Roman Horký a Kamelot: Babí léto

15. říjen 2015, 9:20

Roman Horký a Kamelot: Babí léto

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.

Současně s vydáním svého nového alba Babí léto poskytl Roman Horký propagační rozhovor, ve kterém mluvil nejen o tom, že život je jako role toaletního papíru („Na začátku odmotáváš pomalu, ale jak se blížíš k závěru, ubývá to strašně rychle“), ale také prohlásil: „Kdysi na Portě Kamelot zaškatulkovali mezi folk a country, ale my nic takového nejsme.“ Věta, která ve folkových kruzích vyvolala nemalé diskuse (a oživení dlouhodobých sporů o to, které album Kamelotu ještě stálo za to), nabízí několik možných výkladů a tak trochu v sobě skrývá esenci albové novinky.

Jestliže to kapelník Kamelotu myslel tak, že na počátku jeho skupina folk a country hrála, ale nyní je jí stylová košilka malá, pak proti tomu nelze nic namítat. Horký jako výborný kytarista a zpěvák znělého hlasu s pečlivou výslovností (pominu-li příliš otevřené „e“, jehož vinou slyším v titulní písni „nádhernááá babí léto“) portovní žánry skutečně přesahuje. Vždyť už album Paměť slonů z roku 2001 – to byla doba, kdy vydavatelství Universal prosazovalo sólisty před kapelami, a z Kamelotu tedy udělalo Romana Horkého & Kamelot – tíhlo k rádiovému popu a singlová píseň Dlouhá pláž splňovala parametry komerčního hitu. Ostatně i celý mechanismus propagace alba skrze singly zasílané do komerčních rádií se tak nějak vymyká trampské filosofii. V tomto ohledu tedy Babí léto skutečně nepřináší nic nového.

Minimálně patnáct let už také trvá jiná praxe. Totiž že na obalu alba sice najdeme fotografii současného Kamelotu, ale ten zůstává především koncertní sestavou. Ve studiových nahrávkách se členové skupiny střídají s přizvanými hosty a ve svém současném složení Kamelot nenatočil ani jednu z dvanácti písní. Horkého dlouholetý koncertní souputník Viktor Porkristl se na novém albu objeví pouze jako doprovodný vokalista v jedné písni, zatímco kytary si téměř kompletně nahrál sám kapelník. Naopak současná rytmika Kamelotu se na desce podílí měrou vrchovatou. A je třeba zdůraznit, že v této etapě svého neustálého hledání si k sobě Horký vybral opravdu elitní hráče se zkušenostmi z různých žánrů: Basista Tomáš Vunderle Koudelka (v bookletu alba opakovaně chybně uveden jako „Vonderle“) hrával ve Fleretu a dnes je muzikantskou i autorskou oporou B-Side Bandu. A bubeník Vladimír Třebický se vedle Kamelotu věnuje například improvizované hudbě a experimentálnímu jazzu ve skupině Next Phase. I přítomnost těchto dvou hudebníků je tedy dokladem toho, že Horkému je folkové pískoviště malé.

Úplně z jiné strany nabourává Roman Horký zažité představy o sobě jako folkovém či trampském písničkáři výběrem hostů-zpěváků. Nepřekvapí účast Petra Bendeho, který své štěstí také kdysi zkoušel – bez výraznějšího úspěchu – na Portě. S někdejší „Laurou“ a později nevýraznou popovou zpěvačkou Ilonou Csákovou už Horký také v minulosti spolupracoval. Další pozvaný, Dalibor Janda, pro mnohé esence normalizačního popu, si většinu svých hitů napsal sám, takže je vlastně písničkářem. Posledním na obalu zvýrazněným hostem je Chris de Pino, americký hráč na chromatickou harmoniku, u nás známý například z koncertů s Lacem Deczim. K tomu přidejme smyčcové kvarteto složené z členů cimbálové muziky Grajcar nebo zpěv Blanky Šrůmové (která se dnes po intenzivnější spolupráci s Kamelotem věnuje svému projektu s Janem Saharou Hedlem). Takový výběr spolupracovníků potvrzuje pokračování Horkého citátu: „Nám jde hlavně o písničku jako takovou.“

