Rozporuplný výlet za ruskou hudbou 20. století

13. listopad 2022, 1:00
Rozporuplný výlet za ruskou hudbou 20. století

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.

Večer otevřelo dílo sovětského skladatele Edisona Vasiljeviče Denisova (1929–1996) s názvem Slunce Inků. Jedná se o šestidílnou kantátu na slova básně Tropické slunce od latinskoamerické autorky a držitelky Nobelovy ceny za literaturu Gabriely Mistral (1889–1957). Společně s orchestrem pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra se představila sopranistka Doubravka Součková. Samotná skladba je vytvořena z předem daných sérií, se kterými však autor nezachází striktně. S racionalitou se zde také snoubí tendence vyjádřit návrat lidstva k přírodě. Skladba představuje posluchačsky náročnější kousek. V šesti částech se střídají plochy čistě orchestrální a části naplno využívající sopránový hlas. Kromě samotného hraní skladatel zapojuje na konci skladby hráče i pomocí recitace a zpěvu, který kontruje sólistce. Doubravku Součkovou mnozí znají nejen z brněnské operní scény; zpěvačka svým výkonem ale prokázala, že je všestranným umělcem. Nelehký vokální part skýtající velký hlasový rozsah, nepřirozené náročné skoky a až nemelodické linie byl interpretovaný s lehkostí a nadhledem. Díky své suverenitě Součková dokázala diváky vtáhnout do skladby a zaujmout. V určitých místech, kde se rozsah pohyboval velmi nízko, měla zpěvačka krásnou sametovou barvu a obdivuhodně stabilní plný tón. Jediné, nad čím by se dalo polemizovat, bylo neustálé široké vibrato, v některých místech zbytečně výrazné. Nadužívání tak excesivního vibrata mnohdy bránilo zřetelné výslovnosti. Báseň v ruském jazyce mohla pro některé diváky být méně srozumitelná. O to více bylo na interpretce, aby si dala pozor na artikulaci.

BCO_11_11_foto_marek_olbrzymek_02

Druhou skladbou bylo Capriccio od Leoše Janáčka (1854–1928) - poutavé tím, že je psané pro klavír hraný levou rukou, dále pikolu, dvě trubky, tři trombóny a tenorovou tubu. Už kvůli tomuto avantgardnímu obsazení je skladba řazena mezi nejpozoruhodnější komorní díla 20. století. Byla lákadlem také recenzovaného koncertu. Part pro levou ruku je opravdu náročný a je s ním nakládáno tak, jako by hráč měl možnost hrát oběma rukama. Sólového klavírního partu se ujal mladý klavírista Miroslav Beinhauer. Velká očekávání mnohých od této jediné skladby Leoše Janáčka v programu nebyla klavíristou zcela naplněna, protože se s dechovým orchestrem rytmicky nesehrál. To vyústilo v nervozitu, která se projevila těžkopádným úhozem a mnohdy odbytými pasážemi, co se artikulace týče. Celá skladba tak nevyzněla, jak by si zasloužila.

Jako další měla zaznít skladba od Igora Stravinského Koncert pro klavír a dechové nástroje, která však nejspíše kvůli náročnému Capricciu byla přesunuta až na úplný závěr. Místo ní byla zahrána původně poslední skladba od rusko-tatarské soudobé skladatelky Sofii Asgatovny Gubajduliny (*1931) Concordanza pro komorní soubor. Dílo napsané na objednávku pražského skladatele Marka Kopelenta v roce 1970 pro těleso Musica Viva Pragensis je jednou z prvních kompozic skladatelky na principu binárních opozic (concordanza x discordanza). Dílo v programu stálo jako protiklad ke dvěma klavírním dílům. Jednovětá skladba je založena na střídání rytmicko-melodických prvků, vytvářejících koláž autorčina charakteristického skladatelského projevu. Obě soudobé skladby od ruských skladatelů Denisova a Gubajduliny souboru Brno Contemporery Orchestra po interpretační i hudební stránce vyhovovaly mnohem lépe. Orchestr byl v provedení jistější, intonačně i rytmicky přesnější a upoutal divákovu pozornost.

BCO_11_11_foto_marek_olbrzymek_03

Na závěr se publiku opět představil klavírista Miroslav Beinhauer. Poslední skladbou byl tedy Stravinského Koncert pro klavír a dechové nástroje. Kvituji rozhodnutí neuvádět jej hned po Janáčkově náročném Capricciu (jak bylo původně v programu). Klavíristovi evidentně přestávka mezi skladbami prospěla, což se také projevilo na jeho hře. U této kompozice byla znát větší sehranost a jistota jak interpreta, tak orchestru. Beinhauer podal obdivuhodný výkon, při kterém prokázal cit pro ruskou hudbu. Sólistovo provedení koncertu si ponechalo surovější tvář, kterou bychom mohli u provedení Stravinského skladeb očekávat. Mnohdy však samotná zvukovost a tvrdost zastínila drobnější lyrické pasáže, kde naopak mohl interpret uvolnit napětí a ukázat kontrast vůči rytmicky náročným a zvukově hutným místům. Velkou škodou bylo interpretovo opomenutí kontrapunktu, který se v díle Stravinského objevuje. V místech, ve kterých bylo možné hudebně poukázat na polyfonickou stránku skladatele, Beinhauer nebral na tento aspekt ohled a kontrapunktické pasáže zvukově nevystavěl tak, jak by bývalo bylo záhodno. I přes výtky si však mladý klavírista tady dokázal vylepšit reputaci po méně povedeném Capricciu.

Recenzentka konstatuje, že koncert snese hodnocení jako rozporuplný, což však neznačí, že nebyl plnohodnotný. Jednalo o večer náročné hudby skrývající logicky mnohá úskalí, a tak lze účinkujícím složit uznání za odhodlání i odvahu popsaný program nastudovat a uvést.

Tereza Opálková

Program:

Edison Denisov: Slunce Inků

Leoš Janáček: Capriccio pro klavír levou rukou, flétnu (pikolu), dvě trubky, tři trombóny a tenorovou tubu, JW VII/12

Igor Stravinskij: Koncert pro klavír a dechové nástroje

Sofija Asgatovna Gubajdulina: Concordanza

Brno Contemporary Orchestra

Dirigent: Pavel Šnajdr

Klavír: Miroslav Beinhauer

Soprán: Doubravka Součková

11. listopadu v 19 hodin, divadlo Reduta

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce