„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.
Hned na začátku je nutno říci, že zklamaný zřejmě nebyl vůbec nikdo, ať už očekával cokoliv. Publikum bylo mírně řečeno dychtivé a Robert Plant ho měl na lopatě v té samé chvíli, kdy přišel na pódium a spustil Trampled Under Foot. Po celý koncert si zaplněné Rondo suverénně vodil jako dobře vycvičeného koně, k roztleskávačkám a společnému zpěvu ani nemusel moc vybízet a chvílemi jsem přemýšlel, jak by to asi popsal Eduard Bass v Cirkusu Humberto. Zkrátka stačilo hnout prstem a všichni šli tam, kde je pan ředitel chtěl mít. Plant ale nepropadal samožerství, v jeho projevu byl občas cítit i kus sebeironie a hlavně: hudbě ani vystoupení vlastně není co vytknout. V takovém cirkusu se vám chce i poklízet stáje, i když s touto evropskou devotností se maličko počítá: na americké části turné bylo v ceně lístku i stažení posledního alba.
Současná Plantova kapela Sensational Space Shifters má k tradičnímu rockovému základu (dvě kytary, baskytara, bicí) ještě klávesy a samply Johna Baggotta z Massive Attack a jednostrunné africké housle ritti, na které hraje Juldeh Camara. Vedle hráčské suverenity, na této úrovni samozřejmé, je fascinující především schopnost přecházet z nálady do nálady a ze stylu do stylu jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Těžkotonážní hardrockové nakládačky se střídaly s tichými, až éterickými momenty – zvlášť u nich jsem ocenil, jak publikum visí Plantovi na rtech a nechává jemná místa vyznít. S nadšeným přijetím se setkával výkon celé kapely včetně hodně exponovaného houslisty z Gambie: doufám, že si na to aspoň někteří vzpomenou při debatách o afrických uprchlících.
Koncert se pohyboval mezi materiálem z posledního alba Roberta Planta a Sensational Space Shifters Lullaby and...the Ceaseless Roar, a osvědčenými kusy z repertoáru Led Zeppelin. Jejich absenci by koncertu asi neodpustil nikdo, ale pravda je taková, že zpěvák ani kapela se za starou slávu schovávat nepotřebují. Jejich současný repertoár je natolik silný, že obstojí sám o sobě. Proplouvá skrz vlivy blues, country, africké i keltské hudby a zastřešuje je do jednolitého, soudržného celku. Zeppelinovská čísla nekopírují originály, ale zpracovávají původní materiál spíš jako cover verze. A abychom nezapomněli: nad tím vším Plantův zpěv.
Je pochopitelné a rozumné, že se Plant netlačí za každou cenu do takových výšek jako kdysi a jeho hlas už je také méně řezavý. Pěkně se ale posunul trošku k barytonové barvě a pocitu většího objemu, drží perfektně, je v něm energie na rozdávání – jako by se do něj ještě o maličko víc zaklínil Howlin’ Wolf. Výrazově je Plant vytříbený, písně má propracované málem po slabikách. To se málokdy slyší i na klasických pódiích a v takových chvílích opravdu padají hranice mezi světy. „Hudba je jen jedna“ je sice škaredé klišé, ale ve vzácných chvílích člověk pocítí, že může mít i pravdu.
Fotoreportáž Petra Tibiho na ireport.cz➚
Asi devadesátiminutový set včetně dvou přídavků uplynul jako nic a člověk nakonec nevěděl, jestli má dát přednost písním Rainbow nebo Little Maggie z posledního alba, starému blues Willieho Dixona Spoonful, tradicionálu Satan Your Kingdom Must Come Down nebo klasikám jako jsou Black Dog nebo perfektně zpracovaná Whole Lotta Love, která se objevila i na aktuálním EP. Rock And Roll s okatým utíráním slziček při „lonely, lonely, lonely, lonely, lonely time“ nasadil všemu korunu.
Nechci zapomenout ani na předkapelu Please the Trees, která měla strašně těžkou pozici, ale neodolatelné možnosti k nevděčnému vystoupení se zhostila dobře a byla i vlídně přijata. Jejich kytarový rock s prvky noise začátek večera hezky rozproudil a koneckonců – Trees a Plant k sobě svým způsobem patří.
„It’s a good idea to be here, isn’t it?“ poznamenal ten druhý během koncertu. No ano, byl to fakt dobrý nápad.
Robert Plant a Sensational Space Shifters. 23. 7. 2015, DRFG aréna (hala Rondo), Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..