Roman Dragoun & His Angels: Andělé ve studiu Sono

30. duben 2015, 7:30

Roman Dragoun & His Angels: Andělé ve studiu Sono

Tři roky po sólové desce Piano vydává Roman Dragoun další průřez svým repertoárem. Nové album Andělé ve studiu Sono lze vnímat jako samostatné „best of“, ale současně jde o zajímavý doplněk k předchozímu titulu.

Jestliže jsem v souvislosti s albem Piano poukazoval na to, že Dragoun coby jeden z našich nejvýraznějších rockových zpěváků zvládne odzpívat a odehrát celý program sám – a posluchač se nenudí –, tentokrát máme před sebou tucet písní v košatých aranžích. Zpěv se ani zde neztrácí – stačí se zaposlouchat například do Ptáků vesmíru. Nicméně tentokrát se o slovo mnohem vehementněji hlásí hudební složka – saxofon Radka Kašpara, kytara Miloše Švece, basa Filipa Benešovského, bicí Ondry Pomajsla, trubka Míra Barabáše a v neposlední řadě také klávesy, za nimiž samozřejmě sedí sám zpěvák. Jestliže na albu Piano hrál akustický klavír především doprovodnou úlohu a nechával vyniknout texty, novinka přináší koncert pro celou rockovou kapelu – včetně výrazných sól piana, respektive elektrických kláves.

A propos koncert… Andělé ve studiu Sono jsou i nejsou živá nahrávka. Natáčelo se v našem asi nejlépe vybaveném studiu, ve spolupráci se dvěma skutečnými profesionály – Milanem Cimfem (jeho „otevřený přístup, bohaté hudební, technické i nahrávací zkušenosti, profesionalistu a pochopení hudebně-zvukového záměru“ nedávno v časopisu Harmonie vyzdvihoval kytarista David Dorůžka) a Pavlem Karlíkem (mastering). Na druhou stranu se však Dragoun a jeho spoluhráči rozhodli točit ve studiu živě, tedy tak, aby se na CD co nejlépe přenesla energie a syrovost jejich vystoupení. Výsledek je autentický a přitom bez rušivých elementů, jako jsou potlesky mezi písněmi nebo mluvené úvody ke skladbám, které by vás po druhém poslechu iritovaly.

Je zajímavé srovnat nové album s předchozí deskou, pokud jde o výběr skladeb. Do sólového programu Roman Dragoun vybírá pochopitelně zčásti jiné písně než při vystoupeních s kapelou. S albem Piano se novinka nicméně shoduje ve čtyřech položkách, které patří v jeho repertoáru k nejsilnějším – Padesát, Kronikář, Ptáci vesmíru a v neposlední řadě hymnický Zdroj, původně z repertoáru skupiny Futurum. Protože však Piano bylo svým způsobem také výběrem hitů, je zajímavé sledovat, v jakém poměru Dragoun tentokrát čerpá ze svých jednotlivých řadových desek. Ze sólového debutu Stín mý krve (1995) pocházejí čtyři písně, z následujícího Slunci blíž (2000) dvě, ze zatím posledního Otlučená srdce (2009) pět skladeb a ze staršího období, v tomto případě z poloviny 80. let, je pouze zmíněná píseň Zdroj.

Přestože rockový nebo poprockový zvuk alba nenahrává vnímání textů tak jako komorní podání na předchozím CD, má i zde smysl vnímat pozorně texty. Vzhledem k energičtějšímu projevu a svižnějším tempům některých písní (Střepy) se posluchač pochopitelně soustředí spíše na výrazné slogany než na text jako celek. I při takovém mozaikovitém vnímání však vyplouvá na povrch základní východisko novější Dragounovy tvorby – pocity stárnoucího člověka pevně zakotveného ve víře: „Být stár a přitom mladým být“ (Lák); „Tak si každý svůj kříž nesem“ (Důvěřuj). Roman Dragoun je z české rockové špičky možná jediným zpěvákem, který ve svých písních s naprostou samozřejmostí komunikuje s Bohem (Ptáci vesmíru, Zdroj), a přitom jsou slova jeho písní přirozená a lidská. Na tom mají pochopitelně zásluhu jeho dva dvorní textaři-básníci – zpěvákův již zesnulý otec František Roman Dragoun a Milan Princ.

Andělé ve studiu Sono však nejsou jen fontánou tryskajících veršů napasovaných na rockovou energii. Hudební a textová složka jsou zde díky dobrému zvuku studia Sono naprosto rovnocenné. Slovům je i ve vypjatějších pasážích rozumět, naopak i v klidnějších písních (Ptáci vesmíru) vnímáme syrovost živého vystoupení. Jestliže bylo cílem zaznamenat, jak Dragounova koncertní kapela zní na pódiu, povedlo se to i mezi čtyřmi stěnami studia výtečně. A vzhledem k tomu, že například album Otlučená srdce bylo po aranžérské stránce koncipováno úplně jinak (v původní verzi písně Lák byly například mnohem více zdůrazněny elektronické zvuky), má smysl novinku porovnávat nejen s Pianem, ale i s řadovými deskami. Nabízí se však otázka, co dál. Mám pocit, že alby Piano a Andělé ve studiu Sono Roman Dragoun uzavřel určitou kapitolu, dvakrát – pokaždé jinak – shrnul to nejpodstatnější z posledních dvaceti let. Teď by to chtělo přijít s novými písněmi.

Roman Dragoun & His Angels – Andělé ve studiu Sono. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2015. 12 skladeb, celkový čas 57:17

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více