Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.

Hned na začátku je nutno říci, že zklamaný zřejmě nebyl vůbec nikdo, ať už očekával cokoliv. Publikum bylo mírně řečeno dychtivé a Robert Plant ho měl na lopatě v té samé chvíli, kdy přišel na pódium a spustil Trampled Under Foot. Po celý koncert si zaplněné Rondo suverénně vodil jako dobře vycvičeného koně, k roztleskávačkám a společnému zpěvu ani nemusel moc vybízet a chvílemi jsem přemýšlel, jak by to asi popsal Eduard Bass v Cirkusu Humberto. Zkrátka stačilo hnout prstem a všichni šli tam, kde je pan ředitel chtěl mít. Plant ale nepropadal samožerství, v jeho projevu byl občas cítit i kus sebeironie a hlavně: hudbě ani vystoupení vlastně není co vytknout. V takovém cirkusu se vám chce i poklízet stáje, i když s touto evropskou devotností se maličko počítá: na americké části turné bylo v ceně lístku i stažení posledního alba.

Současná Plantova kapela Sensational Space Shifters má k tradičnímu rockovému základu (dvě kytary, baskytara, bicí) ještě klávesy a samply Johna Baggotta z Massive Attack a jednostrunné africké housle ritti, na které hraje Juldeh Camara. Vedle hráčské suverenity, na této úrovni samozřejmé, je fascinující především schopnost přecházet z nálady do nálady a ze stylu do stylu jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Těžkotonážní hardrockové nakládačky se střídaly s tichými, až éterickými momenty – zvlášť u nich jsem ocenil, jak publikum visí Plantovi na rtech a nechává jemná místa vyznít. S nadšeným přijetím se setkával výkon celé kapely včetně hodně exponovaného houslisty z Gambie: doufám, že si na to aspoň někteří vzpomenou při debatách o afrických uprchlících.

Koncert se pohyboval mezi materiálem z posledního alba Roberta Planta a Sensational Space Shifters Lullaby and...the Ceaseless Roar, a osvědčenými kusy z repertoáru Led Zeppelin. Jejich absenci by koncertu asi neodpustil nikdo, ale pravda je taková, že zpěvák ani kapela se za starou slávu schovávat nepotřebují. Jejich současný repertoár je natolik silný, že obstojí sám o sobě. Proplouvá skrz vlivy blues, country, africké i keltské hudby a zastřešuje je do jednolitého, soudržného celku. Zeppelinovská čísla nekopírují originály, ale zpracovávají původní materiál spíš jako cover verze. A abychom nezapomněli: nad tím vším Plantův zpěv.

Je pochopitelné a rozumné, že se Plant netlačí za každou cenu do takových výšek jako kdysi a jeho hlas už je také méně řezavý. Pěkně se ale posunul trošku k barytonové barvě a pocitu většího objemu, drží perfektně, je v něm energie na rozdávání – jako by se do něj ještě o maličko víc zaklínil Howlin’ Wolf. Výrazově je Plant vytříbený, písně má propracované málem po slabikách. To se málokdy slyší i na klasických pódiích a v takových chvílích opravdu padají hranice mezi světy. „Hudba je jen jedna“ je sice škaredé klišé, ale ve vzácných chvílích člověk pocítí, že může mít i pravdu.

Fotoreportáž Petra Tibiho na ireport.cz➚

Asi devadesátiminutový set včetně dvou přídavků uplynul jako nic a člověk nakonec nevěděl, jestli má dát přednost písním Rainbow nebo Little Maggie z posledního alba, starému blues Willieho Dixona Spoonful, tradicionálu Satan Your Kingdom Must Come Down nebo klasikám jako jsou Black Dog nebo perfektně zpracovaná Whole Lotta Love, která se objevila i na aktuálním EP. Rock And Roll s okatým utíráním slziček při „lonely, lonely, lonely, lonely, lonely time“ nasadil všemu korunu.

Nechci zapomenout ani na předkapelu Please the Trees, která měla strašně těžkou pozici, ale neodolatelné možnosti k nevděčnému vystoupení se zhostila dobře a byla i vlídně přijata. Jejich kytarový rock s prvky noise začátek večera hezky rozproudil a koneckonců – Trees a Plant k sobě svým způsobem patří.

„It’s a good idea to be here, isn’t it?“ poznamenal ten druhý během koncertu. No ano, byl to fakt dobrý nápad.

Robert Plant a Sensational Space Shifters. 23. 7. 2015, DRFG aréna (hala Rondo), Brno.

Foto Petr Tibi, ireport.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zpěvák jedné z nejdůležitějších skupin rockové historie Led Zeppelin se ve středu představí v DRFG aréně se svojí současnou kapelou The Sensational Space Shifters. Do České republiky se vrací po roce.  více

Někdo má rád Hugha Laurieho a hudbu, kterou hraje. Někdo má rád Hugha Laurieho hlavně pro jeho herecké výkony a někdo má rád prostě jen dr. House. Ať už byly pohnutky návštěvníků brněnského koncertu jakékoliv, Hugh Laurie nezůstal nikomu z nich nic dlužen.  více




Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více