Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.

Hned na začátku je nutno říci, že zklamaný zřejmě nebyl vůbec nikdo, ať už očekával cokoliv. Publikum bylo mírně řečeno dychtivé a Robert Plant ho měl na lopatě v té samé chvíli, kdy přišel na pódium a spustil Trampled Under Foot. Po celý koncert si zaplněné Rondo suverénně vodil jako dobře vycvičeného koně, k roztleskávačkám a společnému zpěvu ani nemusel moc vybízet a chvílemi jsem přemýšlel, jak by to asi popsal Eduard Bass v Cirkusu Humberto. Zkrátka stačilo hnout prstem a všichni šli tam, kde je pan ředitel chtěl mít. Plant ale nepropadal samožerství, v jeho projevu byl občas cítit i kus sebeironie a hlavně: hudbě ani vystoupení vlastně není co vytknout. V takovém cirkusu se vám chce i poklízet stáje, i když s touto evropskou devotností se maličko počítá: na americké části turné bylo v ceně lístku i stažení posledního alba.

Současná Plantova kapela Sensational Space Shifters má k tradičnímu rockovému základu (dvě kytary, baskytara, bicí) ještě klávesy a samply Johna Baggotta z Massive Attack a jednostrunné africké housle ritti, na které hraje Juldeh Camara. Vedle hráčské suverenity, na této úrovni samozřejmé, je fascinující především schopnost přecházet z nálady do nálady a ze stylu do stylu jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Těžkotonážní hardrockové nakládačky se střídaly s tichými, až éterickými momenty – zvlášť u nich jsem ocenil, jak publikum visí Plantovi na rtech a nechává jemná místa vyznít. S nadšeným přijetím se setkával výkon celé kapely včetně hodně exponovaného houslisty z Gambie: doufám, že si na to aspoň někteří vzpomenou při debatách o afrických uprchlících.

Koncert se pohyboval mezi materiálem z posledního alba Roberta Planta a Sensational Space Shifters Lullaby and...the Ceaseless Roar, a osvědčenými kusy z repertoáru Led Zeppelin. Jejich absenci by koncertu asi neodpustil nikdo, ale pravda je taková, že zpěvák ani kapela se za starou slávu schovávat nepotřebují. Jejich současný repertoár je natolik silný, že obstojí sám o sobě. Proplouvá skrz vlivy blues, country, africké i keltské hudby a zastřešuje je do jednolitého, soudržného celku. Zeppelinovská čísla nekopírují originály, ale zpracovávají původní materiál spíš jako cover verze. A abychom nezapomněli: nad tím vším Plantův zpěv.

Je pochopitelné a rozumné, že se Plant netlačí za každou cenu do takových výšek jako kdysi a jeho hlas už je také méně řezavý. Pěkně se ale posunul trošku k barytonové barvě a pocitu většího objemu, drží perfektně, je v něm energie na rozdávání – jako by se do něj ještě o maličko víc zaklínil Howlin’ Wolf. Výrazově je Plant vytříbený, písně má propracované málem po slabikách. To se málokdy slyší i na klasických pódiích a v takových chvílích opravdu padají hranice mezi světy. „Hudba je jen jedna“ je sice škaredé klišé, ale ve vzácných chvílích člověk pocítí, že může mít i pravdu.

Fotoreportáž Petra Tibiho na ireport.cz➚

Asi devadesátiminutový set včetně dvou přídavků uplynul jako nic a člověk nakonec nevěděl, jestli má dát přednost písním Rainbow nebo Little Maggie z posledního alba, starému blues Willieho Dixona Spoonful, tradicionálu Satan Your Kingdom Must Come Down nebo klasikám jako jsou Black Dog nebo perfektně zpracovaná Whole Lotta Love, která se objevila i na aktuálním EP. Rock And Roll s okatým utíráním slziček při „lonely, lonely, lonely, lonely, lonely time“ nasadil všemu korunu.

Nechci zapomenout ani na předkapelu Please the Trees, která měla strašně těžkou pozici, ale neodolatelné možnosti k nevděčnému vystoupení se zhostila dobře a byla i vlídně přijata. Jejich kytarový rock s prvky noise začátek večera hezky rozproudil a koneckonců – Trees a Plant k sobě svým způsobem patří.

„It’s a good idea to be here, isn’t it?“ poznamenal ten druhý během koncertu. No ano, byl to fakt dobrý nápad.

Robert Plant a Sensational Space Shifters. 23. 7. 2015, DRFG aréna (hala Rondo), Brno.

Foto Petr Tibi, ireport.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zpěvák jedné z nejdůležitějších skupin rockové historie Led Zeppelin se ve středu představí v DRFG aréně se svojí současnou kapelou The Sensational Space Shifters. Do České republiky se vrací po roce.  více

Někdo má rád Hugha Laurieho a hudbu, kterou hraje. Někdo má rád Hugha Laurieho hlavně pro jeho herecké výkony a někdo má rád prostě jen dr. House. Ať už byly pohnutky návštěvníků brněnského koncertu jakékoliv, Hugh Laurie nezůstal nikomu z nich nic dlužen.  více




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více