do minulosti s názvem Pojďme se napít.

Album svou koncepcí připomíná dva modely, obohacené o nemalou přidanou hodnotu. První z nich je model „hříchů mládí“. Právě takto, Hříchy mládí, se jmenovala kolekce juvenilií několika především trampských písničkářů, kterou před lety vydala společnost Venkow. Lidé jako Miki Ryvola, Kapitán Kid nebo Pavel Žalman Lohonka v roce 2000 znovu nazpívali ukázky ze své nejranější autorské tvorby – písně plné naivity a neobratných veršů, písně o kamarádkách, volantech, o mámě i Vánocích. Druhý model, obvyklý ve světě komerčního popu a rocku, spočívá v tom, že kapela po letech sesbírá dosud nevydané nahrávky, pozapomenuté písně, B-strany singlů a jiný „odpad“ a vydá je jako regulérní album. Někdy vznikne dílo nezpochybnitelné kvality (Bruce Springsteen) nebo téma pro diplomové práce (Bob Dylan), jindy alespoň kuriozita pro nejvěrnější fanoušky (Pet Shop Boys). Co s tím vším má společného Křesťan s Druhou trávou? Jejich Pojďme se napít má totiž od každého něco.

„Původně jsem chtěl natočit album ze svých outsiderských písniček, tedy takových, které se moc neuchytily, ale pohlížím na ně s otcovskou láskou,“ promlouvá autor v bookletu k posluchači a dodává: „Zjistil jsem sice, že vlastně neexistují, ale narazil jsem při té inventuře na několik, které ve mně vyvolaly někdy úsměv, někdy hrdost, ale vždycky chuť si je zazpívat.“ Nechme stranou malou nejistotu při interpretaci těchto vět (Neexistují vůbec Křesťanovy outsiderské písničky? Nebo neexistují ty z nich, na které pohlíží „s otcovskou láskou“?). Důležité je, že autor, který se například ke svému největšímu hitu, Panence, vrací nerad (zatímco současní omlazení Poutníci píseň zařadili i na své letošní vánoční album), našel ve své minulosti dostatek pozapomenutých skladeb, s nimiž jde hrdě na trh.

Album obsahuje skladby nejrůznější provenience. Výběru dominují přibližně ve dvou třetinách desky impozantní Tažní koně, původně Heavy Horses z repertoáru Jethro Tull. Píseň, která patřila k ozdobám poutnického repertoáru (album Chromí koně), je podle Křesťana v současné sestavě Druhé trávy na pódiu nehratelná, avšak na desce se ji konečně podařilo zachytit. A za tento zářez se Křesťan opravdu ani po letech stydět nemusí. Naopak charakter „hříchu mládí“ má skladba Co dělat mám na melodii Krise Kristoffersona. Text napsal v sedmnácti letech („Rozuměl jsem asi každé čtvrté frázi,“ hodnotí dnešní překladatel svou tehdejší znalost angličtiny) a například s přízvuky na první slabice si starost nedělal. Do podobné kategorie bychom mohli zařadit i o něco pozdější Co už je pryč na melodii Erica Claptona. „Panu Claptonovi se tímto omlouvám, že jsem jeho zásadní vyznání změnil v lehkonohou nostalgii. Ale rád tu písničku zpívám, přestože v ní o nic nejde,“ přiznává Křesťan, přičemž za klíčové lze považovat právě slovo „lehkonohá“. Jde totiž o tak pravidelnou a předvídatelnou (folk)rockovou záležitost, že pro současné členy Druhé trávy, vycvičené z jazzových a dalších náročnějších projektů, to musí opravdu oddechová záležitost.

Z písní, které vznikaly pro Poutníky, na albu najdeme minimálně dvě, které tato skupina hrávala (a pravděpodobně stále hrává) i po rozchodu s Křesťanem a Malinou. Pojďme se napít vyšlo ve studiové verzi na CD Pláč a smích (2003) i na pozdější koncertní výběru Poutníci slaví 40 – Live. Komu mám lhát vyšlo na poutnickém CD Co už je pryč v roce 1997. V obou případech jde o solidní country písničky, které by většina českých kapel tohoto žánru vyvažovala zlatem. V kontextu pozdější tvorby Roberta Křesťana jde však o šedivý průměr. Mimochodem i novější Křesťanova tvorba je na albu zastoupena, a to písní Cibola. Ta totiž dosud vyšla pouze na sólovém albu Luboše Maliny Zákusek (1998) a skupina správně usoudila, že by si zasloužila objevit se i pod její hlavičkou.

Album Pojďme se napít je více než jen sbírkou rarit a hříchů mládí a má smysl si je pořídit nejen kvůli písním Tažní koně, Cibola nebo příjemné verzi oblíbené zhudebněné americké básně Srkala mošt stýblem slámy (tento Hiršalův překlad má v repertoáru například severomoravský bluesman Jiří Míža nebo brněnská skupina Pozdní sběr). I písně, které nedosahují kvalit Marcipánu z Toleda, Až si jednou sundám klišé, Pohlednice nebo Na španělských schodech, vyzdvihuje o několik úrovní výš současná sestava Druhé trávy. Vždyť kapela, ve které se naši přední hráči na dobro a banjo Luboš Novotný a Luboš Malina (který pochopitelně banjo střídá s nástroji dechovými) doplňují se solidním kytaristou Lubošem Novotným a především s excelentní jazzovou rytmikou Tomáš Liška a Kamil Slezák, by mohla hrát cokoli. A vždycky to bude dobré. Pojďme se napít tedy sice není deska roku (na tu si opět pár let počkáme, ale věřím, že ji Robert Křesťan opět napíše), ale poslouchá se velmi příjemně. Navíc je tu drobná přidaná hodnota ve formě fotogalerie všech tří kapel, kterými prošel Robert Křesťan. Doporučuji zahrát si hru, kdo jej nejrychleji pozná na starých snímcích Traperů.

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít…, vydavatel: Parlophone Czech Republic 2013. 9 skladeb, celková stopáž: 37:04

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    6. leden 2014, 15:07
    Milane, technická poznámka - na kytaru hraje (jako vždy :-) Emil Formánek. A slušelo by se připomenout spoluúčast mandolinisty a zpěváka Pavla Petržely, Robertova "služebně nejstaršího" spoluhráče z Traperů. Zdraví Helena Bretfeldová

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více