Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

Robert Plant: hluboké a živé kořeny rocku

„Nejsem součást jukeboxu,“ prohlásil Robert Plant minulý rok pro časopis Rolling Stone, a měl pravdu. Kdo čekal od jeho koncertu pietní procházku starými hity Led Zeppelin, mohl by být i zklamaný. Včerejší večer v Brně ale byl v podstatě dokonalý výlet ke kořenům rockové hudby a k těm už dnes patří i Plantova domovská kapela.

Hned na začátku je nutno říci, že zklamaný zřejmě nebyl vůbec nikdo, ať už očekával cokoliv. Publikum bylo mírně řečeno dychtivé a Robert Plant ho měl na lopatě v té samé chvíli, kdy přišel na pódium a spustil Trampled Under Foot. Po celý koncert si zaplněné Rondo suverénně vodil jako dobře vycvičeného koně, k roztleskávačkám a společnému zpěvu ani nemusel moc vybízet a chvílemi jsem přemýšlel, jak by to asi popsal Eduard Bass v Cirkusu Humberto. Zkrátka stačilo hnout prstem a všichni šli tam, kde je pan ředitel chtěl mít. Plant ale nepropadal samožerství, v jeho projevu byl občas cítit i kus sebeironie a hlavně: hudbě ani vystoupení vlastně není co vytknout. V takovém cirkusu se vám chce i poklízet stáje, i když s touto evropskou devotností se maličko počítá: na americké části turné bylo v ceně lístku i stažení posledního alba.

Současná Plantova kapela Sensational Space Shifters má k tradičnímu rockovému základu (dvě kytary, baskytara, bicí) ještě klávesy a samply Johna Baggotta z Massive Attack a jednostrunné africké housle ritti, na které hraje Juldeh Camara. Vedle hráčské suverenity, na této úrovni samozřejmé, je fascinující především schopnost přecházet z nálady do nálady a ze stylu do stylu jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Těžkotonážní hardrockové nakládačky se střídaly s tichými, až éterickými momenty – zvlášť u nich jsem ocenil, jak publikum visí Plantovi na rtech a nechává jemná místa vyznít. S nadšeným přijetím se setkával výkon celé kapely včetně hodně exponovaného houslisty z Gambie: doufám, že si na to aspoň někteří vzpomenou při debatách o afrických uprchlících.

Koncert se pohyboval mezi materiálem z posledního alba Roberta Planta a Sensational Space Shifters Lullaby and...the Ceaseless Roar, a osvědčenými kusy z repertoáru Led Zeppelin. Jejich absenci by koncertu asi neodpustil nikdo, ale pravda je taková, že zpěvák ani kapela se za starou slávu schovávat nepotřebují. Jejich současný repertoár je natolik silný, že obstojí sám o sobě. Proplouvá skrz vlivy blues, country, africké i keltské hudby a zastřešuje je do jednolitého, soudržného celku. Zeppelinovská čísla nekopírují originály, ale zpracovávají původní materiál spíš jako cover verze. A abychom nezapomněli: nad tím vším Plantův zpěv.

Je pochopitelné a rozumné, že se Plant netlačí za každou cenu do takových výšek jako kdysi a jeho hlas už je také méně řezavý. Pěkně se ale posunul trošku k barytonové barvě a pocitu většího objemu, drží perfektně, je v něm energie na rozdávání – jako by se do něj ještě o maličko víc zaklínil Howlin’ Wolf. Výrazově je Plant vytříbený, písně má propracované málem po slabikách. To se málokdy slyší i na klasických pódiích a v takových chvílích opravdu padají hranice mezi světy. „Hudba je jen jedna“ je sice škaredé klišé, ale ve vzácných chvílích člověk pocítí, že může mít i pravdu.

Fotoreportáž Petra Tibiho na ireport.cz➚

Asi devadesátiminutový set včetně dvou přídavků uplynul jako nic a člověk nakonec nevěděl, jestli má dát přednost písním Rainbow nebo Little Maggie z posledního alba, starému blues Willieho Dixona Spoonful, tradicionálu Satan Your Kingdom Must Come Down nebo klasikám jako jsou Black Dog nebo perfektně zpracovaná Whole Lotta Love, která se objevila i na aktuálním EP. Rock And Roll s okatým utíráním slziček při „lonely, lonely, lonely, lonely, lonely time“ nasadil všemu korunu.

Nechci zapomenout ani na předkapelu Please the Trees, která měla strašně těžkou pozici, ale neodolatelné možnosti k nevděčnému vystoupení se zhostila dobře a byla i vlídně přijata. Jejich kytarový rock s prvky noise začátek večera hezky rozproudil a koneckonců – Trees a Plant k sobě svým způsobem patří.

„It’s a good idea to be here, isn’t it?“ poznamenal ten druhý během koncertu. No ano, byl to fakt dobrý nápad.

Robert Plant a Sensational Space Shifters. 23. 7. 2015, DRFG aréna (hala Rondo), Brno.

Foto Petr Tibi, ireport.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zpěvák jedné z nejdůležitějších skupin rockové historie Led Zeppelin se ve středu představí v DRFG aréně se svojí současnou kapelou The Sensational Space Shifters. Do České republiky se vrací po roce.  více

Někdo má rád Hugha Laurieho a hudbu, kterou hraje. Někdo má rád Hugha Laurieho hlavně pro jeho herecké výkony a někdo má rád prostě jen dr. House. Ať už byly pohnutky návštěvníků brněnského koncertu jakékoliv, Hugh Laurie nezůstal nikomu z nich nic dlužen.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více