Jaká je tedy aktuální Horkého „písnička“? Kapelník Kamelotu ve zmíněném interview tvrdí, že podstata jeho písniček „není v kytaře a dalších nástrojích, to je jen prostředek, ale v textech. Ten dělá osmdesát procent výsledku“. Jenže právě texty jsou opět kamenem úrazu nového alba. Roman Horký je excelentní kytarista a zajímavý zpěvák, ale zůstává „lidovým“ textařem se všemi nešvary, které si pod tímto slovním spojením můžeme představit. Do uší i tentokrát bijí špatně kladené přízvuky („z NovéHO světa“, s božím posLEM“) i nepřirozené konstrukce („jsem hříšník velikán“ místo – zřejmě – „velký hříšník“). Samozřejmostí jsou četné gramatické rýmy (soukolí/údolí) a asonance (mobil/lovil), kombinace knižních vazeb („aniž by platil“) a básnických obratů („s okoralou kůrkou luny v nebeském soukolí“) s civilním jazykem („zahodil mobil“) a nelogickými detaily („spálil pin a kreditkartu“ – PIN přece nosíme v hlavě, nebo ne?), a to vše v rámci jedné písně (Rajské údolí). Ano, vím, že zde má jít především o obsah a ne formu (ostatně ani Zachraňte koně nebyl žádný vrchol folkové poezie), ale eklektický textařský styl Romana Horkého jistě nejen mne při poslechu ruší. Mezi nejméně povedené písně Kamelotu vůbec pak řadím ódu na Jana Eskymo Welzla s rýmem „Welzl/vlezl“ a s vykonstruovaným příběhem o tom, že „v milování není zrovna žáček, důkazem je špalír Eskymaček“. Opravdu je plození potomků to, čím český dobrodruh na severu vynikal?

Výše zmíněné výhrady však neznamenají, že by album Babí léto nebylo hodno pozornosti. Fanoušci Romana Horkého a Kamelotu na něm najdou nejen dobře zahranou muziku, ale především hitové písně důvěrně známého stylu, ať už je to úvodní Babí léto nebo závěrečný Anděl, který se ovšem objevil už na trojalbu Platinum Collection v roce 2013. Pokud jde o texty – a tentokrát myslím skutečně na obsah, nikoli na formu –, zůstává Roman Horký především trampským a folkovým autorem. Jeho neustálá fascinace přírodou a životem v ní je zřetelná z „programového prohlášení“ Rajské údolí i z titulního Babího léta. Sociální téma, další leitmotiv Horkého tvorby, se objevuje v písni Chceš to vzdát. Důležitou roli pak na albu zaujímá rodina – Roman Horký napsal písně pro další své děti (Ester, Anděl) i pro svou další ženu (Vyznání). Tentokrát však vzpomíná i na maminku (Nad Černými poli) a v jedné z nejpozoruhodnějších písní alba na babičku (Segen Gottes). Mimochodem napsat píseň v nářečí, kterým se mluvilo v Zastávce u Brna, není špatný nápad. K dotažení k dokonalosti stačilo krátit dlouhá „ů“ (tedy „nušo“ místo „nůšo“ apod.) a dlouhá „í“, což by Romanovi poradil každý bohemista-dialektolog. Další velmi silnou písní je Kavčice, také zveřejněná už na trojdiskovém výběru – o dvou kamarádech, které zatklo na základě udání Gestapo. Tedy skladba, která by se svou koncepcí výborně hodila třeba do pozitivně přijatého projektu Kotlina výrazně mladší skupiny Epydemye. Ovšem ani historické téma není ve zpěvníku Kamelotu novinkou – vzpomeňme třeba na Dopis z Borodina odkazující na napoleonské války.

Roman Horký & Kamelot – Babí léto, Warner Music 2015, 12 skladeb, celková stopáž: 46:37

Foto archiv skupiny Kamelot

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.  více

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Všechno nejlepší a upřímnou soustrast – nejde to moc dohromady, ale já jsem si život nevymyslel.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více




Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více